Popis západních ostrovů Skotska - Description of the Western Isles of Scotland

Jeskyně na Garbh Eilean v Shiant Isles. V roce 1549 Donald Monro napsal, že „obloukem jsme veslovali nebo plavili se svými čluny, ze strachu před hrozným rozbitím moře, které je na vnější straně bodu“.^{[Poznámka 1]}

Popis západních ostrovů Skotska je nejstarší známý účet Hebridy a Ostrovy Clyde, dva řetězce ostrovů u západního pobřeží Skotska.^[3] Autorem byl Donald Monro, duchovní, který používal titul „Děkan ostrovů "a kteří prožili Skotská reformace. Monro napsal původní rukopis v roce 1549, i když nebyl publikován v žádné podobě až do roku 1582 a nebyl veřejnosti široce dostupný v původní podobě až do roku 1774. Kompletnější verze, založená na rukopisu z konce 17. století, který napsal Sir Robert Sibbald, byl poprvé publikován až v roce 1961.^[4] Monro napsal Skoti a některé z popisů je pro moderní čtenáře obtížné vykreslit do angličtiny. Ačkoli Monro byl kritizován za publikování folklóru a za vynechání podrobností o záležitostech církví v jeho diecéze, Monro Popis je cenným historickým záznamem a znovu se částečně nebo zcela objevil v mnoha publikacích a zůstává jednou z nejčastěji citovaných publikací o západním ostrovy Skotska.^[5]

The hrobka podobizna Domhnall Mac Gilleasbuig, nájemce koruny z Finlaggan v polovině 16. století^[6]

Monro také napsal krátký popis pěti hlavních větví Klan Donald který existoval v jeho době pod názvem „Genealogies of the Chief Clans Of The Iles“ a tato práce byla zahrnuta, když Popis byl poprvé vydán jako samostatný svazek v roce 1805. Sibbaldův rukopis obsahuje také podrobnosti o „Radě ostrovů“, která operovala z Eilean na Comhairle v roce Loch Finlaggan na ostrově Islay. Toto je nejpodrobnější dosavadní popis nejvyššího soudního orgánu, který existoval pod Lordship of the Isles až do jeho zániku na konci patnáctého století.^[7]

Autor

Castle Craig na Černý ostrov, s Cromarty Firth mimo. Donald Monro zde možná žil v 60. letech 20. století.^[8]

Donald Monro se narodil počátkem 16. století, nejstarší ze šesti synů Alexandra Monra z Kiltearn a Janet, dcera Farquhara Macleana z Dochgarrochu. Jeho otec byl vnukem George Munro, 10. baron z Foulis.^[9] Donald se stal farářem Snizort a Raasay v roce 1526,^[10][11] a byl nominován na arciděkanství na ostrovech pravděpodobně v roce 1549 nebo krátce po něm.^[9] Byly to potíže Vysočiny a ostrovy, s Domhnall Dubh Pokusy o vzkříšení Lordship of the Isles selhal až po jeho smrti v roce 1545. Částečně v důsledku toho byl See of Isles jedním z nejchudších ve Skotsku a přestože Monro uvádí čtrnáct ostrovů, které patří jeho biskupovi, bylo v praxi těžké vybrat nájemné.^[12] V tom roce navštívil většinu ostrovů na západním pobřeží Skotska a napsal o nich svůj rukopis spolu se stručným genealogickým popisem různých větví Klan Donald. Označoval se jako „vysoký děkan ostrovů“^[13] a jeho pozice byla jednou ze značných vlivů, i když postupovala Reformace přidal další komplikace politickému prostředí, ve kterém působil.

V roce 1560 nový Vyznání víry byla přijata a bylo znovu vytvořeno deset diecézí, přičemž ostrovy byly sdíleny mezi Rossem a Argyllem. Monro převedeno na protestantismus a byl přijat na nové ministerstvo farnosti Kiltearn, ke které později přidal sousední Lemlair a Alness. Říká se, že žil v Castle Craig dojíždějící přes Cromarty Firth kázat v neděli.^[8] V Lammas 1563 se stal jedním ze tří zvláštních komisařů pod Biskup Caithness zodpovědný za vytváření nových kirků. Tyto povinnosti byly náročné, ale udržel si svoji pozici po dobu 12 let, a to navzdory občasné kritice ze strany Valné shromáždění.^{[Poznámka 2]} Poslední záznam o něm je datován rokem 1574 a předpokládá se, že zemřel roku 1576, kdy byli jmenováni noví ministři pro Kiltearn, Lemlair a Alness. Nikdy se neoženil a žádný existující kámen neznačí jeho pohřeb v Kiltearnu^[16] jeho písemná práce byla jeho jediným pomníkem.^[17]

Předchozí popisy

8. století Kildaltonův kříž na Islay, vyřezávané, když byl ostrov součástí Dál Riata.^[18]

V roce 83 nebo krátce před n.l. se cestovatel jménem Demetrius z Tarsu spojil s Plútarchos příběh o expedici na západní pobřeží Skotska. Uvedl, že to byla pochmurná cesta mezi neobydlenými ostrovy a že navštívil ten, který byl ústupem svatých mužů. Nezmínil ani druidi ani název ostrova.^[19] V jeho Přírodní historie Plinius starší uvádí, že jich je 30 „Hebudes“, a samostatně odkazuje na „Dumna“, což podle Watsona (1926) jednoznačně znamená Vnější Hebridy. Psaní asi o 80 let později, v letech 140–150 n. L., Ptolemaios, čerpající z dřívějších námořních výprav z Agricola, také rozlišuje mezi Ebudes, o nichž píše, že jich bylo jen pět (a tedy možná znamenajících Vnitřní Hebridy ) a Dumna.^[20][21][22]

První písemné záznamy o domorodém životě v České republice Hebridy začíná v 6. století našeho letopočtu založením království Dál Riata.^[23] Hodně z toho, co je známo o těchto dobách, je produktem klášterních míst, jako jsou Iona, Lismore, Eigg a Tiree ale na sever od Dálu Riata, kde byly Vnitřní a Vnější Hebridy nominálně pod kontrolou Piktů, je historický záznam řídký.^[24]

The názvy jednotlivých ostrovů odrážejí složitou jazykovou historii. Většina je Severské nebo gaelština ale kořeny některých mohou mít předkeltský původ^[22][25][26] Nejdříve komplexní písemný seznam hebridských názvů ostrovů převzal v 16. století sám Monro, který v některých případech také poskytuje nejranější písemnou formu názvu ostrova.

Publikace

Monro práce byla poprvé publikována v latinský v roce 1582. Tvoří jedenáct krátkých kapitol z George Buchanan je Rerum Scoticarum Historia („Historie Skotska“) se všemi uvedenými ostrovy, i když s velkým opomenutím podrobných popisů ostrovů. Byla zahrnuta sekce genealogie.^[27][28] V roce 1603 byla část Skotů týkající se ostrovů publikována v roce Certayne záležitosti týkající se Skotské říše editoval John Monipennie^[28] Pitmilly ve farnosti Kingsbarns, Fife.^[29] Po Buchananovi tato verze uvádí mnoho názvů ostrovů v latině. Monrov „Heddir Iyle“ (Heather Isle) je tedy MonipenniehoEricca Sekce byla znovu publikována v roce 1612 Skotské kroniky, ve kterém bylo vynecháno uznání Monrova autorství.^[30]

Původní verze Monroova textu byla ztracena, ale kopie byla vytvořena v roce 1642 autorem Sir James Balfour z Denmilne a Kinnaird, stále existuje. Tři sekce týkající se Islay a Lismore, Tiree a Sb, a Harris byly vynechány, možná neopatrným kopírováním.^[31] Asi o 40 let později Sir Robert Sibbald zkopíroval kompletní přepis, který zahrnoval části chybějící v Balfourovi. Nárok Popis Occidental tj. Západních ostrovů Skotska panem Donaldem Monrem, který většinu z nich procestoval v Annu 1549 to bylo získáno Obhajuje knihovnu v Edinburghu v roce 1733.^[31] Walter MacFarlane vytvořil třetí rukopis v roce 1749, a to buď ze znehodnoceného originálu, nebo přímo z Balfouru, protože má stejné vady.^[31]

Umístění Flannanské ostrovy ve vztahu k Vnější a Vnitřní Hebridy

Monro práce nejprve přišel k širší veřejnosti, když neúplná verze Popis byl publikován v roce 1774 Williamem Auldem z Edinburghu spolu s doplňujícím textem o Hebridách.^[32] Celý název byl Popis západních ostrovů Skotska, zvaných Hybridy; pan Donald Monro, vysoký děkan ostrovů, který většinu z nich procestoval v roce 1549. Se svými Geneologiemi hlavních klanů ostrovů. Popis a Genealogie byly publikovány společně Archibaldem Constableem z Edinburghu v roce 1805, což bylo poprvé, kdy Monroovo dílo vyšlo jako samostatný svazek.^[33] Miscellanea Scotica, publikované v Glasgow v roce 1818 Popis v objemu 2 a Genealogie ve svazku 4. V této verzi Popis je uveden omylem datum 1594.^[34] Edici textu z roku 1818 omezenou na 250 kopií vydal Thomas D. Morison z Glasgow v roce 1884.

Kratší seznam byl znovu publikován (bez Genealogie) od Peter Hume Brown v jeho Skotsko před 1700, z Contemporary Documents v roce 1893 a poprvé byl text podroben kontrole profesionálním historikem.^[35] Text Waltera MacFarlana byl publikován Skotskou historickou společností v roce 1908 jako jeho součást Geografické sbírky.^[5] Eneas Mackay of Stirling v ceně Popis a Genealogie v tandemu s Martin Martin je 1703 Popis západních ostrovů Skotska v publikaci z roku 1934.^[5] Opětovné vydání R. W. Munra z roku 1961 zahrnuje plné znění rukopisu Sibbald (MS), srovnání s kratšími verzemi Balfour / Auld, obnovený text Monrova popisu Rady ostrovů na Finlaggan,^[4] Předmluva George Buchanana k Popis v Rerum Scoticarum Historia a vědecký doprovodný materiál.

Některé nesrovnalosti mezi dodatky pojednává R. W. Munro. Verze 1612 od Monipennie rozhodně ztrácí přesnost i detail. Například jeho publikace obsahuje Flannanské ostrovy „půl míle směrem k západní rovnodennosti“ od Lewis,^[36] zatímco originál citovaný Auldovou verzí je má „50 myle v mořích Occident od pobřeží“ - ve skutečnosti jsou 33 kilometrů západně od Lewise.^[37][38]

Kritiky

Buchanan ve své chvále na Monra neochvějně popisoval, že je „zbožný a pilný muž“.^[39] Jeho pověst byla zabezpečena až do roku 1824, kdy geolog John MacCulloch zveřejnil zdlouhavou kritiku poté, co několikrát navštívil ostrovy mezi lety 1811 a 1821. MacCulloch odsoudil nedostatek podrobností, které Monro nabídl na kostely a církevní budovy, a to až tak daleko, že naznačuje, že nevěděl o své vlastní diecézi,^{[Poznámka 3]} a obvinil ho z důvěřivosti, když došlo na zaznamenávání lidových zvyků a přesvědčení. V roce 1840 napsal reverend Alexander Nicolson v Nový statistický účet že „Nic nemůže prokázat důvěřivost Deana víc než jeho popis toho, že se srdcovky tvoří v embryu na vrcholu kopce, ve sladkovodním prameni“ na Barra.^{[Poznámka 4]} O 120 let později byl RW Munro velkorysější a poznamenal, že děkan obecně pečlivě rozlišoval mezi hlášením lidových pohádek a tvrzeními o jejich pravdivosti, a poukázal na MacCullochovo prohlášení, že „je sotva možné rozpoznat jednoho z deseti“ Munroových názvy ostrovů byly neoprávněné. V roce 1893 provedl Hume Brown první z několika moderních pokusů o jejich identifikaci a uvedl 121 z 209 na seznamu Monro, ke kterému měl přístup.^[42] Popis zůstává jednou z nejčastěji citovaných publikací o westernu ostrovy Skotska.^[5]

Totožnost ostrovů

Stránky Hrad Dunaverty, možné místo pro Monro "Carrik-steach"^[43]

Monro původně napsal Skoti, a některé z popisů je obtížné vykreslit do moderní angličtiny bez znalosti tohoto archaického stylu. Některé ostrovy mají skutečné popisy, ale čas od času existují seznamy jako:

• Vicreran: Naruto k iylovi z Belnachny leží malý iyle z Vickeranu.
• Nagawna: Tvrdě na iyle Vyckeran pokládá malý iyland, namit v Erische Ellan Nagaruwa.^[44]

Pokud moderní název nevyplývá z pravopisu Monro, může to vést k potížím s identifikací. Deanovo velení gaelštině bylo slabé a on obvykle používá názvy ostrovů foneticky v angličtině, místo aby používal gaelská hláskování.^[45] R. W. Munro uvádí, že „z 251 ostrovů uvedených v seznamu Monro se mi nepodařilo identifikovat 27 a dalších 23 nelze považovat za jisté“.^[46] Munrova víra spočívala v tom, že Donald Monro dobře znal Vnější Hebridy a Ionu, ale že o ostrovech na pobřeží Argyll mohl psát z druhé ruky, jak tomu bylo v Diecéze Argyll a ne jeho vlastní diecéze na ostrovech.^{[47][Poznámka 5]} Pozdější autoři provedli další identifikace, i když se zdá, že některé poměrně významné ostrovy nejsou v seznamech. (Mohou se samozřejmě objevit pod jiným jménem, ​​jehož spojení zbývá navázat.)

Hlavní systém číslování je systém R. W. Munra založený na Sibbald MS. Jména a čísla používaná verzí 1774 Auld jsou také uvedena. (Zdálo se, že sám Monro nepoužívá systém číslování.)^[48] Seznam je uveden v geografických částech pro snadné použití po Haswell-Smith. Latinizovaná jména používaná Monniepennie (1612) jsou také uvedena spolu s moderním názvem, pokud je znám, spolu s různými poznámkami, kde je totožnost ostrova pochybná.

Firth of Clyde, Kintyre and the Slate Islands

Vickeran a Nagvisog jsou jediní dva zcela neznámí v této sekci, i když existují problémy s 22–24. Jsou-li identifikace R. W. Munra správné, vyloučil Donald Munro značný ostrov Garbh Eilach, podle kterého je pojmenována skupina Garvellachs. Insh v Břidlicové ostrovy chybí, ale moderní název, což znamená jednoduše „ostrov“^[66] je zjevně neúplný. Jeho starší jména zahrnují Eilean nan Caorach a Inis-Capul.^[67]

Craignish, Taynish, Jura a Firth of Lorn

R. W. Munro nebyl schopen identifikovat několik ostrovů v této skupině,^[61] ale Youngson (2001) využil svých místních znalostí a výzkumu provedeného Malcolmem MacArthurem^[68] navrhnout různé malé ostrovy na moři z Jura. V několika případech existují další blízcí kandidáti.

Zátoka malých ostrovů, Jura s Páry Jury ve vzdálenosti

S výjimkou Lismora jsou Monrovy „popisy“ v této části něco víc než jméno zaznamenané v angličtině a „Erische“ (tj. Gaelštině), což ztěžuje dosažení definitivní identifikace. Youngson píše, že jeho jména „porazily všechny pokusy o ztotožnění se s Lornem a ukázalo se, že jsou blízko Jury“ a že „ostrovy v zátoce Malých ostrovů a na jih od Jury jsou snadno identifikovatelné“ (ačkoli připojení explicitně) a obrátí svou pozornost na čísla 39–44 pro podrobnou analýzu.^[68] Síla Youngsonovy analýzy spočívá v tom, že zatímco většina z těchto jmen se vyhnula identifikaci R. W. Munra, je schopen nabídnout kandidáty téměř pro všechna z nich. Ve své interpretaci jsou ostrovy kolem Jury uvedeny proti směru hodinových ručiček počínaje Eilean Mor, ve srovnání s Islay, jehož ostrovy jsou uvedeny Monrem ve směru hodinových ručiček (sluneční kamaše). To by však znamenalo, že několik velkých ostrovů není nikde v seznamu Monro, včetně Eilean Righové, Ostrov Macaskin a Eilean Mhic Chrion u pobřeží Argyll. V tomto okolí je také mnoho dalších malých ostrovů s těmito jmény a je zvláštní náhoda, že čísla 39–41 mají v Loch Craignish silných uchazečů, jak je identifikoval R. W. Munro.^[50]

Farma na Shuna

Hrad Gylen na Kerrera. Podle Monra má ostrov „úrodnou plodnou půdu“.^[72]

Youngson neodkazuje na níže uvedenou část, která rovněž jako celek chybí v publikacích Auld a Moniepennie.

Islay

Johan Blaeu 1654 atlasu „Ila Insula“

Monro říká: „Začala obíhat Iylu, sune gaittis aboute s malými iyles.“^[74] Procento uvedených ostrovů je vysoké a musí zahrnovat několik velmi malých ostrůvků nebo skerries. Tento obsáhlý seznam kontrastuje s vynecháním různých větších ostrovů, včetně několika obydlených, ve Vnějších Hebridách. Existuje mnoho korespondencí mezi nimi Timothy Pont Mapa Islay publikovaná uživatelem Johan Blaeu (Atlas Skotska č. 139) a Buchananova verze Monrova seznamu. Je možné, že Pont věděl o práci Monro a na tomto základě přidal několik ostrůvků^[75] a korespondence s moderními mapami a jmény není v některých případech jasná. Některé jazykové souvislosti mezi jmény jsou také nejasné. Například Sibbald MS č. 72 je „Hessil“ je také „Ellan Natravie“ ve verzi Auld,^[76] jejichž názvy naznačují výslovnost gaelštiny pro „pláž“, ale Monipennie má „Colurna“ a R. W. Munro označuje ostrov jako ostrov Eilean Craobhach.^[77]

Colonsay a Mull

Výrazný obrys Bac Mòr, také známý jako „Holanďanská čepice“^[87]

Chata na Tiree

Zde má kratší verze Auld další chybějící pasáž. Poté, co Frosa (94) Monipennie uvádí, že „všechny jejich ostrovy podléhají opatství Sanct Colme“.

Re Staffa výše, je to malý ostrov a v době Monra nedosáhl své pozdější slávy, ke které došlo až po jejím „objevu“ z konce 18. století.^[90] Verze Auld se zde znovu připojuje k Sibbaldovi a Moniepennie přidává na seznam Mekle Viridis a Little Viridis.

Malé ostrovy

Blaeu 1654 Atlas Skotska – Malé ostrovy

Skye

No 117 je další, ale nepojmenovaný ostrov v Auldu. „Čtyři mořské moře z tohoto ostrova Ile Tuilin, severní Bradavice, leží v Ile callit -----.“^[97]

Barra a Uists

John Lorne Campbell (1936) uvádí, že Monro „zjevně navštívil Barru, ale je jasné, že o menších ostrovech píše jen z doslechu“.^[98] Č. 156–64 jsou také známá jako Biskupské ostrovy. Monro neléčí Benbecula, South Uist a North Uist jako samostatné ostrovy. Pod Ywstem uvádí: „a na severu této oblasti je ještě jeden parochinový callit Buchagla, [Benbecula^[99]] náležející uvedenému Clandonaldovi. Na severním konci moře znovu prořezává hraběnku a ta část moře se nazývá Careynesse, a dále se tato hrabě říká Kenehnache z Ywst, tj. V Englishe, severní hlavě Ywst. “^[100]

Četné ostrovy v seznamech chybí Ronay, Stuley, Sdílení balíků, Kirkibost a Calvay.

Lewis a Harris a severozápad

Lewis a Harris je největší ze skotských ostrovů^[104] a třetí největší na Slovensku britské ostrovy, po Velké Británii a Irsku.^[105] It incorporates Lewis in the north and Harris in the south, both of which are frequently referred to as individual islands, although they are joined by a land border. The island does not have a common name in either English or Gaelic and is referred to as "Lewis and Harris", "Lewis with Harris", "Harris with Lewis" etc.^[106] The first sub-section contains another group not listed by the 1774 Auld version. The ordering of the Sibbald MS is in places slightly different from Moniepennie's and the correspondence is not always obvious. The former's numbers 197 and 201 appear to have been omitted completely in the latter.

Harris

Loch Ròg

Some small outer islands are missing including Bearasaigh a Cealasaigh.

Lewis

Various islands are apparently missing including Seaforth Island, Eilean Mhealasta a Boreray.

North Highland coast

Missing are Isle Ristol, Handa a Oldany Island.

Lewis a Harris

Sula Sgeir from the south west. Donald Monro wrote that the men of Ness sailed there in their small craft to "fetche hame thair boatful of dry wild fowls",^[116] a tradition that continues to this day.^[117]

Genealogie

Monro provides a brief description of the five main branches of Clan Donald that existed in his day under the title "Heir Followis The Geneologies Of The Chieff Clans Of The Iles".

The arms of Macdonald of Macdonald

• Klan Macdonald ze Sleat whose chief in Monro's day was Donald Gormeson, a descendant of Hugh of Sleat.
• Clan Eanmore of Dunnyveg.
• Clan Ragnald led by John Moidartach.
• Clan-Ean of Ardnamorachin
• Dům Alexander Carrath, described by Monro as "the fairest hared man (as they say) of aney that ever was".^[118]

Clan Donald are descendants of Somerled and Monro claims that in earlier days the House was known as "Clan Gothofred".

This Somerle wes the sone of Gillebryde M'Gilleadam, name Vic Sella, Vic Mearshaighe, Vic Swyffine, Vic Malgheussa, Vic Eacime, Vic Gothefred, fra quhome they were called at that time Clan Gothofred, that is, Clan Gotheray in Hybers Leid, and they were very grate men in that tymes zeire. (Translation from Scots: This Somerled was the son of Gillebryde M'Gilleadam, son of Sella, son of Mearshaighe, son of Swyffine, son of Malgheussa, son of Eacime, son of Gothefred, from whom they were called at that time Clan Gothofred, that is, Clan Gotheray in the Gaelic language, and they were very great men in those times.)^[119]

The name "Gofraid" also appears in numerous other versions of Somerled's ancestry.^[120]

Council of the Isles

Ruins on Eilean Mòr in Loch Finlaggan, looking toward the Páry Jury and the hills of Islay

Eilean na Comhairle - "Council Island" – lies just offshore from the ruins on Eilean Mòr Finlaggan, Islay

Finlaggan was the site of the court of the Buachaille nan Eileanan, the chief of Clan Donald. Eilean na Comhairle (council island) was originally a timber framed Crannog constructed in the 1st century BC, just offshore from Eilean Mòr (large island), which was known as the Island of St Findlugán during the Medieval period.^[121]

The Auld version of Monro's text has under No 55 "Ila" only "Ellan Forlagan, in the middle of Ila, ane faire iyle in fresche water" as the concluding sentence and there is no specific reference to the Council.^[122] Monipennie provides a slightly longer text as a translation from Buchanan about the government of the Isles that operated from Eilean na Comhairle at Finlaggan.^[123] However the Sibbald MS has a much longer description, the earliest and most detailed of the three main texts that have persisted into the modern era.^{[Poznámka 16]} Monro describes the membership of the Council, comprising "14 of the Iles best Barons" and its role as the supreme court of justice.^[124]

After the forfeiture of the Lordship of the Isles by Jakub IV in 1493 Finlaggan's buildings were razed and its coronation stone destroyed to discourage any attempts at restoration of the Lordship.^[125][126] The Council was briefly revived during Domhnall Dubh's 1545 rebellion, just four years before Monro's text was written.^[127] The barons listed by Monro are:

Hrad Kisimul, sídlo MacNeil z Barry

• Maclean z Duartu
• Maclean of Lochbuie
• MacLeod of Harris
• MacLeod z Lewise
• Mackinnon
• McNaie
• MacNeill of Gigho
• MacNeil z Barry
• MacDonald of Dunnyveg
• MacDonald of Ardnamurchan
• Clanranald
• MacDonald of Lochaber
• Biskup ostrovů
• Abbot of Iona^[128]

The identity of Clan McNaie is unknown.^[129]

Viz také

• Království ostrovů

Poznámky

Poznámky pod čarou

Reference

• Ballin Smith, B. and Banks, I. (eds) (2002) In the Shadow of the Brochs, the Iron Age in Scotland. Stroud. Tempus. ISBN  0-7524-2517-X
• Ballin Smith, Beverley; Taylor, Simon; a Williams, Gareth (2007) West over Sea: Studies in Scandinavian Sea-Borne Expansion and Settlement Before 1300. Leidene. Brill.
• Bray, Elizabeth (1996) The Discovery of the Hebrides: Voyages to the Western Isles 1745–1883. Edinburgh. Birlinn.
• Buchanan, George (1582) Rerum Scoticarum Historia. The Philological Museum. 2009 edition edited by Dana Sutton, with English translation. Retrieved 9 November 2012.
• Caldwell, David H. (2011) Islay, Jura and Colonsay: A Historical Guide. Edinburgh. Birlinn. ISBN  978-1-84158-961-9
• Campbell, John Lorne (ed) (1936) The Book of Barra. Acair – reprinted 2006.
• Heather, William (1804) A new and improved chart of the Hebrides or Lewis Islands and adjacent coast of Scotland. Skotská národní knihovna. Retrieved 30 July 2014.
• Patrick Hunter Gillies Netherlorn, Argyllshire, and its neighbourhood.
• Haswell-Smith, Hamish (2004). Skotské ostrovy. Edinburgh: Canongate. ISBN  978-1-84195-454-7.
• Laing, David (1874) "An episode in the life of Mrs. Rachel Erskine, Lady Grange, detailed by herself in a letter from St. Kilda, January 20, 1738, and other original papers". Sborník Společnosti starožitníků Skotska. xi Edinburgh. pp. 722–30.
• Mac an Tàilleir, Iain (2003) Ainmean-àite / Placenames. (pdf) Pàrlamaid na h-Alba. Vyvolány 26 August 2012.

• McArthur, Calum (1986) Place Names of Jura: a Guide. Vlastní vydání.
• MacLeod, Norma (2004) Raasay: The Island and Its People. Edinburgh. Birlinn ISBN  978-1-84158-280-1
• Matheson, Angus (April 1963) "Recenze Monro's Western Isles of Scotland and Genealogies of the Clans, 1549 by R. W. Munro". Skotský historický přehled. 42 No. 133, Part 1 pp. 48–51. Edinburgh. Edinburgh University Press/JSTOR.
• Moffat, Alistair (2005) Before Scotland: The Story of Scotland Before History. Londýn. Temže a Hudson
• Monipennie, John (1818) An Abridgement, or Summarie of the Chronicles of Scotland with a Briefe description of Scotland, to which is added The description of the Western Isles of Scotland &c. Edinburgh. David Webster. Probably first published 1612. (Appended to Memoirs of the Lord Viscount Dundee. (1818) Edinburgh, by Google Books.)
• Monro, sire Donald (1549) Popis západních ostrovů Skotska. Appin Regiment / Appin Historical Society. Retrieved 3 March 2007. First published in by William Auld, Edinburgh 1774.
• Munro, R. W. (1961) Monro's Western Isles of Scotland and Genealogies of the Clans. Edinburgh and London. Oliver a Boyd.
• Nicolson, Adam (2002) Sea Room. Londýn. HarperCollins. ISBN  0-00-653201-2
• Omand, Donald (ed.) (2006) Kniha Argyll. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-84158-480-0
• Stevenson A., Stewart, J and T. (1818) Miscellanea Scotica. A collection of tracts relating to the history, antiquities, topography, and literature of Scotland. Volumes 2 & 4. Glasgow. John Wylie and Co. Archive.org. Retrieved 25 November 2012.
• Thompson, Francis (1968) Harris and Lewis, Outer Hebrides. Newton Abbot. David a Charles. ISBN  0-7153-4260-6
• Watson, W. J. (1994) Keltská místní jména Skotska. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-84158-323-5. First published 1926.
• Woolf, Alex (2005) "The origins and ancestry of Somerled: Gofraid mac Fergusa and The Annals of the Four Masters " (pdf) in Mediaeval Scandinavia 15.
• Youngson, Peter (2001) Jura: Island of Deer. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-84158-136-4

Slovníky

• Am Faclair Beag: An English – Scottish Gaelic dictionary incorporating Dwelly Faclair.com. Retrieved 1 December 2012.
• Latinský slovník. Digitální knihovna Perseus. Tufts University. Retrieved 1 December 2012.
• Online slovník Skotů. Scots-online.org. Retrieved 1 December 2012.

Další čtení

• A Description of The Western Isles of Scotland, a 2010 English translation by Austin Mardon

externí odkazy

• "A Description of the Western Isles of Scotland Called Hybrides, by Sir Donald Monro" at Undiscovered Scotland.