Acetát železitý - Iron(III) acetate - Wikipedia

Acetát železitý[1]
BasicFeacetate.png
Základní-železo-octan-kation-kation-z-xtalu-2008-CM-3D-elipsoidy.png
Jména
Název IUPAC
octan železitý
Ostatní jména
zásaditý octan železitý, oxyacetát železitý, octan železitý
Identifikátory
3D model (JSmol )
ChemSpider
UNII
Vlastnosti
C14H27Fe3Ó18
Molární hmotnost650,9 g / mol
Vzhledhnědočervený amorfní prášek
Rozpustnostrozpustný v ethanol[2]
Pokud není uvedeno jinak, jsou uvedeny údaje o materiálech v nich standardní stav (při 25 ° C [77 ° F], 100 kPa).
Reference Infoboxu

Octan železitý je octanová sůl koordinační komplex [Fe3O (OAc)6(H2Ó)3]+ (OAc− je CH3CO2−). Obvykle je sůl známá jako „zásaditý octan železitý“.[3] Tvorba červenohnědého komplexu byla kdysi použita jako test na železitý ionty.[4]

Struktura a syntéza

Základní formy octanu železa se zpracovávají na vodné roztoky zdrojů železa (III) octanovými solemi.[5] Typickým prekurzorem je čerstvě vysrážený oxid / hydroxid železitý, který neobsahuje halogenidy.[6]

Rané práce ukázaly, že kation je trojjaderný.[7] Fe centra jsou ekvivalentní, každé z nich osmistěn, navázaný na šest kyslíkových ligandů, včetně trojnásobně přemosťujícího oxidu ve středu rovnostranného trojúhelníku.[8] Sloučenina byla časným příkladem molekulárního komplexu železa, který obsahuje oxidový ligand. Kationt idealizoval D.3h symetrie.

Reakce

Terminální aqua ligandy na trimetalické kostře mohou být substituovány jinými ligandy, jako je například pyridin a dimethylformamid. Mnoho různých solí je známo výměnou aniontu, např. [Fe3(μ3-O) (OAc)6(H2Ó)3] Cl. Redukce kationtu poskytuje neutrální derivát se smíšenou valencí, který obsahuje jedno železité a dvě železitá centra.[3] Jsou známy druhy smíšených kovů, například [Fe2CoO (OAc)6(H2Ó)3].[9]

Související sloučeniny

Chrom (III), ruthenium (III), vanad (III) a rhodium (III) tvoří analogické sloučeniny.[10] Acetát železitý (bez oxo ligandu) byl nárokován jako červeně zbarvená sloučenina z reakce octan stříbrný a chlorid železitý.[11]

Použití

Materiály připravené zahříváním železa, kyseliny octové a vzduchu, volně popsané jako bazické octany železa, se používají jako barviva a mořidla.[3]

Acetát železa je často kartáčován na neošetřené dřevo, aby mu dodalo věk.

Viz také

Reference

  1. ^ Lide, David R., ed. (2006). CRC Handbook of Chemistry and Physics (87. vydání). Boca Raton, FL: CRC Press. s. 4–63. ISBN  0-8493-0487-3.
  2. ^ „Acetát železitý“. EndMemo. Citováno 18. dubna 2015.
  3. ^ A b C J., Burgess; M. V., Twigg (2005). R. Bruce, král; J., Wiley (eds.). Encyklopedie anorganické chemie (2. vyd.). New York: Wiley. ISBN  978-0-470-86078-6.
  4. ^ H., Brearley; F., Ibbotson (1902). Analýza ocelářských materiálů. Londýn ; New York: Longmans, Green. Archivovány od originál dne 18. dubna 2015.
  5. ^ W., Simon (březen 2007). Manuál chemie. str. 474. ISBN  1406733350.
  6. ^ H. Lux (1963). "Základní octan železitý". V Georg Brauer (ed.). Příručka preparativní anorganické chemie. str. 1508.
  7. ^ Weinland, R .; Dinkelacker, P. (červenec 1909). „Über Salze einer Hexaacetato (formiato) -trichrombase. II“ (PDF). Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 42 (3): 2997–3018. doi:10,1002 / cber.19090420318.
  8. ^ Figgis, B. N .; Robertson, G. B. (13. února 1965). "Krystalová-molekulární struktura a magnetické vlastnosti Cr3(CH3.VRKAT)6OCl.5H2Ó". Příroda. 205 (4972): 694–695. doi:10.1038 / 205694a0. Tento článek popisuje isostrukturní sloučeniny chrómu a železa.
  9. ^ Blake, Antony B .; Yavari, Ahmad; Hatfield, William E .; Sethulekshmi, C. N. (1985). "Magnetické a spektroskopické vlastnosti některých heterotrinukleárních bazických acetátů chromu (III), železa (III) a dvojmocných kovových iontů". Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions (12): 2509. doi:10.1039 / DT9850002509.
  10. ^ Holleman, Arnold Frederik; Wiberg, Egon (2001), Wiberg, Nils (ed.), Anorganická chemie, přeloženo Eaglesonem, Mary; Brewer, William, San Diego / Berlin: Academic Press / De Gruyter, ISBN  0-12-352651-5
  11. ^ Paul, Ram C .; Narula, Ramesh C .; Vasisht, Sham K. (prosinec 1978). "Acetáty železa (III)". Chemie přechodových kovů. 3 (1): 35–38. doi:10.1007 / BF01393501.