Guillermo Meza (umělec) - Guillermo Meza (artist)
Guillermo Meza (11. září 1917 - 2. října 1997) byl a Mexický malíř, známý svými oleji zobrazujícími fantastické pozadí a často zkreslené lidské postavy, obvykle s vypovězením společnosti. Narodil se a Tlaxcalteca domorodý otec skromných prostředků, ale jeho rodiče se zajímali o umění, historii a literaturu. Meza projevil zájem o umění a hudbu v mládí, studoval malbu u Santos Balmori. Později se přiblížil Diego Rivera hledat učňovskou přípravu, ale místo toho ho malíř doporučil na prestižní Galería de Arte Mexicana, která mu pomohla rozvíjet se jako umělec a dvacet let propagovala jeho tvorbu. Meza získal za svou práci během své kariéry různá ocenění a bylo mu také uděleno členství v Salón de la Plástica Mexicana.
Život
Meza byl synem Militóna Mezy Garcíi, domorodého obyvatele Tlaxcalteca a Soledad Alvarez Moliny.[1][2] vyrůstající v Colonia Peralvillo sousedství Mexico City.[3]
Jeho otec byl krejčí a navzdory svým skromným prostředkům se on i jeho manželka zajímali o kulturu, nakupovali knihy a časopisy na témata jako malba, hudba, historie a literatura.[3] Meza projevoval zájem o kresbu a hudbu od útlého věku, počínaje kresbou, když mu bylo osm. Od dvanácti do devatenácti let studoval hudbu na několika nástrojích na Escuela Popular de Música José Austri.[1][3]
Jeho formální školní docházka prošla až do deváté třídy kvůli rodinným financím, poté pracoval se svým otcem. Věnoval se však i práci ilustrující časopisy a ve volném čase kopíroval klasické postavy jako např Venuše de Milo a Nike Samothrace, což mu pomohlo zvládnout lidské tělo a emoce, které dokáže vyjádřit.[3]
V roce 1933 vstoupil na Escuela Noctora de Arte para Trabajadores Num 1, studoval rytinu u Francisco Díaz de León a kreslení se Santosem Balmori.[3][4]
Balmori pozval Mezu, aby pracoval jako pomocník na nástěnných malbách, které dostal za úkol malovat Morelia, Michoacán. Za peníze, které vydělal, Meza navštěvoval Escuela España-México, školu založenou pro dům a vzdělávání 500 španělských dětí, které uprchly z španělská občanská válka .[1][4] Tam se seznámil s Josefa Sándezem, známým spíše jako Pepita, a manželé se vzali v roce 1947 a produkovali čtyři děti Carolina, Federico, Magdalenu a Alejandra.[1] Pepita zemřela v roce 1968 v domě páru v domě Contreras sousedství Mexico City, což způsobilo, že Meza na nějaký čas úplně přestala malovat.[1][4]
Meza zemřela ve věku 80 let na vnitřní krvácení a srdeční selhání, komplikace cukrovky. Tělo bylo pohřbeno na Panteón Jardin v Mexico City.[2][5]
Kariéra
Když se Meza vrátil z Morelie do Mexico City, byl ve finanční tísni a přinutil ho pracovat, jako je krejčí, mechanik a fotografický retušér.[4] Potom šel za Diegem Riverou požádat o jakési učení. Místo toho Rivera požádala, aby si prohlédla Mezovu práci, dokonce si šla prohlédnout celou sbírku do domu pro mládež. Rivera pod dojmem mu řekl, že nepotřebuje učení, a místo toho napsal doporučující dopis Inés Amor, majitel prestižní Galería de Arte Mexicano.[3][4]
Od 40. do 60. let 20. století tato galerie zajišťovala prodej jeho díla a propagovala ho na různých výstavách v Mexiku i v zahraničí. Amor také uznal Mezův talent a věnoval mladému umělci zvláštní pozornost. Když se ho ujala jako klientka, odmítla převzít obvyklou třicetiprocentní provizi z jeho prodeje, dokud Meza nebyla ekonomicky stabilní. Ona také najala Meza manželku jako sekretářka. Galerie také pomohla Mezovi profesionálně se rozvíjet a umožnila mu vidět díla Rufino Tamayo, a setkat se s lidmi, jako je Igor Stravinskij, León Felipe, Carlos Chávez, Silvestre Revueltas, Xavier Villaurrutia, José Clemente Orozco, David Alfaro Siqueiros, Salvador dali, Max Ernst, André Breton a Henry Moore mezi mnoha dalšími významnými lidmi.[3][4]
Jednotlivé výstavy Mezy během jeho kariéry zahrnovaly výstavy Galería i různá muzea, včetně Museo de Arte Moderno.[4] Kolektivní výstavy zahrnovaly účast na výstavě Arte Mexicano v New Yorku v roce 1940, téhož roku představil El cargador na Mezinárodní výstavě surrealismu.[2]
Jeho práce lze nalézt ve sbírkách převážně v Mexiku a Spojených státech.[4] Patří mezi ně sbírky Instituto Nacional de Bellas Artes, Banco Nacional de México Club de Industriales, Excélsior kanceláře, Museo de Monterrey, Muzeum moderního umění v New Yorku, Muzeum umění Michiganská univerzita, San Francisco Museum of Modern Art, Art Institute of Chicago, Galerie umění Stanfordská Univerzita, Philadelphia Museum of Art, Nadace Thomase Gilcrease v Oklahomě a Muzeum umění Ponce na University of Puerto Rico.[3]
I když je nejlépe známý svou plátěnou prací, dělal také další projekty. V roce 1951 udělal pět nástěnných panelů pro Instituto Mexicano del Seguro Social v roce 1951 a v roce 1958 namaloval akrylovou nástěnnou malbu na dřevo Los Cuatro elementos pro Club de Industriales.[3] Pracoval také na scénách a kostýmech pro různá divadelní představení a kina, počínaje hrou The Adding Machine od Elmer Rice a Academia Mexicana de Danza v roce 1947 a divadelní skupina La Linterna Mágica v režii Ignacia Retese v roce 1948.[5] Poté následovala další práce s taneční akademií, film Mictlán od Raúla Kamffera z roku 1971 a představení K.P.H. Balet Rossana Filomarino v Mexiku a Itálii. V roce 1977 také pracoval pro Balet Trío Alejandra Mezy a Královský balet Dens Norske Opera z Oslo.[2][3][4]
Prvním uznáním Meza za jeho práci byla cena domu Shering-Kahlbaum v roce Berlín za zápletku a kresby, které vytvořil pro film v roce 1940. V roce 1949 získal druhé místo v soutěži sponzorované deníky Excélsior pod názvem la ciudad de México interpretada por sus pintores. V letech 1953 a 1954 získal první místo na soutěžích „zimních salónů“ Salón de la Plástica Mexicana, která mu udělila členství. V roce 1961 získal čestné uznání na Tokijském bienále.[3][4]
Umění
Meza začala kreslit, úplně prozkoumat toto médium a poté namalovat kvaš. Olejům se úplně věnoval až v roce 1939. Ačkoli se tvrdí, že Meza byl samouk, je známo, že významné období studoval u Santose Balmoriho.[3]
Během jeho života se jeho estetické zájmy lišily od expresionismus, Dadaismus a postdadaismus a potom surrealismus .[2] Jeho raná díla byla v expresionistickém stylu se symbolikou roztržky a vypovězení společnosti. Poté experimentoval s technikami dadaismu, které ustoupily jakémusi anarchismu hledajícímu „čistou svobodu“.[1] Ty však ustoupily surrealismu jako méně extrémnímu výrazu, protože se stal obdivovatelem André Bretona i Sigmund Freud,[1] sám sebe nazval „apolitickým surrealistou“ s objevujícími se prvky realismu, díky čemuž jeho dílo nebylo ani doslovné, ani represivně symbolické.[4]
Témata jeho práce se zaměřila na fantazii, náboženství a mýtus, zejména domorodé mexické myšlení v jeho pozdější práci.[2] Pozadí je téměř čistá fantazie, jako v mimozemských světech, s čísly, které jsou obecně více meditativní než racionální. Jeho lidské postavy mají často deformace nebo změny na svých končetinách, například zasahují do listí nebo ohnivých jazyků a někdy v záhadných konkávnostech, které vyvolávají hrůzu. To vedlo k porovnání jeho obrazů s obrazy poezie William Blake a obrazy Francisco Goita.[3] Jeho práce však nikdy nedosáhla extrémních deformací, jako byla ta Salvadora Dalího.[1] Jeho fantazie inklinovala k odsuzování zla společnosti, s reflexními tématy, která mohla být zraňující a bolestivá.[3]
Jeho pozdější práce je poznamenána vlivem domorodé mexické tradice, zejména tradice jeho otce Tlaxcalteca, vedoucí k jakémusi surrealismu založenému spíše na domorodé magii a kosmickém vidění než na Evropě.[1][4] Tento posun nepřišel pouze z jeho dědictví (oba jeho rodiče byli „curanderos “Nebo šamanští léčitelé), ale také z identifikace s bojem mexických marginalizovaných domorodců.[1][3]
Reference
- ^ A b C d E F G h i j Enrique Salazar H. „Guillermo Meza, pintor surrealista“ [Guillerno Meza, surrealistický malíř] (ve španělštině). Mexico City: časopis Mexico Desconocido. Citováno 16. srpna 2013.
- ^ A b C d E F Tesoros del Registro Civil Salón de la Plástica Mexicana [Poklady civilního rejstříku Salon de la Plástica Mexiana] (ve španělštině). México: Gobierno del Distrito Federal y CONACULTA. 2012. s. 138–139.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Vision de México y sus Artistas. Já. Mexico City: Qualitas. 2001. s. 248–251. ISBN 968 5005 58 3.
- ^ A b C d E F G h i j k l Guillermo Tovar de Teresa (1996). Repertoár umělců v Mexiku: plastické a dekorativní umění. II. Mexico City: Grupo Financiero Bancomer. p. 348. ISBN 968 6258 56 6.
- ^ A b „1917: Nace el pintor mexicano Guillermo Meza“ [1917: Narodil se mexický malíř Guillermo Meza] (ve španělštině). Torreón, Mexiko: El Siglo de Torreón. 11. září 2012. Citováno 16. srpna 2013.