Maleševo-pirinský dialekt - Maleševo-Pirin dialect

Termín Maleševo-pirinský dialekt (také hláskováno Maleshevo) se používá v Jihoslovanský lingvistika se odkazuje na skupinu příbuzných odrůd, kterými se mluví na obou stranách hranice Bulharsko a Republika Makedonie. Někteří lingvisté s nimi zacházejí jako s dialekty Bulharský jazyk,[1][2][3] zatímco Victor Friedman na ně pohlíží jako na součást Makedonský jazyk.[4] Podle některých autorů jsou jazykově přechodné mezi dvěma národními jazyky, bulharský a Makedonština a jsou součástí většího kontinuum dialektu mezi nimi. Skupina nářečí je pojmenována po pohořích Pirin v Bulharsku a Maleševo v Makedonii. Když se konkrétně odkazuje na dialekty na bulharské straně, termín Petrich-Blagoevgradský dialekt, po dvou hlavních měst v oblasti, je také používán.[5][6]
Makedonští lingvisté mají tendenci zacházet s celou skupinou jako s částí makedonského jazyka a klasifikují ji jako součást jihovýchodní skupiny Makedonské dialekty vzhledem k tomu, že z pohledu bulharské lingvistiky jsou odrůdy v Bulharsku klasifikovány jako součást východní podskupiny jihozápadní skupiny bulharštiny.[5]Tímto dialektem se mluví ve městech Delčevo, Pehčevo, Berovo a okolní vesnice na východě Makedonské republiky a v regionech Blagoevgrad, Petrich a Sandanski v Bulharsku.[7]
Blagoevgradsko-petrický dialekt je také úzce spjat se sousedním Kyustendil a Samokovské dialekty, a zejména na Dupnitsa dialekt,[7]vzhledem k tomu, že malesevský dialekt úzce souvisí zejména s Strumica dialekt.[8]
Jazykové vlastnosti
Následuje tabulka charakteristických fonologických a gramatických rysů srovnávajících hodnoty nalezené v dialektech Maleshevo a Blagoevgrad-Petrich se standardními bulharskými, standardními makedonskými a dvěma sousedními západobulharskými dialektovými oblastmi.
|
Jak ukazuje tabulka, Maleshevo a dialekt Blagoevgrad-Petrich ukazují smíšené bulharské a makedonské fonologické rysy a většinou bulharské gramatické rysy (několik místo jedné konjugace, jeden určitý člen, tvorba minulého dokonalého času s бeхatd.), přičemž dialekt Maleshevo sahá většinou do makedonštiny a blagoevgradsko-petrijský dialekt sahá většinou do bulharštiny (srov. tabulka). Přechodnou povahu dialektu dále dokládají reflexy praslovanštiny * tʲ/* dʲ: z typicky bulharského щ / жд (.t/.d) v blagoevgradsko-petrijském dialektu a na dalekém východě maleshevského dialektu, podél hranice s Bulharskem, přechodnou zkratkou шч / жџ (ne// dʒ /) v centrálních částech a na typicky makedonský ќ / ѓ (C/ɟ) v západních částech maleshevského dialektu[7]
Další fonologické charakteristiky
- zkrácení slov
- použití množného čísla - nad jako v bulharštině místo -ovi jako v makedonštině: клучове ('klíče')
- použití staré souhláskové skupiny kavárna- místo skupiny souhlásek životopis-: цев- цаф (cev, 'potrubí')
- Použití /proti/ na začátku slova jako v bulharštině místo / j / jako v makedonštině: важе ('rope')[8]
Morfologické charakteristiky
- použití předložky sus / sos: - сус / сос рака („s rukou“);
- klitické přivlastňovací tvary následují za slovesem: му рече - рече му („Řekl mu to“);
- použití dativního formuláře s na: на нас ни рече ( na nas ni reche, 'Řekl nám')
- forma slovesa být pro třetí osobu množného čísla je sa jako v bulharštině, místo se jako v makedonštině: тие се - тие / тия са ('those are'), они са ('they are')
- používání zájmen na, ona, ono, oni namísto toj, tja, to, te[8]
Reference
- ^ Стойков, Стойко. Българска диалектология, София 2002, с. 170-186
- ^ Селищев, Афанасий. Избранные труды, Москва 1968, с. 580-582
- ^ Mladenov, Stefane. Geschichte der bulgarischen Sprache, Berlin-Leipzig, 1929, § 213
- ^ V. Friedman, „Macedonian“, in: B. Comrie a G. Corbett (eds.), The Slavonic Languages, New York: Routledge
- ^ A b Sussex, Roland; Paul Cubberley (2006). Slovanské jazyky. Cambridge University Press. str. 510. ISBN 0-521-22315-6.
- ^ Стойков, Стойко (2006). Българска диалектология. Акад. изд. "Проф. Марин Дринов".
- ^ A b C Стойков, Стойко (2006). Българска диалектология. Акад. изд. "Проф. Марин Дринов".
- ^ A b C Sociolingvistika literární makedonštiny, VICTOR A. FRIEDMAN, KNIHOVNA UNIVERZITY V CHICAGU