Josef Kainar - Josef Kainar

Josef Kainar (29. června 1917 v Přerov, Rakousko-Uhersko - 16. listopadu 1971 v Dobříš, Československo ) byl čeština básník, textař, dramatický autor a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Byl členem umělecké skupiny Skupina 42 a literární skupina OH pěkné.

Životopis

Josef studoval český a francouzský jazyk na Univerzita Karlova v Praze mezi lety 1938 a 1939. Po uzavření vysokých škol v průběhu druhá světová válka přijal několik pracovních míst. Pracoval jako editor skriptů v Divadlo satiry. Pracoval také jako novinář; jeho vtipy, obrazy a poezie byly publikovány v novinách Rovnost. Po válce pracoval v rozhlase, filmech a divadle. Například vytvořil tzv. „Rozhlásky“ pro Československý rozhlas; to byla novinka pro mladší posluchače. Po roce 1947 se plně věnoval literatuře.

Byl také hudebně nadaný; koncertoval na klavír, kytaru a housle. Jeho styl byl založen především na jazz a dokonce to zmiňuje ve svých básních.

Jeho místo odpočinku je Vyšehradský hřbitov.

V roce 2007 střední škola byl jmenován na jeho památku ve městě Hlučín, kde studoval.

Práce

Zpočátku byla jeho tvorba ovlivňována především existencialismus. Pro jeho práci je typická ironie, dokonce hraničící s výsměchem. Jeho vysoce lyrická tvorba se dokázala spojit s hudbou; byl hovorový, někdy až vulgární ve svém protikladném konzervatismu. Mířil na to, aby jeho verš zůstal pravdivý, aby vylíčil drsnost světa a také se rozhodl pro skepticismus. Jeho básně obsahují povídky, které čtenáře nutí k zamyšlení.

Vedle literární tvorby psal filmové scénáře a fotografoval.

Poezie

  • Příběhy a menší básně (1940) - Jeho první dílo, typických malých příběhů; odraz války a epochy
  • Osudy
  • Nové mýty (1946) - Tato sbírka silně vychází z programu umělecké skupiny Skupina 42. Obsahuje mimo jiné jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, kterou zhudebnil Vladimír Mišík. Zpochybňuje mýtus o právoplatném novém světě, který je plně ironický a sarkastický; obsahuje existencialismus, absurditu a odcizení.
  • Veliká láska (1950) - inspirováno Vladimír Majakovskij
  • Český sen (1953) - kroky od spáchání; psaní o historii - když Češi museli bojovat za svou budoucnost
  • Člověka hořce mám rád (1959) - po své deziluzi z komunismu se vrací k dalším tématům; nepřemožitelná láska, i když se člověk mýlí a hřeší
  • Lazar a píseň (1960) - uvolnění tehdejšího režimu způsobí také uvolnění jazyka
  • Moje blues (1966) - izolace člověka, skepse, blízko Nové mýty; tragikomická, hořící ironie

Poezie pro děti

  • Říkadla (1948)
  • Nevídáno neslýcháno (1964)
  • Zlatovláska - Kainar přeměnil klasickou pohádku ze sbírky Karel Jaromír Erben do veršovaného dramatu (1952/1953). Vrátil se do Zlatovláska, aby ji znovu verifikoval, tentokrát ji vydal v tisku (1958).

Písně

Na počátku 40. let psal texty hlavně pro Američany houpačka klasika (George Gershwin R. Rodgers, D. Ellington, H. Carmichael a kol.). Během obsazení the Nacisté odsoudil to jako „židovsko-bolševickou špínu“, která se přesto mezi mládeží hrála, zejména dál trampské schůzky. Kainar některé ze svých textů zhudebnil sám - např. písničky Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu. Napsal také texty k mistrovskému dílu jazzrockového umění Kure v Hodincach, vydané rockovou kapelou Flamengo v roce 1971.

Překládal poezii, zejména z francouzštiny a němčiny.