Ushi no toki mairi - Ushi no toki mairi

Ushi no toki mairi z Konjaku Gazu Zoku Hyakki (1779) od Sekien Toriyama[1]

Ushi-no-Toki-Mairi (japonský: 丑 の 時 参 り, rozsvícený „návštěva svatyně v hodině“) nebo ushi no koku mairi (丑 の 刻 参 り)[2] označuje předepsaný způsob kladení a kletba na cíl, který je tradiční Japonsko, tzv. protože se provádí během hodiny vola (mezi 1 a 3 hodinou ráno). Praktikující - obvykle pohrdavá žena[3][4]—Když je oblečená v bílém a korunuje se železným prstenem se třemi zapálenými svíčkami, kladiva hřebíky do posvátného stromu (神木, shinboku) z Šintoistická svatyně. V současném běžném pojetí jsou nehty vedeny slámovou podobiznou[A] oběti nabodl na strom za ním.[4][5] Rituál se musí opakovat sedm dní běhu, poté se věří, že kletba uspěje a způsobí smrt cíli,[6] ale být svědkem činu se předpokládá, že kouzlo anuluje.[7] The Svatyně Kifune v Kjótu je skvěle spojován s rituálem.[8]

Také různě nazývané ushi no toki mode (丑 の 時 詣 で), ushi mairi (丑 参 り), ushimitsu mairi (丑 三 参 り).[9][10]

Přehled

Žena přivolávající a yōkai přes ushi no toki mairitím, že Katsushika Hokusai

Zdroje říkají, že běžná metoda rituálu se vyvinula během Edo období (1603–1868).[6]

Žena vykonávající kletbu je obvykle zobrazena jako oblečená v bílém s rozcuchanými vlasy,[4] na sobě železnou „korunu“, která drží tři hořící svíčky,[3][6] zavěšením (z krku) zrcadla na hrudi[1][3][9][11] (který leží skrytý[1]) a na sobě pár vysokých dřeváky (dostat ).[5][b] Potom by na posvátný strom přibila slámovou panenku představující její cíl (神木, shimboku) na Šintoistická svatyně.[4]

Železná „koruna“, kterou nosí, je ve skutečnosti stativ (五 徳, gotoku) (nebo třínožka,[12] stojan na vaření hrnců apod. nad zdrojem tepla), který nosí obráceně,[5] navlékla jí přes hlavu železný prsten a na její tři nohy přilepila svíčky.[4]

Věřilo se, že místo zasažené slaměnou panenkou odpovídalo oblasti těla, kde by cíl začal trpět nemocí nebo zraněním.[4][10] Tato slámová panenka nebo jiná podoba podoby však nebyla v rituálu definitivní podmínkou, dokonce ani relativně pozdě v období Edo. Například v Toriyama Sekien je Konjaku Gazu Zoku Hyakki (1779, na obrázku vpravo nahoře) zobrazuje ženu, která drží kladivo, ale žádnou panenku, ani panenku uvedenou v titulku.[1] V tomto případě jsou hřebíky zatlačovány přímo do větví posvátného stromu.

Použité rekvizity jsou popsány poněkud odlišně, v závislosti na zdroji. Hřebíky určité velikosti zvané gosun kugi (五寸 釘, "pětipalcové nehty") jsou předepsány podle některých úřadů.[9][13] Může držet v ústech a Hřeben,[13] nebo „pochodeň bambusu a kořenů borovice osvětlená na obou koncích“.[4] „Správná čarodějnická hodina“ je, přísně vzato, ushi no mitsu doki (2:00 - 2:30).[1]

V Sekienově nebo Hokusai Na obrázku (výše) je žena provádějící rituál kletby zobrazena s černým vůlem po boku. Takový černý vůl, ležící ležící Očekává se, že se objeví sedmou noc rituálu, a člověk musí kráčet nebo obkročmo přes zvíře dokončit úkol k úspěchu,[14] ale pokud někdo prozradí strach z vůle zjevení, „síla kouzla je ztracena“.[4]

Dějiny

Viz také: Hashihime

V dřívějších dobách tento termín jednoduše odkazoval na uctívání ve svatyni během hodin vůle a konotace kletby se vyvinula později. Na Svatyně Kifune v Kjóto, existovala tradice, že pokud se zde někdo modlí v „hodině vol v den vol v měsíci vol vola rok „toto přání bylo pravděpodobně splněno, protože právě během tohoto vyrovnání hodiny, dne, měsíce a roku se věřilo, že božstvo Kibune sestoupilo na svatyni. Svatyně se však později stala známou jako kletba. rozvoj.[15]

Svatyně Kibune byla silně spojena s kletbou volských hodin po slávě středověké legendy o Hashihime z Uji ("Princezna z Most Uji [ja ]"). Legenda je považována za hlavní zdroj pozdější koncepce Ushi no toki mairi rituál kletby.[15][16] Podle legendy byla Hashihime ve smrtelném životě dcerou jistého šlechtice, ale žárlivostí pohlcená si přála stát se kijin (an oni démon) schopný zničit její milostný soupeř. Po 7 dnech ve svatyni Kifune byla nakonec rezidentním božstvem zjevena „koupat se třicet sedm dní v peřejích Řeka Uji."[17] Všimněte si, že i když byl Kibune později považován za mekku rituálu, Hashihime se zde naučil pouze recept a uzákonil jej na míle daleko (Kifune je na severu Kjóta, řeka Uji na jihu).

Nejdříve napsaný text legendy se objeví pozdě Kamakura-období variantní text (Yashirobon kodex[18]) z Příběh Heike, pod Tsurugi no maki („Kniha meče“).[19] Podle něj byl Hashihime původně za vlády smrtelníkem Císař Saga (809 až 823),[17] ale poté, co se obrátila na démona a zabila svého soupeře, příbuzné svého muže, pak bez rozdílu další nevinné večírky, žila dál než za běžného lidského života, aby se živila samurajem Watanabe no Tsuna v Ichijo Modoribashi (一条 戻 橋) "Otočný most na křižovatce ulic Ichijō a Horikawa" můstek, jen aby jí paži podřezal meč Higekiri (髭 切).[19] Tsuna držela paži démona, jehož sílu ovládal yinyangský pán (陰陽師, onmyōji ) Abe no Seimei zpíváním Ninnó-kjó sútra.[18] V této variantě „kapitoly meče“ je obřad, který žena podstoupí u řeky Uji, aby se proměnil v démona, popsán následovně:

Ukryla se na opuštěném místě, rozdělila své dlouhé vlasy na pět trsů a vyrobila tyto trsy do rohů. Namazala si tvář rumělkou a tělo rumělkou, nasadila si na hlavu železný stativ s hořícími značkami [* [C]] připojený k jeho nohám a držel v ústech další značku, hořící na obou koncích. -Z Tsurugi no Maki[12][17][20]

Tak v Tsurugi no maki lze vidět takové prvky, jako je nošení stativu (zde tzv kanawa (鉄 輪)) a opírající se o pochodně (podobné svíčkám v pozdější tradici), ale žena si namalovala celý obličej a tělo červeně, než aby zůstala v čistě bílém oděvu.

Později během Muromachi období, tuto legendu upravil Zeami[12] do Noh hrát si Kanawa nebo „Železná koruna“.[17] Hra Noh zdědí v zásadě stejné oblečení pro hlavní ženu, které věštec přikázal, aby „namazala tvůj obličej červenou barvou a nosila šarlatové oblečení“.[15][17] a nepoužívá ani slámovou panenku ani kladivo,[15] ale má mistra jing-jang Seimei vytváří „dvě slámové podobizny muže a jeho nové manželky [s] jejich jmény [umístěnými] uvnitř“ v životní velikosti, aby provedl obřady k vykoupení Hashihimeho démona.[17] Proto je pozdější forma ushi no mairi vyvinuty později, sňatkem používání panenek v japonském esoterickém umění v onmyodo s návštěvou svatyně volské hodiny[Citace je zapotřebí ].

Prokletí pomocí panenek ve starověku

Používání panenek v rituálu kletby se praktikuje od starověku, s odkazem v Nihon Shoki kronika za vlády Císař Yōmei, který souvisí s tím, že v roce 587 Nakatomi no Katsumi no Muraji „připravil postavy císařského prince Oshisaka no Hikohito no Ōe (押 坂 彦 人大 兄 皇子) ... a [spellcast] je “, ale nefungovalo to.[21] Tento záznam však neobjasňuje, zda byly panenky vystrčené ostrými nástroji.

Jsou objeveny archeologický ostatky ve tvaru lidských panenek podezřelých z použití v kletbách. Volají se dřevěné očistné figurky (木製 人形 代, Mokusei hitogatashiro), některé mají tváře realisticky nakreslené a inkoustové a jiné mají železné hřebíky zaražené do prsou. Jeden takový z 8. století je v držení Nara National Research Institute for Cultural Properties.[22][23] Další ze stránky společnosti Tatechō v Matsue, Shimane, dřevěná značka zobrazuje ženskou postavu, zjevně šlechtičnu odvozenou z oděvu, a tato panenka měla do ní zatlačené tři dřevěné kolíky nebo hřebíky, zaměřené na její prsa a srdce.[24]

Smíšený

  • V japonských právních studiích byly pokusy o vraždu spáchány prostřednictvím ushi no mairi je často citován jako "učebnicový příklad nemožnost obrany případový zločin “.[25][26]

Populární umění

  • Film Kanawa (1969) je založen na hře Noh.[27]

Viz také

Poznámky pod čarou

Vysvětlivky

  1. ^ sláma panenka (藁 人形, wara ningyō)
  2. ^ 三橋 2011, s. 264–265 uvádí, že nosí vysoké dřeváky pouze s jednou nosnou deskou (「一 本 歯 の 高下 駄」), přestože doprovodná ilustrace z Utagawa Toyohiro tisk jasně ukazuje dvě podpory.
  3. ^ nebo „na každé noze je pochodeň vyrobená z borového dřeva přivázána a zapálena“ v Kusano 1962, str. 30

Citace

  1. ^ A b C d E Sekien (1779), citát: 「丑時 ま い り ハ 、 胸 に 一 ツ の 鏡 を か く 、 頭 に 三 つ の 燭 〔と も し び〕 を 點 じ 、 丑 つ ゝ ゝ ゝ う う う う う う う う う う う う う」は か な き 女 の 嫉妬 よ り 起 り て 、 人 を 失 ひ 身 を う し な ふ 人 を 呪 咀 〔の ろ わ〕 ば 穴 二 つ ほ れ と は 、 よ」 」ら 譬 譬 譬 譬 譬 譬 き ushi doki mairi„[žena] skrývá zrcadlo v lůně, rozsvítí tři svíčky kolem její hlavy, navštíví svatyni v ushi mitsu hodina (třetí čtvrtina hodiny vůl, 2: 00 ~ 2: 30 AM), a zatloučí hřebíky do a sugi strom. Prchavá žárlivost ženy přináší zkázu člověku i tělu. Říká se přísloví „proklete někoho, vykopejte si druhý hrob [pro sebe]“.
  2. ^ Nelson 1996, str. 143 uvádí „návštěva svatyně v hodinu krávy“
  3. ^ A b C Joly 1912, str. 41-.
  4. ^ A b C d E F G h Pfoundes 1875, s. 19–20, citováno v Hildburgh 1915, 65. Poznámky .. Magické metody pro zranění osob, str.118
  5. ^ A b C Griffis 1876, str. 474.
  6. ^ A b C Nelson 1996, s. 143–144, s odvoláním Ono, Susumu (小野 進) (1974). 古語 辞典.
  7. ^ Elisonas 1997, str. 290 a poznámka pod čarou 72.
  8. ^ Reader, Ian; Tanabe, George Joji (1998). Prakticky náboženské: Světské výhody a společné náboženství Japonska. University of Hawaii Press. str. 140. ISBN  978-0824820909.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  9. ^ A b C 新村, 出 (Niimura, Izuru), vyd. (1991), „う し の と き ま い り“, 広 辞 苑 (Kojien (第 4 版 ed.), 岩 波 書店, ISBN  978-4-00-080101-0
  10. ^ A b 日本 国語 大 辞典 (Nihon kokugo daijiten), 2``, 1972, s. 567
  11. ^ Mitford 1870, str. 139–140.
  12. ^ A b C Kusano, Eisaburō (1962), Příběhy za noh a kabuki hraje, Tokio News Service, s. 30
  13. ^ A b 小松 和 彦 (Komatsu, Kazuhiko) 「い で た ち は 白 い 着 物 着 着 、 髮 を 乱 し 、 顔 に 白粉 、 歯 に は 鉄 漿 、 口紅 ぶ 輪 輪 輪 輪 は は は は は は は は は は は は は は は は は は は はて と も す。 胸 に 鏡 を 掛 け 、 口 に 櫛 を く わ え る。 履 き 物 は 歯 の 高 い 足 駄 で あ る 」citováno v:松井, 吉昭 (2000), „多 賀 社 参 詣 曼陀羅 を 読 む“, Název: 日本史 攷究 の 視 座: 岡田 芳 朗 先生 古稀 記念 論 集 (úryvek), 歴 研], str. 173, ISBN  978-4947769022
  14. ^ 関, 一 敏;大 塚, 和 夫, eds. (2004), 宗教 人類学 入門, 弘文堂, s. 149
  15. ^ A b C d 三橋 2011, str. 264–265.
  16. ^ Marvin, Stephen E. (2007). Nebe má tvář, stejně tak peklo: umění Nohovy masky. 1. Plovoucí světové edice. str. 278. ISBN  978-1891640322.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  17. ^ A b C d E F Kato 1970, str. potřeboval.
  18. ^ A b Selinger, Vyjayanthi R. (2013), Writing Margins: The Textual Construction of Gender in Heian and Kamakura Japan, BRILL, s. 130, ISBN  978-9004255333
  19. ^ A b Kawashima, Terry (2001), Writing Margins: The Textual Construction of Gender in Heian and Kamakura Japan, Harvard Univ Asia Center, str. 272–, ISBN  978-0674005167
  20. ^ Kato, citováno v Murguia 2013
  21. ^ Aston, William George (1896). Nihongi: Chronicles of Japan from the Earliest Times to AD 697. 1. London: Japan Society of London. str. 109–.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  22. ^ 永 藤, 靖 (Nagafuji, Yasushi) (2003), 古代 仏 教 説話 の 方法: 霊 異 へ か ら 験 記 へ,, 弥 井 書店, str. 22
  23. ^ 梅 屋, 潔 (Umeya, Kiyoshi). „の ろ い (noroi)“ (PDF). 日本 民俗 学会 編 『民俗学 事 典』 丸 善 、 近 刊 予 定. Citováno 2014-04-29.
  24. ^ 勝 部, 昭 (1990), タ テ チ ョ ウ 遺跡 発 掘 調査 報告 書 III, 川 原 和 人, 宮 澤明 久, 柳 浦 俊 一, 大谷 祐 司, 長峰 康 典, 島 根 県 教育 委員会, str. 375, 377 註 2, archivovány z originál dne 2014-04-29 本 編 (2) .pdf
  25. ^ 飯 塚, 敏夫 (1934). „第六 丑 の 刻 詣 り と 不能 犯 學說“. 刑法 論 攷. 第 1 巻.松 華堂 書店. str. 133–142.
  26. ^ 沢 登, 佳人 (1998). „許 さ れ た 危 険 の 法理 に 基 づ く 因果 関係 論 の 克服 (Überwindung der Kausalitätslehre durch die Lehre vom erlaubten Risiko)“. 法政 理論. 30 (4): 101–127 (107–111). ISSN  0286-1577. Archivovány od originál dne 2014-04-27. Citováno 2014-04-29.
  27. ^ McDonald, Keiko I. (1994). Japonské klasické divadlo ve filmech. Fairleigh Dickinson Univ Press. str. 272–. ISBN  978-0838635025.

Reference