Klasický arménský pravopis - Classical Armenian orthography

Klasický arménský pravopis, tradiční pravopis nebo Mashtotsian pravopis (Հայերէնի դասական ուղղագրութիւն v klasickém pravopisu a Հայերենի դասական ուղղագրություն v reformovaném pravopisu, Hayereni tasagan ughakrutyun), je pravopis který vyvinul Mashtots Mesrop v 5. století pro psaní Arménský a reformované na počátku 19. století. Dnes je používán především Arménská diaspora, včetně všech Západní arménština reproduktory a Východní arménština reproduktory dovnitř Írán, který odmítl Arménská pravopisná reforma z Sovětská Arménie během dvacátých let. V arménské diaspoře někteří lingvisté a politici uvádějí politické motivy reformy EU Arménská abeceda.

Klasický arménský pravopis používá 38 písmen: původních 36 písmen arménské abecedy vynalezl Mashtots Mesrop během 5. století a 2 další písmena zahrnutá později v arménské abecedě během středověku.

MajusculeԱԲԳԴԵԶԷԸԹԺԻԼԽԾԿՀՁՂՃՄՅՆՇՈՉՊՋՌՍՎՏՐՑՒՓՔ
Nepatrnýաբգդեզէըթժիլխծկհձղճմյնշոչպջռսվտրցւփք

Používá také 2 písmena, která byla přidána k arménské abecedě ve 13. století:

MajusculeՕՖ
Nepatrnýօֆ

Samohlásky

Monofthongy

Arménský má osm monofthongy (ɑ, ɛ, i, o, u, ə, ʏ, œ) a deset symbolů, které je představují (⟨ա, ե, է, ը, ի, ո, օ, ու, իւ, էօ⟩). Budou zde zobrazeny s Mezinárodní fonetická abeceda:

PředníCentrálníZadní
NezaokrouhlenýZaoblenýNezaokrouhlenýZaoblený
Zavříti ⟨Ի⟩ʏ ⟨Իւ⟩u ⟨Ու⟩
Středníɛ ⟨Է ~ ե⟩- ⟨Էօ⟩ə ⟨Ը⟩ɔ ⟨Ո ~ օ⟩
Otevřenoɑ ⟨Ա⟩

/ ɑ / - ⟨ա⟩, ⟨այ⟩

  1. Samohláska ɑ je napsáno ⟨ա⟩. Například: [ɑˈɹɛv] („slunce“) se píše արեւ.
  2. Víceslabičná slova končící na / ɑ / jsou psány s ⟨այ⟩. Například: [d͡zɑˈrɑ] („otrok“) je zapsán ծառայ; [ɡə tʰoˈʁɑ] („třese se“) je napsáno կը դողայ. Existují výjimky:
    1. Některá slova jako հիմա, ահա, հապա, ապա, ասիկա, սա, ատիկա, անիկա, մամա, պապա.
    2. Vlastní jména jako Արա, Էլենա, Ասիա.
    3. Singulární imperativní tvar sloves typu III. Například: կարդալ → կարդա՛; լուալ — լուա՛.
    4. Cizí slova končící na / ɑ /. Například: Նորա (Nora), սոտա (soda), աղա (agha / ɑʁɑ /), atd.

/ ɛ / - ⟨է⟩, ⟨ե⟩

  1. Na konci slova / ɛ / je vždy psáno ⟨է⟩ (nikdy ⟨ե⟩). Například: Մարգարէ, Վահէ, կը վազէ.
  2. Na začátku slova / ɛ / je napsáno ⟨է⟩. Například: էջ, էակ.
  3. Uprostřed slova před samohláskou / ɛ / je napsáno ⟨է⟩. Například: գիտէիր, գործունէութիւն.
  4. Když za ním následují dvě souhlásky v kořenovém slově, / ɛ / je napsáno ⟨ե⟩. Například: ներկ, ուղերձ, խենդ, փեղկ.
  5. Při vytváření podstatného jména v množném čísle se na konec podstatného jména přidá ⟨եր⟩ nebo ⟨ներ⟩. Například: տուփ → տուփեր, դրամ → դրամներ.
  6. Když následuje ⟨լ⟩, ⟨հ⟩, ⟨ղ⟩, ⟨մ⟩ nebo ⟨ռ⟩, / ɛ / je psáno ⟨ե⟩ (a ne ⟨է⟩). Jedná se o výjimky: դէմ, վէմ a cizí vlastní jména: Երուսաղէմ, Դանիէլ.

/ i / - ⟨ի⟩

/ i / je vždy psáno ⟨ի⟩. Například: [iɹ] („jeho“ / „ona“) je napsáno իր.

/ ɔ / - ⟨օ⟩, ⟨ո⟩, ⟨ոյ⟩

  1. Na začátku slova / ɔ / je napsáno ⟨օ⟩, pokud není následující zvuk [proti], když je napsáno ⟨ո⟩. Například: [ɔɹˈɛŋkʰ] („pravidlo“) je zapsáno օրէնք, a [ɔvɑˈsis] („oáza“) je zapsána ովասիս.
  2. Uprostřed základního slova následovaného dvěma souhláskami, / ɔ / je psáno ⟨ո⟩ (ne ⟨օ⟩). Například: [kʰɔɹkʰ] („koberec“) je napsán գորգ, [hɔɹtʰ] („tele“) je zapsáno հորթ a [pʰɔʁɡ] („ředkev“) je zapsán բողկ.
  3. / ɔ / na konci slova je napsáno ⟨ոյ⟩. Například: [jɛɹɛˈɡɔ] („večer“) je napsáno երեկոյ, a [hɛˈdɔ] („později“) je zapsán յետոյ. Existují výjimky:
    1. Slova այո՛ („ano“), vyslovuje se [ɑˈjɔ], a ծօ՛ („vy“ ve slangu), vyslovováno [d͡zɔ].
    2. Vlastní jména. Například: Պետօ („Bedo“), Քոնկօ („Kongo“).
    3. Cizí slova. Například: օթօ ("auto"), սոլօ ("sólo"), զերօ ("nula"), մեթրօ („metro“).
  4. Když se ke slovu končící na added přidá samohláska, druhé se změní na ⟨ոյ⟩. Například: Պետօ ([bɛˈdɔ]) → Պետոյին ([bɛdɔˈjin], „of / to Bedo“), Քոնկօ ([kʰɔŋˈɡɔ]) → Քոնկոյէն ([kʰɔŋɡɔˈjɛn], „z ​​Konga“).

/ u / - ⟨ու⟩

/ u / je vždy psáno ⟨ու⟩. Například: [dun] („dům“) je napsáno տուն.

/ ə / - ⟨ը⟩, epentetické

The [ə] samohláska se obvykle nepíše. Například: [mədɑˈd͡zum] („myšlenka“) je napsáno մտածում (ne մըտածում), a [əskʰɑnt͡ʃʰɛˈli] („úžasný“) je napsán սքանչելի (ne ըսքանչելի).

⟨Ը⟩ se píše v následujících případech:

  1. Na začátku slova, pokud je následující zvuk a [n] (⟨Ն⟩) nebo [m] (⟨Մ⟩). Například: [əndˈɹɛl] („vybrat“) je psáno ընտրել, [əŋˈɡɛɹ] („přítel“) je napsán ընկեր, [əmˈpʰɔsd] („vzdorný“) je zapsán ըմբոստ a [əmpʰərˈnɛl] („rozumět“) je psáno ըմբռնել.
  2. Na začátku slova, pokud [ə] samohláska pochází z [i] nebo [u] zvuk. Například: [əʁˈt͡sʰɑl] („toužit“) je psáno ըղձալ protože pramení z podstatného jména [iʁt͡s] ("touha", իղձ). Taky, [əmˈbɛl] („pít“) je psáno ըմպել protože pramení z podstatného jména [umb] ("sousto", ումպ).
  3. Na začátku nebo uprostřed jednoslabičného slova, jehož jediná samohláska je [ə]. Například: [əsd] („podle“) je napsáno ըստ, a [měsíc] („a“ nebo „an“, neurčitý článek) je napsán մըն.
  4. V odvozených a složených slovech, pokud jejich druhá část začíná [ə]. Například: [ɑnəntʰunɛˈli] („nepřípustné“) je psáno անընդունելի protože se jedná o odvozené slovo, které je utvořeno z předpony [ɑn] („un-“, ան-) a kořen [əŋɡɛɾ] („přítel“, ընկեր). Taky, [ɑɹɑkʰəntʰɑt͡sʰ] ("rychlý") se píše արագընթաց, protože se jedná o složené slovo, které je tvořeno z kořenových slov արագ („rychlé“) a ընթացք ("chůze").
  5. Ve slově za písmeny ⟨ու⟩, pokud za nimi není samohláska, představují [proti]. Například: պահուըտիլ ([bɑhvəˈdil] "skrýt") a վաղուընէ ([vɑʁvəˈnɛ] "od zítra").
  6. V lámání řádků. Například: վնաս ([vəˈnɑs], „škoda“) se stává վը – նաս, a զգալ (əzˈkʰɑl„cítit“) se stává ըզ – գալ.
  7. Na konci slov upřesněte článek „the“. Například: լոյսը ([ˈLujsə], "světlo") se vytvoří přidáním ⟨ը⟩ na konec լոյս. Taky, արձանները ([ɑɹt͡sʰɑnˈnɛɹə]„Sochy“) dělá totéž.

/ ʏ / - ⟨իւ⟩

/ ʏ / je vždy psáno ⟨իւ⟩. Například: [kʰʏʁ] („vesnice“) je psáno գիւղ.

/ œ / - ⟨էօ⟩

/ œ / je vzácný zvuk pro psaní cizích slov a je vždy psán ⟨էօ⟩. Například: ženské jméno [œʒɛˈni] („Eugenie“) je napsáno Էօժենի, přepis písmen.

Dvojhlásky

Arménský má devět dvojhlásky: / jɑ /, / jɛ /, / ji /, / jɔ /, / ju /, / ɑj /, / ej /, / ij /, / uj /.

/ jɑ / - ⟨եա⟩, ⟨եայ⟩, ⟨յա⟩; vyskytuje se v ⟨էա⟩, ⟨իա⟩

/ jɑ / je napsán odlišně v závislosti na kontextu.

  1. [jɑ] na začátku slova je napsáno ⟨եա⟩. Například: [jɑniˈkʰjɑn] („Yanikian“, příjmení) je psáno Եանիքեան.
  2. Předchází mu souhláska, píše se ⟨եա⟩. Například: [sɛˈnjɑɡ] („místnost“) je napsáno սենեակ. Na konci slova je však napsáno ⟨եա⟩. Například: [ɑrɔˈɾja] („denně“) je psáno առօրեայ.
  3. Když [jɑ] předchází jiná samohláska než [i] nebo [ɛ], je psáno ⟨յա⟩. Například: [ɡɑˈjɑn] („stanice“) je zapsán կայան.
  4. Kromě toho, [jɑ] představuje na konci klasických arménských příjmení -յան, například v Արէկյան.
  5. Disyllabická posloupnost monofongu ([i]) a dvojhláska ([jɑ]) je psáno ⟨իա⟩ (⟨իայ⟩, když je na konci slova). Například: [mijɑˈsin] („společně“) je napsáno միասին.
  6. Disyllabická posloupnost monofongu ([ɛ]) a dvojhláska ([jɑ]) je napsáno ⟨էա⟩ (nebo ⟨էայ⟩ na konci slova). Například: [ɛˈjɑɡ] („bytost“, podstatné jméno) je zapsáno էակ.

/ jɛ / - ⟨ե⟩, ⟨յե⟩, ⟨յէ⟩

/ jɛ / je napsán odlišně v závislosti na kontextu.

  1. Na začátku slova je napsáno ⟨ե⟩. Například: [jɛˈɾɑz] („sen“) je napsáno երազ. ⟨Ե⟩ mezi dvěma souhláskami představuje / ɛ / (vidět výše pro detaily).
  2. Uprostřed slova / jɛ / je napsáno ⟨յե⟩. Například: [hɑjɛˈli] („zrcadlo“) je zapsáno հայելի. ⟨Յե⟩ na začátku slova představuje [hɛ] (vidět níže pro detaily).
  3. Na konci slova / jɛ / je psáno ⟨յէ⟩ (nikdy ⟨յե⟩). Například: [nɑˈjɛ] („podívej!“) je napsáno նայէ՛.

/ ji / - ⟨յի⟩; vyskytuje se v

/ ji / není nikdy na začátku slova a je psáno odlišně v závislosti na jeho kontextu:

  1. Disyllabic posloupnost monophthong ([ɛ]) a dvojhláska ([ji]) je psáno ⟨էի⟩. Například: [ɛˈji] („Byl jsem“) je napsáno էի, a [ɡ‿uzɛˈjin] („chtěli“) je napsáno ուզէինկուզէին.
  2. V opačném případě, / ji / je napsáno ⟨յի⟩. Například: [mɑˈjis] („Květen“) je psáno Մայիս. ⟨Յի⟩ na začátku slova představuje [Ahoj] (vidět níže pro detaily).

/ jɔ / - ⟨եօ⟩

/ jɔ / je vždy psáno ⟨եօ⟩. Například: [ˈJɔtʰə] („sedm“) je psáno եօթը.

/ ju / - ⟨յու⟩, ⟨իւ⟩; vyskytuje se v ⟨իու⟩, ⟨էու⟩

/ ju / je napsán odlišně v závislosti na jeho kontextu:

  1. Na začátku slova / ju / je napsáno ⟨իւ⟩. Například: [juʁ] („olej“) je psán իւղ.
  2. Po jiné samohlásky než [i] nebo [ɛ], je psáno ⟨յու⟩. Například: [kɑˈjun] („firma“) je napsáno կայուն. ⟨Յու⟩ na začátku slova představuje [hu] (vidět níže například).
  3. Disyllabická posloupnost monofthongu [i] a dvojhláska [ju] je napsáno ⟨իու⟩. Například: [mijuˈtʰjun] ("union") je psáno {lang | hy | միութիւն}}.
  4. Disyllabická posloupnost monofthongu [ɛ] a dvojhláska [ju] je napsáno ⟨էու⟩. Například: [ɛjuˈtʰjun] („podstata“) je napsána էութիւն.
  5. Chcete-li napsat příponu [ˈTʰjun], -թիւն se používá. Například: [ɡituˈtʰjun] („znalost“) je psána գիտութիւն.

/ ɑj / - ⟨այ⟩

/ ɑj / se může na konci slova vyskytnout pouze u jednoslabičných slov. Je psáno ⟨այ⟩. Například: [ɑjˈɡi] („pole“) je zapsáno այգի, [mɑjɾ] („matka“) je napsáno մայր a [pʰɑj] („sloveso“) je zapsáno բայ. Víceslabičné slovo končící na ⟨այ⟩ se vyslovuje / ɑ /, ⟨յ⟩ ztichne (viz výše například).

/ ej / - ⟨էյ⟩

/ ej / je napsáno ⟨էյ⟩. Například: [tʰej] („čaj“) je psán թէյ.

/ ij / - ⟨իյ⟩

/ ij / je napsáno ⟨իյ⟩. Například: [ijˈnɑl] („k pádu“) je psáno իյնալ.

/ uj / - ⟨ոյ⟩

/ uj / obvykle se vyskytuje uprostřed slova a je psáno ⟨ոյ⟩. Například: [kujr] („sestra“) je napsáno քոյր.

Souhlásky

Mezinárodní fonetická abeceda zobrazuje souhlásky odpovídajícím arménským písmenem v závorkách. Jak klasická, tak východní arménština zachovávají třícestný rozdíl mezi hlasovými, neznělými a aspirovanými zastávkami a afrikáty. V západní arménštině došlo k fúzi hlasových a aspiračních zastávek a afrikátů a neznělé zastávky a afrikáty byly vyjádřeny.

 BilabiálníLabio-
zubní		AlveolárníPošta-
alveolární		PalatalVelárníUvularGlottal
CAEAWACAEAWACAEAWACAEAWA
Nosním ⟨Մ⟩ n ⟨Ն⟩     
PlosiveVLprostýstr ⟨Պ⟩  t ⟨Տ⟩   k ⟨Կ⟩   
TAK JAKOpʰ ⟨Փ⟩pʰ ⟨Բ ~ փ⟩ tʰ ⟨Թ⟩tʰ ⟨Դ ~ թ⟩  kʰ ⟨Ք⟩kʰ ⟨Գ ~ ք⟩  
VDb ⟨Բ⟩b ⟨Պ⟩ d ⟨Դ⟩d ⟨Տ⟩  ɡ ⟨Գ⟩ɡ ⟨Կ⟩  
FrikativníVL F ⟨Ֆ⟩s ⟨Ս⟩ʃ ⟨Շ⟩ X ~ χ ⟨Խ⟩[1]h ⟨Հ ~ յ⟩[2]
VD proti ⟨Վ[3]~ ւ[4]~ ու[5]~ ո[6]⟩z ⟨Զ⟩ʒ ⟨Ժ⟩  ɣ ~ ʁ ⟨Ղ⟩[1] 
Přibližně  ɹ ⟨Ր⟩[7][8]  j ⟨Յ[9]~ ե[10]~ ի[11]⟩   
Klepněte na/Trylek  r ⟨Ռ⟩ɾ ⟨Ռ ~ ր⟩[12]     
Laterální přibližný  l ⟨Լ⟩  ɫ ⟨Ղ⟩[13]   
SložitýVLprostý  t͡s ⟨Ծ⟩ t͡ʃ ⟨Ճ⟩      
TAK JAKO  t͡sʰ ⟨Ց⟩t͡sʰ ⟨Ձ ~ ց⟩t͡ʃʰ ⟨Չ⟩t͡ʃʰ ⟨Չ ~ ջ⟩    
VD  d͡z ⟨Ձ⟩d͡z ⟨Ծ⟩d͡ʒ ⟨Ջ⟩d͡ʒ ⟨Ճ⟩    

Poznámky

  1. ^ A b Není jasné, zda je tento zvuk velární nebo uvulární. Může to být zatažený velar, [X] nebo [ɣ̠]
  2. ^ i.յ na začátku slova představuje [h]. Například: յատակ („zdola“) se vyslovuje [hɑˈdɑɡ].
    ii. Slova začínající na [həʁ] jsou psány s ⟨յղ⟩; jinak slova začínající na [hə] a jakékoli jiné souhlásky jsou psány pomocí ⟨հ⟩. Například: [həʁˈɡɛl] („polsky“) je psáno յղկել, a [həʁɑˈnɑl] („otěhotnět“) je psáno յղանալ; ale [həɹɛʃˈdɑɡ] („anděl“) je napsáno հրեշտակ, a [həsˈɡɑ] („obrovský“) je napsán հսկայ. Výjimkou je [həsˈdɑɡ] („clear“), který je zapsán յստակ.
  3. ^ Na začátku slova [proti] je napsáno ⟨վ⟩. Například: [vɑˈɹuŋkʰ] („okurka“) je zapsána վարունգ.
  4. ^ i. Neexistuje slovo začínající písmenem ⟨ւ⟩.
    ii. Písmeno ⟨ւ⟩ je napsáno uprostřed nebo na konci slova. Například: [ɑˈvɑz] („písek“) je zapsán աւազ, a [ɡɑv] („jíl“) je psán կաւ. V následujících výjimkách je místo ⟨ւ⟩ zapsáno ⟨վ⟩, které představuje [proti] zvuk:
       A. za písmenem ⟨ո⟩. Například: որովհետեւ („protože“) a ապահով ("bezpečný").
       b. Když je slovo derivát nebo složené slovo a jeho druhá část začíná písmenem ⟨վ⟩. Například: derivát անվախ (ան-վախ) a složené slovo նաւավար (նաւ-ա-վար).
  5. ^ ⟨Ու⟩ představuje [proti] když předchází souhláska a následuje samohláska. Například: նուէր („dárek“) se vyslovuje [nəˈvɛɹ].
  6. ^ Na začátku slova zvuk [vɔ] je psáno s ⟨ո⟩, ne ⟨վո⟩. Například: [vodkʰ] („noha“) je napsáno ոտք. Výjimkou je slovo վոհմակ („smečka“ zvířat).
  7. ^ V praxi většinou Arméni v Íránu říci [ɹ]; Mnoho východních Arménů posunulo klasickou arménštinu [ɹ] (ր) do [ɾ].
  8. ^ Tento zvuk technicky existuje v západní arménii, ale v praxi to mnoho lidí nerozlišuje od ⟨ռ⟩.
  9. ^ ⟨Յ⟩ uprostřed slova představuje palatální přibližný výraz [j]. Například: այս („toto“) se vyslovuje [ɑjs].
  10. ^ ⟨Ե⟩ představuje palatální přibližný na začátku slova nebo pokud je následován ⟨ա⟩; jinak označuje samohlásku [ɛ].
  11. ^ i. Písmeno ⟨ի⟩ představuje [j] když následuje ⟨ա⟩, označující [ijɑ], disyllabic posloupnost monophthong ([i]) a dvojhláska ([jɑ]). (Vidět výše například.)
    ii. Pokud předchází písmeno ⟨է⟩, představuje ⟨ի⟩ [ji]. (Vidět výše například.)
  12. ^ Ačkoli se západní Arméni učí vyslovovat dvě různé rhotiky [ɹ] a [r] (představovaný ⟨ր⟩ a ⟨ռ⟩, v uvedeném pořadí), dva sloučili ve většině dialektů do klapky souhlásky.
  13. ^ Nejlepší hypotéza staré výslovnosti založená na zahraničních výpůjčkách jako např Ղուկաս pro "Lucas "a Կաթողիկոս pro „Catholic ".

Reference

  • Melkonian, Zareh (1990). Գործնական Քերականութիւն - Արդի Հայերէն Լեզուի (Միջին եւ Բարձրագոյն Դասընթացք) (v arménštině) (čtvrté vydání). Los Angeles.

externí odkazy

Převaděče arménského pravopisu

  • Nayiri.com (integrovaný pravopisný převodník: reformovaný na tradiční)