Hakham Bashi - Hakham Bashi - Wikipedia

Hakham Bashi ze Soluně (nyní Soluň ) nalevo od obyvatele města Monastir a Soluně hodja (Islámský učitel), od Les costumes populaires de la Turquie en 1873, vydaná pod záštitou Osmanské císařské komise pro 1873 Vídeňská světová výstava

Hakham Bashi[poznámka 1] (Osmanská turečtina: حاخامباشی‎, turečtina: Hahambaşı, IPA:[haˈham baˈʃɯ]; Ladino: xaxam (חכם) baši; přeloženo do francouzštiny jako: khakham-bachi) je turecký název pro Vrchní rabín národa Židovská komunita. V době Osmanská říše to bylo také používáno pro vrchního rabína určité oblasti říše, jako např Sýrie nebo Irák, ačkoli Hakham Bashi z Konstantinopol byl považován za celkovou hlavu Židů Říše.

Etymologie

Hakham je hebrejština pro „moudrého muže“ (nebo „učence“), zatímco başı je turečtina pro „hlavu“.

The Karaité použil slovo „Hakham“ pro rabína, což se v hebrejštině nedělo,[pochybný – diskutovat] a osmanští Turci toto použití pro toto jméno přijali.[4]

Dějiny

Vrchní rabín Jacob Saul Dwek, Hakham Bashi z Aleppo, Osmanská Sýrie, 1908

Instituce Hakham Bashi byla zřízena Osmanský Sultán Mehmet II, v rámci své politiky řízení svých nesmírně rozmanitých subjektů podle jejich vlastních zákonů a úřadů, kdykoli je to možné. Náboženství bylo považováno za prvotní aspekt národní identity komunity, tedy termín Ethnarch byl aplikován na takové náboženské vůdce, zejména (Řecký ortodoxní ) Ekumenický patriarcha Konstantinopole (tj. v sultánově císařském hlavním městě, přejmenováno Istanbul v roce 1930, ale nahrazeno Ankara jako republikánské hlavní město v roce 1923). Tak jako islám bylo oficiálním náboženstvím soudu i státu, Vrchní muftí v Istanbulu měl mnohem vyšší status, dokonce i v kabinetu.

Vzhledem k velikosti a povaze osmanského státu, který obsahuje mnohem větší část diaspora než kterákoli jiná byla pozice Hakhama Bašiho srovnávána s pozicí židovské Exilarch.

V Osmanské říši a jako takové Hakham Bashi byl nejblíže k overalu Exilarchální autorita mezi Židé všude na Středním východě v raném novověku. Měli široké pravomoci vydávat zákony, soudit a vymáhat zákony mezi Židy v Osmanské říši a často seděli na Sultán je pohovka.

Kancelář také udržovala značný vliv mimo Osmanskou říši, zejména po nucená migrace mnoha židovských komunit a jednotlivců z Španělsko (po pádu Granady v roce 1492) a Itálie.

Vrchní rabín moderní sekulární republiky krocan je stále známý jako Hahambaşı.

Termín Hakham Bashi byl také používán pro oficiální vládou jmenovaný vrchní rabín jiných důležitých měst v Osmanské říši, jako např Damašek a Bagdád.

Postavení Hakhama Bašiho z Palestiny skončilo jmenováním samostatných hlavních rabínů Aškenazi a Sephardi v roce 1921.[5]

Seznam zavedených společností

Vrchní rabíni Osmanské říše (Hahambaşı)

Eli Capsali1452–1454
Mojžíš Capsali1454–1495
Elijah Mizrachi1497–1526
Mordechai Komitano1526–1542
Tam ibn Yahya1542–1543
Eliyyah Benjamin ha-Levi1543
Eliyyah ben Ḥayyim1543–1602
Yeḥiel Bassan1602–1625
Joseph Miṭrani1625–1639
Jomṭov Ben Yaʿesh1639–1642
Yomṭov ben aniaananiah Ben Yaqar1642–1677
Ḥayyim Qamḥi1677–1715
Judah Ben Rey1715–1717
Samuel Levi1717–1720
Abraham ben Ḥayyim Rosanes1720–1745
Solomon Ḥayyim Alfandari1745–1762
Meir Ishaki1762–1780
Elijah Palombo1780–1800
Ḥayyim Jacob Benyakar1800–1835
Abraham ha-Levi1835–1836
Samuel ben Mojžíš Ḥayyim1836–1837
Mojžíš Fresco1839–1841
Jacob Behar David1841–1854
Ḥayyim ha-Kohen1854–1860
Jacob (nebo Yakup) Avigdor1860–1863
Yakir Geron1863–1872
Mojžíš Levi1872–1908
Haim Nahum Effendi1908–1920
Shabbetai Levi1918–1919
Ishak Ariel1919–1920

Vrchní rabíni Turecké republiky (Hahambaşı)

Haim Moşe Becerano1920–1931
Haim Ishak Saki1931–1940
Rafael David Saban1940–1960
David Asseo1961–2002
Ishak Haleva2002–

Vrchní rabíni Osmanské Galileje

Makhlouf Eldaoudi1889–1909

Vrchní rabíni osmanské Palestiny

Chaim Abraham Gagin1842–1848
Isaac Kovo1848–1854
Haim Nisim Abulafia1854–1861
Haim David Hazan1861–1869
Abraham Ashkenazi1869–1880
Raphael Meir Panigel1880–1892
Jacob Saul Elyashar1893–1906
Elijah Mojžíš Panigel1907

Vrchní rabíni Sephardi z britské povinné Palestiny

Jacob Meir1921–1939
Ben-Sion Meir Hai Uziel1939–1948

Vrchní izraelští rabíni Sephardi

Ben-Sion Meir Hai Uziel1948–1953
Jicchak Nissim1955–1972
Ovadia Yosef1972–1982
Mordechai Eliyahu1982–1993
Eliyahu Bakshi-Doron1993–2003
Shlomo Amar2003–2013
Yitzhak Yosef2013 – současnost

Viz také

Poznámky

  1. ^ V jazycích jiných etnických menšin:
    • Arabsky: ruʾasāʾ al-khākhāmāt[1]
    • Arménština: Termín xaxamglxut‘iwn se v dokumentech používá, i když arménština měla slovo pro rabína „rabbuni“. xaxam je z turečtiny, pro rabína, a „glux“ znamená „hlava“.[2]
    • Bulharština: Xaxamabaši[3]
    • řecký: χαχαμπάσης (chachampasēs), který je vysvětlen jako „μεγάλος ραβίνος“ nebo „velký rabín“.[2]
    • Peršan: khākhāmbāšīgarī se používá v perské verzi Osmanská ústava z roku 1876. Strauss uvedl, že existuje možnost, že Peršan převzal slovo z osmanské turečtiny, protože ji v dřívějších slovnících neviděl.[1]

Reference

  • Haim Ze'ew Hirschberg „Hakham Bashi“, Encyclopaedia Judaica (CD-ROM Edition verze 1.0), editoval Cecil Roth (Nakladatelství Keter, 1997). ISBN  965-07-0665-8
  • Bernard Lewis, Židé islámu (Princeton: Princeton University Press, 1984). ISBN  0-691-00807-8
  • Stanford J. Shaw „Dodatek 1: Velcí rabíni Istanbulu a Osmanské říše a vrchní rabíni republikánského Turecka“, v Židé Osmanské říše a Turecké republiky (New York City: New York University Press, 1991), 272-273.

Referenční poznámky

  1. ^ A b Strauss, Johann (2010). "Ústava pro vícejazyčné impérium: Překlady Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků. “In Herzog, Christoph; Malek Sharif (eds.). První osmanský experiment v demokracii. Wurzburg. str. 21-51. (informační stránka knihy na Univerzita Martina Luthera ) - Citováno: str. 49–50 (PDF str. 51–52)
  2. ^ A b Strauss, Johann (2010). "Ústava pro vícejazyčné impérium: Překlady Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků. “In Herzog, Christoph; Malek Sharif (eds.). První osmanský experiment v demokracii. Wurzburg. str. 21-51. (informační stránka knihy na Univerzita Martina Luthera ) - Citováno: str. 47–48 (PDF str. 49–50)
  3. ^ Strauss, Johann (2010). "Ústava pro vícejazyčné impérium: Překlady Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků. “In Herzog, Christoph; Malek Sharif (eds.). První osmanský experiment v demokracii. Wurzburg. str. 21-51. (informační stránka knihy na Univerzita Martina Luthera ) - Citováno: str. 45–46 (PDF str. 47–48)
  4. ^ Strauss, Johann (2010). "Ústava pro vícejazyčné impérium: Překlady Kanun-i Esasi a další oficiální texty do menšinových jazyků. “In Herzog, Christoph; Malek Sharif (eds.). První osmanský experiment v demokracii. Wurzburg. str. 21-51. (informační stránka knihy na Univerzita Martina Luthera ) - Citováno: str. 46 (PDF str.
  5. ^ Úřední věstník vlády Palestiny, číslo 40, 1. dubna 1921, strana 10.