Sofijský dialekt - Sofia dialect
The Sofijský dialekt je bulharský nářečí, člen Jihozápadní bulharské dialekty, kterým se mluví v západní části Sofijské údolí ve středozápadním Bulharsku. Jeho bezprostředními sousedy jsou Vratsa dialekt na sever, Elin Pelin dialekt na východ, přechodné dialekty na západ a Samokovský dialekt na jih.
Fonologické a morfologické charakteristiky
- Samohláska ə pro staroslověnštinu ѫ (ano), ь a ъ, stejně jako ve standardní bulharštině: мъж (muž), сън (spát).
- Omezený počet Ó reflexy staroslověnštiny ъ v příponě -ък, předpony въз a съ a předložky във, въз a със: сос него vs. standardní bulharština със него (s ním), напредок vs. standardní bulharština напредък (pokrok)
- щ / жд (.t~.d) pro praslovanštinu * tʲ~* dʲ (jako ve standardní bulharštině) - леща, между (čočka, mezi). Budoucí napjatá částice však je че: че че'теме vs. standardní bulharština е четем
- ръ (rə) a лъ (lə) pro staroslověnské skupiny ръ / рь a лъ / ль versus formální bulharský ръ / ър (rə/.r) a лъ / ъл (lə/.l): дръво, слъза místo formální bulharštiny дърво, сълза (strom, slza).
- Konec -m ve slovesech všech časování: че'тем vs. formální bulharština чет'ъ (Čtu)
- Nedostatek konce -t ve formulářích pro 3. osobu pl. přítomný čas: яда vs. formální bulharština ядът (jedí)
- Osobní zájmena pro 3. osobu он, она, оно, они (той, т҄а, [1] то, те ve standardní bulharštině)
Pokud jde o jiné fonologické a morfologické charakteristiky typické pro všechny jihozápadní dialekty, srov. Jihozápadní bulharské dialekty.
Zdroje
Стойков, Стойко: Българска диалектология, Акад. изд. „Проф. Марин Дринов“, 2006 [1]
Reference
- ^ Diakritika ◌҄ označuje palatalizaci.