Al-Anbiya - Al-Anbiya - Wikipedia

„Q21“ přeadresuje tady. Informace o autobusové dopravě viz Q21 (MTA Bus).
Sura 21 z Korán
الأنبياء
Al-Anbiyāʼ / Al-Ambiyāʼ
Proroci
KlasifikaceMeccan
PoziceJuzʼ 17
Hizb Ne.33
Ne. z Rukus7
Ne. z verše112
Korán
Koránová kaligrafie

Al-Anbiyaʼ,[1] (arabština: الأنبياء‎, „Al-‘ambiyā“; význam: „Proroci“)[2] je 21. kapitola (sūrah ) z Korán se 112 verši (āyāt ). Pokud jde o načasování a kontextové pozadí předpokládaného zjevení (asbāb al-nuzūl ), je to dřívější “Mekkán súra ", což znamená, že se předpokládá, že byl odhalen v Mekka, místo toho později v Medíně. Jeho hlavním předmětem je proroci minulosti, kteří také hlásali stejnou víru jako Muhammad.

souhrn

  • 1-4 Úsudek neopatrného a zesměšňujícího Kurajšovce
  • 5 Makkanové považují Mohameda za „padělatele“
  • 6 Zázraky, které neprováděl Mohamed, protože bývalé národy neměly žádnou výhodu z toho, že je viděly
  • 7-8 Bývalí proroci byli jen smrtelní muži
  • 9 Bůh upřednostňuje své proroky, ale soudí nevěřící
  • 10 Korán zmíněný v Koránu
  • 11-15 Nevěřící města a posměvači zničeni
  • 16-17 Bůh nebyl dán sportu
  • 18 Pravda musí zvítězit
  • 19-22 Andělé slouží Bohu, proto je nelze uctívat
  • 23 Bůh je svrchovaný
  • 24 Velký hřích modlářství
  • 25 Všichni apoštolové svědčili o Boží jednotě
  • 26-28 Andělé jsou dcery Boží 29 Andělský přímluva pouze s božským svolením 30 Zkáza andělů, kteří si uzurpují božské pocty
  • 31-34 Bůh pracuje jako důkaz své božství 35-36 Žádný nesmrtelný, kromě Boha
  • 37 Mohamed Makkany považoval za posměvače
  • 38-39 Muži spěchali svolat na sebe božský hněv
  • 40-41 Ohrožená pomsta najednou sestoupí
  • 42-43 Zkáza těch, kteří se vysmívali bývalým prorokům
  • 44 Bohové modlářů nebyli schopni vysvobodit své voliče
  • 45 Bůh zvítězí nad nevěřícími
  • 46 Mohamed jen varovatel
  • 47 Neslyšící nebudou slyšet varování Boží
  • 48 Bůh bude soudit spravedlivě
  • 49-51 Mojžíš a Áron, stejně jako Mohamed, obdrželi zjevení
  • Příběh Abrahama
    • 52 Dostává zjevení 53-57 Vyčítá svému otci a lidem modlářství 58 Vymyslí spiknutí s cílem zničit modly 59-60 Zničí modly Chaldejců 61-62 Je obžalován před lidmi 63-64 Obviňuje největší idol
    • 65-66 Chaldejci byli nejprve nakloněni pokání, ale stáhli se 67 Abraham jim vyčítá modlářství 68 Přikazují mu, aby byl upálen zaživa 69-70 Bůh ho zázračně osvobozuje
    • 71-73 Dostává příslib Izáka a Jacoba
  • 74-75 Lot dodán ze Sodomy
  • 70-77 Noe vysvobodil z potopy 77 Noemovi pronásledovatelé se utopili
  • 78-80 Moudrost Davida a Šalomouna 81-82 Větry a démoni podléhají Šalomounovi
  • 83-84 Práce je osvobozen od jeho utrpení
  • 85-88 Ostatní proroci dostávají milost od Boha
  • 89-90 Zachariášova modlitba odpověděla
  • 91 Boží přízeň pro Marii a Ježíše
  • 92-93 Pravé náboženství, ale Židé a křesťané mají sekty
  • 94 Věřící jistě budou odměněni
  • 95-97 Při vzkříšení budou souzeni nevěřící
  • 98-100 Modláři se svými bohy, aby byli uvrženi do pekla
  • 101-103 Odměna spravedlivých
  • 104 Nebesa, která se při soudu odvalila
  • 105-106 Spravedliví zdědí zemi
  • 107-109 Muhammad se prohlašuje za varovatele
  • 110-111 Bůh zná tajné myšlenky nevěřících
  • 112 Bůh bude soudit nevěřící a prokáže milosrdenství svému proroku [3]

Historický kontext

Muslimové věří, že tato súra byla odhalena v Druhé Mekkánské období a je uveden jako číslo 65 podle Nöldeke Chronologie. V jeho verších se nacházejí četné evokace dřívějších Židokřesťan proroci. Tyto příklady pomáhají zdůraznit a definovat Mohamedovu roli posla v Koránu. Začlenění již existujících biblických a judaistických písem navíc integruje Mohamedovu prorockou misi do širšího náboženského rámce, čímž rozšiřuje obzory jak Koránu jako textu, tak islámu jako náboženského hnutí. Súra je tematicky a stylisticky charakteristická pro druhé mekkánské období. Verše identifikují náboženskou agenturu Muhammad jeho vztahem k již existujícím židovsko-křesťanským postavám a odtud ilustrující běžné fiktivní doktríny, jako například: Islámská eschatologie ztělesněný v Den soudu, osudy nevěřících a věřících a milosrdenství Boží. Pokud jde o objednání a doručení, sura 21 obsahuje tripartitní složení a sledovatelnou „prstencovou strukturu“, ve které je cesta zjevení přichází celý kruh v posloupnosti tří odlišných částí.[4] Celkově se skládá z 112 veršů, Proroci zachovávají osobitý hlas Koránu, ve kterém se zdá, že si verše uvědomují své vlastní zjevení a pro ilustraci konkrétních zpráv závisí také na jiných súrách. Tato jasná sebereferenciace neboli „sebeprohlášení“ a intertextualita jsou pro Korán patrně jedinečné a knihu mají s vědomím odlišným od jiných náboženských textů.[5]

Výklad

Q21: 1–40 jednota Boha

Potvrďte zjevení a zaváže Muhammada k jeho roli vyvoleného proroka. Deklaruje jednotu Boha v jeho stvoření.

Q21: 41–49 vyprávění dřívějších proroků

Snažte se vyprávět příklady víry a spravedlnosti prostřednictvím vyprávění o dřívější proroci. Tato metoda zjevení současně tlačí Korán nahoru a integruje náboženskou identitu islámu do širšího stávajícího kontextu.

Q21: 92–112 odlišných osudů věřících i nevěřících

Pracujte na uzavření súry dalším potvrzením zjevení, tentokrát prostřednictvím identifikace odlišných osudů věřících a nevěřících v Soudný den. Kapitola končí konečným oslavením Alláhovy milosrdné povahy.

Q21: 73 konání dobrých skutků, zahájení modlitby a rozdávání zakahu

V dopise svým společníkům Ja'far al-Sadiq popisuje důležitost poslušnosti prorokům Alláhovým a na podporu toho uvádí následující: "A udělali jsme z nich imámy, kteří se řídí naším rozkazem. A inspirovali jsme je k konání dobrých skutků, usazování modlitby a rozdávání zaky; a byli nám ctiteli. “(21:73)

Reference

  1. ^ Ibn Kathir. "Tafsir Ibn Kathir (anglicky): Surah Al Anbiyah". Korán 4 U. Citováno 18. března 2020.
  2. ^ Haleem, Trans. M.A.S. Abdel (2010). Korán (Oxfordská světová klasika). New York: Oxford University Press.
  3. ^ Kamkoli, Elwood Morris (1896). Kompletní rejstřík do Text prodeje, Předběžný diskurs a poznámky. Londýn: Kegan Paul, Trench, Trubner a spol. Tento článek včlení text z tohoto zdroje, který je v veřejná doména.
  4. ^ Ernst, Carl W. (2011). Jak číst Korán: Nový průvodce s vybranými překlady. Chapel Hill: University of North Carolina Press. p. 106.
  5. ^ McAuliffe, Jane Demmen (2006). Cambridge společník Koránu. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press. p. 3.