Hallaig - Hallaig

Hallaig je nejuznávanější báseň Sorley MacLean, významný skotský básník 20. století.^[1] Po napsání si MacLean získal slávu v anglicky mluvícím světě. Původně byl napsán v Skotská gaelština od doby, kdy se autor narodil na ostrově Raasay, kde Skotská gaelština byl každodenní jazyk.^[1] V průběhu času byla báseň přeložena jak do angličtiny, tak do nížinných Skotů. Nedávný překlad (2002) vytvořil Seamus Heaney, an irština Nobelova cena vítěz.

Pozadí

Dva pohledy na ruiny Hallaig

Báseň je pojmenována po opuštěném městečku na jihovýchodním rohu Hebridean ostrov Raasay, rodiště básníka. Osada Hallaig se vylidnila mezi lety 1852 a 1854 George Rainy a protože byli postiženi příbuzní MacLeana^[2] autor se rozhodl ve své básni evokovat komunitu této opuštěné vesnice.^[3] Je to úvaha o povaze času a historickém dopadu Vysočiny opouštějící prázdnou krajinu osídlenou pouze duchy vystěhovaných a těch, kteří byli nuceni emigrovat.

Hallaig byl napsán v Edinburghu asi 100 let po vylidnění ostrova Raasay a původně byl publikován v gaelském časopise Gairm.

Báseň je pozoruhodná jeho rozmístěním obrazů přírody, a v tomto ohledu je nadnesená Duncan Ban MacIntyre je Beinn Dorain, zejména v odkazech na lesy a jeleny.

Kulturní vlivy

Hallaig je začleněn do textu Jacobite Rising, an opera podle Peter Maxwell Davies, a může být slyšen přečíst MacLean, jako součást písně "Hallaig" na Martyn Bennett album Bothy kultura.

MacLean intenzivně hovořil o básni v dokumentu Timothy Neat pro RTÉ, Hallaig: Poezie a krajina Sorley MacLean v roce 1984 například analyzoval, jak moc ho ovlivnila tradiční gaelská píseň.^[4]

Báseň inspirovala varhanní dílo William Sweeney s názvem "Hallaig 12 '" zadaný pro inaugurační koncert Flentrop Organ v Katedrála Dunblane.

Název MVHallaig byl vybrán pro Caledonian MacBrayne'první trajekt na vozidlo s hybridním pohonem,^[5] zahájena v prosinci 2012 a nyní slouží Sconser Raasay trasa.

Analýza

Analýzou anglické verze (přeložil sám MacLean) je možné si všimnout, že použil vyprávění z pohledu první osoby a tato technika umožňuje divákům sdílet emoce autora.^[6]

"Okno je přibité a nastoupené / Skrz který jsem viděl Západ / A moje láska je u Burn of Hallaig, / Bříza,"

Časový rámec je nejistý, protože MacLean používá různé časy k míchání minulosti a současnosti. Podle analýzy BBC,^[3] „bříza zobrazuje něco živého, ale také zakořeněného v povaze a historii místa.“

Dodávají také, že „Láska MacLeana je přirovnávána ke stromu a zosobňována jako žena nebo dívka. Mohla by odkazovat na jeho lásku k místu a lidem (...) nebo by to mohla být konkrétní žena, kterou obdivuje a cítí láska pro. “

„Je to bříza, líska, / přímý, štíhlý mladý jeřáb.“

MacLean vytváří také vztah mezi lidmi a přírodou, což naznačuje, že jsou jedno a totéž a plantáže borovic souvisejí s umělou krajinou:

„Nejsou to dřevo, které miluji“

V následujícím řádku vypravěč ukazuje své utrpení, když si uvědomí, že jeho lidé jsou mrtví a vesnice, kterou zanechali, je prázdná, což diváky dělí o jeho bolest. Je však pro něj stále velmi těžké to přijmout kvůli jeho popření toho, co se stalo.

„Jsou stále v Hallaigu ... mrtví byli viděni živí.“