Kitsunebi - Kitsunebi

The Bakemono Tsukushi Emaki, autor neznámý (pozdě Edo období )
"Kitsunebi" z Gazu Hyakki Yagyo podle Toriyama Sekien

Kitsunebi (狐 火) je atmosférické duchové světlo vyprávěno v legendách po celém Japonsku venku Prefektura Okinawa.[1] Také se jim říká „hitobosu“, „hitomoshi“ (火 点 し),[2] a „rinka“ (燐 火).[3][4]

Přehled

Kimimori Sarashina, výzkumník místních příběhů, shrnuje rysy kitsunebi takto: na místech, kde by nebyl žádný oheň, by se v řadě objevily záhadné plameny jako ty z papírové lucerny nebo pochodně, které by blikaly dovnitř a ven , s požáry, které uhasily, se někdy dokonce objevily na ještě jiném místě, takže kdyby se někdo pokusil pronásledovat to, co bylo za tím vším, zmizelo by uprostřed.[5] Když se objeví mezi jarem a podzimem, objevují se zejména v horkých létech a snadno se objevují, když je zataženo, když se mění počasí.[5]

Říká se, že se objevují mezi deseti a několika stovkami v řadě, a jakmile si člověk myslí, že se zvýšily, náhle zmizí a znovu se množí.[6] V prefektuře Nagano by se v řadě objevila spousta světel, jako je papírová lucerna, a zablikala.[7]

Délka čáry sahá až k jedné ri (asi 500–600 m).[8] Obecně je barva ohně červená nebo oranžová,[6] ale bylo několik příkladů svědků, kteří viděli modré plameny.[9]

Pokud jde o umístění jejich vzhledu, v Tonami, Prefektura Toyama, řekli, že se objeví na svazích, kde nejsou silnice a na jiných místech, kde není přítomnost lidí,[2] ale v Monzen, Fugeshi District, Prefektura Ishikawa (Nyní Wajima ), existují také legendy, kde se říká, že sleduje člověka kdekoli.[10] Často se říká, že lišky lákají lidi, takže také kitsunebi rozsvítila místa, kde nejsou žádné silnice, a přiměla lidi, aby ztratili cestu.[3] v Iida, Prefektura Nagano, říkalo se, že je možné ji rozptýlit, když se něco takového stane, tím, že to nakopnete nohama.[11] v Provincie Izumo (Nyní Prefektura Šimane ), existují legendy o chytání horečky po setkání s kitsunebi, které dávají silný základ pro hypotézu, že kitsunebi jsou jako ikiaigami (božští duchové, kteří přináší neštěstí z nepřipravených setkání s nimi).[12]

Také tam byl příběh Nagano kde jistý pán a vazal hledali místo pro stavbu hradu. Bílá liška v noci osvětlovala cestu a vedla jim cestu, aby se dostali na vhodné místo pro hrad.[13]

Stejně jako Masaoka Shiki složen haiku o zimě a kitsunebi se obvykle objevují během zimy, ale existují i ​​příklady, kdy se objevují v horkém období léta nebo na podzim.[14]

Existuje teorie, že kitsunebi je jiný název onibi,[4] ale obvykle jsou považovány odděleně od onibi.

Legendy podle oblastí

V Ōji Inari

"Kitsunebi na silvestrovskou noc pod stromem Enoki poblíž Ōji" v Sto slavných pohledů na Edo podle Hiroshige. Každá liška má kitsunebi plovoucí blízko jejich tváře.
Kitsune no Gyoretsu (Ōji 2010)
Kitsune no Gyoretsu (Ōji 2010)

Ōji Inari z Ōji, Kita, Tokio, je známo, že je vedoucím Inari Okami, je to také známé místo pro kitsunebi.[15]

Dříve byla oblast kolem Oji jen venkovská zóna a na silnicích byla velká enoki strom. Každý rok, v noci z Ismisoka, lišky z Kanhasshū (celá oblast Kantō) se shromáždily pod stromem, oblékly si uniformy, zavolaly do svých řad a navštívili palác Oji Inari.[8][15][16] Vzhledem k tomu, že kitsunebi, které lze při této příležitosti vidět, bylo docela podívanou, říká se, že rolníci v okolí této oblasti spočítali své počty a podle toho předpovídali dobrou nebo špatnou sklizeň pro příští rok.[16][17]

Z toho se stromy enoki nazývají také „shōzoku enoki“ (装束 榎, „kostým enoki“) a stalo se dobře známým místem a dokonce se stalo předmětem v Hirošige práce Sto slavných pohledů na Edo. Strom uschl Období Meiji,[18] ale malá svatyně zvaná „Shōzoku Inari Jinja“ zůstává vedle bývalé druhé tramvajové zastávky Ōji (nyní před průsečíkem „horibun“),[18] a oblast se dříve nazývala Enokimachi (榎 町, „město enoki“).[16] Jelikož tato oblast byla součástí většího rozvojového plánu, v roce 1993, večer každoročního Ōmisoka, se konala akce s názvem „Procesí Ōji Kitsune“.[19]

Jiná místa

V Provincie Dewa v Prefektura Yamagata a v Prefektura Akita, kitsunebi se nazývají „kitsune taimatsu“ (狐 松明, „liška pochodeň“). Jak název napovídá, říká se, že je to světlo pochodní, které osvětluje manželství lišky,[8] a říká se o něm dobré znamení.[20]

v Bizen, Prefektura Okajama a Prefektura Tottori, tato atmosférická světla duchů se nazývají „chūko"(宙 狐).[21][22] Na rozdíl od průměrného kitsunebi se vznášejí v relativně nízkých nadmořských výškách, a tedy ve vesnici Toyohara, Okres Oku Okajama se říká, že stará liška se změnila na chūko.[22] Podobně na Ryūgūjima, vesnici Tamatsu v okrese Oku, se atmosférická světla duchů, která se v noci objevují se známkami přicházejícího deště, která jsou přibližně tak velká jako papírové lucerny, nazývají chūko. Někdy spadli na zem a osvětlili okolí a nakonec beze stopy zmizeli.[23] Enryo Inoue, výzkumník yōkai z Období Meiji, použil znaky 中 狐 k tomu, označující ty, které létají vysoko jako „tenko“ (天 狐), a ty, které létají nízko jako chūko.[21]

Pravá identita

Vyobrazení kitsunebi z Kunmō Tenchiben. Zobrazuje lišku, která drží v ústech kost a způsobuje oheň.

V různých lidových legendách a spisech období Edo se o liškách říká mnoho věcí o tom, jak by jejich dech zářil,[24] jak by zasáhli ocasy, aby zapálili oheň,[24][25] a jak by měli zářící kouli zvanou „kitsunebi-tama“ (koule kitsunebi),[26] mimo jiné. The Kanpo období esej Shokoku Rijidan uvádí, že v počátečních letech roku 2006 Genroku, když rybáři zachytí kitsunebi pomocí svých sítí, bude v jejich sítích chycen kitsunebi-tama a byl to předmět, který byl užitečný jako osvětlení, protože nesvítí ve dne, ale svítí v noci.[26]

V dobové knize o bylinkářství v Genroku se Honchō Shokkan, existuje prohlášení o tom, jak by lišky používaly uschlé stromy na zemi k vytváření požárů. „Fox fire“ v angličtině je přeložen do „kitsunebi“ v japonštině a tato „liška“ se nevztahuje na zvíře, ale znamená „uschlý“ nebo „shnilý a zbarvený“ a vidět, jak „liščí oheň“ odkazuje na oheň uschlých stromů a světlo hypha a kořeny hub, které lpí na uschlých stromech,[5][27] prohlášení, jako je ten z Honchō Shokkan bylo vidět, že odkazuje na světlo z hyf na uschlých stromech na zemi.[27]

Také v Honchō Shokkan, existují prohlášení o tom, jak by lišky vyráběly světlo pomocí lidských lebek a koňských kostí, a Meiwa doba Kunmō Tenchiben autor yomihon Takai Ranzan a pozdní období Edo Shōzan Chomon Kishū esejista Miyoshi Shōzan také uvádí, že lišky by držely koňské kosti v ústech, aby zapálily oheň.[28] Ve sbírce podivných příběhů z prefektury Nagano, Shinshū Hyaku Monogatari, když se člověk přiblíží k kitsunebi, byla by tam liška, která by držela lidské kosti v ústech, a poté, co by liška odešla, by lidská kost zářila tyrkysovou barvou.[12] Z věcí, jako jsou věci, Enryo Inoue mimo jiné podporuje teorii, že fosforové světlo vydávané z kostí je spojeno s kitsunebi.[28] Fosfor spontánně spaluje nad 60 stupňů, což by byl také důvod, proč by skutečná identita lišky byla spojena se světlem z fosforu.[12] Říká se však, že kitsunebi v legendách je viditelný i ze vzdálenosti několika kilometrů, což by bylo těžké srovnat s myšlenkou, že jsou to ve skutečnosti zdroje světla slabé jako hyfy nebo fosfor.[27][28]

V roce 1977 dal podrobný výzkum folkloristy Yoshiharu Tsunda vysvětlení, že téměř všechny kitsunebi lze vysvětlit velkým lomem světla, které se často vyskytuje u naplavených fanoušků, které procházejí mezi horskými a rovinatými oblastmi.[5] Existují také další hypotézy o jejich pravdivosti, jako je přirozené spalování ropy nebo kulový blesk, ale stále je mnoho nevysvětlených.[5]

Viz také

Poznámky

  1. ^ 村上 健 司 編著 『妖怪 事 典』 毎 日 新聞 社 、 年 2000 年 、 134 頁。ISBN  978-4-620-31428-0。
  2. ^ A b 林 1977, str. 5
  3. ^ A b 鈴木 2002, s. 38–39
  4. ^ A b „き つ ね び 【狐 火】“. Yahoo! 辞書. Yahoo! JAPONSKO. Archivovány od originál dne 4. 8. 2009. Citováno 2013-03-20.
  5. ^ A b C d E 根本 1985, str. 597
  6. ^ A b 草野 1997, str. 102
  7. ^ 有 賀喜 左衛 門 (1929-04-20). „爐 辺 見聞“. 民族. 4 巻 (3 号): 144–145. NCID  AN00236864.
  8. ^ A b C 田 田 1990, str. 344–345
  9. ^ November 卓 治 (listopad 1955). „伯 耆 大 山 を 眺 め つ つ 歩 く“. あ し な か (巻 巻 49 号): 22. NCID  AN00406352.
  10. ^ „石川 県 鳳 至 郡 門前 町 調査 報告 書“. 常 民 (27 号): 75. 1991-01-20. NCID  AN00116782.
  11. ^ 宮 澤 千 章 (01.01.2003). „火 の 玉 と 狐 火“. 伊 那. 51 巻 (1 巻 （通 巻 896 号）): 30. NCID  AN00015559.
  12. ^ A b C 編 原 編 2009, s. 28–29
  13. ^ 石川 正 臣 (01.01.1984). „飯 田 の 伝 説 飯 田 の 烏“. 伊 那. 32 巻 (1 巻 （通 巻 688 号）): 15. NCID  AN00015559.
  14. ^ 中 島 繁 男 (1937-08-25). „狐 火“. 日本 民俗. 2 巻 (12 号): 19. NCID  AN00018761.
  15. ^ A b 田 田 1982, str. 31–32
  16. ^ A b C 尾 尾 1963, str. 93
  17. ^ 田 田 1979, str. 174-178.
  18. ^ A b „装束 稲 荷 神社“.東京 の 石 狐 め ぐ り. Archivovány od originál dne 25. 05. 2009. Citováno 2011-08-26.
  19. ^ „王子 狐 の 行列 公式 ホ ー ム ペ ー ジ“.王子 狐 の 行列 の 会. Archivovány od originál dne 25.03.2013. Citováno 2013-03-20.
  20. ^ 日 野 巌 ・ 日 野 綏 彦 (2006) [1926]. „日本 妖怪 変 化 語彙“. v 村上 健 司 校訂 (vyd.). 動物 妖怪 譚 | 和 書. 中 公 文庫. 下. 中央 公論 新社. str. 256. ISBN  978-4-12-204792-1.
  21. ^ A b 井上 1916, str. 160
  22. ^ A b 他 藤 他 1955, str. 929
  23. ^ 村上 2000, str. 219.
  24. ^ A b 鈴木 1982, s. 198–199
  25. ^ 田 田 1979, str. 183.
  26. ^ A b 岡 岡 1800, str. 474
  27. ^ A b C 神 田 1931, s. 15–17
  28. ^ A b C 神 田 1931, s. 23–25

Reference