Brzy moderní irština - Early Modern Irish - Wikipedia

Brzy moderní irština
Gaoidhealg
Kniha Ballymote 170r.jpg
fol. 170r z Kniha Ballymote (1390) Auraicept na n-Éces vysvětlující Ogham skript.
Rodilý kSkotsko, Irsko
Éra13. až 18. století
Rané formy
Standardní formuláře
latinský
Kódy jazyků
ISO 639-3ghc
Glottologhibe1235[1]

Brzy moderní irština (irština: Gaeilge Chlasaiceach, lit.  „Classical Irish“) představoval přechod mezi Middle Irish a Moderní irština.[2] Jeho literární forma, Klasická gaelština, byl používán v Irsku a Skotsku od 13. do 18. století.[3][4]

Externí historie

Vícejazyčné konverzace sestaveno pro Elizabeth já Anglie.

Tudorovská dynastie se snažila podmanit si své irské občany. Tudorští vládci se o to pokusili omezením používání irského jazyka a současně podporovali používání anglického jazyka. O anglickou expanzi v Irsku, mimo Pale, se pokusili za Marie I., ale skončili špatnými výsledky.[5] Královna Alžběta I. nicméně podporoval používání irštiny dokonce i v roce 2006 bledý s ohledem na podporu reformovaného náboženství. Zběhla v několika jazycích a údajně vyjádřila přání porozumět irštině, proto za ni připravil primer Christopher Nugent, 6. baron Delvin.

Gramatika

Gramatika raně novověké irštiny je vyložena v řadě gramatických plochy napsané rodilými mluvčími a určené k výuce nejkultivovanější formy jazyka pro studenty bardi, právníci, lékaři, administrátoři, mniši atd. v Irsku a Skotsku. Trakty byly editovány a publikovány Osborn Bergin jako doplněk k Ériu v letech 1916 až 1955.[6]

Neutrum podstatná jména stále spouští zatmění následujícího doplňku, jako tomu bylo ve středním Irsku, ale méně důsledně. Rozdíl mezi předložkou a akuzativem k zobrazení pohybu směrem k cíli (např. san gcath „do bitvy“) a předložka + dativ k zobrazení necílového umístění (např. san chath "v bitvě") je během tohoto období ztracen, stejně jako rozdíl mezi jmenovaný a akuzativ v podstatných jménech.

V přechodu jsou také zakončení slovesa.[2] Zakončení -ann (které se šíří ze spojitých forem staroírských n-kmenových sloves jako benaid, · ben „(on) hity, stávky“), dnes obvyklá 3. osoba končící v přítomném čase, byla původně jen alternativním koncem, který se našel pouze u sloves v závislá poloha, tj. po částicích, jako je negativ, ale to se začalo objevovat v nezávislých formách v próze 15. století a bylo běžné v 17. století. Tak klasická gaelština původně měla molaidh „[chválí“ versus ní mhol nebo ní mholann „[nechválí“, zatímco pozdější klasická gaelština a moderní irština ano molann sé a ní mholann sé.[4] Tato inovace nebyla v roce následována Skotská gaelština, kde končí -ann nikdy se nerozšířila, ale současný a budoucí čas byly sloučeny: glacaidh e „uchopí“, ale cha ghlac e „neuchopí“.[7]

Literatura

První kniha vytištěná v jakémkoli goidelickém jazyce byla vydána v roce 1564 v Edinburghu, překlad John Knox „Liturgie“ od Séon Carsuel, Biskup ostrovů. Použil mírně upravenou formu Klasická gaelština a také použil Římské písmo. V roce 1571 byla v Irsku vytištěna první kniha v irštině Protestantský „katechismus“, který obsahuje průvodce pravopisem a zvuky v irštině.[8] Napsal to John Kearney, pokladník katedrály svatého Patrika. Použitý typ byl přizpůsoben tomu, co se stalo známému jako irské písmo. To bylo zveřejněno v 1602-3 tiskárnou Francke. The Irská církev (člen Anglikánské společenství ) provedl první vydání Písma v irštině. První irský překlad Nového zákona začal Nicholas Walsh, Biskup z Ossory, který na tom pracoval až do své vraždy v roce 1585. V práci pokračovali jeho asistent John Kearny a Dr. Nehemiah Donellan, Arcibiskup Tuam, a to bylo nakonec dokončeno William Daniel (Uilliam Ó Domhnaill), arcibiskup Tuamův po Donellanovi. Jejich práce byla vytištěna v roce 1602. Práce na překladu Starého zákona se ujal William Bedel (1571–1642), biskup Kilmore, který dokončil svůj překlad za vlády Karel První, nicméně to bylo vydáno až v roce 1680, v revidované verzi autorem Narcis Marsh (1638–1713), dublinský arcibiskup. William Bedell provedl překlad Kniha společné modlitby v roce 1606. Irský překlad revidované modlitební knihy z roku 1662 vytvořil John Richardson (1664–1747) a byl publikován v roce 1712.

Kódování

ISO 639-3 dává jméno „Hiberno-Scottish Gaelic“ (a kód ghc) k pokrytí obou Klasická gaelština a raně novověký irský.

Viz také

Reference

  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Hiberno-skotská gaelština“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ A b Bergin, Osborn (1930). "Jazyk". Příběhy z Keatingovy historie Irska (3. vyd.). Dublin: Royal Irish Academy.
  3. ^ Mac Eoin, Gearóid (1993). "Irština". V Martin J. Ball (ed.). Keltské jazyky. London: Routledge. 101–44. ISBN  978-0-415-01035-1.
  4. ^ A b McManus, Damian (1994). „Nua-Ghaeilge Chlasaiceach“. V K. McCone; D. McManus; C. Ó Háinle; N. Williams; L. Breatnach (eds.). Schodiště na Gaeilge v ómós do Pádraig Ó Fiannachta (v irštině). Maynooth: Department of Old Irish, St. Patrick's College. str. 335–445. ISBN  978-0-901519-90-0.
  5. ^ Hindley, reg. 1990. Smrt irského jazyka: Kvalifikovaný nekrolog London: Routledge, str. 6.
  6. ^ Rolf Baumgarten a Roibeard Ó Maolalaigh, 2004. Elektronická bibliografie irské lingvistiky a literatury 1942–71. Přístupné 27. prosince 2007.
  7. ^ Calder, George (1923). Gaelská gramatika. Glasgow: MacLaren & Sons. str. 223.
  8. ^ T. W. Moody; F. X. Martin; F. J. Byrne (12. března 2009). „Irský jazyk v raném novověku“. Nová historie Irska, díl III: Early Modern Ireland 1534-1691. Oxford University Press. str. 511. ISBN  9780199562527. Citováno 6. února 2015.