Milan Kašanin - Milan Kašanin
Milan Kašanin | |
---|---|
![]() Kašanin před Kunsthistorisches Museum, C. 1923 | |
narozený | |
Zemřel | 22. listopadu 1981 | (ve věku 86)
Národnost | Jugoslávská |
Alma mater | Univerzita Sorbonna |
obsazení | Historik umění, spisovatel |
Ocenění | Čestná legie |
Milan Kašanin (Srbská cyrilice: Милан Кашанин; 21. února 1895 - 22. listopadu 1981) byl srbský historik umění, kritik umění, kurátor a spisovatel. Sloužil jako hlava tří Bělehrad sídlící muzea, Muzeum prince Pavle (současnost Srbské národní muzeum ),[1] muzeum současného umění a galerie fresek.
Životopis
Kašanin skromného původu přijal příjmení své matky, protože se narodil mimo manželství. Získal stipendium a studoval dějiny umění na Sorbonna.[2] S disertační prací Bela crkva Karanska (Bílý kostel v Karanu) získal Kašanin doktorát z Univerzita v Bělehradě v roce 1926. Byl kurátorem v Muzeu současného umění, ředitelem Muzea současného umění Princ Pavle (současnost Srbské národní muzeum ) a Galerie fresek v Bělehradě.[3] On je také známý jako jeden z organizátorů některých z prvních velkých evropských uměleckých výstav v Bělehrad, Italský portrét v průběhu věkův roce 1938 a Francouzská malba 19. století o rok později. Kromě organizování zahraničních výstav v Jugoslávii organizoval také výstavy srbských fresek a jiného umění v mnoha hlavních městech Evropy i v Jižní Amerika.
Kašanin byl zakladatelem a redaktorem časopisu Umetnički pregled (Art Review), která vyšla v letech 1937 až 1941. V letech 1935 až 1944 působil jako vedoucí Muzea knížete Pavla. Za účelem vytvoření umělecké sbírky Muzea knížete Pavle cestoval Kašanin po Evropě a zůstal v the Holandsko, mimo jiné. Jeho cestovní zprávy, nejprve publikované v novinách a později také v antologii Pronađeni predmeti (Lost Objects) (1962), jsou toho svědectvím. Organizace výstav jak jugoslávského umění v Amsterdamu, tak nizozemského umění v Bělehradě se připisuje také Kašaninovi; za to mu nizozemská vláda udělila státní vyznamenání. V rámci své vědecké práce zkoumá srbské umění od středověku po moderní dobu. Jeho interpretace vycházejí z poznatků získaných francouzskou výzkumnou školou v meziválečném období a jsou psány rafinovaným stylem a důkladnou analýzou. Také ho to přivedlo do společnosti srbských umělců a sběratelů, jako je Milan Konjović a Pavle Beljanski resp. Kašanin také významně přispěl k poznání srbské středověké literatury. Začal vydávat kritiku umění v roce 1924 a byl publikován v časopisech jako Politika, Vreme a v časopise Reč i slika. V roce 1927 spoluautorem knihy Veljko Petrović o příspěvku srbských umělců k výtvarnému umění v Vojvodina.[4] On byl také známý pro jeho divokou literární kritiku.[5]
Po druhé světové válce Kašanin kvůli své dřívější úzké vazbě s princem Pavlem upadl v nemilost nové komunistické vlády Jugoslávie a snažil se získat práci a vydávat své knihy.[3][6] Kašanin měl čtyři děti, tři syny a dceru. Jeho bratr Radivoje byl uznávaným matematikem a akademikem, zatímco mezi jeho přátele patřil i historik umění Kenneth Clark,[3] a srbští spisovatelé jako např Isidora Sekulić, Anica Savić Rebac, a Ivo Andrić. Jeho sebrané práce byly publikovány v roce 2002 v celkem osmi svazcích.[7] Kašanin byl příjemcem Řád sv. Sávy (Stupeň I, III a V), Řád jugoslávské koruny,[8] Francouzi Čestná legie, Řád Orange-Nassau (III. Stupeň), dánský řád (III. Stupeň), Řád Polonia Restituta (III. Stupeň) a italský řád. Po něm je pojmenována ulice v Bělehradě.[9]
Funguje
- Jutrenja i bdenja, Bělehrad, 1925, 1926.
- Srpska umetnost u Vojvodini, spoluautor s Veljko Petrović, Novi Sad, 1927.
- Zaljubljenici, Bělehrad, 1928.
- Bela crkva Karanska: Njena istorija, arhitektura i životopis, Bělehrad, 1928.
- Sabrana dela I-II, Bělehrad, 1929-1932.
- Trokošuljnik, řím, Bělehrad, 1930.
- Pijana zemlja I, II, Bělehrad, 1932.
- Jugoslavische hedengasche beldenge kunst, Amsterdam, 1935.
- Srpska umetnost u Vojvodini do velike seobe, Novi Sad, 1939.
- L 'art yougoslave des nos originates a noz jours, Bělehrad, 1939.
- Dva veka srpskog slikarstva, Bělehrad, 1942.
- Umetnost i umetnici, Bělehrad, 1943.
- Između orla i Vuka, esej, Bělehrad, 1953.
- Savremeni beogradski umetnici. Reprodukcije, Bělehrad, 1953.
- U senci otrok, Novi Sad, 1961.
- Pronađene stvari, Bělehrad, 1961.
- Umetničke kritike, Bělehrad, 1968.
- Sudbine i ljudi, Bělehrad, 1968.
- Susreti i pisma, Novi Sad, 1974.
- Srpska književnost u srednjem veku, Bělehrad, 1975.
- Slučajna otkrića, Novi Sad, 1977.
- Izabrani eseji, Bělehrad, 1977.
- Pogledi i misli, Novi Sad, 1978.
- Kamena otkrića, Bělehrad, 1978.
- Priviđenja I, Novi Sad, 1981.
- Milan Kašanin, Svetislav Marić: Prepiska dvojice mladića, Novi Sad, 1991.
- Gradovi i dvorci u srednjovekovnoj Srbiji, Bělehrad, 2015.[10]
Překlady
- Dostojevski - Vesnice Stepanchikovo
- Dostojevski - Netochka Nezvanova
- Tolstoj - Hadji Murat
- Guy de Maupassant - Ljubimac
- Viktor Zhirmunsky - Dějiny francouzské literatury
- Branko Radičević - Vybrané básně
- Laza Kostić - Deník
Viz také
Reference
- ^ „Директори музеја | Народни музеј“ (v srbštině). Citováno 8. července 2019.
- ^ „Милан Кашанин, Аристократа Српске Интелигенције“. 21. července 2017.
- ^ A b C Dimitrijević, Kosta (2015). Razgovori sa Milanom Kašaninom. Bělehrad, Srbsko: Catena Mundi. str. 30. ISBN 978-86-6343-058-7.
- ^ Workman, Leslie J. (1994). Medievalismus v Evropě. Boydell & Brewer. ISBN 978-0-85991-400-0.
- ^ "MILAN KAŠANIN PO DRUGI PUT U ZAGREBU | Časopis Prosvjeta". casopis.skd-prosvjeta.hr. Citováno 2. listopadu 2018.
- ^ „Otkriće světlosti kod Milana Kašanina“.
- ^ "27. Mart 1941". www.27mart.com. Citováno 2. listopadu 2018.
- ^ „Prosvetni Glasnik“ Bělehrad, 1936. године
- ^ „Milan Kašanin dobija ulicu u Beogradu“. B92.net (v srbštině). Citováno 2. listopadu 2018.
- ^ „Gradovi i dvorci u srednjovekovnoj Srbiji: Milan Kašanin: 978-86-7269-163-4: Knjizara.com: Knjige“. Knjizara.com. Citováno 2. listopadu 2018.
Další čtení
- Dimitrijević, Kosta (2015). Razgovori sa Milanom Kašaninom (v srbštině). Catena Mundi.
- Skupina autorů (2006). S njive do akademije (v srbštině). Mirovna grupa Oaza.
- Kovačeik, Božidar (2005). Milan Kašanin i Matica srpska. Letopis Matice Srpske.
- Nedić, Marko (2002). Razgovori sa Milanom Kašaninom (v srbštině). SKD Prosvjeta.
- Nenin, Milivoj (2005). Pisma Milana Kašanina Tihomiru Ostojiću.
- Njegovan, Drago (2003). Znameniti Srbi iz Baranje (od početka XVI. Do sredine XX. Veka).
Kulturní kanceláře | ||
---|---|---|
Předcházet Vladimir Petković | ředitel Srbské národní muzeum 1935–1944 | Uspěl Veljko Petrović |