Renku - Renku - Wikipedia

Renku (連 句, "spojené verše")nebo haikai no renga (俳 諧 の 連 歌, „komiksově propojený verš“),[1] je japonská forma populární společné poezie. Jde o vývoj starší japonské básnické tradice ushin renga nebo ortodoxní společný propojený verš. Na shromážděních v renku se zúčastnění básníci střídají a poskytují střídavé verše 17 a 14 morae. Zpočátku haikai no renga se vyznamenala vulgárností a hrubostí vtipu, než vyrostla v legitimní uměleckou tradici a nakonec porodila haiku forma japonské poezie. Termín renku získala měnu po roce 1904, kdy Kyoshi Takahama začal používat.[Citace je zapotřebí ]

Rozvoj

Nejstarší známá sbírka haikai spojených veršů se objevuje v první císařské antologii renga, Tsukubashū (1356–57).[2]

Tradiční renga byla skupinová aktivita, při které každý účastník projevil svůj důvtip spontánním složením verše v reakci na verš, který předcházel; čím zajímavější je vztah mezi těmito dvěma verši, tím působivější jsou básníkovy schopnosti. Vazby mezi verši se mohly pohybovat od vulgárních po umělecké, ale jak se renga ujali zkušení básníci a vyvinuli se do stanovené podoby, vulgárnost jejích počátků začala být ignorována.

Haikai no renga v reakci na zatuchlé formy, které mu předcházely, přijaly tento vulgární postoj a byly typické pohrdáním tradičními poetickými a kulturními myšlenkami a drsným nekulturním jazykem, který používala. The haikai Duch, jak se mu začalo říkat, zahrnoval přirozený humor, který vycházel z kombinace různorodých prvků. Za tímto účelem básníci haikai často kombinovali prvky tradičních básní s novými, které vytvořili. Známým příkladem tohoto raného postoje je otevírací dvojverší, možná od Yamazaki Sōkan (1464–1552), z jeho Inutsukubashū (犬 筑波 集, „Mongrel Renga Collection“).

Dostal následující výzvu:

kasumi no koromo suso wa Nurekeri

Oděv oparu je na lemu mokrý

na kterou odpověděl:

sahohime no haru tachi nagara shito o shite

Princezna Saho z jara naštvala, když stála[3]

Tato báseň jasně odvozuje svůj humor od hodnoty šoku. Nikdy předtím se v zaznamenané japonské kultuře neodvážil někdo takovým způsobem mluvit o bohyni jara.[4] Přijetí zdánlivě tradiční a poetické výzvy a vstřikování vulgárního humoru při zachování spojení vlhkých lemů a jarních mlh bylo přesně to, čím byli raní haikai básníci známí.

Srovnatelná, i když méně rozvinutá tradice „propojeného verše“ (lién jù, napsaný se stejnými znaky jako 'renku') se vyvinul v Dynastie Čchin Čína,[5] a bylo argumentováno, že tato čínská forma ovlivňovala japonskou rengu během jejího formativního období.[6]

Formáty používané v renku

Níže je uveden seznam formátů, které se nejčastěji používají při psaní renku[Citace je zapotřebí ]

Název formátuČíslo
slok		Počet kaishi
(psací listy)		Číslo
stran		PůvodceDatum původu
Kasen (poetické géniové)3624neznámý1423[Citace je zapotřebí ]
Han-kasen (napůl kasen)1812neznámý17. století

Viz také

  • Kolaborativní poezie
  • Haikai - žánr, který zahrnuje renku a související formy, jako je haiku, senryū, haiga a haibun
  • Kigo - sezónní slovo nebo fráze používané v mnoha verších renku
  • Seznam japonských sborníků poezie
  • Matsuo Bashō - japonský básník 17. století, který přivedl renku na vrchol uměleckého úspěchu
  • Renga - dřívější kolaborativní poezie, z níž se renku vyvinula
  • Renshi, moderní vývoj renga a renku
  • Sarumino - magnum opus bašó-školní poezie, obsahující čtyři kasen renku
  • Zimní dny - animovaný film z roku 2003, založený na jednom z renku ve sbírce stejného jména od japonského básníka 17. století Bashō

Poznámky

  1. ^ Crowley, Cheryl, překladatel Horikiri Minoru. „Exploring Bashō's World of Poetic Expression: Soundscape Haiku“ v editoru Kerkham, Eleanor. Poetické prostory Matsuo Bashō: Zkoumání křižovatek Haikai. Palgrave Macmillan, 2006. ISBN  9781403972583 p159
  2. ^ Shirane, Haruo (2012). Tradiční japonská literatura: Antologie, začátky do roku 1600. Columbia University Press. p. 522.
  3. ^ Sato, Hiroaki. Sto žab: od rengy přes haiku po angličtinu, Weatherhill 1983, ISBN  0-8348-0176-0 str. 53
  4. ^ Keene, Donald 1999. Svět ve zdech: Historie japonské literatury, sv. 2 New York: Columbia University Press. p16
  5. ^ Reckert, Stephen, Beyond Chrysanthemums: Perspectives on Poetry East and WestOxford University Press, 1993, ISBN  0-19-815165-9, s. 43
  6. ^ Sato, 1983, s. 11