Delphic maxims - Delphic maxims - Wikipedia

Část série na
Starověké řecké náboženství
Počátky Starověké řecké náboženství Mykénské Řecko a Mykénské náboženství Minojská civilizace Klasické Řecko Helénistické Řecko
Posvátná místa Posvátné ostrovy Delos Ithaca Naxos Kythira Samothrace Kréta Posvátné hory Mount Lykaion Mount Ida (Turecko) Mount Ida (Kréta) Mount Olympus Mount Kyllini Mount Othrys Svatyně Aornum Delphi Didyma Dion Dodona Eleusis Olympia jiný Jeskyně Zeus Troy
Božstva Olympionici Afrodita Apollo Ares Artemis Athéna Demeter Dionýsos Hefaistos Héra Hermes Hestia Poseidon Zeus Prvotní božstva Éter Aion Ananke Chaos Chronos Erebus Eros Gaia Hemera Nyx Phanes Pontus Thalassa Tartarus Uran Menší božstva Alpheus Amfitrit Asklépios Bia Circe Cybele Deimos Eileithyia Enyo Eos Eris Harmonia On být Hecate Helios Heracles Duhovka Kratos Leto Metis Mami Nemesis Nike Pánev Persefona Phobos Proteus Scamander Selene Thanatos Thetis Triton Zelus
Koncepty Pohled na svět Řecká mytologie Orphic Egg Podsvětí a posmrtný život Miasma Daimon Řecký hrdinský věk Božské a realita Apeiron Monismus Mnohobožství Panteismus Forma dobra Teorie forem Mysl Anamnéza Ataraxie Apatheia Epistéma Epocha Katalepsis Loga Nous Phronesis Duše Anima mundi Metempsychóza Henóza Platónova teorie duše Etika Arete Pýcha Xenia Etika vzájemnosti Delphic maxims Adiaphora Eudaimonia Kathekon Oikeiôsis Záhady Eleusinian Mysteries Orphism Dionysian Mysteries
Praxe Uctívání Agalma Oslavná hymna Paean Orgion Hiera Orgas Hero Cult Věštec a Pythia Oběti a nabídky Holokaustos Popíjení Votivní nabídka Zvířecí oběť Chrámy a svatá místa Chrám Temenos Meditace a láska Eusebeia Rozjímání Euergetismus Obřady průchodu Amfidromie Manželství Pohřební obřady Festivaly Thesmophoria Dionýzie Daphnephoria Anthesteria Arrephoria Kronia Genesia Elaphebolia Pyanopsia Khalkeia Haloa Thargelia Tři měsíční festivaly Deipnon Noumenia Agathodaemon Náboženské hry Panathenaia Herakleia Panhelénské hry olympijské hry Nemeanské hry Pythianské hry Isthmian hry
Helénistická filozofie Stoicismus Platonismus Cynismus Požitkářství Peripatetic Pythagoreanismus Pyrrhonismus Sofismus
Filozofové Starověký Hesiod Homere Leucippus Democritus Diogenes of Apollonia Pythagoras Hippasus Philolaus Archytas Thales z Milétu Anaximeny z Milétu Parmenides Melissus ze Samosu Anaxagoras Empedokles Anaximander Prodicus Klasický Socrates Antisthenes Diogeny Aristippus Euklid z Megary Stilpo Aristoteles Aristoxenus Theophrastus Strato of Lampsacus Platón Speusippus Xenocrates Helénistické a římské Arcesilaus Carneades Epikuros Metrodorus z Lampsacus (mladší) Plútarchos Pyrrho Aenesidemus Skeptik Agrippa Timon z Flia Sextus Empiricus Cicero Plotinus Julian (císař) Zeno citium Aratus Aristo z Chiosu Cleanthes Chrysippus Panaetius Posidonius Marcus Aurelius Epictetus Arrian
Texty Argonautica Bibliotheca Corpus Hermeticum Delphic maxims Dionysiaca Epický cyklus Homeric Hymns Ilias Odyssey Orphic Hymns Theogony Práce a dny
Další témata Poutní místa Kalendář řecká mytologie Úpadek řecko-římského polyteismu Juliánské restaurování Moderní restaurování
Náboženský portál  Portál starověkého Řecka

The Delphic maxims je sada 147 maxim vepsáno na Apollónův chrám na Delphi. Původně byly údajně dány Řecký bůh Apollo je Oracle v Delphi v Pythii, a proto byly přičítány Apollovi.^[1] 3. století doxograf Diogenes Laertius připsal je Sedm mudrců Řecka^[2] stejně jako učenec z 5. století Stobaeus.^[3] Současní učenci si však myslí, že jejich původní autorství je nejisté a že „s největší pravděpodobností šlo o populární přísloví, která se později přisuzovala konkrétním mudrcům“.^[4] Římský pedagog Quintilian tvrdil, že studenti by měli tyto aforismy kopírovat často, aby si vylepšili morální jádro.^[5] Snad nejslavnější z těchto maxim je 'znát sám sebe „, což byla první ze tří maxim vytesaných nad vchodem do Apollónova chrámu v Delfách.

Konkrétní pořadí a znění každé maximy se liší mezi různými verzemi (a překlady) textu. Ne všechny maximy se objevují ve všech verzích.

Vstupní maxima

Tři maxima byla napsána na sloupci v pronaos (nádvoří) Apollónův chrám v Delfách:^[6][7]

1. Znát sám sebe
2. Nic v přebytku
3. Surety přináší zkázu^[8]

147 delfských maxim citovaných Stobaiem

Apollónův chrám v Delfách Albert Tournaire

Ai-Khanoum nápis

Kamenný blok s částí Delphic Maxims. Ai-Khanoum, Afghánistán, 2. století př. N. L

V troskách helénistického města Ai-Khanoum (bývalý Řecko-Bactrian království a moderní Afghánistán ), na Herõon (pohřební památník) identifikovaný v řečtině jako hrobka Kineas (označovaná také jako oikistes (zakladatel) řecké osady) se datem 300-250 př. n. l. byl nalezen nápis popisující část delfských maxim (maxim 143 až 147):

παῖς ὢν κόσμιος γίνου,

ἡβῶν ἐγκρατής,

μέσος δίκαιος,

πρεσβύτης εὔβουλος,

τελευτῶν ἄλυπος.^[10]

„Païs ôn kosmios ginou (jako děti, učte se slušnému chování)

hèbôn enkratès, (jako mladí muži, naučte se ovládat vášně)

mesos dikaios (ve středním věku, buď spravedlivý)

presbutès euboulos (ve stáří, radit dobře)

teleutôn alupos. (pak bez lítosti zemřete.) “

Přikázání zavedl Řek jménem Clearchos, který mohl, ale nemusel být Clearchus ze Soli žák Aristoteles,^[11] který je podle stejného nápisu zkopíroval Delphi:

ἀνδρῶν τοι σοφὰ ταῦτα παλαιοτέρων ἀνάκει [τα] ι

ῥήματα ἀριγνώτων Πυθοὶ ἐν ἠγαθέαι ·

ἔνθεν ταῦτ [α] Κλέαρχος ἐπιφραδέως ἀναγράψας

εἵσατο τηλαυγῆ Κινέου ἐν τεμένει.^[10]

„Tato moudrá přikázání starých lidí

- Slova známých myslitelů - zůstaňte oddaní

Ve svaté svatyni Pythian

Odtamtud je Klearchos po pečlivém kopírování postavil, zářící z dálky, ve svatyni Kineas “

Filozofické interpretace

Sokrates

Socrates 'student, Xenofón, v jeho Memorabilia popsal Sokratovo použití maxima znát sám sebe jako organizační téma pro jeho dialog s Euthydemem. V tomto dialogu Socrates poukazuje na to, že poznání sebe sama je výchozím bodem pro všechny dobré věci a neznalost sebe sama je výchozím bodem klamů, přesto si ani z tohoto výchozího bodu nelze být jisti, že ví, co je dobré a co špatné .^[12]

Sokratův student, Platón, zaměstnává zásadu „znáte se“ ve velké míře tím, že ji postava Sokrata používá k motivování svých dialogů. Index Benjamina Jowetta k jeho překladu Platónovy dialogy uvádí šest dialogů, které pojednávají nebo zkoumají delfskou zásadu: „poznej sám sebe.“ Tyto dialogy (a Stephanusova čísla indexování stránek, kde tyto diskuse začínají) Charmides (164D), Protagoras (343B), Phaedrus (229E), Philebus (48 ° C), Zákony (II.923A), Alcibiades I. (124A, 129A, 132C).^[13]

U Platóna Charmides, Critias tvrdí, že „následující mudrci, kteří přidali„ nikdy příliš mnoho “nebo„ dali slib a zlo je blízko, “vypadali, že je tak nepochopili; protože si představovali, že„ vědí sám sebe! “ byla rada, kterou dal bůh, a ne jeho pozdrav věřících při jejich prvním příchodu; a věnovali svůj vlastní nápis pod myšlenkou, že i oni budou dávat stejně užitečné rady. “^[14] Podle Critiase se „znáte!“ bylo napomenutím pro ty, kteří vstupují do posvátného chrámu, aby si pamatovali nebo znali své místo a že „znali sebe! a ‚buďte mírní! ' jsou stejní.^[15] V rovnováze CharmidesPlatón nechal Sokrata vést delší dotaz, jak bychom mohli získat znalosti o sobě.

U Platóna Phaedrus „Socrates používá zásadu„ poznej sám sebe “jako své vysvětlení Phaedrusovi, aby vysvětlil, proč nemá čas na pokusy racionálně vysvětlit mytologii nebo jiná vzdálená témata. Socrates říká: „Ale nemám na ně vůbec žádný volný čas; a důvod, příteli, je tento: ještě nejsem schopen, jak to má delfský nápis, poznat sám sebe; tak mi připadá směšné, když to ještě nevím, vyšetřovat nepodstatné věci. “^[16]

U Platóna Protagoras, Socrates chválí autory stručné a výstižné výroky dodáno přesně ve správný okamžik a říká, že Lacedaemon, nebo Sparta, za tímto účelem vzdělává své lidi. Socrates uvádí Sedm mudrců jako Thales, Pittacus, Bias, Solon, Cleobulus, Myson a Chilon, kteří jsou podle něj nadaní v lacedemonském umění stručných slov „zkroucených dohromady, jako tětiva, kde mírné úsilí dává velkou sílu“.^[17] Sokrates říká, že příklady z nich jsou: „proslulé nápisy, které jsou v ústech všech mužů, -„ znáte se “a„ nic moc “.“^[18] Poté, co chválil maxima, Socrates poté vysvětluje, co jeden z nich znamená, a říká Pittacus: „Je těžké být dobrý.“ Ironií je, že ačkoli výroky Delphi nesou „velkou sílu“, není jasné, jak žít život v souladu s jejich významy. Ačkoli stručná a široká povaha výroků naznačuje aktivní účast na používání a osobní objevování každé maximy; jako by zamýšlená povaha výroku nespočívala ve slovech, ale v sebereflexi a sebereferenci jeho osoby.

U Platóna Philebus dialog, Socrates odkazuje zpět na stejné použití slova „poznej sám sebe“ Phaedrus vytvořit příklad toho směšného pro Protarcha. Socrates říká, jako to udělal ve Faidru, že lidé vypadají směšně, když se snaží poznat nejasné věci dříve, než se znají sami.^[19] Platón také narážel na skutečnost, že porozumění „sobě samému“ bude mít větší poddajný faktor pochopení podstaty lidské bytosti.

Pyrrhonismus

Diogenes Laërtius na jeho účet života Pyrrho, zakladatel společnosti Pyrrhonismus že Sedm mudrců Řecka byly považovány za předchůdce Pyrrho filozofický skepticismus protože Delphic Maxims byli skeptičtí. „Také maxima Sedmi moudrých mužů jsou skeptičtí; například„ Pozorujte zlatou střední cestu “a„ Zástava je kletba v lokti člověka “, což znamená, že kdokoli si jeho troth vytrvale a důvěřivě vrhá jeho vlastní hlava. “^[20]

Viz také

• Seznam věšteckých prohlášení z Delphi
• Prostřednictvím médií

Reference

Citace

Zdroje

externí odkazy

• Starověká helénská moudrost - původní text v řečtině
• Fysis.cz - Původní text v řečtině
• 2018 anglický překlad Melissy Gold z Hellenion