Předkřesťanské alpské tradice - Pre-Christian Alpine traditions

Střední a východní Alpy Evropy jsou bohatí na folklór tradice sahající do předkřesťanských dob, s přežívajícími prvky pocházejícími z germánský, Galský (Gallo-Roman ), slovanský (Karantanian ) a Raetian kultura.

Přežití v průběhu věků

Další informace: Krypto-pohanství a Synkretismus

Starověké zvyky přežily v venkovský části Rakousko, Švýcarsko, Bavorsko, Slovinsko, západní a severní Chorvatsko a severovýchodní Itálie ve formě tanec, umění, průvody, rituály a hry. Vysoká regionální rozmanitost vyplývá ze vzájemné izolace alpských komunit. V Alpách je vztah mezi Římskokatolický kostel a pohanství bylo ambivalentní. Zatímco některé zvyky přežily pouze na dálkovém ovládání údolí nepřístupný vlivu církve, byly během staletí aktivně asimilovány další zvyky. Ve světle ubývajícího venkovského obyvatelstva Alp se mnoho zvyků vyvinulo do modernějších interpretací.

Pastorační tradice

Kolem 8. září, na svátek Narození Panny Marie, je zvykem snést dobytek z horské pastviny na zimu. V Bavorsku ženy tkají jedlové věnce zdobené papírovými růžemi a malými zrcadly, aby odrazily démony během cesty z kopce. Bylo navrženo, že to pochází z konců letních festivalů na počest germánské bohyně Iðunn.[1]

Zimní tradice

Krampus

Hlavní článek: Krampus
Krampus

Slovo Krampus pochází z Stará vysoká němčina slovo pro dráp (Krampen). V alpských oblastech je Krampus mýtická rohatá postava představovaná jako doprovázející svatého Mikuláše. Krampus působí jako svatý Mikuláš, který namísto rozdávání darů dobrým dětem dává varování a tresty špatným dětem.[2] Tradičně se mladí muži oblékají jako Krampus v prvních dvou prosincových týdnech, zejména večer 5. prosince, a toulají se po ulicích děsivých dětí a žen rezavými řetězy, kladivy a zvonky. Předpokládá se, že tato postava pochází z příběhů domácích duchů, jako jsou kobolds nebo elfové.

Perchten

Hlavní článek: Perchta

Původně slovo Perchten (množné číslo Perchta) odkazoval na ženské masky představující doprovod starověku bohyně, Frau Perchtanebo Pehta Baba jak je známo ve Slovinsku. Někteří tvrdí, že mají spojení s Severské bohyně Freya, ačkoli to je nejisté. Masky se tradičně zobrazovaly v procesích (Perchtenlauf) během posledního prosincového týdne a prvního lednového týdne, zejména 6. ledna. Kostým se skládá z hnědé dřevěné masky a hnědé nebo bílé ovčí kůže. V nedávné době se Krampus a Perchten stále častěji vystavovali na jedné události, což vedlo ke ztrátě rozdílu mezi nimi. Perchten jsou spojeni s zimní slunovrat a provedení osud a duše mrtvých. Jméno pochází ze staroněmeckého slova peraht („brilantní“ nebo „jasný“).

Někdy, der Teufel je považován za nejvíce schiach ("škaredý") Percht (mužské jednotné číslo v Perchten) a Frau Perchta být nejvíce schön ("Krásná") Perchtin (samice jednotného čísla Perchten).

Jarní tradice

Chalandamarz je starodávný festival oslavovaný římsky mluvící částí švýcarského kantonu Graubünden. Oslavuje se prvního března a označuje konec zimy a příchod jara. Jejím cílem je vyděsit zlé duchy zimy a probudit dobré dary jara.[3]

Badalisc

Hlavní článek: Badalisc

The Badalisc je "dobré" mytologické zvíře, které žije v lesích Andristy v Val Camonica, Itálie. Během každoročního městského festivalu se někdo obléká jako stvoření a je „zajat“ a přiveden do města. Zvíře je vyrobeno proto, aby obyvatelům města řeklo drby. Na konci festivalu je tvor propuštěn až do příštího ceremoniálu.[4]

Galerie

Viz také

Reference

  1. ^ Roy, Christian. "Alpské pastorační zvyky", Tradiční svátky, Sv. 1, ABC-CLIO, 2005 ISBN  9781576070895
  2. ^ Billock, Jennifer. „The Origin of Krampus, Europe's Evil Twist on Santa“, Smithsonian.com, 4. prosince 2015
  3. ^ Haarmann, Harald. Nativní národy světa, (Steven L. Danver, ed.), Routledge, 10. března 2015, s. 361 ISBN  9781317464006
  4. ^ ADL © Atlante Demologico Lombardo: Il Bresciano - Festa del Badalisc ad Andrista di Cevo
  • Wenn die Hexen umgehenClaudia Laglerová, 5. ledna 1999, Die Presse (newspaper), (in German)

externí odkazy