Bactrian jazyk - Bactrian language

Bactrian
Αριαο
Bactrian alphabet.jpg
Bactrian abeceda. Bactrian byl psán převážně pomocí většiny dopisů Řecké písmo s doplněním dopisu sho (Sho uc lc.svg)
Výslovnost[arjaː]
Rodilý kBactria
KrajStřední Asie
Éra300 př. N. L. - 1 000 n. L[1]
Řecké písmo
Manichejský scénář
Oficiální status
Úřední jazyk v
Řecko-Bactrian království
Říše Kushan
Heftalitská říše
Kódy jazyků
ISO 639-3xbc
xbc
Glottologbact1239[2]
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Bactrian (Αριαο, Aryao, [arjaː] ) je zaniklý Východní íránský jazyk dříve mluvený v Střední Asie oblast Bactria (v dnešní době Afghánistán a Tádžikistán )[3] a používá se jako úřední jazyk EU Greco-Bactrian, Kushan a Heftalit říše.

název

Dlouho se to myslelo Avestan představoval „starý Bactrian“, ale tato představa „správně padla do diskreditace do konce 19. století“.[4]

Bactrian, který byl napsán převážně v abecedě založené na Řecké písmo, byl nativně známý jako αριαο [arjaː] ("Arya "; an endonym běžné u indoiránských národů). Rovněž to bylo známé pod jmény jako Greco-Bactrian, Kushan nebo Kushano-Bactrian.

Za vlády Kushan se Bactria stala známou jako Tukhara nebo Tokharaa později jako Tokharistan. Když texty ve dvou vyhynulých a dříve neznámé indoevropské jazyky byly objeveny v Tarimská pánev v průběhu první poloviny 20. století byly spojeny nepřímo s Tokharistanem a Bactrian byl někdy označován jako „Eteo-Tocharian“ (tj. „pravý“ nebo „původní“ Tocharian). V 70. letech se však ukázalo, že existuje jen málo důkazů o takovém spojení. Například tarimské „tocharské“ jazyky byly „centum „jazyky v indoevropské rodině, zatímco Bactrian byl Írán, tedy“satem " Jazyk.

Klasifikace

Bactrian je součástí Východní Írán oblastní skupina a sdílí funkce s vyhynulými středoránskými jazyky Sogdian a Khwarezmian (Východní) a Parthian (Západní ), stejně jako s moderními východními íránskými jazyky Paštštino, Yidgha, a Munji.[5] Jeho genealogická poloha je nejasná.[6] Podle jiného zdroje vykazují dnešní mluvčí Munji, moderního východoiránského jazyka údolí Munjan na severovýchodě Afghánistánu, nejbližší možnou jazykovou spřízněnost s jazykem Bactrian.[7]

Dějiny

The Rabatak nápis je nápis napsaný na skále v jazyce Bactrian a řeckém písmu, který byl nalezen v roce 1993 na místě Rabatak, blízko Surkh Kotal v Afghánistán. Nápis se vztahuje k pravidlu Kushan císař Kaniška, a poskytuje pozoruhodné stopy o genealogii dynastie Kushan.

Po dobytí Baktrie Alexandr Veliký v roce 323 př. n. l., asi dvě století řecký byl jeho administrativním jazykem Helénistické nástupci, tj Seleucid a Řecko-Bactrian království. Východní Scythian kmeny ( Saka nebo Sacaraucae z řeckých zdrojů) napadl území kolem roku 140 př. n.l. a někdy po roce 124 př. n.l. byla Bactria zaplavena konfederací kmenů patřících k Skvělý Yuezhi a Tokhari. V 1. století našeho letopočtu založila Kušana, jeden z kmenů Yuezhi, vládnoucí dynastii Říše Kushan.

Kushanská říše si původně zachovala Řecký jazyk pro administrativní účely, ale brzy začal používat Bactrian. Bactrian Rabatak nápis (objeven v roce 1993 a dešifrován v roce 2000) zaznamenává, že Kushanský král Kaniška (c. 127 nl)[8][9] zavrhl řečtinu („Ionian“) jako jazyk správy a přijal Bactrian („Arya language“). Řecký jazyk proto z oficiálního používání zmizel a později byl doložen pouze Bactrian. The Řecké písmo nicméně zůstal a byl používán k psaní Bactrian.

Územní expanze Kushanů pomohla propagovat Bactriana v dalších částech Střední Asie a Severní Indie.

Ve 3. století byla území Kushan západně od Řeka Indus spadl na Sásánovci a Bactrian začal být ovlivňován Střední Peršan. kromě Pahlavi skript a (příležitostně) Brahmi skript, některé ražby tohoto období jsou stále v řecko-bactrianském písmu.

Od poloviny 4. století Bactria a severozápadní Indie postupně spadaly pod kontrolu Heftalit kmeny. Heftalitské období je poznamenáno jazykovou rozmanitostí; kromě Bactrian, Middle Peršan, Indo-Aryan a latina slovník je také ověřen. Heftalité vládli v těchto oblastech až do 7. století, kdy je zaplavili Ummajadský chalífát, po kterém oficiální použití přípravku Bactrian skončilo. Ačkoli Bactrian krátce přežil v jiném použití, to také nakonec přestalo, a nejnovější známé příklady Bactrian skriptu, nalezený v Tochi Valley v Pákistánu se datuje na konec 9. století.[10]

Psací systém

Bactrian byl převážně psán pomocí Řecké písmo s doplněním dopisu sho (zde v majuskula a minuskule) reprezentovat / ʃ / zvuk.

Mezi indo-íránskými jazyky je použití řeckého písma jedinečné pro Bactrian. Přestože nejasnosti zůstávají, některé nevýhody byly překonány použitím heta (Ͱ, ͱ) pro / h /[Citace je zapotřebí ] a zavedením sho (Ϸ, ϸ) reprezentovat / ʃ /. Xi (Ξ, ξ) a psi (Ψ, ψ) nebyly použity pro psaní Bactrian jako ks a ps sekvence se u Bactriana nevyskytují. Pravděpodobně se však používaly k reprezentaci čísel (stejně jako ostatní řecká písmena).

Evidence

Slovo „Alchono“ (αλχοννο) v kurzívním Bactrianově písmu, na minci Alchon Hunové pravítko Khingila, 5. století n. L.[11][12][13]

Bactrian jazyk je známý z nápisů, mincí, pečetí, rukopisů a dalších dokumentů.

Weby, na kterých byly nalezeny nápisy v bactrianském jazyce, jsou (v pořadí sever-jih) Afrasiyab v Uzbekistán; Kara-Tepe Airtam, Delbarjin, Balch, Kunduz, Baglan, Ratabak / Surkh Kotal, Oruzgan, Kábul, Dasht-e Navur, Ghazni, Jagatu dovnitř Afghánistán; a Islámábád, Shatial Bridge a Tochi Valley v Pákistán. [14] Z osmi známých fragmentů rukopisu v řecko-bactriánském písmu je jeden z Lou-lan a sedm z Toyoqu, kde byly objeveny druhým a třetím Turpan expedice pod Albert von Le Coq. Jedním z nich může být a Buddhista text. Jeden další rukopis, v Manichejský scénář, byl nalezen v Qočo podle Mary Boyce v roce 1958.

Variace Řecká abeceda (úzké sloupce) v Kushan skript (široké sloupce).

Od 90. let se vynořilo přes 150 právních dokumentů, účtů, dopisů a buddhistických textů,[15] největší sbírkou je Khalili Collection of Aramaic Documents.[16] Ty výrazně zvýšily podrobnosti, ve kterých je Bactrian v současné době znám.[15]

Fonologie

Faktologie Bactrian není známa s jistotou, vzhledem k omezením nativních skriptů.

Souhlásky

Bactrianské souhlásky
TypLabiálníZubní nebo
alveolární		Palatal nebo
postalveolární		VelárníGlottal
prostýlabializováno
ZastavíNeznělýstr t k
Vyjádřenýb?dɡ
AfrikátyNeznělýt͡s
Vyjádřenýd͡z
FricativesNeznělý F θ?, sʃXX h
Vyjádřený proti ð?, zʒ? ɣ
Nasals m n
Přibližné l jw
Rhotic r

Hlavním problémem při určování taktiky Bactrian je, že afrikáty a vyjádřené zastávky nebyly důsledně odlišeny od odpovídajících frikativ v řeckém písmu.

  • Proto-íránský * b, * d, * g se obecně staly spiranty, stejně jako ve většině ostatních východoiránských jazyků. Charakteristickým rysem Bactrian, sdílený v íránských jazycích s Munji, Yidgha a Pashto, je vývoj Proto-Iranian * d> * ð dále k / l /, které mohly mít plošnou povahu.[6] Původní * d zůstává pouze v několika shlucích souhlásek, např. * bandaka> βανδαγο 'sluha', * dugdā> λογδο 'dcera'. Klastry / lr / a / rl / se objeví v dřívějším Bactrian, ale vrátit se k / dr /, / rd / později, např. * drauga> λρωγο (4. až 5. století)> δδρωρο (7. až 8. století) „lež, lež“.[17]
  • Proto-Iranian * p, * t, * č, * k se staly vyjádřeny mezi samohláskami a po nosní souhlásky nebo * r.
    • Uvnitř slova jsou digrafy ββ, 5 pro původní neznělé * p lze najít * t, které pravděpodobně představují [b], [d]. První z nich je doložen pouze jediným slovem, αββο 'voda'. Zdá se, že manichejský Bactrian jen měl /proti/ v rodném slovníku. Podle Gholamiho případy single δ může znamenat frikativní výslovnost, [ð].[18]
    • y Zdá se, že stojí za obě zarážky [ɡ] a fricative [ɣ], ale není jasné, zda existuje kontrast a které instance jsou jaké. Důkazy z manichejského písma tomu nasvědčují y z * k možná byli / ɡ / a y od * g možná byli / ɣ /. Podle řeckých pravopisných postupů γγ představuje [ŋɡ].[19]
  • σ může pokračovat v Proto-Iranian * c> * s a * č a manichejský skript potvrzuje, že představuje dva fonémy, pravděpodobně / s / a / ts /.[20]
  • ζ může pokračovat podobně na jedné straně proto-íránský * dz> * z, a na druhé * ǰ a * č, a představuje alespoň / z / a / dz /. Tento rozdíl opět potvrzuje manichejské písmo. Také třetí protějšek ζ se nachází v manichejském Bactrian, možná zastupuje / ʒ /.

Stav θ je nejasný; objeví se pouze ve slově ιθαο „tedy také“, což může být výpůjční slovo z jiného íránského jazyka. Na většině pozic se proto-íránský * θ stává / h / (psaný υ), nebo je ztracen, např. * puθra-> πουρο 'syn'.[21] Zdá se však, že klastr * θw se stal / lf /, např. * wikāθwan> οιγαλφο 'svědek'.[22]

ϸ pokračuje, kromě Proto-Iranian * š, také Proto-Iranian * s v klastrech * sr, * str, * rst. V několika případech se proto-íránský * š stává / h / nebo je ztracen; distribuce je nejasná. Např. * snušā> ασνωυο 'snacha', * aštā> αταο 'eight', * xšāθriya> χαρο 'pravítko', * pašman-> παμανο 'vlna'.

Samohlásky

Bactrianovy samohlásky
TypKrátký
PředníCentrálníZadní
Zavřítiu
Střední EəÓ?
OtevřenoA
TypDlouho
PředníZadní
Zavřít iːuː
StředníEÓ
Otevřeno A
Stříbrná drachma z Alchon Hunové pravítko Khingila. Bactrianská legenda skriptu: χιγγιλο αλχοννο „Khiggilo Alchono“s Alchonem tamgha symbol Alchon Tamga.png.[23]

Řecké písmo důsledně nereprezentuje délku samohlásky. Méně samohláskových kontrastů se zatím nachází v manichejském písmu, ale krátké /A/ a dlouhé /A/ Rozlišují se v něm, což naznačuje, že Bactrian obecně zachovává proto-íránský délkový kontrast samohlásky.

Není jasné, zda ο může představovat krátký [Ó] navíc [u], a pokud nějaký kontrast existoval. Krátký [Ó] může nastat alespoň jako reflex * a následovaný ztraceným * u v následující slabice, např. * madu> μολο 'víno', * pasu> ποσο 'ovce'. Krátký [E je také vzácné. Naproti tomu dlouhý /E/, /Ó/ jsou dobře zavedené jako reflexe protoiránských dvojhlásek a určitých sekvencí samohlásek a polosamohlásky: η <* ai, * aya, * iya; ω <* au, * awa.

Epentetická samohláska [ə (psaný α) je vložen před slovo-iniciála shluky souhlásek.

Původní slovní finální samohlásky a slovní počáteční samohlásky v otevřených slabikách byly obecně ztraceny. Konečné slovo ο je normálně psáno, ale toto bylo pravděpodobně tiché a je připojeno i po zachovaných samohláskách s koncovým slovem: např. * aštā> αταο „osm“, pravděpodobně výrazné / ataː /.

Proto-íránský slabikový rhotic * r̥ se v Bactrian ztratí a odráží se jako ορ sousedící s labiálními souhláskami, ιρ někde jinde; to souhlasí s vývojem v západoiránských jazycích Parthian a Střední Peršan.

Pravopis

Dopisová korespondence
Řecký dopisIPAŘecký dopisIPAŘecký dopisIPA
αA, AηEρr
α / οəθθσs, t͡s
βprotiιi, jτt
β / ββbκkυh
yɣ, ɡλlφF
δðμmχX
5/8dνnχοX
εEοÓ, u, wωÓ
ζz, ʒ, d͡zπstrϸʃ

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ Bactrian na MultiTree na seznam lingvistů
  2. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Bactrian". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  3. ^ Sims-Williams, N. „Bactrian Language“. Encyclopaedia Iranica.
  4. ^ Gershevitch 1983, str. 1250
  5. ^ Henning (1960), str. 47. Bactrian tak „zaujímá zprostředkující postavení mezi Paštem a Yidgha-Munji na jedné straně, Sogdianem, Choresmianem a Parthianem na straně druhé: je tedy na svém přirozeném a právoplatném místě v Bactrii“.
  6. ^ A b Novák, Ľubomir (2014). „Otázka (re) klasifikace východoiránských jazyků“. Linguistica Brunensia: 77–87.
  7. ^ Waghmar, Burzine K. (2001) „Bactrian History and Language: An Overview“. Journal of the K. R. Cama Oriental Institute, 64. pp. 45.
  8. ^ Harry Falk (2001), „Yuga Sphujiddhvaja a éra Kuṣâṇů.“ Silk Road Art and Archaeology 7: 121–36.p. 133.
  9. ^ http://www.silkroadfoundation.org/newsletter/vol10/SilkRoad_10_2012_simswilliams.pdf
  10. ^ Dějiny civilizací ve Střední Asii: Vývoj sedavých a nomádských civilizací, 700 B. C. až A, část 250 (ilustrované vydání). UNESCO. 1994. s. 433. ISBN  9231028464. Citováno 27. března 2013.
  11. ^ Khingila Alchono nápis.jpgKhingila se slovem "Alchono" v Bactrian skript (αλχονο) a Tamgha symbol na jeho mincích Mince na CNG.
  12. ^ Alemany, Agustí (2000). Zdroje na Alans: Kritická kompilace. BRILL. p. 346. ISBN  9004114424.
  13. ^ Mince na CNG
  14. ^ Chisholm 1911.
  15. ^ A b Sims-WIlliams, Nicholas (Březen 2002). „Nové dokumenty ve starověkém Bactrian odhalují minulost Afghánistánu“ (PDF). Zpravodaj IIAS. Mezinárodní institut pro asijská studia (27): 12–13.
  16. ^ Gholami, Saloumeh (2013). „Recenze Bactrianských dokumentů ze severního Afghánistánu. III: Desky. Studie ve sbírce Khalili, sv. 3. CIIr. Pt. 2, Nápisy seleukovských a parthských období a východního Íránu a střední Asie. Sv. 4, Bactrian“. Journal of the Royal Asiatic Society. 23 (1): 136–138. ISSN  1356-1863.
  17. ^ Gholami 2010, s. 18–19.
  18. ^ Gholami 2010, str. 10.
  19. ^ Gholami 2010, s. 11–12.
  20. ^ Gholami 2010, str. 12.
  21. ^ Gholami 2010, str. 13.
  22. ^ Gholami 2010, str. 25.
  23. ^ Tato mince je ve sbírce britské muzeum. Ekvivalentní mince viz Mince na CNG

Reference

  • Falk (2001): „Yuga Sphujiddhvaja a éra Kuṣâṇů.“ Harry Falk. Silk Road Art a archeologie VII, s. 121–136.
  • Henning (1960): „Bactrianův nápis.“ W. B. Henning. Bulletin Školy orientálních a afrických studií„University of London, sv. 23, č. 1. (1960), s. 47–55.
  • Gershevitch, Ilya (1983), „Bactrian Literature“, v Yarshater, Ehsan (ed.), Cambridge History of Iran, 3, Cambridge: Cambridge UP, s. 1250–1258, ISBN  0-511-46773-7.
  • Gholami, Saloumeh (2010), Vybrané rysy Bactrian Grammar (Disertační práce), University of Göttingen, hdl:11858 / 00-1735-0000-000D-EF94-2
  • Sims-Williams, Nicholas (1989), „Bactrian Language“, Encyklopedie Iranica, 3, New York: Routledge & Kegan Paul, str. 344–349.
  • Sims-Williams, Nicholas (1989), „Bactrian“, Schmitt, Rüdiger (ed.), Compendium Linguarum Iranicarum, Wiesbaden: Reichert, s. 230–235.
  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Tochi Valley ". Encyklopedie Britannica (11. vydání). Cambridge University Press.
  • Sims-Williams, Nicholas (1997), Nové nálezy ve starověkém Afghánistánu: Bactrianské dokumenty objevené ze severního Hindúkuše, [přepis přednášky], Tokio: Katedra lingvistiky, Tokijská univerzita, archivovány od originál dne 10.06.2007