Prilepsko-bitolský dialekt - Prilep-Bitola dialect - Wikipedia

Nářeční rozdělení Makedonie.

Дијалектни примери

Lidový epos vyprávěný obyvatelem Topolčani, Prilep kraj

Příběh vyprávěný ženou z města Bitola

Problémy s přehráváním těchto souborů? Vidět mediální pomoc.

The Prilepsko-bitolský dialekt (Makedonština: Прилепско-битолски дијалект, Prilepsko-bitolski dijalekt) je členem ústřední podskupiny západní skupiny dialekty z Makedonský jazyk. Tento dialekt je mluvený v hodně z Region Pelagonia (konkrétněji Bitola, Prilep, Kruševo a Obce Demir Hisar ), jakož i Makedonsky mluvící menšina populace v okolí a kolem Florina (Lerin)^[1]^[2] v sousedních Řecká Makedonie. Prilepsko-bitolský dialekt spolu s dalšími periferními západo-středními dialekty poskytuje velkou část základu pro moderní Standardní makedonština.^[3] Prestiž dialekty se vyvinuly ve městech Bitola a Prilep.

Fonologická charakteristika

Fonologické charakteristiky dialektu Bitola-Prilep, které lze nalézt také v ostatních periferních dialektech, jsou:

rǫka> рака / ˈRaka / ('ruka')

s výjimkou Prilep sub-dialektů, bitola sub-dialekty mají dva phonemic boční souhlásky (/ ɫ / a / l /, pokračovatelé praslovanských * l a * ĺ):

např. Praslovanský * kĺučь> [ˈKlut͡ʃ] v bitola sub-dialekty, [ˈKɫut͡ʃ] v Prilep sub-dialektech

zatímco většina makedonských dialektů má phonemic /F/ (v loanwords), mnoho sub-dialekty Prilep-Bitola dialektu - s výjimkou městských prestižních dialektů - místo toho mají /proti/:

Megleno-rumunský Fustan / ˈFustan / > вустан / ˈVustan / ('dámské šaty')

Osmanská turečtina فوطة / ˈFuta / > вута / ˈVuta / ('zástěra')

Osmanská turečtina فرنا / ˈFuɾna / > вурна / ˈVurna / ('pekárna, zděná trouba ')

palatální afrikáty jsou obvykle předplaceny: свеќа / ˈSvɛca / („svíčka“) se realizuje jako [ˈSvɛjca], меѓа / ˈMɛɟa / („hranice, hranice“) se realizuje jako [ˈMɛjɟa] a v Prilepu, zejména u mladších mluvčích jako [ˈSvɛjt͡ʃa] a [ˈMɛjd͡ʒa];
- podobné rysy se vyskytují u palatálního nosu: јадење / ˈJadɛɲɛ / („jídlo“) se realizuje jako [ˈJadɛjnɛ];
etymologický /proti/ in initial position was lost in a number of instances:
- v sekvencích * vs- a * vz-, jak je tomu v normě; např. сè / sɛ / ('all') from the earlier *все, зема / ˈZɛma / ('vzít') z dřívějšího *взема;
- hrstkou slov, kde byla výslovnost „vyrovnaná“ s výslovností jejich antonym: натре / ˈNatrɛ / od dřívějšího внатре / Natvnatrɛ / ('inside') as per надвор / ˈNadvɔr / ('mimo'), ногу / ˈNɔɡu / od dřívějšího многу / ˈMnɔɡu / ('hodně, hodně') podle малку / ˈMalku / ('trochu');
intervocalická souhláska elize je typický pro tento dialekt a elidované formy jsou v volná variace s neelidovanými formami:
- vymytí intervocalic /proti/:
  - v množném čísle jednoslabičných podstatných jmen, např. лебо (в) и:^[4]

/ ˈLɛbɔvi / → / ˈLɛbɔi / (realizováno jako [ˈLɛbɔi̯] ~ [ˈLɛbɔj])

/ ˈTɔvar / → / ˈTɔar / (realizováno jako [tɔa̯r])

některá krátká slova (spojky, zájmena, determinanty atd.) prošla dalším vynecháním, např .:

/ ˈSɛɡa / (→ / ˈSɛa /) → [sa (ː)] ('Nyní')

*/ Ɔtɔva / (→ / ˈTɔa /) → [tɔ (ː)] (indic. pron. 'že')

/ Kˈa / (→ / Kˈa /) → [kɔ (ː)] (interr. pron. 'když')

vložení / t / a / d / do shluků souhlásek -/ sr /- a -/ zr /- respektive; například, / štram / od dřívějšího / sram / (срам, 'hanba') a / zdrɛl / od dřívějšího / zrɛl / (зрел, „zralé“).
použití / v / namísto archaického / x /: страх (strah)> страв (strav; strach);
V sub-dialektu Bukovo -Orehovo, zejména mezi nejstaršími generacemi:
- zatímco [ɫ] je allophone / l / ve většině dialektech (vyskytující se ve všech polohách kromě před samohláskami a / j /), v tomto dialektu [ɣ] místo toho se používá; např .:

[ɡɣaː] pro [ˈꞬɫava] (глава(dále jen „hlava“) a [ˈSɣama] pro [ˈSɫama] (слама, ‚sláma ')

- foném /A/ mutuje (je zvýšen) na [ɛ̞] ([…] ~ [ɛ]) když předchází an afrikát nebo iotated souhláska s výjimkou přípon; např .:

чаша / ˈT͡ʃaʃa / ('pohár') je realizován jako [ˈT͡ʃɛ̞ʃa]

жаба / ˈƷaba / („žába“) se realizuje jako [ˈƷɛ̞ba]

- the Praslovanský slabičné * l̥ se odrazilo do / ə /, např. * sъlnьce> / Əsənt͡sɛ / ('slunce'), * vьlkъ> / vək / ('vlk').

trojstranný určitý člen týkající se polohy objektu (viz Makedonská gramatika );
použití předložky во (vo) nebo в (v);
použití gramatické konstrukce mít + minulé příčestí: имам работено (imám raboteno; pracoval jsem);
fúze tematický е- seskupit slovesa do č-skupinová slovesa; např. јаде /nefrit/ → јади / ˈJadi / (3P sg. PRS „k jídlu“);
osobní zájmena třetí osoby: тој, та / таа / таја, то (а), тие / тија (on, ona, to, oni);
- některé z nejvzdálenějších dialektů Lerinského subdialektu mají он, она, то, они;
imperfektivní slovesa jsou obvykle odvozena od dokonalý slovesa pomocí přípony –va (např. зборва a боледва) v bitolských dialektech, ale standardní -ува v Prilepských dialektech;
'expanze', kde jiné dialekty mají palatalizaci: падина („upadnout“, zpívat. prezentovat třetí osobu) versus standard паѓа;
použití šikmá forma pro vlastní jména;^[6]
žádný rozdíl mezi mužskými a ženskými krátkými přivlastňovacími zájmeny, tj. důsledné používání му a го pro obě pohlaví v bitolských dialektech, ale používají se v množném čísle třetí osoby v Prilepu;
použití -јќум a -јким místo standardního -јќи pro gerunda, u starších reproduktorů, např. одејќум (při chůzi).

^ autor chybí. Леринскиот говор. Македонски jазик, 1983, XXXIV, стр. 23-49.
^ Hill, Peter. Dialekt Gorno Kalenik 1991, Columbus, OH
^ Makedonska gramatika od Krume KepeskiLanguage, sv. 27, č. 2 (duben - červen, 1951), s. 180–187
^ Граматика на македонскиот литературен јазик, Блаже Конески, Култура, Скопје 1967, стр.68
^ Историја на македонскиот јазик, Блаже Конески, Култура, Скопје 1986, стр. 21
^ Friedman, Victor (1998), Macedonian: Comparative Grammar, Slavic and East European Language Research Center (SEELRC): str. 22