Příběh bez názvu - A Story Without a Title

„Příběh bez názvu“
AutorAnton Čechov
Originální název„Без заглавия“
PřekladatelConstance Garnett
ZeměRuská říše
Jazykruština
Žánrdětská literatura
Publikoval vNovoye Vremya (1888)
VydavatelAdolf Marks (1900)
Datum publikace1. ledna 1888

"Příběh bez názvu" (ruština: Без заглавия, romanized: Bez Zaglaviya) je 1888 krátký příběh podle Anton Čechov.[1]

Historie publikace

Příběh byl napsán koncem prosince 1887, bezprostředně po návratu Čechova z Petrohrad na Moskva. Alexander Lazarev-Gruzinsky v té době pobýval s rodinou. „Po dokončení příběhu jej přečetl [mě a Nikolaji Pavlovičovi], poté Čechovův mladší bratr Michail spěchal na nádraží Nikolajevskij a poslal jej [Novoye Vremya] rychlíkem,“ napsal ve svých pamětech.[2]

"Příběh bez názvu" byl poprvé publikován 1. Ledna 1888 v Novoye Vremya (číslo 4253), pod názvem „Pohádka“ (Сказка). S novým názvem a četnými stylistickými úpravami, které nyní neobsahují orientální motivy, které byly původně přítomny, se dostalo do charitativní sbírky „Pro oběti neúspěchu plodin“, kterou vydaly noviny Courier v roce 1899.

Nezměněno, bylo to Čechov zahrnuto do svazku 4 jeho Sebraných děl, vydané nakladatelstvím Adolf Marks. Během celého života autora byl příběh přeložen do bulharský, maďarský, Srbochorvatština a České jazyky.[3]

Shrnutí spiknutí

Ve vzdáleném 5. století klášter mniši žijí a dřou, vedeni starým opatem. Stařík si rád hraje orgán, psát hudbu a skládat latinské verše, ale je známý především svou výmluvností a ohnivými, inspirativními monology, které nechávají očarovat všechny kolem sebe. Jedné noci pak opilec zaklepe na brány a prohlásí, že se cestou ztratil, a požádá je, aby mu dali jídlo a víno. Po večeři místo poděkování raději zahanbí mnichy, kteří strávili životy pryč, zatímco měšťané se dál utápějí ve zhýralosti a neřesti. Řeč hosta zní urážlivě, ale opat vidí smysl a navrhne, aby si do města udělal výlet sám.

Mniši čekají na starého muže tři měsíce. Vrací se tichý a mrzutý, poté stráví dalších sedm dní půstem, hraním na varhany a pláčem. Zpátky ze své cely jim vypráví děsivý příběh o hříchu zuřícím ve městě, jeho lidech oddaných všemožným potěšením, pití vína, návštěvě nevěstinců a sledování chlípných nevěstek tančit na stolech. Bohužel ho zasáhne jeden z jeho záchvatů inspirace a mniši jsou napjatí. Když starý muž popsal kouzla zla, proklíná ďábla a odejde, aby se zavřel ve své cele. Když ráno vyjde, nezůstal v klášteře žádný mnich; všichni uprchli do města.

Reference

  1. ^ Muratova, K. D. Komentáře k Без заглавия. Díla A. Čechova ve 12 svazcích. Khudozhestvennaya Literatura. Moskva, 1960. Sv. 6, s. 491
  2. ^ Čechov si pamatoval // Чехов в воспоминаниях, стр. 173—174. При мне и брате Иване Павловиче Чеховым был написан небольшой, но прекрасный рассказ о настоятеле монастыря, который так красиво рассказывал монахам о зле и соблазнах мира, что наутро все монахи покинули монастырь. Закончив рассказ, Чехов прочел нам его, и затем младший брат Чехова, Михаил Павлович, повез рассказ на Николаевский вокзал, чтобы сдать его на курьерский поезд.“
  3. ^ Komentáře k Без заглавия // Чехов А. П. Полное собрание сочинений и писем: В 30 т. Сочинения: В 18 т. / АН СССР. Ин-т мировой лит. им. А. М. Горького. - М .: Наука, 1974—1982. Т. 6. [Рассказы], 1887. - М .: Наука, 1976. - С. 455—458

externí odkazy