Anna na krku - Anna on the Neck - Wikipedia

„Anna na krku“
Čechovova Anna na krku od Kukryniksy.jpg
1954 ilustrace od Kukryniksy
AutorAnton Čechov
Originální název„Анна на шее“
ZeměRusko
Jazykruština
Zveřejněno vRusskiye Vedomosti (1895)
VydavatelAdolf Marks (1901)
Datum publikace22. října 1895

"Anna na krku" (ruština: Анна на шее, romanized: Anna na sheye) je povídka z roku 1895 Anton Čechov

Vydání

Čechov zaslal příběh Vasiliju Sobolevskému, Russkiye Vedomosti's editorem, dne 15. října 1895.[1] Bylo zveřejněno v čísle novin č. 292 ze dne 22. října 1895.

V přepracované verzi (nyní rozdělené do dvou kapitol as přidanými četnými podrobnostmi, s cílem zvýraznit charakter hrdinky) byla zahrnuta do svazku 9 Sebraných děl A.P. Adolf Marks v letech 1899–1901.[2] Ve své finální verzi byla poslední část příběhu vyprávěna úplně z pohledu její hrdinky, která se stala více sangvinickou, sebeuspokojenou a vzdálenou od své rodiny. K postavě Modest Alexejeviče byla přidána řada satirických detailů.[1]

souhrn

Ve svém Poznámkovém bloku I (strana 47) Čechov shrnul zápletku „Anny na krku“, která ještě nebude napsána: „Chudá dívka, studentka gymnázia, s pěti bratry, si vezme bohatého státního úředníka, který počítá každý kousek chleba , požaduje od své podřízenosti a vděčnosti, pohrdá svými příbuznými ... Snáší to všechno a snaží se s ním nehádat, aby znovu neupadla do osudu. Pak přijde pozvání na ples. Zde způsobí rozruch Důležitá osoba je do ní zamilovaná, dělá ji svou milenkou ... Nyní, když viděla, jak se před ní planou šéfové jejího manžela, je doma plná opovržení: „Jdi pryč, blázne!“ „Spiknutí skutečného příběhu je podobné, až na to, že Anna je zde mnohem starší (pamatuje si, že roky na gymnáziu patřily k její„ minulosti z dětství “) a má dva bratry.

Název příběhu je dvojí účastník, který má co do činění s Řád svaté Anny a způsoby jeho opotřebení. Annin manžel Modest Alexeyich právě obdržel OSA 2. třídy, křížek, který měl nosit na krku.[3]

Recepce

Ve své recenzi z října 1895 spisovatel a kritik Jurij Govorukha-Otrok postavil vedle sebe Čechovův příběh s některými podobnými zápletkami od Alexander Ostrovský, dochází k závěru, že tam, kde hledá drama a tragédii, je ten první spokojený s komickým přístupem, který rozvinul ve svých raných dílech.[4]

V roce 1904 analyzoval kritik Jurij Dyagilev (psal pod pseudonymem Yu. Chereda) „Anna na krku“ a „Dům s mezipatrem "v duchu své vlastní koncepce, podle které Čechov a Dostojevskij byli páni peanů k „filistinskému štěstí“.[5]

Reference

  1. ^ A b Dolotova, L.M., Ornatskaya, T.I. Komentáře k Анна на шее. Kompletní A.P. Čechov ve 30 voltech. Sv. 8 // Чехов А. П. Полное собрание сочинений и писем: В 30 т. Сочинения: В 18 т. / АН СССР; Ин-т мировой лит. им. А. М. Горького. - М .: Наука, 1974—1982. Т. 8. [Рассказы. Повести], 1892—1894. - 1977. - С. 413—518.
  2. ^ Rodionova, V.M. Komentáře k Анна на шее. Díla A. Čechova ve 12 svazcích. Khudozhestvennaya Literatura. Moskva, 1960. Sv. 8, str. 506-508
  3. ^ А. Лобачевский. Памятная книжка о ношении орденов, медалей и других знаков отличия. СПб., 1886.
  4. ^ «Бедная невеста». По поводу рассказа А. П. «Ехова «Анна на шее». - «Московские ведомости», 1895, № 295, 26 октября.
  5. ^ «О пошлости». - «Новый путь», 1904, апрель

externí odkazy