Sanaa rukopis - Sanaa manuscript

Přední strana Stanford '07 folio. Horní text pokrývá Korán 2 (al-Baqarah), verše 265-271.

Dolní text výše uvedeného folia se obnovil Rentgenové fluorescenční zobrazování na Stanford University. Spodní text pokrývá Korán 2: 191 -196.

The Sanaa palimpsest (taky Ṣanʽā “1 nebo DAM 01-27.1) je jedním z nejstarší rukopisy Koránu v existenci.^[1] Část rozsáhlé mezipaměti koránových a nekoranových fragmentů objevených v roce Jemen během restaurování 1972 Velká mešita v Sanaa byl rukopis identifikován jako palimpsest Korán v roce 1981; jak je napsáno pergamen a skládá se ze dvou vrstev textu. Horní text do značné míry odpovídá normě „Uthmánský“ Korán v textu a ve standardním pořadí kapitol (Suwar, jednotné číslo sūrah ); vzhledem k tomu, že spodní text (původní text, který byl vymazán a přepsán horním textem, lze jej však přečíst pomocí ultrafialového záření a počítačového zpracování) obsahuje mnoho variant oproti standardnímu textu a posloupnost jeho kapitol odpovídá žádný známý koránský řád. V roce 2012 byla zveřejněna částečná rekonstrukce dolního textu;^[2] a v roce 2017 byla zveřejněna rekonstrukce čitelných částí spodního i horního textu 38 folií v Sana'a House of Ruuscripts dodatečně zpracováno digitální obrázky spodního textu.^[3] A radiokarbonová analýza datoval pergamen jednoho z oddělených listů prodaných v aukci, a tedy jeho spodní text, na 578 nl (44 BH ) a 669 CE (49 AH ) s přesností 95%.^[4]

Dějiny

Objev

V roce 1972 provedli stavební dělníci renovaci zdi v podkroví Velká mešita z Sana'a v Jemenu narazil na velké množství starých rukopisů a pergamenů, z nichž mnohé se zhoršily. Když si pracovníci neuvědomili jejich význam, shromáždili dokumenty, zabalili je do asi dvaceti bramborových pytlů a nechali je na schodišti jednoho z minaretů mešity.^[5]

Qadhi Isma'il al-Akwa ', tehdejší prezident jemenského úřadu pro starožitnosti, si uvědomil potenciální význam nálezu. Al-Akwa 'hledal mezinárodní pomoc při zkoumání a uchování fragmentů a v roce 1979 se mu podařilo zaujmout hostujícího německého učence, který zase přesvědčil Západoněmecký vláda organizovat a financovat projekt obnovy.^[5] Zachované fragmenty obsahují koránový a nekuranový materiál.^[6]

Projekt obnovy

Restaurování fragmentů bylo zahájeno v roce 1980 pod dohledem jemenského odboru pro starožitnosti. Bylo financováno kulturní sekcí německého ministerstva zahraničí.^[2] Nález obsahuje 12 000 fragmentů Koránového pergamenu. Všechny z nich, s výjimkou 1 500–2 000 fragmentů, byly od roku 1997 přiřazeny k 926 odlišným koránským rukopisům. Žádný není úplný a mnohé obsahují jen několik folií za kus.^[2] „Albrecht Noth (Univerzita v Hamburku ) byl ředitelem projektu. Práce na místě začaly v roce 1981 a pokračovaly do konce roku 1989, kdy byl projekt ukončen s ukončením financování. Gerd R. Puin (Univerzita v Sársku ) byl ředitelem počínaje rokem 1981. Jeho působení skončilo v roce 1985, kdy místního ředitele převzal Hans-Caspar Graf von Bothmer (University of Saarland). Bothmer opustil Ṣan'ā 'v následujícím roce, ale pokračoval v realizaci projektu z Německa a cestoval na místo téměř každý rok.

Počínaje rokem 1982 pracovala Ursula Dreibholz jako konzervátorka tohoto projektu a do konce roku 1989 pracovala na plný úvazek v āan'ě. Dokončila restaurování rukopisů. Navrhla také trvalé úložiště, shromáždila mnoho fragmentů pergamenu, aby identifikovala odlišné koránové rukopisy, a řídila jemenský personál ve stejném úkolu. Rukopisy jsou umístěny v domě rukopisů, Dār al-Makhṭūṭāt (DAM), v Jemenu v'an'ā '. Po roce 1989 by Bothmer sbírku pravidelně navštěvoval. V zimě 1996–7 mikrofilmoval všechny fragmenty pergamenu, které byly přiřazeny k odlišným koránským rukopisům. Ze zbývajících 1 500–2 000 fragmentů mikrofilmoval skupinu 280. Mikrofilmy jsou k dispozici v Ṣan'ā 've Sněmovně rukopisů.^[2] Výběr 651 obrazů fragmentů z mezipaměti Sana'a - včetně několika z DAM 01-27.1, byl vydán na CD-ROM prostřednictvím programu „Paměť světa“ UNESCO.

Sana'a Palimpsest dostal katalogové číslo DAM 01-27.1; označující rukopis s variabilními řádky na stránce (odtud '01'), délkou psaného řádku přibližně 27 cm (11 ") a se sekvenčním indikátorem '1'. Do roku 2015 bylo identifikováno přibližně 38 fragmentů folia jako pravděpodobně patří k tomuto konkrétnímu rukopisu. Od roku 2007 společný italsko-francouzský tým pod Sergio Noja Noseda a Christian Robin se zavázali vyrábět nové digitální snímky DAM 01-27.1 (a další vybrané rukopisy v mezipaměti) ve vysokém rozlišení pod přirozeným i ultrafialovým světlem, které byly od té doby předmětem rozsáhlého počítačového následného zpracování od Alby Fedeliho oddělit horní a dolní texty. Obrázky ve vysokém rozlišení tvoří základ vydání edic Sadeghi a Gourdazi a Asma Hilali.^[7]

Obsah rukopisu

Rukopis je a palimpsest, což znamená, že pergamen byl přepsán jednou. Původní text („spodní“ text) byl vymazán a zapsán podruhé („horní“ text), přičemž tento proces se může v průběhu času opakovat se stejným pergamenem.^{[Citace je zapotřebí ]} V Sana'a palimpsest, jak horní, tak spodní text jsou Korán napsaný v Hidžázský scénář. Zdá se, že v horním textu byl představen úplný text Koránu, ale zda to tak bylo i v případě spodního textu, zůstává otázkou odborné debaty. Ve standardním Koránu jsou kapitoly (súry ) jsou uvedeny v přibližné posloupnosti s klesající délkou; proto lze obecně předpokládat, že fragmentární Korán, který se řídí standardním řádem súry, kdysi představil celý text, ale není tomu tak.

Rukopis, který byl objeven, však není úplný. Asi 82 ​​folií bylo identifikováno jako možné listy představující horní text, z toho 38 v jemenském Dār al-Makhṭūṭāt (House of Ruuscripts)^[2] a 4 v soukromých sbírkách (po dražení v zahraničí).^[8] Kromě toho bylo v roce 2012 uznáno 40 palimpsestových folií uchovaných ve Východní knihovně Velké mešity v Sana’a a publikovaných v roce 2004 jako pravděpodobně oddělená folia horního textu DAM 01-27.1.^[9] Mnoho folií ve Sněmovně rukopisů je fyzicky neúplné a pouze v 28 je čitelný horní text (kvůli poškození),^[10] zatímco ti v soukromém vlastnictví^[8] nebo v držení východní knihovny jsou obecně v lepším stavu.^[9] Těchto 82 folií tvoří zhruba polovinu Koránu. Pergamen má horší kvalitu; mnoho folií s otvory, kolem kterých byl napsán horní i dolní text. Když však vezmeme v úvahu rozsah psaní a poskytnutí okrajových mezer, celkové množství zvířecích kůží implikovaných jako zavázaných k produkci celého rukopisu Koránu by nebylo menší než za tak vysoké kvalitní Korán jako Codex Parisino-petropolitanus (BNF Arabe 328 (ab)).

Horní text

Horní text úzce odpovídá textu, který je základem používaného moderního Koránu, a je datován jako pravděpodobně od konce 7. do začátku 8. století n. L.^[11] Asma Hilali poskytuje úplnou transkripci horního textu z 26 čitelných folií v Domě rukopisů a na těchto stránkách našla 17 neortografických variant, kde se hodnoty liší od těch ve „standardním“ textu Koránu, jak je uvedeno v the Káhirské vydání z roku 1924. Pět z těchto 17 variant v horním textu odpovídá známým Qira'at čtení v tradici koránových variant.

Hustota psaní horního textu se u jednotlivých stránek a stránek liší; tak, že množství textu přepsaného na každé stránce se pohybuje od 18,5 řádku standardní edice z Káhiry až po 37 řádků. Po dokončení textu byla přidána polychromovaná výzdoba v podobě pásů oddělujících súry a indikátorů 10, 50 a 100 veršových děl v různých konkrétních formách. Velká část těchto dekorací je nedokončená. Kromě toho horní text dříve obsahoval jednotlivé oddělovače veršů - některé souběžné s textem, jiné vložené později. Počty veršů odpovídajících polychromovaným indikátorům poezie nejsou v souladu s počty jednotlivých indikátorů poezie, což znamená, že první z nich byly zkopírovány do jiných Koránů.

Dolní text

Přežívající spodní text z 36 folií v Domě rukopisů, spolu s dolním textem z aukcí v zahraničí, byly publikovány v březnu 2012 v dlouhé eseji Behnam Sadeghi (Profesor islámských studií na Stanfordská Univerzita ) a Mohsen Goudarzi (PhD student at Harvardská Univerzita ).^[2] Před tím, v roce 2010, zveřejnila Sadeghi rozsáhlou studii čtyř folií dražených v zahraničí a analyzovala jejich varianty pomocí textové kritické metody.^[8] Německá vědkyně Elizabeth Puin (přednášející v Sárská univerzita ), jehož manžel byl místním ředitelem restaurátorského projektu do roku 1985, také přepsal spodní text několika folií do pěti po sobě jdoucích publikací.^{[12][13][14][15]} Dolní text palimpsestových folií ve Východní knihovně dosud nebyl prostudován ani publikován a není známo, kolik z těchto folií může být svědkem stejného dolního textu jako v Domě rukopisů; je však pravděpodobné, že čtyři dražená folia (jejichž spodní texty byly studovány a které se zdají být svědky stejného dolního textu) pocházejí z této části rukopisu, a nikoli z DAM 01-27.1.

Dolní text byl vymazán a přepsán, ale kvůli přítomnosti kovů v inkoustu se spodní text znovu objevil a nyní se zobrazuje ve světle hnědé barvě, jejíž viditelnost lze zlepšit v ultrafialový světlo.^[8] Pergamen byl drahý a odolný, a proto bylo běžnou praxí škrábat písmo z nepoužívaných a poškozených textů pro potenciální opakované použití. Ale i když existují další známé případy, kdy jsou nepoužívané Korány znovu použity pro jiné texty, existuje jen několik známých případů, kdy byl nový Korán napsán pomocí znovu použitého pergamenu, a všechny tyto příklady jsou považovány za pocházející z Sana'ská cache. Opětovné použití v tomto případě mohlo být čistě z ekonomických důvodů. V opačném případě Asma Hilali navrhla, aby horní i dolní text vykazovaly charakteristiky bytí „cvičení“ školní výuky v koránu, v takovém případě lze očekávat škrábání a opětovné použití. Alternativně mohla standardizace koránského textu kolem roku 650 n.l. Uthmānem vést k tomu, že nestandardní spodní text zastaral a byl vymazán v souladu s autoritativními pokyny v tomto smyslu.^[16]

Místa se zdá, že jednotlivé hodnoty ve spodním textu byly opraveny v samostatné ruce, aby lépe odpovídaly odpovídajícím hodnotám ve standardním Koránu. Elizabeth Puin nazvala tuto ruku „spodní modifikátor“ a navrhuje, aby tyto opravy byly provedeny před vymazáním nebo smytím celého dolního textu.

Přestože súry spodního textu nenásledují kanonický řád a mají mnoho dalších slov a frází, přesto, až na dvě výjimky, v každé súře přežívá spodní text stejné verše jako standardní Korán a přesně v stejné pořadí - výjimky jsou v súra 20, kde Sadeghi a Goudarzi shledali, že verše 31 a 32 jsou provedeny, a v súře 9, kde Sadeghi a Goudarzi zjistili, že chybí celý verš 85, což vysvětluje jako „parablepsis, forma chyby písaře, při které oko přeskočí z jednoho textu na podobný ".^[17] Ani jedna z těchto pasáží spodního textu není ve foliích, které Asma Hilali shledala čitelnou. Některé varianty mezi dolním textem a standardním Koránem poskytují Sadeghi a Goudarzi níže.^[18]

Stanfordské folio

David 86/2003 folio

Folio 4

Folio 22

Folio 31

Folio 28

Čísla stránek odkazují na vydání autorů Sadeghi a Goudarzi.^[2] V jejich vydání je spolehlivě přečtené, ale částečně viditelné písmeno vloženo do závorek, zatímco méně spolehlivě přečtené písmeno je vloženo do závorek. Dvojice lomítek označuje nečitelnou oblast na foliu, zatímco závorky označují chybějící část folia. Seznam zde nezahrnuje všechny pravopisné varianty. (Poznámka: Ve výše uvedené tabulce jsou závorky nebo závorky vynechány, pokud se objevují na samém začátku nebo na konci fráze, aby nedocházelo k problémům se zarovnáním textu. Šle nebo lomítka jsou zachovány ve všech případech, ale s vložením středníků navíc které pomáhají zachovat zarovnání textu.)

Vlastnosti ruky ve spodním textu

Déroche charakterizuje ruku v dolním textu jako „velmi gauche a nepravidelnou“ a „ne jako práci kvalifikovaného profesionála“, se značnými rozdíly ve tvarech a velikostech písmen. Řádky na stránku se pohybují od 25 do 30 a někdy se od horizontály značně odchylují. Existují příležitostné diakritické tečky pro rozlišení souhlásek, ale pouze jedna možná instance indikátoru tečkované krátké samohlásky. Jinak je text napsán z větší části v scriptio defectiva bez označení dlouhých samohlásek, kromě toho, že jsou napsána konkrétní slova scriptio plena, pro které je dopis alif označuje dlouhou samohlásku. Indikátory veršů i hrubě zdobené divize sura jsou poskytovány v původní ruce a existují indikátory divizí 100 a 200 veršů. Jednotlivá rozdělení veršů jsou označena vzorci teček, i když forma těchto vzorů se liší v různých foliích rukopisu. Vzhledem k tomu, že mnoho veršových rozdělení bylo zcela ztraceno a že zbytkové prvky písmen z odstraněných slov mohou vypadat jako podobné vzory teček, není možné určit, nakolik rozdělení veršů v dolním textu odpovídají kterékoli z mnoha známých tradic Koránové dělení veršů. Zdá se však, že basmala vzorec se někdy počítá jako samostatný verš, na rozdíl od pozdějšího koránového standardu.

Pokyny ke čtení

V dolním textu je viditelný začátek súry 9, který navazuje na súru 8 v tomto textu. Súra 9 At-Tawba je jedinou súrou ve standardním Koránu, kterou nezavádí basmala formula "Ve jménu Boha, nejmilostivějšího, nejmilosrdnějšího", absence tohoto vzorce na tomto místě se někdy uvádí jako indikace, že dvě súry 8 a 9 je třeba považovat za jednu část Koránu . Nicméně spodní text v Sana'a palimpsest zavádí súru 9 s basmala vzorec (na řádku 8 folia 5a), ale poté začíná následující řádek la taqul bi-smi Allahi („Neříkej„ ve jménu Božím ““). Toto upozornění proto představuje narušení nekanonické instrukce pro čtení do těla kanonického textu, nediferencované od tohoto textu, a v tomto ohledu není v tradici psaných Koránů známa žádná paralela. Navíc stanovením basmala vzorec a poté, co se hlasitě předloží jeho recitace, by text v jeho současné podobě vytvořil nejistotu v rituálním použití do té míry, aby tomu obecně zabránily konvence koránového psaní.

Problémy současného stipendia

Datování dolního textu

Předpokládá se, že spodní text byl napsán někdy mezi lety 632–669 n. L., Protože pergamen stanfordského folia byl označen radiokarbonem s přesností 95% před 669 n. L. A 75% pravděpodobností před 646 n. L. François Déroche vkládá spodní text do druhé poloviny 7. století.^[24] Dolní text obsahuje súry At-Tawba, o kterém se věří v islámskou tradici, kterou přednesl Mohamed v roce 632 n. l.^[1]

Vztah spodního textu k jiným neutmanským koránovým tradicím

Spodní text je možné odlišit od horního textu pouze v některých fóliích a několik folií je tak poškozených, že jsou zcela nečitelné, takže Asma Hilali dokázala přepsat pouze spodní textový obsah 11 folií, ve kterých identifikovala 61 neortografické variace z káhirského vydání z roku 1924. Varianty pozorované v dolním textu bývají podstatnější než rozdíly pozorované v horním textu, většinou zahrnují přidání celých slov a frází. Islámská tradice popsala, že kromě standardního „Uthmánského Koránu“ existovaly dva nezávisle zachované a kopírované koránové kodexy z Prorokových společníků, od Ibn Mas'uda a Ubayyho b. Ka'b. Před rukopisem Sana'a nebyl nikdy nalezen žádný částečný nebo úplný koránský kodex v jiné tradici než v ‚Uthmanském standardu. And while early Islamic witnesses report readings found in these two alternative codices, they do not collate their full texts. Elizabeth Puin and Asma Hillali report little or no correspondence between the variations from the 'Uthmanic Qur'an that they have found in the lower text with those reported for Ibn Mas'ud or Ubayy b. Ka'b, whereas Sadeghi and Goudarzi claim to be able to identify extra variations in the lower text of the Sana'a codex with similarities to the codex of Ibn Mas'ud as well as differences. Hence they report an overlap between the variants of Ibn Mas'ud and the Sana'a manuscript, although there are variants in Ibn Mas'ud not found in the lower text and vice versa, with the differences much outnumbering the correspondences.^[25] Additionally, the Sana'a manuscript puts sura Tawba after sura Anfal, whereas Ibn Mas'ud's codex did the opposite.^[26]

Mediální pokrytí

A fragment showing part of Surat Ta-Ha

Puin and his colleague Graf von Bothmer have published only short essays on the Ṣana'a find. In a 1999 interview with Toby Lester, the executive editor of Atlantik měsíčně website, Puin described the preserved fragments by the following:

So many Muslims have this belief that everything between the two covers of the Quran is Allah's unaltered word. They like to quote the textual work that shows that the Bible has a history and did not fall straight out of the sky, but until now the Quran has been out of this discussion. The only way to break through this wall is to prove that the Quran has a history too. The Sana'a fragments will help us accomplish this.^[5]

Puin claimed that the Yemeni authorities want to keep work on the Ṣana'a manuscripts "low-profile".^[5]

V roce 2000 Opatrovník interviewed a number of academics for their responses to Puin's remarks, including Tarif Khalidi, and Professor Allen Jones, a lecturer in Koranic Studies at Oxford University. In regard to Puin's claim that certain words and pronunciations in the Koran were not standardized until the ninth century, Opatrovník hlášeno:

Jones admits there have been 'trifling' changes made to the Uthmanic recension. Khalidi says the traditional Muslim account of the Koran's development is still more or less true. 'I haven't yet seen anything to radically alter my view,' he says. [Jones] believes that the San'a Koran could just be a bad copy that was being used by people to whom the Uthmanic text had not reached yet. 'It's not inconceivable that after the promulgation of the Uthmanic text, it took a long time to filter down.'^[27]

The article noted some positive Muslim reaction to Puin's research. Salim Abdullah, director of the German Islamic Archives, affiliated to the Muslimská světová liga, commented when he was warned of the controversy Puin's work might generate, "I am longing for this kind of discussion on this topic."^[27]

Based on interviews with several scholars, Sadeghi and Goudarzi question Puin's claims regarding Yemeni suppression of research on the manuscripts and Puin's statement that the Yemenis did not want others to know that work was being done on them. For instance, they note that in 2007 Sergio Noja Noseda (an Italian scholar) and Christian Robin (a French archaeologist) were allowed to take pictures of the Sana'a palimpsest. They write that according to Robin, his colleagues were "granted greater access than would have been possible in some European libraries."^[28] They report a similar view from Ursula Dreibholz, the conservator for the restoration project, who describes the Yemenis as supportive.^[28] They quote Dreibholz as saying that the Yemenis "brought school children, university students, foreign delegations, religious dignitaries, and heads of state, like François Mitterrand, Gerhard Schröder, and Prince Claus of the Netherlands, to see the collection."^[28]

Sadeghi and Goudarzi conclude:

Although the Yemeni authorities' openness proved a boon to scholarship, they were to be punished for it. The American media amplified the erroneous words of G. Puin, purveying a narrative that belittled Yemen and misrepresented the work done there. The Arab press, in turn, exaggerated the American story. The outcome was a media discourse in Yemen borne of three stages of misrepresentation. This embarrassed the Yemeni authorities responsible for the House of Manuscripts, and the Head of the Antiquities Department had to defend before Parliament the decision to bring in the foreigners.^[28]

V návaznosti na Birmingham Quran manuscript news story of 2015, Gabriel Said Reynolds, professor of Islamic Studies and Theology, published a commentary clarifying the unique differences between extant ancient Qur'an copies. He defines the lower text of the Sana'a palimpsest as ”a rare Qur’anic palimpsest – a manuscript preserving an original Qur’an text that had been erased and written over with a new Qur’an text.” Reynolds explains that the lower script of the Sana'a palimpsest ”has so many variants that one might imagine it is a vestige of an ancient version that somehow survived Uthman’s burning of all versions of the Qur’an except his own.” He concludes this finding is problematic because the Sana'a variants ”do not match the variants reported in medieval literature for those codices kept by companions” of Muhammad. Furthermore, Reynolds affirms the ”Sanaa manuscript... is almost certainly the most ancient Qur’an manuscript [and] contains a surprising number of variants, including completely different words.” Reynolds concludes that the Sana'a manuscript is ”our most ancient manuscript of the Qur’an [and] does not agree with the standard text read around the world today.”^{[29][excessive quote ]} However with the radiocarbon-dating of the Birmingham Quran manuscript to before the year 645 with a 95.4% accuracy, the latter is believed to be older than the Sana'a manuscript, and is seen as the oldest Quran manuscript.^[30] Moreso, the discovery of a Quran manuscript by the University of Tübingen in 2014 also proved to date from the early second half of the 7th century.^[31] A more recent study of one of the most ancient Quran manuscripts by François Déroche byl Codex Parisino-petropolitanus, containing 46% of the text of the Quran,^[32] dated to the early second half of the 7th century,^[33] from around the same as the Sana'a manuscript.

Viz také

• Early Quranic manuscripts
• Codex Parisino-petropolitanus
• Rukopis Topkapi
• Samarkand Kufic Korán
• Birmingham Quran manuscript
• History of the Quran
• Kritika Koránu
• Historiografie raného islámu
• Textová kritika
• Gerd R. Puin

Reference

Zdroje

• Sadeghi, Behnam; Goudarzi, Mohsen (2012). "Ṣan'ā' 1 and the Origins of the Qur'ān". Der Islam. Berlín: De Gruyter. 87 (1–2): 1–129. doi:10.1515/islam-2011-0025. S2CID  164120434.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Sadeghi, Behnam; Bergmann, Uwe (2010). "The Codex of a Companion of the Prophet and the Qurʾān of the Prophet". Arabica. Leidene: Vydavatelé Brill. 57 (4): 343–436. doi:10.1163/157005810X504518.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Puin, Elisabeth (2011). "Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1) – Teil IV". Die Entstehung einer Weltreligion II. Hans Schiller. ISBN  978-3899303452.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Puin, Elisabeth (2010). "Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1): Teil III: Ein nicht-'uṯmānischer Koran". Die Entstehung einer Weltreligion I: von der koranischen Bewegung zum Frühislam. Hans Schiller. ISBN  978-3899303186.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Puin, Elisabeth (2009). "Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1): Teil II". Vom Koran zum Islam. Hans Schiller. ISBN  978-3899302691.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Puin, Elisabeth (2008). "Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1)". Schlaglichter: Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte. Hans Schiller. ISBN  978-3899302240.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Hamdoun, Razan Ghassan (2004). The Qur'ānic Manuscripts In Ṣan'ā' From The First Century Hijra And The Preservation Of The Qur'ān.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Hilali, Asma (2017). The Sanaa Palimpsest; The Transmission of the Qur'an in the First Centuries AH. OUP. ISBN  978-0-19-879379-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Taher, Abul (2000-08-08). "Querying the Koran". Strážce. Citováno 2014-11-25.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Lang, Jeffrey (2000). "Response on the article "What is the Koran"". The Atlantic Monthly. Archivovány od originál on March 1, 2001. Citováno 2014-11-25.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Lester, Toby (1999-01-01). "What is the Koran?". Atlantik měsíčně. Citováno 2014-11-25.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy

• Codex Ṣanʿāʾ – Inv. No. 01-27.1: Mid-1st Century Of Hijra, Islamic Awareness
• Early Qur'anic Manuscripts, Islamic Awareness
• The UNESCO Restoration Project
• Islamic Collections from the Museum, (pdf) UNESCO
• "A Qur’an written over the Qur’an – why making the effort?"
• Behnam, Sadeghi; Goudarzi, Mohsen (16 October 2017) [2012]. "Ṣan'ā'1 and the Origins of the Qur'ān" [Sanaa and the Origins of the Quran] (PDF). Stanford/Harvard Universities. Archive.org. Walter de Gruytur. ISSN  0021-1818. Citováno 13. dubna 2019.