Rhinosklerom - Rhinoscleroma
| Rhinosklerom | |
|---|---|
| Ostatní jména | Scleroma |
 | |
| Hlubotisk hluboko v nosu od Wolkowitsch. | |
| Specialita | Infekční nemoc  |
Rhinosklerom, je chronický granulomatózní bakteriální onemocnění nosu, které může někdy infikovat horních cest dýchacích.[1] Nejčastěji postihuje nosní dutinu - nos je zasažen v 95–100% případů - může však ovlivnit i nosohltanu, hrtan, průdušnice, a průdušky. Postiženo je o něco více žen než mužů a pacienti jsou obvykle ve věku 10 až 30 let. Rhinoscleroma je považována za tropické onemocnění a je většinou endemická v severní Africe, jižní Asii a Střední Americe, méně častá ve Spojených státech.
Příznaky a symptomy
Rhinosklerom byl rozdělen do 3 stádií: katarální / atrofické, granulomatózní a sklerotické. Katarální fáze začíná nespecifickým rýma, který prochází do hnisavého, plodného rhinorea a krusty, které mohou trvat týdny nebo dokonce měsíce. Granulomatózní stádium má za následek vývoj modravě červené nosní sliznice a vývoj intranazálních kaučukových uzlin nebo polypů. Krvácení z nosu jsou také zaznamenány deformace nosu a destrukce nosní chrupavky (nos Hebra). Může dojít k poškození anestézie měkkého patra, zvětšení uvula, dysfonie a různé stupně obstrukce dýchacích cest. Fibrotické stádium je charakterizováno sklerózou a fibróza. Lymfadenitida chybí.
Příčiny
Je to způsobeno Klebsiella rhinoscleromatis - poddruhemKlebsiella pneumoniae - a gramnegativní, zapouzdřený, nepohyblivý, ve tvaru tyče bacil (diplobacillus), člen rodiny Enterobacteriaceae. Někdy je označován jako „Frisch bacillus“, pojmenovaný po Antonovi von Frischovi, který identifikoval organismus v roce 1882.[2] Je stahován přímo kapičkami nebo kontaminací materiálu, který je následně inhalován.[1]
Diagnóza
Pozitivní kultura v MacConkey agar je diagnostická, ale kultury jsou pozitivní pouze v 50–60% případů. Diagnostické charakteristiky se nejčastěji vyskytují v granulomatózní fázi a jsou popsány jako plazmatické buňky s dvojlomnými inkluzemi, Russellova těla, pseudoepitheliomatous hyperplasia a skupiny velkých vakuolizovaných histiocytů obsahujících Klebsiella rhinoscleromatis (Mikuliczovy buňky).
Prognóza a léčba
Nemá smrtelnou povahu a reaguje na ni tetracyklin nebo ciprofloxacin. Chirurgická léčba zahrnuje rhinoplastiku. Pokud se však onemocnění neléčí, může vést k sepse, krvácející nebo jiné chronické stavy, které mohou být smrtelné.
Dějiny
Hans von Hebra (1847–1902) napsal klasický popis nemoci v článku publikovaném v lednu 1870 Wiener Medizinische Wochenschrift.[3][4] Hans von Hebra byl synem českého původu dermatolog Ferdinand Ritter von Hebra (1816–1880), zakladatel Nového Vídeňská dermatologická škola. Pomáhal mu M. Kohn, který poskytoval většinu z histologie pro papír. M. Kohn je rodné jméno Moritz Kaposi (1837–1902). V roce 1876 přispěl Mikulicz k mikroskopické histologii. V roce 1882 objevil Anton Von Frisch (1849–1917) gramnegativní bacil způsobující onemocnění.[5]
Terminologie
Hebra nos. Scleroma. Pá: Sclérome. Sp: Rinoscleroma. Ger: Sklerom. Nasen-Rachenrauminduration.
Archaické termíny zahrnují: Syfilis nosu. Nosní malomocenství. Scleroma neonatorum. Scleroma respiratorum. Laskavý lupus.[6]
Viz také
- Erythrasma
- Seznam kožních stavů
- Seznam inkluzních orgánů, které pomáhají při diagnostice kožních stavů
Poznámky
Reference
- DiBartolomeo, Joseph R. (1976), Sklerom nosu a hltanu. Časopis: West. J. Med., Sv. 124., s. 13–17.
- Frisch, Anton von (1882), Zur Aetiologie des Rhinoskleroms. Časopis: Wiener Medizinische Wochenschrift; sv. 32, s. 969–972.
- Hebra, Hans von (1870), Ueber ein eigenthümliches Neugebilde an der Nase; Rhinosclerom; nebst histologischem Befunde vom Dr. M. Kohn. Časopis: Wiener Medizinische Wochenschrift; sv. 20, s. 1–5.
- Morton, Leslie T. (1970), Lékařská bibliografie (Posádka a Morton). Philadelphia a Toronto: J. B. Lippincott Company, s. 388.
- Palmer, P. E. S. & Reeder, M. M. (2000), Zobrazování tropických nemocí. Heidelberg: Springer Verlach; sv. 1 a 2 (ISBN 3-540-66219-7).
externí odkazy
| Klasifikace | |
|---|---|
| Externí zdroje |