V košíku - In the Cart
„V košíku“ | |
---|---|
1903 ilustrace Alexander Apsit | |
Autor | Anton Čechov |
Originální název | „На подводе“ |
Překladatel | Constance Garnett |
Země | Rusko |
Jazyk | ruština |
Publikoval v | Russkiye Vedomosti (1897) |
Vydavatel | Adolf Marks (1901) |
Datum publikace | Prosince 1897 |
"V košíku" (ruština: А подводе, romanized: Na podvode) je povídka z roku 1897 Anton Čechov, také přeloženo jako „Školačka".
Vydání
Příběh, napsaný v Pěkný, Francie, v listopadu 1897, byla poprvé zveřejněna v čísle 352 ze dne 21. prosince 1897 Russkiye Vedomosti. Vasily Sobolevskij, šéfredaktor novin, požádal autora, aby odstranil část, ve které je Nikolay Alekseyev Byl zmíněn starosta Moskvy zavražděný v roce 1893.[poznámka 1] Čechov vyhověl, ale později to obnovil.
V mírně přepracované verzi vyšlo „In the Cart“ (druhé) vydání charitativní kompilace z roku 1898 Bratrská pomoc pro Armény, kteří utrpěli v Turecku (Братская помощь постадавшим в Турции армянам). S ještě menšími škrty jej Čechov zahrnul do svazku 9 svých sebraných děl vydaných nakladatelstvím Adolf Marks v letech 1899–1901.[1]
Pozadí
V.N. Ladyzhensky[poznámka 2] ve svých pamětech si pamatoval, jak dovnitř Melikhovo měl rozhovor s Čechovem o katastrofálních podmínkách, ve kterých museli učitelé žít, na venkově v Rusku. „... Později jsem poznal některé [to, co bylo řečeno] v drsném realismu této povídky In the Cart,“ napsal v Mir Bozhiy (Duben 1905).[2]
Spiknutí
Maria Vasilyevna, učitelka, se vrací do své vesnice z města, kde vybírala svůj skromný plat (21 rublů, ačkoli místní lidé ji považují za hrubě přeplacenou: „5 rublů by bylo víc než dost“). Cesta je stejně blátivá, obtížná a zdánlivě nekonečná, jak jí bylo 13 let na tomto hrozném místě. Na jednom místě, při přechodu řeky, se vozík téměř převrátí a dostane se po kolena do ledové vody. V další se zastavila na čaj v místní krčmě plné opilé hlíny, z nichž některé byly přímo hrubé.
Potkává místního hospodáře Khanova, kdysi pohledného, ale nyní mizerného, bezútěšného muže a zjevně již alkoholika. Představuje si ho jako spřízněnou duši, ale mohli by se někdy stát partnery? Ne, musí přiznat: tento hrozný život ji zabil v celé její přitažlivosti, téměř ji zbavil ženskosti. V oparu se snaží vzpomenout si na podrobnosti svého dřívějšího života, ale téměř vše bylo vymazáno roky tvrdé, nevděčné a nakonec nesmyslné práce. U železniční bariéry, sledující vlak projíždějící kolem, vidí v ní ženu, která se velmi podobá její zesnulé matce.
Rozplače se, pak se Khanov znovu rozjede a najednou, když ho uvidí, si představí „... takové štěstí, jaké nikdy neměla“. Usmála se na něj jako na rovnocenného a přítele a zdá se jí, že „... její štěstí, její triumf [září] na obloze a ze všech stran, v oknech a na stromech. Její otec a matka nikdy nezemřela, nikdy nebyla učitelkou, byl to dlouhý, zdlouhavý a podivný sen a teď se probudila ... “Naléhavě, téměř odmítavě ji pozval do svého vozíku a ... vize zmizí. Opět je sama ve světě beznaděje.
Recepce
Mezi lidmi, kteří ve svých dopisech poděkovali Čechovovi za příběh, byla i jeho sestra Maria. Ignaty Potapenko ve svém dopise z prosince 1897 také vyjádřil své „potěšení“. S. Ashevsky ve své eseji „Naši učitelé v Čechovových příbězích“ (Obrazovaniye, Duben 1904) použil charakter Marie Vasilyevny při popisu hrozného stavu „lidové pedagogiky“ císařského Ruska. „Je těžké najít v celé ruské literatuře pravdivější svědectví o neradostné existenci ruských učitelů ve venkovské provincii, než tuto povídku, která se dokonale doplňuje“Strašidelný příběh ' a 'Muž v případě ', “argumentoval.[3]
Lev Tolstoj dne 21. prosince 1897 (den jeho vydání) zanechal ve svém deníku krátkou poznámku k příběhu: „Pokud jde o vynalézavost, vynikající, ale když se pokusí dát smysl, stane se didaktickým.“[4]
Poznámky
- ^ Nařízení ministerstva vnitra ze dne 16. března 1893 nařídilo ruskému tisku, aby se zdržel zveřejňování všeho, co se týká vraždy; zabiják, Adrianov byl později prohlášen za „šíleného“.
- ^ Vladimir Nikolayevich Ladyzhensky (Владимир Николаевич Ладыженский, 1859-1932) byl nezletilý ruský básník, spisovatel a novinář, autorita zemstvo. Po roce 1917 žil ve Francii a pracoval převážně jako učitel. Poprvé se setkal s Čechovem v roce 1890 a občas s ním dopisoval. V ruském Čechovském archivu je 9 Ladyženského dopisů Čechovovi a 3 odpovědi Čechova.
Reference
- ^ Rodionova, V.M. Komentáře k На подводе. Díla A. Čechova ve 12 svazcích. Khudozhestvennaya Literatura. Moskva, 1960. Sv. 8, str. 532-533
- ^ ... И я увидел впоследствии некоторые черты эtoho - «Мир божий», 1905, № 4, стр. 194
- ^ Komentáře k На подводе. The Complete Chekhov (1977) // Чехов А. П. Полное собрание сочинений и писем: В 30 т. Сочинения: В 18 т. / АН СССР. Ин-т мировой лит. им. А. М. Горького. - М .: Наука, 1974—1982. Т. 9. [Рассказы. Повести], 1894—1897. - М .: Наука, 1977. - С. 335—342.
- ^ Превосходно по изобразительности, но риторика, как только он хочет придать смысл рассказу. - Л.Н. Толстой. Полное собрание сочинений. Т. 53, Москва, 1953, стр. 172
externí odkazy
- А подводе, původní ruský text
- Školačka, anglický překlad Constance Garnett