Příběh bez názvu - A Story Without a Title
„Příběh bez názvu“ | |
---|---|
Autor | Anton Čechov |
Originální název | „Без заглавия“ |
Překladatel | Constance Garnett |
Země | Ruská říše |
Jazyk | ruština |
Žánr | dětská literatura |
Publikoval v | Novoye Vremya (1888) |
Vydavatel | Adolf Marks (1900) |
Datum publikace | 1. ledna 1888 |
"Příběh bez názvu" (ruština: Без заглавия, romanized: Bez Zaglaviya) je 1888 krátký příběh podle Anton Čechov.[1]
Historie publikace
Příběh byl napsán koncem prosince 1887, bezprostředně po návratu Čechova z Petrohrad na Moskva. Alexander Lazarev-Gruzinsky v té době pobýval s rodinou. „Po dokončení příběhu jej přečetl [mě a Nikolaji Pavlovičovi], poté Čechovův mladší bratr Michail spěchal na nádraží Nikolajevskij a poslal jej [Novoye Vremya] rychlíkem,“ napsal ve svých pamětech.[2]
"Příběh bez názvu" byl poprvé publikován 1. Ledna 1888 v Novoye Vremya (číslo 4253), pod názvem „Pohádka“ (Сказка). S novým názvem a četnými stylistickými úpravami, které nyní neobsahují orientální motivy, které byly původně přítomny, se dostalo do charitativní sbírky „Pro oběti neúspěchu plodin“, kterou vydaly noviny Courier v roce 1899.
Nezměněno, bylo to Čechov zahrnuto do svazku 4 jeho Sebraných děl, vydané nakladatelstvím Adolf Marks. Během celého života autora byl příběh přeložen do bulharský, maďarský, Srbochorvatština a České jazyky.[3]
Shrnutí spiknutí
Ve vzdáleném 5. století klášter mniši žijí a dřou, vedeni starým opatem. Stařík si rád hraje orgán, psát hudbu a skládat latinské verše, ale je známý především svou výmluvností a ohnivými, inspirativními monology, které nechávají očarovat všechny kolem sebe. Jedné noci pak opilec zaklepe na brány a prohlásí, že se cestou ztratil, a požádá je, aby mu dali jídlo a víno. Po večeři místo poděkování raději zahanbí mnichy, kteří strávili životy pryč, zatímco měšťané se dál utápějí ve zhýralosti a neřesti. Řeč hosta zní urážlivě, ale opat vidí smysl a navrhne, aby si do města udělal výlet sám.
Mniši čekají na starého muže tři měsíce. Vrací se tichý a mrzutý, poté stráví dalších sedm dní půstem, hraním na varhany a pláčem. Zpátky ze své cely jim vypráví děsivý příběh o hříchu zuřícím ve městě, jeho lidech oddaných všemožným potěšením, pití vína, návštěvě nevěstinců a sledování chlípných nevěstek tančit na stolech. Bohužel ho zasáhne jeden z jeho záchvatů inspirace a mniši jsou napjatí. Když starý muž popsal kouzla zla, proklíná ďábla a odejde, aby se zavřel ve své cele. Když ráno vyjde, nezůstal v klášteře žádný mnich; všichni uprchli do města.
Reference
- ^ Muratova, K. D. Komentáře k Без заглавия. Díla A. Čechova ve 12 svazcích. Khudozhestvennaya Literatura. Moskva, 1960. Sv. 6, s. 491
- ^ Čechov si pamatoval // Чехов в воспоминаниях, стр. 173—174. При мне и брате Иване Павловиче Чеховым был написан небольшой, но прекрасный рассказ о настоятеле монастыря, который так красиво рассказывал монахам о зле и соблазнах мира, что наутро все монахи покинули монастырь. Закончив рассказ, Чехов прочел нам его, и затем младший брат Чехова, Михаил Павлович, повез рассказ на Николаевский вокзал, чтобы сдать его на курьерский поезд.“
- ^ Komentáře k Без заглавия // Чехов А. П. Полное собрание сочинений и писем: В 30 т. Сочинения: В 18 т. / АН СССР. Ин-т мировой лит. им. А. М. Горького. - М .: Наука, 1974—1982. Т. 6. [Рассказы], 1887. - М .: Наука, 1976. - С. 455—458
externí odkazy
- Без заглавия, původní ruský text
- Příběh bez názvu, přeloženo Constance Garnett