Sefardské právo a zvyky - Sephardic law and customs

Mishneh Torah, kodex židovského práva od Maimonidesa, sefardského Žida

Část série na
Židé a judaismus
Etymologie Kdo je Žid?
Náboženství Bůh v judaismu  (jména ) Zásady víry Mitzvot  (613 ) Halakha Šabat Dovolená Modlitba Cedakah Země Izrael Brit Bar and Bat Mitzvah Manželství Úmrtí Filozofie Etika Kabala Celní Synagoga Rabín
Texty Tanach Tóra Nevi'im Ketuvim Talmud Mišna Gemara Rabínský Midrash Tosefta Targum Beit Yosef Mišne Tóra Tur Shulchan Aruch Zohar
Společenství Ashkenazim Mizrahim Sefardim Teimanim Beta Izrael Gruzinim Juhurim Bukharim Italkim Romanyotim Cochinim Bene Izrael Související skupiny Bnei Anusim Lemba Krymské karaity Krymchaks Kaifeng Židé Igbo Židé Samaritáni Krypto-Židé Mosaic Arabové Subbotníci Noahides
Populace Judaismus podle země Seznamy Židů Historická srovnání populace Genetické studie Země Izrael Starý Yishuv Nový Yishuv Izraelští Židé Evropa Arménie Rakousko Ázerbajdžán Bělorusko Bulharsko Kypr Česká republika Estonsko Finsko Francie Gruzie Německo Řecko Maďarsko Itálie Lotyšsko Litva Moldavsko Holandsko Polsko Portugalsko Rumunsko Rusko Španělsko Švédsko Ukrajina Spojené království Asie Afghánistán Čína Indie Indonésie Írán Irák Japonsko Libanon Malajsie Filipíny Sýrie krocan Uzbekistán Vietnam Jemen Afrika Alžírsko Egypt Etiopie Libye Maroko Jižní Afrika Tunisko Zimbabwe Severní Amerika Kanada Spojené státy Latinská Amerika a Karibik Argentina Bolívie Brazílie Chile Kolumbie Kuba Dominikánská republika El Salvador Guyana Haiti Jamaica Mexiko Paraguay Portoriko Surinam Uruguay Venezuela Oceánie Austrálie Fidži Guam Nový Zéland Palau
Označení Ortodoxní Moderní Haredi Chasidský Reforma Konzervativní Karaite Rekonstruktér Obnova Lidský Haymanot Mesiášský judaismus
Kultura Jidiš divadlo Tanec Humor Minyan Svatba Oblečení Niddah Pidyon haben Kašrut Shidduch Zeved habat Obrácení k judaismu Hiloni Hudba Náboženský Světský Kuchyně americký Ashkenazi Bucharan Etiopský izraelský Izraelita Mizrahi Sefardský Jemenčan Literatura izraelský jidiš americký
Jazyky hebrejština Biblický jidiš Yeshivish Židovský Koine Řek Jevanský Juhuri Shassi Judaeo-Iranian Ladino Ghardaïa znamení Bukharian Knaanic Zarphatic Italkian Gruzinic Žido-aramejština Žido-arabština Judeo-berberský Judeo-Malayalam
Dějiny Časová osa Jméno "Judea" Vůdci Dvanáct kmenů Izraele Dávná historie Judské království Chrám v Jeruzalémě Babylonské zajetí Asyrské zajetí Yehud Medinata Druhý chrám Jeruzalém  (v judaismu Časová osa ) Hasmonean dynastie Sanhedrin Rozkoly Farizeové Helénistické judaismus Židovsko-římské války Dějiny Židů v Byzantské říši Křesťanství a judaismus Hinduismus a judaismus Islámsko – židovský vztahy Diaspora Středověk Zlatý věk Sabbateans Chasidismus Haskalah Emancipace Antisemitismus Anti-judaismus Pronásledování Holocaust Izrael Země Izrael Aliyah Židovský ateismus Baal teshuva Arab – izraelský konflikt
Politika Politika Izraele Judaismus a politika Svět Agudath Izrael Anarchismus Bundismus Feminismus Levičák sionismus Všeobecné Zelená Práce Novozionismus Náboženský Revizionista Post-sionismus
Kategorie Portál

Sefardské právo a zvyky jsou praxí judaismus podle sefardimové, potomci historické židovské komunity na Pyrenejském poloostrově. Některé definice výrazu „sefardský“ také zahrnují Mizrahi Židé, z nichž mnozí dodržují stejné tradice bohoslužby, ale mají odlišné etnokulturní tradice. Sephardi Rite není označení nebo hnutí jako ortodoxní, reformní a další Ashkenazi Obřadujte tradice uctívání. Sephardim tedy tvoří komunitu s odlišnými kulturními, právními a filozofickými tradicemi.^[1]

Sephardim jsou především potomci Židů z Pyrenejský poloostrov. Mohou být rozděleny do rodin, které zůstaly v Vyhoštění z roku 1492 a ti, kteří ve Španělsku zůstali jako krypto-Židé uprchli v následujících několika stoletích. V náboženské řeči a mnozí v moderní Izrael, termín je používán v širším smyslu, aby zahrnoval všechny Židy z Osmanský nebo jiný asijský nebo Severoafrický pozadí, bez ohledu na to, zda mají nebo nemají historický vztah ke Španělsku, ačkoli někteří dávají přednost rozlišení mezi vlastním sefardským a Mizraḥi Židé.^[2]

Pro účely tohoto článku není třeba rozlišovat Iberian Sephardi a Mizrahi Židé, protože jejich náboženské praktiky jsou v zásadě podobné: bez ohledu na to, zda se jedná o „španělské Židy“, jsou to všichni „Židé španělského obřadu“. Existují tři důvody této konvergence, které jsou podrobněji prozkoumány níže:

• Obě skupiny následují obecně Židovský zákon bez celních předpisů specifických pro EU Ashkenazic tradice.
• Španělský obřad byl odnož babylonsko-arabské rodiny židovských obřadů a zachoval si rodinnou podobnost s ostatními obřady této rodiny.
• Po vyhnání španělští exulanti převzali vedoucí úlohu v židovských komunitách v Asii a Africe, kteří upravili své obřady tak, aby se ještě více přiblížili španělskému obřadu, který byl do té doby považován za standard.

Shulchan Aruch. Jeden z kodexů židovského práva odrážející sefardské zákony a zvyky.

Zákon

Židovské právo je založeno na Tóra, jak je vyloženo a doplněno Talmud. Babylonský Talmud ve své konečné podobě pochází z Sassanian období a byl produktem řady vysoké školy v Babylonii.

Geonické období

Dvě hlavní vysoké školy, Sura a Pumbedita, přežil až do islámského období. Jejich prezidenti, známí jako Geonim společně s Exilarch, byly uznány Abbasid Chalífy jako nejvyšší autorita nad Židy arabského světa. Geonimové poskytli písemné odpovědi na otázky týkající se židovského práva z celého světa, které byly publikovány ve sbírkách Responsa a těšil se vysoké autoritě. Geonim také vytvořil příručky, jako je Halachot Pesuqot podle Jehudai Gaon a Halachot Gedolot podle Simeon Kayyara.

Španělsko

Učení geonimů bylo přenášeno prostřednictvím učenců z Kairouan, zejména Chananel Ben Chushiel a Nissim Gaon, do Španělsko, kde byl používán Isaac Alfasi v jeho Sefer ha-Halachot (kodex židovského práva), který měl podobu upraveného a zkráceného Talmudu. To zase tvořilo základ pro Mišne Tóra z Maimonides. Charakteristikou těchto raných tuniských a španělských škol byla ochota využívat Jeruzalém Talmud stejně jako Babylonian.

Vývoj ve Francii a Německu byl poněkud odlišný. I oni respektovali rozhodnutí Geonim, ale také měli silné vlastní místní zvyky. The Tosafisté snažili se vysvětlit Talmud způsobem, který je v souladu s těmito zvyky. Vyrostla teorie, že vlastní trumfový zákon (viz Minhag ): měl nějakou talmudickou podporu, ale nebyl zdaleka tak prominentní v arabských zemích jako v Evropě. Byly napsány speciální knihy o aškenázských zvycích, například Yaakov Moelin. K dalším příkladům aškenazského zvyku přispěl kající manuál Eleazar z červů a některé další přísnosti na sheḥitah (porážka zvířat) formulované v Jacob Weil je Sefer Sheḥitot u-Bediqot.

Učení Tosafistů, ale nikoli literaturu o aškenazských zvycích jako takových, dovezl do Španělska Asher ben Yeḥiel, německý vědec, který se stal hlavním rabínem v Toledo a autor Hilchot ha-Rosh - propracovaný talmudský komentář, který se stal třetím z největších španělských úřadů po Alfasi a Maimonidesovi. Populárnější životopis, známý jako Arba'ah Turim, napsal jeho syn, Jacob ben Asher, ačkoli nesouhlasil se svým otcem ve všech bodech.

Tosafot používali i učenci katalánské školy, jako např Nahmanides a Solomon ben Adret, kteří byli také známí svým zájmem o Kabala. Na chvíli bylo Španělsko rozděleno mezi školy: v Katalánsku byla přijata rozhodnutí Nahmanides a Ben Adret, v Kastilii rozhodnutí rodiny Asher a ve Valencii rozhodnutí Maimonides. (Maimonidova rozhodnutí byla přijata také ve většině arabského světa, zejména Jemen, Egypt a Země Izrael.)

Po vyloučení

Po vyhnání Židů ze Španělska bylo židovské právo kodifikováno Joseph Caro v jeho Vsadit Yosefa, který měl formu komentáře k Arba'ah Turim a Shulḥan Aruch, který představil stejné výsledky v podobě praktického zkrácení. Konzultoval většinu úřadů, které měl k dispozici, ale obecně dospěl k praktickému rozhodnutí následováním většiny ze tří velkých španělských úřadů, Alfasiho, Maimonida a Ashera ben Yeḥiela, pokud většina ostatních úřadů nebyla proti nim. Vědomě neměl v úmyslu vyloučit jiné než sefardské autority, ale domníval se, že aškenázská škola, pokud má co přispívat k obecnému židovskému právu, na rozdíl od čistě aškenázského zvyku, je adekvátně zastoupena Asherem. Vzhledem k tomu, že se Alfasi a Maimonides obecně shodují, byl však celkovým výsledkem převážně chuť Sephardi, ačkoli v mnoha případech Caro odložil výsledek tohoto konsensu stranou a rozhodl ve prospěch katalánské školy (Nahmanides a Solomon ben Adret ), z nichž některé měly původ aškenázský původ. The Vsadím se na Yosefa je dnes Sephardim přijímán jako přední autorita v židovském právu, s výhradou menších variant vycházejících z rozhodnutí pozdějších rabínů přijatých v konkrétních komunitách.

Polský rabín Mojžíš Vydavatelé, i když uznával zásluhy Shulḥan Aruch, cítil, že to neodpovídá Ashkenaziho stipendiu a praxi. V souladu s tím složil řadu glosů uvádějících všechny aspekty, v nichž se Ashkenazi praxe liší, a kompozitní dílo je dnes přijímáno jako hlavní dílo o Ashkenazi halachah. Isserles se cítil svobodně se od Cara lišit v konkrétních právních bodech, ale v zásadě přijal Carův názor, že sefardská praxe uvedená v Shulhan Aruch představuje standardní židovské právo, zatímco praxe Ashkenazi je v podstatě místním zvykem.

Zatím tedy nemá smysl hovořit o „sefardském zvyku“: myslí se pouze židovské právo bez zvláštních zvyků Aškenazimů. Z tohoto důvodu zákon přijímaný jinými komunitami, které nejsou Ashkenazi, jako je italština a Jemenští Židé, je v zásadě podobný tomu Sephardim. Samozřejmě existují zvyky specifické pro konkrétní země nebo komunity v sefardském světě, jako např Sýrie a Maroko.

V České republice vyrostla důležitá skupina cel Kabalistické kruh Isaac Luria a jeho následovníci v Zajištěno a mnoho z nich se rozšířilo do komunit v celém sefardském světě: o tom se dále pojednává v Liturgie níže. V některých případech je přijímá řecký a turecký Sephardim a Mizrahi Židé ale ne západními komunitami, jako je Španělští a portugalští Židé. Jedná se o zvyky v pravém slova smyslu: v níže uvedený seznam použití odlišují se znakem L podepsat.

Liturgie

Počátky

Nástin a rané dějiny židovské liturgie naleznete v článcích na Siddur a Židovské služby. V rané fázi byl stanoven rozdíl mezi babylonským rituálem a který se používal v Palestině, protože se jednalo o dvě hlavní centra náboženské autority: neexistuje úplný text palestinského obřadu, i když některé fragmenty byly nalezeny Káhira Genizah.^[3]

Někteří učenci to tvrdí Ashkenazi Židé jsou dědici náboženských tradic velikých Babylonské židovské akademie, a to Sefardští Židé jsou potomky těch, kteří původně následovali židovské nebo galilejské židovské náboženské tradice.^[4] Ostatní, jako např Zunz, tvrdit přesně naopak.^[5] Abychom věc uvedli na pravou míru, je třeba zdůraznit, že všechny židovské liturgie používané v dnešním světě jsou v podstatě babylonské, přičemž malý počet palestinských zvyklostí přežil proces standardizace: v seznamu rozdílů zachovaných z doby Geonim, většina zvyklostí zaznamenaných jako palestinská je nyní zastaralá.^[6] (V níže uvedený seznam použití, Sephardic zvyklosti zděděné z Palestiny jsou označeny Pa jsou označeny případy, kdy sefardské použití odpovídá babylónštině, zatímco aškenazské použití je palestinské B.) Do 12. století, v důsledku úsilí babylónských vůdců jako např Jehudai Gaon a Pirqoi ben Baboi,^[7] komunity Palestiny a komunity diaspory jako např Kairouan který historicky následoval palestinské zvyklosti, přijal babylonská rozhodnutí ve většině ohledů a babylónskou autoritu přijali Židé v celém arabsky mluvícím světě.

Počáteční pokusy o standardizaci liturgie, které se dochovaly, zahrnují v chronologickém pořadí ty z Amram Gaon, Saadia Gaon, Shelomoh ben Natan z Sijilmasa (v Maroku)^[8] a Maimonides. Všechny byly založeny na právních rozhodnutích Geonim ale ukazují rozpoznatelný vývoj směrem k současnému sefardskému textu. Liturgie používaná v Visigothic Španělsko pravděpodobně patřilo k palestinské evropské rodině ovlivněné společně s italština a Provensálské a vzdáleněji Stará francouzština a aškenázští obřady, ale jelikož nepřežijí žádné liturgické materiály z doby vizigothské, nemůžeme to s jistotou vědět. Z odkazů v pozdějších pojednáních, jako je Sefer ha-Manhig rabínem Abraham ben Nathan ha-Yarḥi (asi 1204) se zdá, že i v té době si španělský obřad uchoval určité evropské zvláštnosti, které byly od té doby odstraněny, aby odpovídaly vládám Geonimů a oficiálním textům na nich založeným. (Naopak zachované verze těchto textů, zejména verze Amrama Gaona, byly upraveny tak, aby odrážely některé španělské a jiné místní zvyklosti.)^[9] Dnešní sefardská liturgie by proto měla být považována za produkt postupného sbližování původního místního obřadu se severoafrickou větví babylonsko-arabské rodiny, která převládala v geonických dobách v Egyptě a Maroku. V návaznosti na Rekonquista, konkrétně španělská liturgie byla komentována David Abudirham (c. 1340), který měl zájem zajistit soulad s rozhodnutími halachah, jak je chápáno úřady až po Asher ben Yehiel. Navzdory této konvergenci existovaly rozdíly mezi liturgiemi různých částí Pyrenejského poloostrova: například lisabonský a katalánský obřad se poněkud lišil od kastilského obřadu, který tvořil základ pozdější sefardské tradice. Katalánský rituál měl mezi kastilským a rituálem střední charakter Provence: Haham Gaster klasifikoval obřady Oran a Tunis v této skupině.^[10]

Post-vyloučení

Po vyhnání ze Španělska vzali sefardové svou liturgii s sebou do zemí po celém Arabovi a Osmanský svět, kde brzy zaujali pozice rabínského a komunálního vedení. Vytvářeli vlastní společenství, často udržovali rozdíly na základě jejich míst původu na Pyrenejském poloostrově. v Salonica například existovalo více než dvacet synagog, z nichž každá používala obřad jiné lokality ve Španělsku nebo Portugalsku (stejně jako jedna Romaniot a jeden Ashkenazi synagoga).^[11]

V procesu trvajícím od 16. do 19. století přizpůsobily původní židovské komunity většiny arabských a osmanských zemí své již existující liturgie, z nichž mnohé již měly rodinnou podobnost se sefardskou, aby následovaly španělský rituál v tolika ohledech jak je to možné. Některé důvody jsou:

1. Španělští exulanti byli považováni za elitu a dodávali mnoho hlavních rabínů zemím, ve kterých se usadili, takže španělský obřad měl tendenci být upřednostňován před jakýmkoli předchozím domorodým obřadem;
2. Vynález tisku to znamenal Siddurim byly vytištěny hromadně, obvykle v Itálii, takže sbor, který chtěl knihy, se obecně musel rozhodnout pro standardní text „Sephardi“ nebo „Ashkenazi“: to vedlo k zastarání mnoha historických místních obřadů, jako je provensálský obřad;
3. R. Joseph Caro je Shulḥan Aruch předpokládá v každém okamžiku „kastilský obřad“, takže tato verze španělského obřadu měla prestiž být „podle názoru Marana“;
4. The Hakham Bashi z Konstantinopol byl ústavní hlavou všech Židů v Osmanská říše, což dále podporuje jednotnost. Zejména severní Afričané byli ovlivněni řeckými a tureckými modely židovské praxe a kulturního chování: z tohoto důvodu se dodnes mnoho z nich modlí podle rituálu známého jako „minhag Ḥida“ (zvyk Chaim Joseph David Azulai ).
5. Vliv Isaac Luria je Kabala, viz další část.

Luriánská kabala

Nejdůležitějším teologickým motivem, na rozdíl od praktického, harmonizace byla Kabalistické učení Isaac Luria a Ḥayim Vital. Sám Luria vždy tvrdil, že je povinností každého Žida dodržovat jeho tradici předků, aby jeho modlitby dosáhly brány v nebi odpovídající jeho kmenové identitě.^[12] Nicméně vymyslel systém zvyklostí pro své vlastní následovníky, které zaznamenal Vital v jeho Sha'ar ha-Kavvanot v podobě komentářů k benátskému vydání španělské a portugalské modlitební knihy.^[13] Poté vyrostla teorie, že tento složený sefardský obřad měl zvláštní duchovní sílu a dosáhl „třinácté brány“ v nebi pro ty, kteří neznali svůj kmen: modlitbu v této podobě tedy mohl každý přednášet v naprosté důvěře.

Další kabalistické ozdoby byly zaznamenány v pozdějších rabínských pracích, jako je 18. století Ḥemdat Yamim (anonymní, ale někdy se připisuje Nathan z Gazy ). Jejich nejpropracovanější verzi obsahuje Siddur publikováno v 18. století Jemenčan Kabalista Shalom Sharabi pro použití Sázejte El ješivu v Jeruzalémě: obsahuje na každé stránce pouze několik řádků textu, zbytek je vyplněn složitými meditacemi o kombinacích písmen v modlitbách. Jiní učenci komentovali liturgii od obou a halachický a a kabalistický perspektiva, včetně Ḥayim Azulai a Ḥayim Palaggi.

Vliv luriansko-sefardského ritu se rozšířil i na země mimo osmanskou sféru vlivu, jako např. Írán. (Předchozí íránský rituál byl založen na Siddur ze Saadia Gaon.^[14]) Hlavní výjimky z této tendence byly:

• Jemen, kde se udržovala konzervativní skupina zvaná „Baladi“ jejich předkové tradice na základě děl Maimonides (a proto se vůbec nepovažují za Sephardi) a
• the Španělští a portugalští Židé západních zemí, kteří přijali určitý počet kabalistických zvyklostí po částech v 17. století, ale později se jich vzdali, protože se domnívalo, že luriánská kabala přispěla k Shabbetai Tzvi katastrofa.

V aškenazském světě existovaly také kabalistické skupiny, které přijaly luriánsko-sefardský rituál, o výše zmíněné teorii třinácté brány. To odpovídá „Nusach Sefard " a "Nusach Ari "používaný mezi Hasidim, který je založen na luriánsko-sefardském textu s některými variacemi Ashkenazi.

19. století

Od 40. let 19. století vyšla v roce řada modlitebních knížek Livorno, počítaje v to Tefillat ha-Ḥodesh, Bet Obed a Zechor le-Abraham. Patřily k nim poznámky o praxi a kabalistické dodatky k modlitbám, ale ne meditace Shalom Sharabi, protože knihy byly navrženy pro veřejné sborové použití. Rychle se staly standardem téměř ve všech sefardských a orientálních komunitách, přičemž místní variace byly zachovány pouze ústním podáním. Na konci 19. a na počátku 20. století vyšlo v roce mnohem více sefardských modlitebních knih Vídeň. Ty byly primárně zaměřeny na judausko-španělské komunity na Balkáně, v Řecku a Turecku, a proto měly v sobě rubriky Ladino, ale měl také širší distribuci.

Důležitým vlivem na sefardskou modlitbu a zvyky byl bagdádský rabín z konce 19. století známý jako Ben Ish Ḥai, jehož dílo tohoto jména obsahovalo jak halachická rozhodnutí, tak postřehy o kabalistickém zvyku na základě jeho korespondence s Eliyahu Manim z Sázejte El ješivu. Tato rozhodnutí a pozorování tvoří základ bagdádského obřadu: jak text modliteb, tak doprovodné zvyky se v některých ohledech liší od textů edice v Livornu. Rozhodnutí Ben Ish Ḥai byla přijata v několika dalších sefardských a orientálních komunitách, jako například v Jerba.

Současnost

V sefardském dnešním světě, zejména v Izraeli, existuje mnoho populárních modlitebních knih obsahujících tento bagdádský obřad, což je v současné době známé jako Minhag Edot ha-Mizraḥ (zvyk orientálních sborů). Jiné úřady, zejména starší rabíni ze severní Afriky, je odmítají ve prospěch konzervativnějšího orientálně-sefardského textu, který byl nalezen v Livornských vydáních z 19. století; a Shami Jemenčan a Syřan obřady patří do této skupiny. Ostatní znovu, sledují R. Ovadia Yosef, upřednostňujte formu zbavenou některých kabalistických dodatků a blíže k tomu, co by bylo známo R. Josephu Carovi, a snažte se ji ustanovit jako standardní „izraelský sefardský“ obřad pro použití ve všech komunitách.^[15] Liturgie Španělští a portugalští Židé se liší od všech těchto (více než východní skupiny se od sebe liší), protože představuje starší formu textu, má mnohem méně kabalistických dodatků a odráží některé italština vliv. Rozdíly mezi všemi těmito skupinami však existují na úrovni podrobného znění, například vložení nebo vynechání několika dalších pasáží: strukturálně jsou všechny sefardské obřady velmi podobné.

Případy sefardského použití

• Sephardim si neoblékněte tefillin během Ḥol ha-Mo`ed (prostřední dny festivalů). L
• Říkají pouze jedno požehnání k pokrytí tefillin paže a hlavy, spíše než jeden pro každého.
• Navíjejí tefillin řemínek proti směru hodinových ručiček (pro praváky). Forma uzlu a obalů kolem ruky se také liší od formy Ashkenazim.
• Mezuzot jsou umístěny spíše svisle než šikmo, kromě mezi Španělští a portugalští Židé v západních zemích.
• V tzitzit, každé vinutí prochází předchozím a vzor vinutí mezi uzly je buď 10-5-6-5 (v některých komunitách, L) nebo 7-8-11-13 (v ostatních, per Shulḥan `Arukh ).^[16]
• Skript používaný ve svitcích Tóry, tefillin a mezuzot se liší od Aškenazic a blíže tištěným čtvercovým znakům.^[17]
• V mnoha modlitbách zachovávají Mishnaic vzorce vokalizace a většinou je nezměnily tak, aby vyhovovaly pravidlům Biblická hebrejština: příklady jsou „Naqdishakh“ (ne „Naqdishkha“) a „ha-Gefen“ (ne „ha-Gafen“).^[18]
• Druhé požehnání před Shema začíná ve všech službách „Ahavat` Olam “(a nikoli„ Ahavah Rabbah “).
• V letních měsících používají slova Morid ha-Ṭal ve druhém požehnání `Amidah. P
• The Qedushah ranní bohoslužby začíná „Naqdishakh ve-Na`ariṣakh“ a Qedushah z musaf (doplňková služba pro Šabat a festivaly) začíná „Keter Yitenu L'kha“.
• Pro „Birkat ha-Shanim“ existují samostatné letní a zimní formy.
• Tady není žádný Birkat ha-Kohanim v minḥah (odpolední služba) v kterýkoli den kromě Yom Kippur (Aškenazim to říká také odpoledne v půstu). P
• Poslední požehnání `Amidah je „Sim Shalom“ (a nikoli „Shalom Rav“) ve všech službách.
• Je jim povoleno sedět Qaddish.
• Adon Olam má zvláštní sloku (a je nadále v orientálních komunitách^[19]).
• V mnoha komunitách (většinou Mizrahi spíše než vlastní Sephardi) je svitek Tóry držen v a tiq (dřevěné nebo kovové pouzdro) namísto sametového pláště.
• Zvednou svitek Tóry a zobrazí je shromáždění před čtením Tóry, nikoli po něm.^[20] B
• Většina sefardů to považuje za přípustné jíst Kitnijot (zrna a semena, jako je rýže nebo fazole) na Pesach.
• Sephardim říká pouze požehnání nad prvním a třetím šálkem pesachového vína, místo nad všemi čtyřmi.
• Položky na Sederová deska jsou uspořádány v pevném šestihranném pořadí (kromě mezi Španělští a portugalští Židé: toto použití je stále populárnější mezi Ashkenazim ). L
• Seliḥot se říká po celý měsíc Elul.
• Sefardský Rišonim (středověcí učenci) odmítají zvyky Tashlikh a Kapparot, ačkoli oni byli znovu představeni Luriánský škola (španělští a portugalští Židé je stále nedodržují).
• Pouze jedna sada Chanuka v každé domácnosti svítí světla.
• The shammash svítí společně s druhým Chanuka světla, místo aby byla používána k jejich osvětlení (což by bylo nepraktické, vzhledem k tomu, že světla jsou tradičně spíše olejové lampy než svíčky).
• Zákony sheḥitah jsou v některých ohledech přísnější a v jiných ohledech méně přísné než v případě Ashkenazim (moderní kašrut úřady se snaží zajistit, aby veškeré maso splňovalo obě normy).
• Mnoho sefardů se vyhýbá konzumaci ryb s mlékem, protože ve východních středomořských zemích je to obecně považováno za nezdravé (nežidé i židé). Ashkenazim tvrdí, že tato praxe pocházela z chyby v Bet Yosef a že zákaz se skutečně týkal konzumace ryb masem.^[21]

Bibliografie

Rabínské práce

Halachah

• Abudirham, David, Sefer Abudirham
• Caro, Joseph, Shulḥan Aruch (nespočet vydání)
• Ḥayim, Josephe, Ben Ish Ḥai, tr. Hiley (4 obj.): Jerusalem 1993 ISBN  1-58330-160-7
• Sofer, Ḥayim, Kaf ha-Ḥayim
• Rakaḥ, Yaakob, Shulḥan Leḥem ha-Panim (6 vols., Ed. Levi Nahum), Jerusalem
• Jacobson, B. S., Netiv Binah: Tel Aviv 1968
• Dayan Toledano, Pinchas, Fontána požehnání, Kodex židovského práva, mekor bracha: London 1989, Jerusalem 2009 (upravené a rozšířené na 4 svazky).
• Toledano, E., a Choueka, S., Brána do Halachah (2 obj.): Lakewood and New York 1988–9. ISBN  0-935063-56-0
• Jicchak, Hertzel Hillel, Tzel HeHarim: Tzitzit: New York, Feldheim Publishers 2006. ISBN  1-58330-292-1
• HaLevi, Ḥayim David, Mekor Ḥayim haShalem, komplexní kodex židovského práva
  • Kitzur Shulḥan Arukh Mekor Ḥayim, shrnutí výše uvedeného kódu
• Yosef, Ovadia, Ḥazon Obadiah, Yabbia Omer a Yeḥavveh Da'at, Responsa
• Yosef, Yitzḥak, Yalkut Yosef, kodifikující rozhodnutí Ovadia Yosef
• Yosef, David, Torat Ha-Mo'adim (pravidla o Židovské svátky )
• Yosef, David, Halachah Berurah, další kodifikace rozhodnutí rabína Ovadie Yosefa

Kabala

• Vital, Ḥayim, Sha'ar ha-Kavvanot (svazek 8 z 15 svazků shromážděných spisů)
• anon., Ḥemdat Yamim
• Algazi, Jisrael, Shalme Tsibbur a Shalme igagigah

Místní zvyky

• Mueller, J., Ḥilluf Minhagim, který se stal Benei Bavel u-Venei Eretz Yisrael: 1878
• Lewin, B. M., Otzar Ḥilluf Minhagim: Tezaurus halachických rozdílů mezi palestinskou a babylonskou školou: Jeruzalém 1942
• Gaguine, Shem Tob, Keter Shem Tob, 7 vol. (Španělsky a portugalsky a srovnávací): sv. 1-2, sv. 3, sv. 6, sv. 7
• Ben Ya'akov, Abraham, Minhage Yahadut Bavel ba-dorot ha-aḥaronim (Irák)
• Ades, Abraham, Derech Ere "ts: Bene Berak 1990 (Aleppo)
• Ben Shimon, Refael Aharon, Nehar Mitzrayim (Egypt): sv. 1, sv. 2
• Hacohen, Mosheh, Berit Kehunah 1941 (Jerba)
• Messas, Yosef, Mayim Ḥayim (Maroko)
• Toledano, Shelomo, Divre Shalom ve-Emet: Pisqe Ḥachme Marocco (Maroko)
• Bitton, Eliyahu, Netivot ha-Ma'arav (Maroko)

Modlitební knihy

Vidět Seznam sefardských modlitebních knih.

Sekundární literatura

• Anděl, Marc D., Hlasy v exilu: Studie v sefardské intelektuální historii: New York 1991
• R. Chouraqui. „Vedení a tradice mudrců Sephardi v moderní době.“ Konverzace 1.7 (2010): n. pag. Web. <http://www.jewishideas.org/articles/leadership-and-traditions-sephardi-sages-modern-era >.
• Dobrinskij, Herbert C., Pokladnice sefardských zákonů a zvyků: rituální praktiky syrských, marockých, židovsko-španělských a španělských a portugalských Židů v Severní Americe. Přepracované vydání Hoboken, N.J .: KTAV; New York, NY: Yeshiva Univ. Press, 1988. ISBN  0-88125-031-7
• Ginzberg, Louis, Geonica: New York 1909
• Goldschmidt, Meḥqare Tefillah u-Fiyyut (O židovské liturgii): Jeruzalém 1978
• Lavie, Smadar. Zabalený do izraelské vlajky: svobodné matky Mizrahi a byrokratické mučení. Lincoln: University of Nebraska Press, 2018.^[22] ISBN  978-1-4962-0554-4
• Mauroof, Joshua, rabín. „Sefardská tradice - judaismus budoucnosti.“ University of Maryland. 28. března 2013. Přednáška. <https://www.youtube.com/watch?v=WG10ZhFN4tM >.
• Reif, Stefane, Judaismus a hebrejská modlitba: Cambridge 1993. Pevná vazba ISBN  978-0-521-44087-5, ISBN  0-521-44087-4; Brožura ISBN  978-0-521-48341-4, ISBN  0-521-48341-7
• Reif, Stefane, Problémy s modlitbami: Berlín a New York 2006 ISBN  978-3-11-019091-5, ISBN  3-11-019091-5
• Wieder, Naftali, Formace židovské liturgie: na východě a na západě
• Zimmels, Ashkenazim a Sephardim: jejich vztahy, rozdíly a problémy, jak se odráží v rabínské odpovědi : London 1958 (od přetištěného). ISBN  0-88125-491-6

Viz také

• Nusach
• Yeshiva # Sephardi yeshivas
• Yeshiva # Izrael

Poznámky

externí odkazy

• Sefardim
• Sefardský Siddurim
• Sefardský projekt Pizmonim
• Sephardic Passover Customs
• Moderní rekonstrukce arijského Sidduru