Matouš 2:18 - Matthew 2:18 - Wikipedia

Matouš 2:18
← 2:17 2:19 →
Michelangelo socha Rachel
Rezervovat	Matoušovo evangelium
Křesťanská biblická část	Nový zákon

Matouš 2:18 je osmnáctý verš druhé kapitoly Matoušovo evangelium v Nový zákon. Herodes nařídil Masakr nevinných a tento verš cituje z Kniha Jeremiáše ukázat, že tuto událost předpověděli proroci.

Obsah

V Verze King James bible text zní:

V Rámovi byl slyšet hlas,

nářek, pláč a

velký smutek, pro který Rachel pláče

její děti, a nebude

potěšeni, protože nejsou.

The Světová anglická bible překládá pasáž jako:

„V Rámě byl slyšet hlas,

nářek, pláč a velký smutek,

Rachel pláče pro své děti;

nebude se utěšovat,

protože už nejsou. “

Kolekce dalších verzí viz BibleHub Matthew 2:18

Analýza

Verš je citát z Jeremiáš 31:15. Toto je první ze tří případů, kdy Matthew citoval Jeremiáše, ostatní jsou Matouš 16:14 a Matouš 24: 9.^[1] Verš je podobný Masoretický, ale nejde o přesnou kopii naznačující, že by mohlo jít o přímý překlad z hebrejštiny. V Jeremjášovi je tento verš popisem Rachel, dlouho mrtvá matka severních kmenů, truchlící nad tím, jak jsou její děti Asyřany zajaty.^[2] Tento smutek se tedy týká narození masakru nevinných, ale zmínka o nuceném exilu se může také vztahovat na útěk svaté rodiny do Egypta.^[3]

Toto bylo dlouho považováno za jeden z Matthewových nepolapitelnějších starozákonních odkazů.^[4] Vědci poukázali na řadu problémů s kontextem a původním významem. Rachelina hrobka je již dlouho spojována s Betlém důležité spojení mezi tady a masakrem, který tam probíhá. Brown však poznamenává, že tento názor je pravděpodobně nesprávný. Genesis uvádí, že Rachel zemřela a byla pohřbena při cestě do Betléma, což znamená, že byla stále v určité vzdálenosti od města. V tomto verši se zdá, že autorka Jeremiáše tvrdí, že byla pohřbena Ramah, město asi pět mil od Betléma. Hebrejské slovo Ráma lze také přeložit jako „vysoko“ a některé verze Jeremjáše používají toto znění. „Zdálo se, že je slyšet hlas vysoko“ logicky zapadá do Matthewova příběhu, ale je celkem jasné, že se o městě mluví.^[5]

Dalším problémem je, že Betlém je v Judsku, a proto byli jeho lidé považováni za děti Leah ne Rachel. Verš je také poněkud vytržen z kontextu. Úryvek v Jeremjášovi je ve skutečnosti radostným zakončením informací, že Bůh zachránil Izraelity a děti budou bez úhony. To neplatí pro děti z Betléma, které nenacházejí pomoc na poslední chvíli. V katolické a pravoslavné církvi však Svatí nevinní byli prohlášeni za všechny svaté, čímž se setkali s Jeremjášovým poselstvím o osvobození.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením však je, že Rachel představuje její potomky ještě důležitěji ženy, jejichž děti přišly o děti. Hlas, který slyšel v Rámovi, byl hlas nářku a pláče a velkého rána v Betlémě. Výkřik byl tak velký, že to bylo slyšet z více než 5 mil daleko.

Reference