Iatmülský jazyk - Iatmül language

Východní provincie Sepik v Papua-Nová Guinea

Iatmul je jazyk Iatmulští lidé, mluvený kolem Řeka Sepik v Východní provincie Sepik, severní Papua-Nová Guinea.^[3] Iatmul však neodkazují na svůj jazyk výrazem Iatmul, ale nazývají ho gepmakudi ("vesnický jazyk", z gepma = "vesnice" a kudi "řeč"; vyslovuje se jako [ŋɡɛpmaɡundi]).^[4]

Ve vesnicích je tradičně organizováno přibližně 8 400 Iatmulů, odhaduje se celkem 46 000 řečníků.^[5] Obyvatelé vesnic jsou trojjazyčný, plynulý s Tok Pisin, dobrý s Iatmulem a znalost angličtiny. Tok Pisin je také prvním jazykem nejmladších dětí, a to navzdory snahám o revizi tohoto trendu.^[6]

Rozsáhlou gramatiku Iatmulu nedávno napsal Gerd Jendraschek jako postdoktorandská práce.^[3]

Typologický profil

Iatmul je součástí Jazyková rodina Ndu, který se skládá z nejméně šesti jazyků, ve kterých ndu je slovo pro „člověka“. Spolu s Manambu je to nejjižnější jazyk rodiny Ndu, kterým se mluví podél řeky Sepik.^[7] Iatmul je možná nejznámějším jazykem Ndu ze všech.^[8]

Iatmul je mírně tmelivý a téměř izolační jazyk. Ohyb je převážně příponový a velmi pravidelný, zatímco fonologické procesy jsou nejkomplexnější v rámci jazyka. Stonky často mění svou formu, zatímcomorfém struktury se mohou stát tak koalescenční, že je obtížné je segmentovat.^[9]

Iatmul má mužské a ženské označení pohlaví, stejně jako singulární, dvojí a množné číslo.^[10] Podstatná jména a slovesa jsou jediné dvě hlavní třídy v Iatmulu, které mají jen malou derivaci.^[10] Rovněž není velký rozdíl mezi modifikátory a podstatnými jmény kořeny lze použít jako podstatná jména, přídavná jména nebo příslovce.^[11] Zahrnují i ​​menší slovní druhy osobní zájmena, demonstrace, postpozice, kvantifikátory, tázací stejně jako prohlásí (ano, ne), zatímco neexistují žádné vazby na klauzule spojky.^[12]

Fonologický systém

Samohláskové a souhláskové fonémy

The fonologický Systém Iatmul je mezi vědci kontroverzní. O tom, kolik jich existuje, neexistuje shoda samohlásky Iatmul má a o kterých realizacích je třeba uvažovat fonémy nebo alofony. Objevily se pokusy analyzovat jazyk, který se skládá pouze z 1-3 samohlásek od Staalsena (1966) a Laycocka (1991).^[13] Jendraschek (2012) naopak popisuje 12 phonemic monofthongy a 7 phonemic dvojhlásky.^[14]

Segmentální fonologie

Struktura slabiky

Kanonický slabika struktura Iatmul je C (C) V (C), kde první souhláska může být jakákoli souhláska. Možný codas jsou jen [p], [t], [k], [m], [n], a [ɲ]. Většina slov začíná nosními souhláskami [m], [n] nebo plosivní souhlásky [p], [k].^[17] Z tohoto pravidla je vyloučeno asi 5% slov v Iatmulu, která začínají samohláskami [A] nebo [A:].^[18]

Asimilace

Velmi častým jevem v Iatmulu je regresivní asimilace.^[17]

Asimilaci lze zablokovat, aby nedošlo k nejednoznačnosti. Zatímco (2a) je nejednoznačný kvůli asimilaci bâk na bap, příklad (2b) není nejednoznačný, protože asimilace byla blokována ve prospěch jasného významu.^[19]

Vyloučení a fúze

Elize lze také setkat velmi často. V následujícím příkladu funguje jak fúze samohlásek, tak počáteční elise současně, takže je obtížné rozpoznat význam konečné podoby.^[20]

Epentéza

Epentéza lze pozorovat, když je například zaostření označeno příponou -A:

Snížení

Snížení většinou se děje kvantitativně, takže samohlásky jsou zkráceny na délku. Kvalitativní redukce nastává ve výjimečných případech a hlavně k ní dochází během monofthongizace.^[22]

Lexikální stres

V Iatmulu nejsou slova rozlišována pomocí hřiště nebo zdůraznění. Významy slov nejsou autonomní, ale ovlivňují je faktory jako délka hlasu, struktura slabik a rychlost výslovnost. Následující pravidla jsou nejdůležitější v sestupném pořadí:^[23]

• Dlouhé samohlásky jsou zdůrazněny (ti ‘bekotdi ‘ [tɨˈmbaːndɨ]„může zůstat“)
• Slabiny CVC jsou zdůrazněny (ti ‘kali„Ka [tɨˈɡaɾɡa]„mezitím“)
• Slova-počáteční slabiky jsou zdůrazněny.^[23]

v sloučeniny, tato pravidla lze náhodně použít na první nebo druhé slovo.^[23] Protože dvojhlásky nejsou zdůrazňovány, neexistují žádné dlouhé dvojhlásky.^[24]

Věta intonace

Fonologický výrok končí pádem intonace. Jednoduché věty jsou označeny pauzami. Složité věty končí klesající intonací. Otázky jsou označeny změnami výšky tónu. Soustředit se je poznamenán počáteční vysokou intonací a následným poklesem výšky tónu.^[25]

Morfologické vlastnosti

Slovní struktura

Iatmul je mírně aglutinační jazyk ve kterém přípony dominují.^[9] Proto se vyjadřuje mnoho informací morfologicky namísto syntakticky, což platí zejména pro kategorii slovesa. Informace týkající se akcí, jako je směr, způsob nebo časové vztahy, jsou vyjádřeny prostřednictvím derivace sloves. Je jich mnoho připevňuje upřesnění způsobu, jakým se akce provádí, jako jsou prostředky nebo míra kontroly nad akcí.^[26]

Napjatý, náladový a aspektový

Časové značení existuje v přítomný čas a minulý čas, ale ne v budoucím čase. Značka pro přítomný čas je -ka a v některých případech alomorf -A. Minulý čas není označen. Některé časy lze tedy odlišit pouze délkou jedné samohlásky.^[27]

Na výraz budoucnosti se vztahuje irrealis nálada s alomorfy -kiya,-ikiya (po kořenech končících na -A) a jeho krátká forma -dobře vyskytující se v rychlé řeči. Kromě budoucích referencí irrealis vyjadřuje možnosti a svolení a může být použit v podmiňovací způsob stavby.^[28]

The nedokonalý aspekt popisovač -ti '~ li' vyskytuje se nejčastěji s přítomným časem. Proto v některých konstrukcích, ve kterých přítomnost nelze označit (např. Nominální klauze), imperfective vyjadřuje odkaz na přítomnou dobu. Sémantika se tedy brzy změní z aspektu na čas napjatý.^[29]

Další aspekty v Iatmulu jsou

• Napomínající označeno -kak, -li, -lu
• Optativní označeno -ba a -ka
• Obávám se označeno -ka
• Rozkazovací způsob, který je postaven pomocí holého dříku nebo navíc příponou -li '.^[30]

Specifikátory událostí

Zvláštní kategorií v Iatmulu jsou specifikátor události -přípony. Časové vztahy jsou vyjádřeny pomocí

• -jibu: událost se koná po celou noc až do východu slunce
• -pwali: vyjadřuje, že událost se koná nepřetržitě
• -ki’va: vyjadřuje, že se uprostřed jedné akce udělá něco jiného (přerušení)
• -si’bla: vyjadřuje, že událost nastane jako první před jinými událostmi (anteriorita) ^[31]

Ostatní specifikátoři událostí vyjadřují rozsah akce (úplná, neúplná, všechny její části) nebo frustrující (pokus, neúspěch).^[33]

Značení případu

V Iatmulu se předpokládají nejméně tři případy s překrývajícími se funkcemi. Jendraschek tvrdí, že pro případy není možné definovat základní významy, protože markery případů jsou často polysemózní.^[34] Obecně případové značení nezávisí na hlavě, ale také na pragmatických okolnostech a zejména sémantických vlastnostech řídícího slovesa a jeho závislého podstatného jména. V Iatmulu tedy neexistuje striktní rozdělení na strukturální a sémantické případy.^[35]

Značení písmen má v rozsahu celou podstatnou frázi, takže jsou umístěny na konci věty. To je také případ, kdy na konci slova není hlavní jméno.^[34]

Nominativní velikost písmen (označení nuly)

Subjekty i předměty spony a doplňky spony jsou s ohledem na jejich případ vždy označeny nulou. Přímý objekt zůstane neoznačený, pokud je nízký animace nebo jednoznačnost.^[36] Cíle nejsou vždy označeny zjevnou značkou velkých písmen, zejména jsou-li neživé.^[37]

Datový případ

Značka pro tzv dativ je -kak s alomorfem -kat.^[38] Jelikož zájmena a vlastní jména jsou vždy určitá, jsou označena dativem, jsou-li použita jako přechodné objekty.^[39] Jsou-li určitá podstatná jména odkazující na člověka přechodnými objekty, dává se přednost značce, která však není povinná. Totéž platí pro nehumánní animáty (jako zvířata), zatímco zde značení spíše naznačuje specifičnost objektu („pes“ nebo „jeden pes“):^[40]

Zda musí být tranzitivní objekty označeny -kak závisí také na významu predikátu. Mrtvá zvířata nejsou vnímána stejným způsobem jako živá, konkrétní zvířata, takže označení není použito ve větách, kde někdo jí zvíře. Na druhou stranu, když zvíře jí člověka, použije se značení.^[41]

Vedle tranzitivních objektů lze datovou značkou označit další sémantické role, jako je příjemce, adresát, téma a důvod.^[42] Cíle aplikace Animate jsou také označeny dativem.^[43]

Lokativní případ

Takzvaný lokální je označen - (na) ba.^[44] Jeho hlavní funkcí je označovat místa v některých kontextech včetně časových výrazů.^[45] Pokud jde o přechodné objekty, jeho funkce se překrývají s funkcemi dativní značky -kak, takže v některých souvislostech se předpokládá, že mezi oběma značkami není žádný významový rozdíl. Přesto obvykle označuje přechodné objekty jinými než lidskými odkazy, včetně těch, kteří nepřijímají -kak.^[44]

Kromě označování polohy a přechodných objektů může lokální případ označit také témata, způsob, materiál, nástroje, cíle, zdroje a animovat příjemce.^[47] V případě animovaných příjemců -ba lze použít, pouze pokud je příjemce vnímán spíše jako místo, kde místo konečného příjemce něco zbylo.^[48]

Ostatní případy

• Relativní popisovač -ak a alomorf -alak: označuje cíl ve smyslu účelů činností namísto umístění i příjemců.^[49]
• Comitativní popisovač - (a) na (la) a -akwi nebo (-)okwi: Není jasné, podle jakých pravidel jsou tyto alomorfy distribuovány.^[50]
• Vokativ popisovač -Ó: Jedinou funkcí vokativu je signalizovat, že podstatná fráze odkazuje na adresáta. Nepoužívá se povinně, ale spíše když se jméno musí opakovat v případě, že adresát neslyšel první hovor.^[51]

Rod

V Iatmulu Rod není označeno na podstatném jménu, ale na jeho modifikátory (demonstrace ) místo toho i přes dohoda o slovesu. Často to platí i pro značení čísel, kde pouze některá podstatná jména mohou být označena příponou množného čísla.^[52]

Referenti bez přirozeného pohlaví jako neživé entity jsou označeni s ohledem na pohlaví v závislosti na jejich velikosti. Větší referenti jsou tedy označeni jako mužští, zatímco menší referenti jsou označeni jako ženští. Z obou ukazatelů pohlaví je mužský rod vnímán jako neoznačený a je tedy zvolen, pokud není zamýšlena žádná charakterizace.^[52]

V Iatmulu však existují někteří referenti bez přirozeného rodu, ale stále s pevným gramatickým rodem. Mezi nimi jsou nya „slunce“, které je mužské, zatímco bap „Měsíc“ je ženský. Některé druhy zvířat mají také specifické pohlaví bez ohledu na jejich biologické pohlaví kaami „ryba“ (mužský). Některá podstatná jména mohou mít obě pohlaví zaměnitelně bez rozdílu ve významu jako di'mai 'sezóna'.^[53]

Číslo

Množné označení na podstatných jménech

Iatmul má jednotné, dvojí a množné číslo číslo.^[10] Stejně jako u rodu není číslo na podstatném jménu obvykle vyznačeno. Místo toho lze číslo označit na determinanty nebo modifikátory podstatného jména i prostřednictvím dohoda o slovesu.^[54] Pluralitu lze označit také dvakrát.^[55]

Duální nebo množné označení na slovesu označuje číslo referenta předmětu.^[56] To však platí pouze pro lidské referenty. Nehumánní referenti jsou na slovesu vždy označeni jako singulární, protože nejsou vnímáni jako jednotlivci.^[57]

Existuje několik výjimečných případů, kdy podstatná jména mohou používat množné označení. Podmínky příbuznosti jako walaga 'předek', nyagei ‚Sestra 'nebo ta’kwa „Manželka“ může být označena množným číslem. Ale pokud ta’kwa používá se ve smyslu „žena“, nelze jej doplnit množným číslem, protože nevyužívá relační význam.^[54]

Modifikátory příbuzného výrazu mohou být označeny množným číslem, i když je příbuzný výraz již označen množným číslem.^[59]

Zdvojení

Je také možné zdvojit podstatná jména. V tomto případě nevyjadřují obvyklý význam v množném čísle, nýbrž spíše distribuční význam označující skupinu jako celek, což znamená „každý“ místo „více než jeden“.^[58] Některá zdvojená podstatná jména navíc používají příslovkový význam, jako kava „Místo“ jako kava kava „Všude“ a jibula „Den“ jako jibula jibula 'po celou dobu'.^[60] Když jsou adjektiva duplikována, lze je chápat jako množné nebo jako elativní význam (dobrý -> velmi dobrý) v závislosti na kontextu. Když přípona genitivu -na je duplikován, může vyjádřit pluralitu vlastníka.^[59]

Asociativní množné číslo

Množné přípona -du který se používá v příbuzenských termínech, lze použít na vlastní jména k vyjádření „osoby společně s lidmi příbuznými této osobě“ (asociativní množné číslo). Těmito příbuznými lidmi mohou být jeho příbuzní, lidé žijící ve stejném domě nebo přátelé referenta.^[60]

Číslice

Počítání v Iatmulu se provádí ve směsi a quinární, desetinný a vigesimální Systém.^[61] Kardinální číslice obecně následovat podstatné jméno. V tomto případě se před podstatným jménem umisťují přídavná jména. Pokud číslice zavírají jmenná fráze, nesou značky případu.^[62]

• Číslo 1 je ki'ta
• Číslo 5 je „jedna ruka“, taba-nak (z ta'ba „ruka“ a nak '(další)').
• Čísla 6 až 9 se počítají elipticky jako „plus jedna“, si'la-ki'ta (z si'la 'Plus')
• Číslo 10 je „dvě ruce“, taba-vli (vli je krátká forma vi'li'li'k 'dva').
• Číslo 15 není tři ruce „ale dvě ruce plus jedna ruka“, taba-vli kyeli taba-nak
• Číslo 20 je „jeden celý člověk“, dumi-ki'ta (z du ‚muž 'a mi „strom“, který odkazuje na počet všech prstů na rukou a nohou člověka)
• Číslo 30 je „jeden celý člověk plus dvě ruce“, dumi-ki’ta kyeli taba-vli
• Číslo 100 je „pět celých mužů“, dumi taba-nak. ^[61]

Řadové číslovky jsou vytvořeny přidáním ubývat (pravděpodobně od wa 'say') na základní čísla.^[62]

Většina papuánských jazyků začlenila systém počítání Tok Pisina nebo přijala systém počítání v angličtině, které jsou vnímány jako kratší a transparentnější. Kvůli stále častějšímu používání jiných počítacích systémů nemůže mnoho mluvčích Iatmulu správně počítat více než „dvacet“ ve svém vlastním jazyce.^[63]

Syntaktické vlastnosti

Obecná syntaktická struktura

Tady není žádný pasivní hlas v Iatmulu.^[26] Kanonická větná struktura je SOV: Příslovce - Předmět - Doplňkové - Objekt - Sloveso^[64]

Ano ne otázky nejsou vyjádřeny syntakticky, ale prostřednictvím intonace.^[64]

Negace

Vyjádření negace je dosaženo různými morfologickými strukturami, které často etymologicky nesouvisí.^[65]

Slovesa jsou negována umístěním částice ana před skloňovaným slovesem. V případě neverbálních predikátů nebo predikativně použitých adjektiv, ana je umístěn před pronominální značkou předmětu.^[65]

v závislé klauze, negace predikátu není možná. Proto je negace vyjádřena perifrastickou konstrukcí, ve které přípona -lapman „bez“ se připojuje k predikátu a kombinuje se s pomocným yi 'jít'.^[66]

Popřít existenci proklamovat ka'i se používá.^[67]

Ke, redukovaná forma ka'i, se používá společně s nefinitním nebo podřízeným tvarem slovesa k vytvoření prohibitivní.^[68]

Pro irrealis, negátor wana je použito, které nelze kombinovat s realis formuláře.^[69]

The optativní na druhé straně je negována slovní příponou -Los Angeles.^[69]

Nominalizované podřízené věty

Jeden ze dvou typů podřízené věty v Iatmulu jsou nominální klauze, které se používají jako atributivní, příslovkové nebo doplňkové klauze.^[71] Existují vzácné případy bezhlavých relativních klauzí, kde se predikát relativní klauze stává hlavou.^[72] Tomu se obvykle vyhneme upřednostňováním obecného podstatného jména jako du ‚muž 'jako hlava.^[73]

Když má relativní věta předmět, který není společný s hlavním jménem maticové klauze, pak to sloveso relativní věty vyjadřuje pronominální značkou předmětu na podřízeném slovesu.^[74]

Je důležité si uvědomit, že některé relativní věty nemají v maticové klauzuli společný argument, takže vztah mezi podstatným jménem a relativní klauzí se stává spíše sémantikou nebo pragmatikou než syntaxí.^[75]

Chcete-li vyjádřit podmíněné nebo časové vztahy mezi klauzi, sekvence přípon -a-n Používá se „SN-NR“. V podmíněných klauzulích se rozlišuje pouze mezi irrealis (-ay-a-n) a realis (-a-n).^[76] Napjatý odkaz realis lze tedy objasnit pouze pomocí následující klauzule.^[77] Sloveso v relativní klauzi lze dále označit lokativem, aby se zdůraznila lokalizace v čase.^[76]

Přepínač reference

Druhý typ vedlejších vět v Iatmulu je realizován pomocí přepínač-reference a počítat s řetězci klauzule. Pomocí přepínačů referenčních značek na slovesu je možné vyjádřit, zda je předmět jednoho slovesa také předmětem jiného slovesa. Je tedy možné sledovat předměty v řetězcích vět sestávajících z několika vedlejších vět. Switch-reference je speciální vlastnost syntaxe Iatmul.^[78]

Pokud je předmět obou vět stejný, osoba je označena jednou a v podřízené větě je povinný tvar neurčitého slovesa. Jsou-li předměty odlišné, je to indikováno osobním značením v obou kapitolách a absencí napjatého značení a nefinální intonací.^[79] V bezcenných klauzích jsou sémantické vztahy vyjádřeny v klauzulích stejného předmětu a jiného předmětu označením závislého slovesa následujícím způsobem:^[80]

Je důležité si uvědomit, že -ka „DEP“ není označeno, a proto může zahrnovat i další dva vztahy.^[80]

Klauzule switch-reference lze použít k chronologickému seřazení vyprávěné události nebo k vyjádření časového překrytí, způsobu akce nebo příčinné souvislosti.^[81]

Spojení ocasní hlavy

Fenomén typický pro papuánské jazyky je vazba ocas-hlava. Jedná se o opakování poslední části věty na začátku nové věty. Často se vyskytuje společně s odkazem na přepínač a používá se ke struktuře sdělovaných informací.^[82]

Informační strukturní vlastnosti

Zaměření na deklarativy

V neutrální věta, předmět a nereferenční objekt jsou ve vztahu k informační struktura.^[84]

Když předmět je zaměřen, soustředit se popisovač -A (mužský, -ak pro ženský) označuje mužský předmět. Sloveso naopak postrádá značky pro osobu a gramatický rod a je označeno značkou zaostření -A namísto. I když mají oba značky zaostření stejnou formu, jejich původ je odlišný a mají různé alomorfy. Následující věta je odpovědí na otázku „Kdo vařil rýži?“.^[84]

Když subjekt není zaměřen, sloveso je kromě zaměření označeno s ohledem na osobu a gramatický rod subjektu. Složka ohniska je označena ohniskem a předchází slovesu, zatímco nesoustředěné složky mohou následovat za slovesem (předmět jako dodatečný nápad). Následující věta je odpovědí na otázku „Co vařil Joachim?“.^[85]

Ve všech těchto případech označení podstatného jména a slovesa naznačuje, že konstrukce ohniska musely vzniknout z rozštěpových konstrukcí (proto alternativní glosování v následujících příkladech s 3SG a SR).^[86] Věty označené s ohledem na zaměření mají obecně menší potenciál pro skloňování než neutrální věty. Proto některé gramatické kategorie (jako optativní, rozkazovací způsob ), které jsou vyjádřeny příponou, nelze realizovat, když je věta označena s ohledem na ohnisko.^[87]

Zaměřte se na otázky

Dotazy které žádají o předmět nebo přímý předmět, musí být označeny zaostřením, zatímco odpovědi mohou být soustředěné nebo neutrální.^[88]

Chcete-li označit otázky, alomorfy -na (mask.) a -lak (fem.) se používají pro označení zaostření. Neživí referenti jsou vždy označeni -na. To lze vysvětlit tím, že předpokládáme, že otázka byla dříve označována dvakrát ukázkovými zájmenami - (a) n (mask.) a -(na (fem.), které se díky fonologickým procesům vyvinuly do současných fokusních přípon.^[89]

(6) kada-an> kadan> kadan-an> kadana ^[89]

(7) kada-at> kadat> kadat-at> kadalat> kadalak ^[89]

Pokud to není požadováno pro předmět nebo přímý předmět, další možností je neutrální otázka.^[90]

Negované fokusní věty

V negovaných větách způsobuje značení ohniska mimořádné struktury. Negační částice ana který je umístěn dříve, než sloveso přijme značku shody. Následující příklady to ilustrují se zaměřením na předmět.^[91]

Ve větách, ve kterých je predikát negován, se negace provádí perifrasticky s -lapman 'bez'.^[92]

Viz také

• Iatmulští lidé
• Ndu jazyky
• Yimas-Iatmul Pidgin
• Gerd Jendraschek

Reference