Ogura Hyakunin Isshu - Ogura Hyakunin Isshu

První báseň karta Hyakunin Isshu, představovat Císař Tenji
Ogura shikishi od Teiky

Hyakunin Isshu (百 人 一 首) je klasická japonská antologie sto Japonců waka sto básníků. Hyakunin isshu lze přeložit na „sto lidí, každá báseň“; může také odkazovat na karetní hru z uta-garuta, který používá balíček složený z karet založených na Hyakunin Isshu.

Nejslavnější a standardní verzi sestavil Fujiwara no Teika (1162–1241), zatímco žil v Okres Ogura z Kjóto.[1] Proto je také známý jako Ogura Hyakunin Isshu (小 倉 百 人 一 首).

Sestavení

Jeden z Teikiných deníků, Meigetsuki, říká, že jeho syn Tameie požádal ho, aby uspořádal sto básní pro Tameieho tchána, Utsunomiya Yoritsuna, který zařizoval bydlení poblíž Mount Ogura;[2] odtud celé jméno Ogura Hyakunin Isshu. Aby bylo možné vyzdobit obrazovky rezidence, Fujiwara no Teika vytvořil listy kaligrafické básně.[3]

Hishikawa Moronobu (1618–1694) dřevěný blok portréty pro každého z básníků obsažených v antologii.[4] Katsukawa Shunshō (1726–1793) navrhl tisky pro a plná barva vydání vydané v roce 1775.[5]

Za svého života byl Teika lépe známý pro jiné práce. Například v 1200 (Shoji 2), Teika připravila pro ex- další antologii sto básníCísař Go-Toba. Tomu se říkalo Shoji Hyakushu.[6]

Básníci

  1. Císař Tenji (天 智 天皇)
  2. Císařovna Jito (持 統 天皇)
  3. Kakinomoto no Hitomaro (柿 本人 麻 呂)
  4. Yamabe no Akahito (山 部 赤 人)
  5. Sarumaru Dayu (猿 丸 大夫)
  6. Střední rádce Yakamochi (中 納 言 家 持)
  7. Abe no Nakamaro (阿 倍 仲 麻 呂)
  8. Kněz Kisen (喜 撰 法師)
  9. Ono no Komachi (小野 小 町)
  10. Semimaru (蝉 丸)
  11. Radní Takamura (参議 篁)
  12. Velekněz Henjo (僧 正 遍 昭)
  13. V důchodu Císař Yōzei (陽 成 院)
  14. Ministr levice z Kawary (河 原 左 大臣)
  15. Císař Kōkō (光 孝 天皇)
  16. Střední rádce Yukihira (中 納 言行 平)
  17. Ariwara žádná Narihira Syn (在 原 業 平 朝臣)
  18. Fujiwara no Toshiyuki Syn (藤原 敏 行 朝臣)
  19. Ise (伊 勢)
  20. Princ Motoyoshi (元 良 親王)
  21. Kněz Sosei (素性 法師)
  22. Fun'ya žádný Yasuhide (文 屋 康 秀)
  23. Žádný Chisato (大江 千里)
  24. Kanke (菅 家)
  25. Ministr pravice Sanjō (三条 右 大臣)
  26. Teishin-ko (貞 信 公)
  27. Střední rádce Kanesuke (中 納 言 兼 輔)
  28. Minamoto žádný Muneyuki Syn (源 宗 于 朝臣)
  29. Ōshikōchi žádný Mitsune (凡 河内 躬 恒)
  30. Mibu žádný tadamin (壬 生 忠 岑)
  31. Sakanoue no Korenori (坂 上 是 則)
  32. Harumichi žádný Tsuraki (春 道 列 樹)
  33. Ki no Tomonori (紀 友 則)
  34. Fujiwara no Okikaze (藤原 興 風)
  35. Ki no Tsurayuki (紀 貫 之)
  36. Kiyohara no Fukayabu (清 原 深 養父)
  37. Fun'ya žádný Asayasu (文 屋 朝 康)
  38. Ukon (右 近)
  39. Radní Hitoshi (参議 等)
  40. Taira no Kanemori (平 兼 盛)
  41. Mibu žádný Tadami (壬 生 忠 見)
  42. Kiyohara žádný Motosuke (清 原 元 輔)
  43. Úřadující prostřední poradce Atsutada (権 中 納 言 敦 忠)
  44. Střední rádce Asatada (中 納 言 朝 忠)
  45. Kentoku-ko (謙 徳 公)
  46. Sone no Yoshitada (曽 禰 好 忠)
  47. Kněz Egyo (恵 慶 法師)
  48. Minamoto žádný Shigeyuki (源 重 之)
  49. Ōnakatomi no Yoshinobu Syn (大中 臣 能 宣朝臣)
  50. Fujiwara no Yoshitaka (藤原 義 孝)
  51. Fujiwara no Sanekata Syn (藤原 実 方朝臣)
  52. Fujiwara no Michinobu Syn (藤原 道 信 朝臣)
  53. Matka správného kapitána Michitsuna (右 大将 道 綱 母)
  54. Matka čestného velkého ministra (儀 同 三 司 母)
  55. Horní rádce Kintó (大 納 言 公 任)
  56. Izumi Shikibu (和 泉 式 部)
  57. Murasaki Shikibu (紫 式 部)
  58. Daini no Sanmi (大 弐 三位)
  59. Akazome Emon (赤 染 衛 門)
  60. Koshikibu no Naishi (小 式 部 内侍)
  61. Ise no Taifu (伊 勢 大 輔)
  62. Sei Shonagon (清 少 納 言)
  63. Mistr levého hlavního města Michimasa (左 京 大夫 道 雅)
  64. Úřadující prostřední poradce Sadayori (権 中 納 言 定 頼)
  65. Sagami (相 模)
  66. Senior velekněz Gyosone (大 僧 正 行 尊)
  67. Suo žádný Naishi (周 防 内侍)
  68. V důchodu Císař Sanjō (三条 院)
  69. Kněz Noin (能 因 法師)
  70. Kněz Ryōzen (良 暹 法師)
  71. Horní rádce Tsunenobu (大 納 言 経 信)
  72. Kii z domácnosti princezny Yūshi (祐 子 内 親王 家 紀 伊)
  73. Úřadující prostřední poradce Masafusa (権 中 納 言 匡 房)
  74. Minamoto žádný Toshiyori Syn (源 俊 頼 朝臣)
  75. Fujiwara žádný Mototoshi (藤原 基 俊)
  76. Laický nováček chrámu Hosshō-ji, bývalý Kampaku a kancléř říše (法 性 寺 入道 前 関 白太政 大臣)
  77. V důchodu Císař Sutoku (崇 徳 院)
  78. Minamoto no Kanemasa (源 兼 昌)
  79. Mistr levého hlavního města Akisuke (左 京 大夫 顕 輔)
  80. Horikawa, obsluha císařovny Taiken (待 賢 門 院 堀 河)
  81. Později Tokudaiji ministr levice (後 徳 大寺 左 大臣)
  82. Kněz Dooin (道 因 法師)
  83. Mistr domácnosti vdovy císařovny Shunzei / Toshinari (皇太后 宮 大夫 俊 成)
  84. Fujiwara no Kiyosuke Syn (藤原 清 輔 朝臣)
  85. Kněz Vyhýbej se (俊 恵 法師)
  86. Kněz Saigyo (西行 法師)
  87. Kněz Jakuren (寂 蓮 法師)
  88. Obsluha císařovny Koka (皇 嘉 門 院 別 当)
  89. Princezna Shikishi (式子 内 親王)
  90. Obsluha císařovny Inpu (殷富 門 院 大 輔)
  91. Gokyogoku regent a bývalý kancléř říše (後 京 極 摂 政 前 太 政 大臣)
  92. Sanuki, doprovod císaře Nijo ve výslužbě (二条 院 讃 岐)
  93. Ministr pravice Kamakura (鎌倉 右 大臣)
  94. Radní Masatsune (参議 雅 経)
  95. Bývalý vysoký velekněz Jien (前 大 僧 正 慈 円)
  96. Laický nováček a bývalý kancléř říše (入道 前 太 政 大臣)
  97. Úřadující prostřední poradce Teika / Sadaie (権 中 納 言 定 家)
  98. Juniorské druhé místo Ietaka (従 二 位 家 隆)
  99. V důchodu Císař Go-Toba (後 鳥羽 院)
  100. V důchodu Císař Juntoku (順 徳 院)

Básně

An Edo-období ilustrovaný Hyakunin Isshu kniha, s Priestem Kisenem a Ono no Komachi.

Báseň číslo 2

Vizuálně popisná báseň přisuzovaná Císařovna Jito. Teika si vybrala tuto báseň z Shin Kokin Wakashū:

春 過 ぎ て 夏 来 に け ら し白 妙 の
衣 干 す て ふ 天 の 香 具 山
haru sugite natsu kinikerashi shirotae č
koromo hosu chō Ama no Kaguyama
Jaro pominulo a na voňavé hoře Kagu - milované bohy - se vysílají bílé letní šaty.[7]
(Shin Kokin Wakashū 3:175)

Originál pravděpodobně vycházel z básně Man'yōshū (kniha 1, báseň 28) od stejného básníka.

Báseň číslo 26

Je připisována zcela jiná báseň Sadaijin Fujiwara no Tadahira v kontextu velmi konkrétního incidentu. Po abdikaci bývalý Císař Uda navštívil Mount Ogura v Provincie Yamashiro. Krása podzimních barev javorů na něj udělala tak velký dojem, že nařídil Fujiwara no Tadahira povzbudit Udaina syna a dědice, Císař Daigo, navštívit stejnou oblast.

Princ Tenshin nebo Teishin (貞 信 公, Teishin-ko) bylo Tadahirovo posmrtné jméno, a toto je jméno použité v překladu básně Williama Portera, který uvádí, že „[j] javory hory Ogura / Kdyby rozuměly / Nechaly by si jejich brilantní listy / dokud by vládce tohoto přistát / projít se svou královskou kapelou. “ Doprovodná ilustrace z 18. století ukazuje osobu, která následkem toho má na koni vola v průvodu s chůzí pěšky. Skupina prochází oblastí javorových listů.[8]

Teika si vybrala tuto báseň z Shui Wakashū pro sbírku stovek básní:

小 倉 山峰 の も み ぢ 葉 心 あ ら ば
今 ひ と た び の 行 幸 ま た な む
Důl Ogura-yama žádný momijiba kokoro araba
ima hitotabi no miyuki matanan[9]
Javorové listy na hoře Ogura: kdybyste měli srdce, čekal bych na další královskou návštěvu![10]
(Shui Wakashū 17:1128)

Překlady do angličtiny

The Ogura Hyakunin Isshu byl mnohokrát přeložen do mnoha jazyků a do angličtiny, počínaje Yone Noguchi je Hyaku Nin Isshu v angličtině v roce 1907.[11]

Mezi další překlady patří:

  • William N. Porter, Sto veršů ze starého Japonska (1909)
  • Clay MacCauley, Hyakunin-isshu (jednotlivé písně stovky básníků) (1917)
  • Tom Galt, Malá pokladnice stovky lidí, každá po jedné básni (1982)
  • Joshua S. Mostow, Obrázky srdce: Hyakunin Isshu ve slově a obrazu (1996)
  • Peter MacMillan, Sto básníků, každá jedna báseň: Pokladnice klasického japonského verše (2008; Penguin Classics, přepracované vydání 2018)
  • Emiko Miyashita a Michael Dylan Welch, 100 Poets: Passions of the Imperial Court (2008)

Další antologie Hyakunin Isshu

Mnoho dalších antologií sestavených podle stejných kritérií - sto básní sto básníků - zahrnuje slova hyakunin isshu, zejména druhá světová válka -éra Aikoku Hyakunin Isshu (愛国 百 人 一 首)nebo Sto vlasteneckých básní od stovky básníků. Důležité je také Kyōka Hyakunin Isshu (狂歌 百 人 一 首), série parodií originálu Ogura sbírka.

Karetní hra

Teikova antologie je základem karetní hry o karuta, který je populární již od Edo období.[12]

Mnoho forem hraní her s Hyakunin Isshu existují v Japonsku, jako např Uta-garuta, základ pro konkurenční karuta (kyōgi karuta).[13]

Poznámky

  1. ^ Mostow, Joshuo. (1996). Obrázky srdce: Hyakunin Isshu slovem i obrazem, s. 25.
  2. ^ Ogurayama: Zeměpisná šířka: 34 ° 53 '60 severní šířky, Zeměpisná délka: 135 ° 46' 60 východní délky; Webové stránky prefektury Kjóto: severozápadně od parku Arashiyama Archivováno 2011-07-22 na Wayback Machine.
  3. ^ Mostow, 94.
  4. ^ Hishikawa, Moronobu; Fujiwara, Sadaie (1680). „100 básní od 100 básníků“. Světová digitální knihovna (v japonštině). Citováno 7. června 2013.
  5. ^ Carpenter, John T. (2008). Designed for Pleasure: The World of Edo Japan in Prints and Paintings, 1680-1860. Asia Society a Japanese Art Society of America. str. 106.
  6. ^ Brower, Robert H. (podzim 1976). „Fujiwara Teika je stovky básní v posvátné éře“. Monumenta Nipponica. 31 (3): 223–249. doi:10.2307/2384210. JSTOR  2384210.
  7. ^ Fujiwara, Teika (2018). Sto básníků, každá jedna báseň: Pokladnice klasického japonského verše. Přeložil MacMillan, Peter. Penguin UK. ISBN  9780141395944.
  8. ^ Fujiwara, Sadaie (2007). Sto veršů ze starého Japonska, překlad překladu Hyakunin Isshu. Přeložil Porter, William N. (ilustrováno, dotisk ed.). Tuttle Publishing. s. 25–26. ISBN  9784805308530.
  9. ^ Moderní romanizace posledního řádku by byla miyuki matanamu („Čekejte na císařovu pouť“); aplikací historický kana pravopis, matanamu by se vyslovovalo matanan.
  10. ^ Kamens, Edward; Kamens, Howard I. (1997). Utamakura, narážka a intertextualita v tradiční japonské poezii (ilustrované vydání). Yale University Press. str. 102. ISBN  9780300068085.
  11. ^ Yone Noguchi, Hyaku Nin Isshu v angličtině, Waseda Bungaku (1907)[trvalý mrtvý odkaz ]
  12. ^ Honan, William H. „Proč si miliony v Japonsku přečetly vše o poezii,“ New York Times. 6. března 2000.
  13. ^ Bull, David (1996). „Karuta: Sport nebo kultura?“. Japan Quarterly. 43 (1): 63 - přes ProQuest.

Viz také

Reference

Další čtení

  • Sto básníků, každá jedna báseň: Překlad Ogura Hyakunin Isshu, Peter McMillan, předmluva Donalda Keene. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN  978-0-231-14398-1
  • Sto básníků, každá jedna báseň: Pokladnice klasického japonského verše, Peter McMillan. London: Penguin Classics, 2018. ISBN  9780141395937
  • 100 Poets: Passions of the Imperial Court, Emiko Miyashita a Michael Dylan Welch, překladatelé. Tokio: Knihy PIE, 2008. ISBN  978-4-89444-757-8 Tato kniha je k dispozici také jako aplikace pro iPad / iPhone.

externí odkazy