Theodor Körner (autor) - Theodor Körner (author)

Tento článek je o německém patriotovi z 19. století. Za prezidenta Rakouska v padesátých letech viz Theodor Körner (rakouský prezident). Pro ostatní lidi s tímto jménem viz Theodor Körner (disambiguation).
Carl Theodor Körner
Karl Theodor Körner.jpg
narozený(1791-09-23)23. září 1791
Drážďany, Sasko
Zemřel26. srpna 1813(1813-08-26) (ve věku 21)
Rosenow, Mecklenburg
obsazeníBásník, voják
JazykNěmec

Carl Theodor Körner (23. září 1791-26. Srpna 1813) byl a Němec básník a voják. Po nějaké době Vídeň, kde napsal několik komedií a dalších děl pro Burgtheater, stal se vojákem a připojil se k Lützow Free Corps v Německé povstání proti Napoleon. Během těchto časů projevoval osobní odvahu v mnoha bojích a povzbuzoval své soudruhy ohnivými vlasteneckými texty, které složil, mezi něž patří i „Schwertlied „(Sword Song), složený během přestávky v boji jen několik hodin před jeho smrtí,[1] a „Lützows wilde Jagd“ (Lützowova divoká honička neboli Hunt), oba zhudebnili Carl Maria von Weber a Franz Schubert. Často mu říkali „Němec“ Tyrtaeus."[2]

Časný život

Narodil se v Drážďany hlavní město Saský volič, syn konziliární radní Christian Gottfried Körner a jeho manželka Minna Stock Körner. Vychovávali ho jeho rodiče a jeho teta, umělkyně Dora Stock, který žil v domácnosti. Navštěvoval Kreuzschule.

Po svém vzdělání si jako zaměstnání vybral těžbu. Přestěhoval se do Vídeň, kde se spřátelil Wilhelm von Humboldt, pruský velvyslanec, Karl Wilhelm Friedrich von Schlegel a další významní literární a vědečtí muži. Zde během krátké doby patnácti měsíců vytvořil řadu dramat, oper a frašek i několik malých básní. Úspěch jeho prací mu přinesl jmenování básníka u soudu ve Vídni Burgtheater. V tomto období svého života se zasnoubil s populární herečkou Antonie Adamberger.

Během Válka šesté koalice, opustil Vídeň v březnu 1813 a spolu s Friedrich Friesen a Friedrich Ludwig Jahn připojil se k Lützow Free Corps, dobrovolné polovojenský sdružení, které Ludwig Adolf Wilhelm von Lützow pak se formoval dovnitř Vratislav, Slezsko. Uprostřed nejaktivnějších kampaní pokračoval Körner v psaní poezie a dalších děl. Napsal singspiel, Der vierjährige Posten, kterou zhudebnil Franz Schubert v roce 1815, ale dílo bylo provedeno až v roce 1869, kdy byl uveden na Hofoper, Drážďany.[3] Později byl upraven v angličtině jako Předsunutá základna.[4]

Napoleonské války

Posmrtný portrét v lützowské uniformě jeho tety Dora Stock (1814)

Po nástupu do pokoje v Zobten, dne 28. března 1813 se major von Lützow rozhodl vyrazit na výpravu do Saska a Durynsko, se čtyřmi letkami jeho kavalérie a padesáti kozáky. Körner dorazil do Drážďan 6. dubna a využil příležitosti navštívit svou rodinu. v Lipsko, Svobodný sbor promarnil příležitost účastnit se bitev o Möckern a Lützen. Major von Lützow pochodoval na sever, poté, co slyšel o francouzském ústupu Hamburg, opět se otočil na jih. Körner byl frustrovaný, ale upřímně prosil o povolení, aby ho doprovázel, a jeho touha byla splněna, když byl jmenován pobočníkem Lützowem, který si ho vysoce vážil, a přál si, aby byl blízko jeho osoby.

Pochodovali z Halberstadt přes Eisleben, Buttstädt na Schleiz a nakonec dosáhl Eichigt u Plauen v Vogtland během několika dní - ne bez setkání s nepřítelem, který byl rozptýlen po těchto okresech, ale také bez provedení některých důležitých výsledků. Byly pořízeny zpravodajské informace a informace, byla zajata munice a zajati vězni. Výsledkem bylo, že Napoleon byl odhodlán zničit sbor a příměří z roku 1813 poskytlo příležitost k jeho uskutečnění.

Major von Lützow obdržel oficiální informace o příměří uzavřeném v Plauenu dne 4. června. Aniž očekával, že se setká s jakoukoli opozicí, zvolil nejkratší cestu, aby se znovu připojil k pěchotě svého sboru, protože od velitelů nepřátel dostal jistotu bezpečnosti, a bez přerušení pokračoval zpět k Kitzen poblíž Lipska; ale tady se ocitl obklopen a ohrožen velmi silnou silou. Körner byl odeslán a požadoval vysvětlení; ale místo odpovědi francouzský generál François Fournier-Sarlovèze udeřil do něj mečem a nařídil provést obecný útok na tři letky Lützowské kavalérie. Několik bylo zraněno a odvezeno a další se rozptýlili v okolní zemi; ale major von Lützow sám byl zachráněn pomocí letky Uhlans, kteří byli v předstihu s kozáky. Se značným počtem svých vojáků dosáhl pravého břehu řeky Labe, kde již byla shromážděna pěchota jeho sboru a letka jeho kavalérie.

Körner dostal první ránu, kterou nebyl připraven odrazit, když se přiblížil k veliteli nepřátelského důstojníka, aby doručil jeho zprávu, a byl těžce zraněn do hlavy. Na svém koni se mu podařilo uprchnout do nedalekého lesa. Poté, co asistoval zraněnému kamarádovi, si všiml nepřátelské jednotky, která ho pronásledovala, a zavolal hlasitým hlasem: „Čtvrtá eskadra - předem!“ Jeho lest uspěla - nepřítel se stáhl a mohl ustoupit dále do lesa. Bolest jeho rány na hlavě byla velmi silná. Právě v této pozici složil sonet „Abschied vom Leben“ (Farewell to Life), jehož překlad je následující:

Körner na dopředném příspěvku, autor Georg Friedrich Kersting (1815)
Sbohem životu

(Napsáno v noci ze 17. na 18. června, když jsem ležel, těžce zraněn a bezmocný v lese v očekávání smrti.)

„Moje hluboká rána hoří; - mé bledé rty se třesou smrtí, -
Cítím, jak mé omdlé srdce rezignuje na svár,
A dosažení hranice svého života,
Pane, k tvé vůli se vzdávám svého rozloučeného dechu!
Přesto mnoho mých snů očarovalo mé mladistvé oko;
A musí odejít víly víly života;
Určitě ne! za všechno, co vystřelilo mé srdce
Abych tu vytrhl, bude se mnou žít na výsostech.
A ta spravedlivá forma, která vyhrála můj první slib,
Že si můj mladý duch cenil vše ostatní výše,
A nyní zbožňovaný jako svoboda, nyní jako láska,
Stojí v serafínové podobě, teď přede mnou.
A jak mé blednoucí smysly mizí,
To mě láká, nahoře, do říší nekonečného dne! “
Doslovný překlad viz poznámka:[Poznámka 1]

V noci uslyšel, jak nepřítel prohledává les v jeho blízkosti, ale poté usnul a ráno ho zachránili dva rolníci. Byl tajně dopraven do Lipska, které bylo poté pod francouzština pod kontrolou a kde bylo pod přísným trestem zakázáno skrývání kteréhokoli ze svobodných sborů Lützow. Vedeno k Hrad Gnandstein a později do Karlovy Vary v Čechy, následně odcestoval do Berlín, a poté, co se vzpamatoval ze své rány, se znovu připojil k sboru Lützow Mecklenburg.

Smrt

Nepřátelství zahájeno dne 17. srpna 1813; Körner strávil noc 25. srpna v Gottesgabe panství, kde hrál na klavír a zpíval. Brzy ráno následujícího dne došlo k zasnoubení v nedalekém lese v Rosenow u Gadebusch, ve kterém Körner spadl. Pronásledoval skupinu nepřátel, když střelci, kteří našli místo v rally v nějakém podrostu, vyslali na své pronásledovatele spršku koulí. Jedním z nich byl Körner zraněn do břicha, játra a páteř, okamžitě byl zbaven řeči a vědomí. Byl odnesen do sousedního lesa, ale nemohl být oživen. Byl pohřben pod dubem ve vesnici Wöbbelin, asi 8,5 km od Ludwigslust. Hrobka byla od té doby umístěna nad jeho ostatky a uzavřena zdí. Körner zemřel ve věku jednadvaceti. Jeho Poetischer Nachlass byly upraveny jeho otec a publikováno v Lipsku v roce 1815.

Podle J. R. Miller V „Homemaking“ (nyní publikovaném jako „The Family“) měl Körner velmi blízké přátelství se svou sestrou Emma, a když zemřel, „přežila ho jen tak dlouho, aby dokončila jeho portrét a nakreslila tužkou lásky náčrt jeho posledního odpočinku.“ (Ve skutečnosti Emma Körnerová přežila svého bratra o dva roky a zemřela na horečku v Drážďanech čtyři týdny po návštěvě hrobu jejího bratra. Byla pohřbena vedle něj ve Wöbbelinu.) Miller cituje báseň[5] od „Paní Hemansová „o jejich vzájemné oddanosti.

Funguje

Körnerova socha v Drážďanech (Ernst Julius Hähnel )

Jeho první svazek básní vyšel pod názvem Knospen (Buds, 1810).[6]Z jeho světelných komedií Die Braut (Nevěsta, 1812) a Der grüne Domino (Zelená Domino, 1812) byly velmi úspěšné a Der Nachtwächter (Noční hlídač, 1812) byl pozoruhodný tak, jak byl Sword Song.[7] Drama Zriny, historická tragédie, je nejambicióznější z jeho děl.[8][9][10]Mnoho z básní z jeho let ve svobodném sboru v Lützowě zhudebnil Carl Maria von Weber.[6]

Výběr z jeho bojových písní připravil jeho otec a vydal pod názvem Leyer und Schwerdt (moderní Leier und Schwert, “Lyra a meč “) (Berlín, 1814). Jeho kompletní díla byla vydána podle pokynů jeho matky a vydána Streckfussem (1 svazek, Berlín, 1834; 4 svazky, 1838).[6]

Italský básník a prozaik Alessandro Manzoni zasvětil svou ódu „Marzo 1821“ Theodorovi Körnerovi.[Citace je zapotřebí ]

Bibliografie

Jeho Život, napsaný jeho otcem, s jeho Výběry z jeho básní, příběhů a dramat, přeložený z němčiny G. F. Richardsonem, se objevil v Londýně v roce 1845.[6] Biografické a kritické studie jsou Bauer (Stuttgart, 1883), Rogge (Wittenberg, 1891), Kregenberg (Drážďany, 1892), Jaden, (Drážďany, 1896), Peschel a Wildenow (Lipsko, 1898) a Peschel (Drážďany, 1901). .

Publikace

  • Zeiner, Körner jako dramatiker (Stockerau, 1900)
  • Strucker, Beiträge zur kritischen Würdigung der dramatischen Dichtungen Körners (bez místa, 1910)

Poznámky

  1. ^ Abschied vom Leben (doslovný překlad z němčiny)
    Moje rány hoří, mé bledé rty se chvějí.
    Cítím to v tupém rytmu mého srdce,
    Tady stojím na milníku svých dnů,
    Bože, co chceš! Rezignoval jsem na Tebe.
    Viděl jsem nesčetné zlaté obrazy plující kolem mě;
    Z krásného snu se stala žalozpěv.
    Odvaha! Odvaha! To, co věrně nosím ve svém srdci
    Musí tam se mnou navždy žít!
    A to, co jsem zde na zemi považoval za posvátné,
    To, čeho jsem ve své vyrážce a mladistvé horlivosti sledoval,
    Ať už jsem to nazval svobodou, nebo jsem to nazval láskou,
    Vidím teď ty věci před sebou v podobě zářícího anděla
    A jak mé smysly pomalu mizí,
    V červené záři rána mě nadechne dech.
    Zdroj: Abschied vom Leben na Německý Wikisource

Reference

  1. ^ Reynolds, Francis J., ed. (1921). „Körner, Karl Theodor“. Collierova nová encyklopedie. New York: P. F. Collier & Son Company.
  2. ^ Chisholm, Hugh, ed. (1911). „Körner, Karl Theodor“. Encyklopedie Britannica (11. vydání). Cambridge University Press.
  3. ^ Klassika Archivováno 06.01.2010 na Wayback Machine (Německá referenční stránka)
  4. ^ Walters, Michael a George Low. „The Outpost“. Záclonové zvedáky, Archiv Gilberta a Sullivana, 25. dubna 2008, zpřístupněno 8. května 2010
  5. ^ Longfellow, Henry Wadsworth (vyd.). Básně míst: Antologie ve 31 svazcích. Německo: Vols. XVII – XVIII. "Wöbbeline." Körner a jeho sestra “ Boston: James R. Osgood & Co. (1876–1879).
  6. ^ A b C d Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Ripley, George; Dana, Charles A., eds. (1879). „Körner, Karl Theodor“. Americká Cyclopædia.
  7. ^ Kornerova mečová píseň Německá klasika 1900 s. 156ff
  8. ^ Rines, George Edwin, ed. (1920). „Körner, Karl Theodor“. Encyklopedie Americana.
  9. ^ Gilman, D. C.; Peck, H. T .; Colby, F. M., ed. (1905). „Körner, Karl Theodor“. Nová mezinárodní encyklopedie (1. vyd.). New York: Dodd, Mead.
  10. ^ Německá Wikipedia

externí odkazy