Názvy Filipín - Names of the Philippines

Národ Erb zobrazující jeho oficiální název v Filipínský, jeden z jeho oficiální jazyky.

The název Filipíny (Filipínský: Pilipinas [pɪlɪˈpinɐs]; španělština: Filipínci) pochází z 16. století Španělský král Filip II, a je zkrácenou formou Filipínské ostrovy. Během expedice Ruy López de Villalobos do regionu, španělský námořník Bernardo de la Torre dal jméno Las Islas Filipinas na ostrovech Leyte a Samar, na počest tehdejšího Prince of Asturias (dědic španělského trůnu).^[1][2] Přes existenci jiných jmen, Filipínci („Filipíny“) byl nakonec přijat jako název celku souostroví.

Oficiální název se však v průběhu roku změnil historii Filipín. Během Filipínská revoluce, stát se oficiálně nazýval República Filipina, nyní označované jako První filipínská republika. Z období Španělsko-americká válka a Filipínsko-americká válka až do Období společenství, Koloniální úřady Spojených států označovaly Filipíny jako Filipínské ostrovy, přímý překlad původní španělštiny. Bylo to během Americké období to jméno Filipíny se začalo objevovat, jméno, které bylo oficiálně přijato.^[3]

Historická jména

The Filipíny byl pojmenován v pozdních 1500s po Filip, Prince of Asturias (1527–1598), později španělský Filip II. A další území (1556–1598).

Navíc k Filipíny„Ostrovy měly historicky řadu dalších jmen.

• Ma-i. Podle Zhao Rugua kniha (趙汝 适) Zhu Fan Zhi (诸蕃 志) psaný kolem 13. století během Dynastie písní, na jihu byla nalezena skupina ostrovů Jihočínské moře volala Ma-i (麻 逸, Pchin-jin: Mohu). Skupiny ostrovů byly později napadeny a přejmenovány a identifikovány španělština být ostrovem Mindoro.^[4] To dále prokázal Ferdinand Blumentritt ve své knize z roku 1882, Versuch einer Ethnographie der Philippinen (Pokus o studium etnografie na Filipínách), že Ma-i bylo čínské místní jméno dnešního Mindoro.^[5] Na druhou stranu historici tvrdili, že Ma-i nebyl ostrov, ale celé skupiny ostrovů na jihu a na jihu moře Manila sám,^[6] o kterém se vědělo, že je to zámořská čínská osada, která byla v neustálém kontaktu s čínskou pevninou již v 9. století našeho letopočtu.^[7]

• Ma-i se skládá z Sánzhú (三 洲, „Tři ostrovy“) skupina ostrovů: Kia-ma-jen (卡拉 棉, Calamian ), Bālāwàng (巴拉 望, Palawan ) a Pa-ki-nung (布桑加, Busuanga ).^[8]

• Kromě Sānzhōu se Ma-i skládá také z ostrovů Pai-p'u-jen (巴布 延, Babujan ), P'u-li-lu (波利 略, Polillo ), Lim-kia-tung (林加 延, Lingayen ), Liu-sung (呂宋, Luzon ) a Li-ban (盧邦, Lubang ).^[9] Bylo řečeno, že tyto ostrovy měly kontakty s čínskými obchodníky z Kantonu (Guangdong ) již v roce 982 n. l.^[5][6]

• Liusung bylo jméno, které Číňané pojmenovali pro dnešní ostrov Luzon. Vzniklo z Tagalog slovo lusong, dřevěná malta, která se používá k bušení rýže. Když Španělé na počátku 17. století vytvořili mapy Filipín, nazvali ostrov Luçonia který byl později respelled jako Luzonia, pak Luzon.^[10]

• Las islas de San Lázaro (Ostrovy svatého Lazara). Pojmenoval Ferdinand Magellan v roce 1521, kdy dosáhl ostrovů Homonhon v Samar (Nyní Východní Samar ) na svátek dne Svatý Lazar z Bethany.^[4]
• Las Islas de Poniente (Ostrovy na západ). Další jméno od Ferdinanda Magellana v roce 1521, kdy se dozvěděl, že Las islas de San Lázaro také zahrnuto Cebu a Leyte ostrovy.^[11] Různé zdroje však tvrdily, že Magellan nebyl tím, kdo oblast přejmenoval, ale místo toho jeho kronikáři. Jméno pochází ze skutečnosti, že na ostrovy bylo dosaženo Španělsko na cestě blížící se k levé části zeměkoule.^[4] Naopak, Portugalci nazývali souostroví Ilhas do oriente (Ostrovy na východ), protože se k ostrovům přiblížily z východu Portugalsko v pozdních 1540s.^[12]

• Portugalci odkázali na celý ostrov Luzon tak jako ilhas Luçõesnebo Luzonské ostrovy.^[12]
• Mindanao byl dříve nazýván ilhas de Liquíos Celebes z důvodu existence Celebeské moře jižně od Mindanao.^[12]

• Las islas Felipiny (Filipínské ostrovy / ostrovy patřící k Filip ). Pojmenoval Ruy López de Villalobos v roce 1543 až Samar a Leyte, ctít Prince of Asturias pak Filip II Španělský.^[13][14]

• Caesarea Caroli bylo jméno, které dal Villalobos ostrovu Mindanao když se dostal k moři blízko něj. Toto bylo pojmenováno po Karel V. z Svatá říše římská (a já z Španělsko ).^[15][16][17]
• Jižní ostrov Sarangani byla přejmenována na Villalobos as Antonia, na počest Antonio de Mendoza y Pacheco, Místokrál Nového Španělska který zadal Villalobosovu výpravu na Filipíny.^[14]
• Villalobos také pojmenoval litorální zóna mezi ostrovy Samar a Leyte tak jako Tendaya.^[18]

• Las islas Filipinasnebo jednoduše Filipínci (Filipíny). Lidová korupce Las Islas Felipenas; nenávratně se stal souostroví jméno.^[4]
• Perla Orientu / Perla Orientu (španělština: Perla de oriente/Perla del mar de oriente) je sobriquet Filipín. Termín pochází z myšlenky španělštiny jezuita misionář Fr. Juan J. Delgado v roce 1751.^[19] Ve své poslední básni Mi último adiós, Dr. José Rizal odkazoval na zemi s tímto názvem.^[20] V roce 1960 revize Lupang Hinirang, filipínský národní hymna, Tagalog verze této fráze byla zahrnuta jako překlad z původní španělštiny.^[21]

• The Filipínské ostrovy. To byl poangličtěný forma původního španělského jména, používaná pod přímou americkou vládou a následující Éra společenství.^[24]

Sporný

• Maniolas. Podle Fr. Francisco Colin v roce 1663, a jezuita klerik a raný historik Filipín, Maniolas bylo jméno, které používá Claudius Ptolemaios označovat skupinu ostrovů jižně od Číny (tj. Luzon ).^[24][25] Colin citoval Ptolemaiovy spisy hovořící o ostrovech Maniolas, což je pravděpodobně Manila. Tuto teorii dále podporoval José Rizal a Pedro A. Paterno. Rizal také uvedl, že země byla zaznamenána na Ptolemaiově mapy, když byl jmenován námořník Hippalus řekl mu o existenci „krásných ostrovů“ na jihovýchodě Dálného východu.^[12][26] Nicméně, Trinidad Pardo de Tavera odmítl tuto představu o své knize z roku 1910, Notas para una cartografia de Filipinas (Poznámky k filipínské kartografii).^[27]
• Baroussai. Spolu s Maniolasem je Baroussai který byl také citován Ptolemaiosem. Barrousai je považován za Visayas s Mindanao, tedy tvoří většinu nyní filipínského souostroví.^[28][29] Někteří vědci však identifikovali Baroussai s Barus na Sumatře.^[30][31]
• Ophir (hebrejština: אוֹפִיר) je oblast ostrovů uvedených v bible, nejznámější svým bohatstvím. Účty to zmiňují Král Šalomoun obdržel bohatství regionu každé tři roky. Při vzniku hydrografie španělských kolonií v Asii na počátku 17. století, Dominikán Gregorio García to napsal Ophir byl skutečně umístěn v Moluky a Filipíny.^[32] V roce 1609 napsal Juan de Pineda různorodou sbírku literatury o biblických zprávách o Šalamounovi, Ophirovi a ostrovech.^[32] Bývalý premiér Pedro A. Paterno řekl v jednom ze svých děl konjekturální antropologie že Ophir jsou Filipíny, protože vonné dřevo, které Solomon obdržel od Ophira, existuje také na ostrovech.^[33] Tuto představu však moderní historici později odmítli jako pouhou narážku a srovnání postavení Filipín se španělskou ekonomikou s postavením Ofíra v Šalamounově království - náhlý objev a kolonizace ostrovů, které přinesly do říše bohatství a prosperitu.^[34]
• Tawalisi, bylo starověké království v jihovýchodní Asii, které dosáhl průzkumník Ibn Battuta. Když odešel, dosáhl království Sumatra a zamířil k Čína. Podle historických zpráv průzkumníka se setkal Urduja, legendární válečná princezna z Pangasinan. Nicméně podle William Henry Scott „Tawilisi a jeho válečník-princezna Urduja jsou„ báječné, pohádkové, fikční “.^[35]

Navrhovaná jména

• Haring Bayang Katagalugan (Sovereign Tagalog Nation ). Andrés Bonifacio navrhované jméno pro Filipínský národ, které se mají řídit 1896–1897 Republika ng Katagalugan (Tagalogská republika ), i když to nerozpoznali Filipínci, kteří nejsou tagalští. Název se začal lámat kvůli konotacím regionalismu. Historik tvrdil, že Bonifaciovo použití slova „Katagalugan“ nebylo určeno k ponížení jiných etnických skupin, protože samotné slovo znamenalo „lidi řeky“, od slova „taga-ilog“, které mělo představovat oceánští předkové všech filipínských etnických skupin.^[36] To bylo později použito Macario Sakay pro jeho vládu v letech 1902–1906, kterou potlačili Američané.^[37][38]
• Kapatiran („Brotherhood“) nebo jeho poloekvivalent Katipunan („Shromáždění“ / „Shromáždění“).^[39]
• Luzviminda. A portmanteau prvních slabik tří hlavních ostrovních skupin země: Luzna; Visayas; a Mindanao. Termín byl někdy zaměňován s Luzvimindas, kvůli územnímu nároku země na východní Sabah v Borneo.
• Mahárlika (Sanskrt: mahardhikka (महर्द्धिक), "freeman"^[40]). v Pre-hispánský Filipíny, mahárlika bylo běžné Tagalog termín pro svobodné, ne pro královskou hodnost.^[40] Maharlika byly největším sektorem společnosti a zahrnovaly válečníky, řemeslníky, umělce a další.^[41] Na rozdíl od vládců se maharlika politiky neúčastnila.^[42] V roce 1978 pak-prezident a diktátor Ferdinand Marcos podporováno a Dům Návrh zákona o přejmenování země na Mahárlika pod vojenskou vládou.^[43] Marcos to tvrdil Mahárlika bylo jméno partyzánské síly, kterou údajně vedl během druhé světové války. To se později ukázalo jako marcosian halucinace a výmysl, o čemž svědčí armádní vyšetřování, které „nenašlo základ“ pro tvrzení zesnulého diktátora.^[44] Eddie Ilarde, který účet předložil neprávem^[45] uvedl, že Maharlika konotovaný honorář a neprávem přeložil termín jako „ušlechtile vytvořený“.^[45] V knize, "Vocabulario de la lengua tagala„, termín se překládá do“alipin na itinuring na malaya„nebo“ a otrok to bylo považováno za bezplatné ".^[46] Historici poznamenali, že v některých účtech tento termín znamená „velký falus“ nebo „velká mužská genitálie“.^[47][45] Návrh zákona neprošel, protože tento etnický kodex byl mnohými etnickými skupinami považován za „imperiální“.^[39] Návrh oživil populista prezident Rodrigo Duterte v únoru 2019,^[48] ale jméno bylo vypuštěno o měsíc později.^[49] Vláda stále podporuje změnu názvu, přestože je třeba ještě určit nový název.^[49]
• Rizalia. Pojmenována podle filipínského vlastence José Rizal^[50]podobným způsobem jako Bolívie být pojmenován po Simón Bolívar.^[39]

• República Rizalina („Rizalinská republika“). Zatímco ve vyhnanství Japonsko, bývalý revoluční generál Artemio Ricarte navrhl jméno a pro tento pokus o revoluční vládu již vypracoval ústavu. Termín byl prosazován mnoha pro-Rizal Filipínci, nicméně, samotný termín je kritizován mnoha, protože Rizal nebyl ve prospěch filipínské nezávislosti během filipínské revoluce proti Španělsku, protože věřil, že Filipíny „ještě nejsou připraveny“ být oddělené od „matky Španělska“.^[51] Historici se však na základě historických dokumentů shodli, že Rizal „věřil v nejvyšší právo revoluce“, ale „v roce 1896 to nepovažoval za vhodné a považoval lidi a zemi za nepřipravené“.^[52]

Základ pro změnu názvu

Od oficiálního pojmenování země jako Filipíny pod americkou koloniální nadvládou a ještě dříve jako Filipinas (nebo podobná jména) pod španělskou koloniální nadvládou bylo hlavním důvodem pro změnu názvu země vždy „odtrhnout se od kolonialismus ".^[53] Holisticky vládou podporovaný název musí být ještě stanoven,^[54] ačkoli bylo jako vhodnější navrženo pan malajské slovo odrážející ostrovní identitu národa, nebo slovo související s předhispánskou dokonalostí souostroví v plachtění a stavbě lodí.^[55]

V jiných jazycích

Averz mince Centavo z roku 1944. „Filipínci“ je vytištěn na spodním kroužku.

Ústava z roku 1987 stanoví, že filipínština a angličtina jsou úředními jazyky Filipín. Ústava neobsahuje ustanovení, které by konkrétně určovalo oficiální název země; „Filipínská republika“ je však důsledně používána v celém rozsahu svých ustanovení (v roce 2006) Angličtina ). Článek XIV, oddíl 8 ústavy také nařizuje, aby byla ústava vyhlášena i ve filipínštině, ale žádná taková oficiální filipínská verze neexistuje. „Republika ng Pilipinas“ je de facto název země používaný ve filipínštině. Pokud stojíte samostatně v angličtině, názvu země vždy předchází článek the.^[56][57][58] Jednoznačný článek ang nepředchází jméno ve filipínských kontextech.

Země byla během své historie známá jako Filipínci. Ve 30. letech 20. století představil vědec Lope K. Santos abakada abeceda pro psaní tagalštiny, která již písmeno nepoužívá F protože tento zvuk chyběl a obvykle jej vyslovovali mluvčí několika filipínských jazyků jako „P“. Abakadská abeceda se následně rozšířila i do dalších filipínských jazyků (které používaly pravopisné systémy založené na španělštině) abecedario ). Tedy forma Pilipinas propagován a běžně používán.^[59] The Komise pro filipínský jazyk a Národní umělec, Virgilio S. Almario naléhavě žádá použití Filipínci jako oficiální název země, který odráží její původ a historii,^[60] a zahrnout všechny jazyky v zemi, ve které fonologie obsahují /F/, zastoupená grafém F v dnešní filipínská abeceda.^[61] V mnoha Filipínské jazyky jako Tagalog, Pilipinas se používá; zatímco některé další jazyky, včetně Ilocano a Chavacano, použijte Filipínci.

Na mezinárodních jednáních se pro označení Filipín obvykle objevuje pouze anglický název (např. Při schůzkách v EU) Spojené národy nebo Sdružení národů jihovýchodní Asie ) v tomto nastavení. To je také tradice, i když se setkání koná na Filipínách. Název země v jiných jazycích je častěji založen na obou Filipínci nebo Filipíny, oba nakonec zakořeněné v latinský Philippinae.

Viz také

• Catálogo alfabético de apellidos
• Juan de la Cruz
• Seznam filipínských provinčních názvů etymologií
• Seznam etymologií filipínských měst
• Filipínské jméno

Reference

Tištěné zdroje

• Cooley, William Desborough (1830), Historie námořní a vnitrozemské objevy, 2, Longman
• de Morga, Antonio (2004), Historie filipínských ostrovů, svazky 1 a 2, Kessinger Publishing, ISBN  978-1-4191-2427-3 ISBN  978-1-4191-2427-3. Původně publikoval Antonio de Morga as Sucesos de las islas Filipinas v roce 1609, přetištěno Kessinger Publishing v roce 2004.
• Duka, C. (2004), Filipínská historie, Knihkupectví Rex, ISBN  978-971-23-3934-9 ISBN  978-971-23-3934-9
• Guerrero, Milagros; Encarnacion, Emmanuel; Villegas, Ramon (1996), „Andres Bonifacio a revoluce v roce 1896“, Sulyap Kultura, Národní komise pro kulturu a umění, 1 (2), archivovány od originál 2. dubna 2015, vyvoláno 9. srpna 2009
• Guerrero, Milagros; Schumacher, John (1998), Reforma a revoluceKasaysayan: Dějiny filipínského lidu, 5, Asia Publishing Company Limited, ISBN  978-962-258-228-6
• Halili, M. C. (2008), Boj za svobodu, Knihkupectví Rex, ISBN  978-971-23-5045-0 ISBN  978-971-23-5045-0
• Hirth, Friedrich; Rockhill, W. W. (1911), Chau Ju-Kua: Jeho práce o čínském a arabském obchodu ve dvanáctém a třináctém století s názvem Chu-fan-chi, Imperial Academy of Sciences
• Keat, Gin Ooi (2004), Jihovýchodní Asie: Historická encyklopedie, od Angkor Wat po Východní Timor, ABC-CLIO, ISBN  978-1-57607-770-2 ISBN  978-1-57607-770-2
• Mojares, Resil B. (2006), Mozky národa: Pedro Paterno, T.H. Pardo de Tavera, Isabelo de los Reyes a Produkce moderních znalostí, Ateneo de Manila University Press, ISBN  9789715504966
• Scott, William Henry (1994), Barangay: Filipínská kultura a společnost šestnáctého století, str.6, ISBN  978-971-550-135-4 ISBN  978-971-550-135-4, ISBN  978-971-550-135-4
• Scott, William Henry (1984), Prehispánské prameny pro studium filipínské historie (Přepracované vydání), ISBN  971-10-0227-2
• Sheehan, Kevin Joseph (2008), Pyrenejská Asie: Strategie budování španělské a portugalské říše, 1540-1700, ISBN  978-1-109-09710-8 ISBN  978-1-109-09710-8
• Spate, O. H. Khristian (1979), Španělské jezero, Taylor & Francis, ISBN  9780709900498
• Tope, Lily Rose R .; Detch P. Nonan-Mercado (2002). Filipíny. Marshall Cavendish Reference Books. ISBN  978-0-7614-1475-9.
• Truxillo, Charles (2001), Mečem a křížem: Historický vývoj katolické světové monarchie ve Španělsku a v Novém světě, 1492–1825, Greenwood Publishing Group, ISBN  978-0-313-31676-0 ISBN  978-0-313-31676-0