Kičevo-porečský dialekt - Kičevo-Poreče dialect

Umístění dialektu Kičevo-Poreče mimo jiné makedonské dialekty

The Kičevo-porečský dialekt (Makedonština: Кичевско-поречки дијалект, Kičevsko-porečki dijalekt) je členem ústřední podskupiny západní skupiny dialekty z Makedonský jazyk. Dialektem se mluví na velké ploše v Severní Makedonie a hlavně ve městech Kičevo a Makedonski Brod. Je také původem z vesnic v regionu Porečje, jako Samokov a ti kolem Kičevo. Kvůli migraci obyvatel z Porečje, dialektem se mluví v oblasti Polog a v hlavním městě Skopje. Kičevo-porečský dialekt úzce souvisí s Prilep-bitolský dialekt, Gostivarský dialekt s nimiž sdílejí mnoho společných charakteristik.[1] Tento dialekt lze nalézt v mnoha knihách a románech a jedním z nejoblíbenějších je román Milion mačenici od Risto Krle. Dialekt Kičevo-Poreče má výrazně malý počet srbština a turečtina přejatá slova než makedonské dialekty.

Fonologická charakteristika

  • změna nosní samohlásky / õ / s / ɔ /;
  • změna vokálu / lˌ / a vokálu / rˌ /;
  • použití skupin souhlásek .т (vydržet жд (žd);
  • ztráta inter vokálu / v /: глава (glava)> глаа (glaa; hlava).

Morfologické charakteristiky

  • použití dativního případu pro osobní jména: му рече Стојану (mu reče Stojanu; řekl Stojanovi);
  • použití zdrobněliny: дете (dete)> детуле (detule; kid);
  • použití přípony -t pro třetí osobu jednotného čísla: тој зборува (toj zboruva)> тој зборуват (toj zboruvat; mluví);
  • použití předložky „v“ a „vo“ (v);
  • propojení předložek nebo klitiků se slovesem: јас ќ’ода (jas oda'oda) místo јас ќе одам (jas ḱe odam; půjdu);
  • ztráta přípony „-m“ pro singulární osobu v první osobě: јас зборувам (jas zboruvam)> а зборува (ja zboruva; mluvím);
  • použití „ja“ místo „jas“ (I);
  • použití „su“ místo „sum“ (dop.): јас сум (jas součet)> а су (ja su; já jsem).

Příklady dialektu

  • Omarno žeško sonce je píseň, která je napsána v kičevsko-porečském dialektu.
Porečský dialekt

Povídka o porečském dialektu:

Си‿би́л еден‿сиромаф. Би́л гла́вен ка‿офчар. Еднуш о́фците си‿ле́жале на́‿пладне и то́ј си ‿ле́жел до о́фците со‿ро́ката по́тпрен. Се запа́лило крај‿о́фците о́ген '. Пиштит не́што во огин’от, ле́леет го́рата. Огнот му‿се‿при́бират на‿зми́јата и таа пи́штит. Овја што‿би́л убо срце, како да‿.е‿спа́сит зми́јава, се‿пла́шил да не‿го‿изеет. Се‿пре́думал најпосле и го‿пру́жил ста́пот кеј‿зми́јата. И зми́јата се зафа́тила за‿ста́по и угоре по‿ро́ка и‿околу‿вра́т со‿гла́ата напрет. И му‿ве́лит зми́јава на‿о́фчарот: „Ајде, ке́ј‿.е‿те‿но́са ја́, та́мо ќ‿о́јме “.[2]

Kičevský dialekt

Povídka o kičevském dialektu:

До́јде една‿аждеја со‿де́вет глај. Ко‿č‿се‿сја́де, се‿каче на‿ено‿те́пе високо. Се‿ра́сплаче и пу́шти три со́лѕи. Ти́е три́‿солѕи го‿одне́соа Стамбол поло́јната. Ра́збрал ца́рот за‿таја‿ра́бота, се‿о́пулел на‿те́пето и ре́кол да‿е‿пра́шат ажде́ата што́‿сакат. Ажде́ата ре́кла: „Или ма́ш ми‿на́јдојт ца́рот, или ци́л Ста́мбол ќе‿го‿однеса “. Арот се‿се́тил за‿тро́јца бра́ќа што‿живе́еле во‿Ста́мбол. Пра́тил лу́ѓе да‿пра́шаат за‿ти́е тро́јца бра́ќа. Ко‿го пра́шале едниот али‿са́кат да‿č‿би́дет ма́ш на‿ажде́ата, то́ј ре́кол оти‿не́ќе, пошто‿си‿имал же́на. Го‿пра́шале две́ќиот. То́ј ре́кол: „Ја́ си‿имам же́на и еден го́лем пиф кај‿.то‿си во́за кајј “. По́шле кај‿поста́риот и му‿ре́кле: „Али са́каш да‿č‿би́диш ма́ш на‿ажде́ата? “-„ Мо́жа, се‿согла́соа “- рекол тре́ќиот и е‿зе́л ажде́ата за‿же́на и та́ка го‿ку́ртулел Ста́мбол.[2]

Reference

  1. ^ Kichevo dialekt (1957), Makedonská akademie věd a umění
  2. ^ A b Бојковска, Стојка; Минова - Ѓуркова, Лилјана; Пандев, Димитар; Цветковски, Живко (prosinec 2008). Саветка Димитрова (ed.). Општа граматика на македонскиот јазик (v makedonštině). Скопје: АД Просветно Дело. 436–437. OCLC  888018507.

Viz také