HNoMS Tor (1939) - HNoMS Tor (1939) - Wikipedia

Pro ostatní lodě se stejným názvem viz HNoMS Thor.
Dějiny
Norsko
Název:Tor
Jmenovec:Thor - bůh hromu v Severská mytologie
Stavitel:
Číslo dvora:128
Stanoveno:Listopad 1938
Spuštěno:7. září 1939
Osud:Potopena vlastní posádkou, aby se zabránilo zajetí Němci
nacistické Německo
Název:Tygr
Jmenovec:Panthera tigris
Získané:16. dubna 1940
Uvedení do provozu:13. června 1940
Osud:Poté předán zpět do Norska VE den
Servisní záznam
Část:
Velitelé:
  • Kapitänleutnant Herbert Juttner
  • (Červen 1940 - červen 1941)
  • Oberleutnant zur Viz Friedrich Nose (červen 1941–?)
Operace:Okupace Norska nacistickým Německem (1940)
Norsko
Název:Tor
Získané:Květen 1945
Vyřazeno z provozu:1959
Osud:Prodáno do šrotu
Obecná charakteristika tak, jak byla postavena
Třída a typ:Sleipner-třída ničitel
Přemístění:735 tun[1]
Délka:74,30 m (243,77 ft)
Paprsek:7,75 m (25,43 ft)
Návrh:4,15 m (13,62 ft)
Pohon:Dvě turbiny s převodovkou De Laval se dvěma hřídeli a výkonem 12 500 koní
Rychlost:32 uzly (59,26 km / h)
Rozsah:3500 námořních mil (6 482,00 km) při rychlosti 15 uzlů (27,78 km / h)
Vyzbrojení:Ještě není namontován, když byl potopen
Poznámky:Norská data získaná z [2]
Obecná charakteristika německé služby
Třída a typ:žádný
Přemístění:708 tun
Délka:74,10 m (243,11 ft)
Paprsek:7,75 m (25,43 ft)
Návrh:2,82 m (9,25 ft)
Pohon:Dvě turbiny s převodovkou De Laval se dvěma hřídeli a výkonem 12 500 koní
Rychlost:30 uzly (55,56 km / h)
Vyzbrojení:
Poznámky:Údaje o německých charakteristikách služeb získané z[3]

HNoMS Tor byl Sleipner-třída ničitel z Norské královské námořnictvo která byla uvedena na trh v září 1939. Byla ve vybavení a kdy byla testována Nacistické Německo napadlo Norsko dne 9. dubna 1940. Ačkoli byla norským námořním personálem utíkána, aby zabránila zajetí invazními silami, byla Němci brzy zachráněna a uvedena do provozu s Kriegsmarine. Pod jménem Tygr sloužila válku jako doprovodná a výcviková loď a byla obnovena Nory Dánsko po Německá kapitulace v roce 1945. Po válce byla přeměněna na fregata a sloužil až do roku 1959.

Konstrukce

Jako součást norského systému vyzbrojování v posledních letech předcházejících Druhá světová válka, Královské norské námořnictvo začalo stavět řadu nových torpédoborců. Šest lodí Sleipner třídy byly větší než předchozí První světová válka vinobraní Draug-třída plavidla. Na přibližně 735 tunách Sleipner- lodě třídy byly stále mnohem menší než torpédoborce hlavních námořnictev té doby. Královské norské námořnictvo požadovalo 1 000 tun torpédoborců, ale finanční omezení vedla k 735 tunám Sleipner třída je konstruována jako kompromis. The Sleipner-class design zaměřený na anti-povrch a protiletadlový dělostřelectvo a moderní protiponorkový zařízení. Lodě však trpěly nedostatečným doletem a způsobilostí k plavbě.[4]

Stavba Tor byl financován z mimořádných prostředků určených pro Norské ozbrojené síly po vypuknutí druhé světové války. Finanční prostředky byly určeny ke zlepšení schopnosti ozbrojených sil chránit norskou neutralitu před porušováním ze strany bojující strany. Zatímco všech jejích pět sesterské lodě byly postaveny na hlavním námořním dvoře Královského norského námořnictva v Karljohansvern v Horten, Tor byl postaven v Fredrikstad Mekaniske Verksted v Fredrikstad. Její kýl byl položen v listopadu 1938. Předposlední loď Sleipner třídy, byla zahájena dne 7. září 1939.[4][5][6]

Úspěšné spuštění Tor v Fredrikstadu vedl Mekaniske Verksted člena parlamentu z Konzervativní strana, námořní kapitáne Trygve Sverdrup, na neveřejném zasedání Norský parlament dne 11. března 1940, aby se dohadoval o další Sleipner- loděnice třídy, které mají být rychle postaveny v loděnici, aby se zlepšil počet královského norského námořnictva.[7][8]

Druhá světová válka

Německá invaze a utíkání

V době německé invaze do Norska 9. dubna 1940 Tor přijal její posádku a zahájil její zkoušky a shakedown plavby. Ještě však neměla nainstalovanou žádnou ze svých výzbrojí a stále byla v procesu vybavení. Když bylo 9. dubna hlášeno, že se německé síly blíží k Fredrikstadu, veliteli, kapitáne Ewald Røren, nařídil, aby byla potopena v loděnici, než aby byla ponechána neporušená postupujícím Němcům.[9][10][11][12][13][14][15][Poznámka 1][Poznámka 2] Posádka Tor vydali se do vnitrozemí a připojili se k Norům 1. divize v Østfold a nakonec to následovat internace v neutrální Švédsko.[10] K ústupu 1. divize přes hranice došlo dne 14. dubna 1940, po zmatených bojích začínajících 12. dubna.[19]

Německá služba

Zachránit

Po zajetí Fredrikstadu Němci okamžitě začali pracovat na záchraně potopené norské válečné lodi. 16. dubna, týden po jejím prutu, Tor byl vznesen z přístavu. O šest dní později, 22. dubna, ji Němci přesunuli do Drammen pro opravy a vybavení.[20] Práce na Tora její sesterská loď Balder, byla dokončena v létě 1940 v námořním dvoře Karljohansvern v Hortenu. Dokončení těchto dvou torpédoborců bylo první prací, kterou provedla státní norská námořní loděnice pro Němečtí obyvatelé během druhé světové války.[21][22] Tor měl dvůr číslo 128 v Karljohansvern.[22]

Tak jako Tygr

Dne 13. června 1940 Němci uvedli do provozu Tor do Kriegsmarine, přejmenoval ji Tygra znovu ji označit za a torpédový člun.[3][Poznámka 3]

V německé službě Tygr byl vyroben jako součást 7. flotily torpédových člunů; zpočátku vykonávat doprovodné povinnosti v EU Skagerrak a Kattegat.[20] Ten chlap zajal Nora Sleipner- ničitelé třídy Gyller (Löwe), Odin (Panter) a Balder (Leopard) také tvořil součást stejné flotily.[24] První německý velitel Tor byl Kapitänleutnant Herbert Juttner, který jí velel, dokud se mu v červnu 1941 ulevilo Oberleutnant zur See Friedrich Nose.[25][26]

Od července do prosince 1940 Tygr fungoval jako cvičná loď se 7. flotilou torpédových člunů. Když byla tato jednotka rozpuštěna, byla převezena do 27. flotila ponorek v Gotenhafen jako torpédové záchranné plavidlo. Tygr Zbytek války strávil s 27. flotilou ponorek, kde se zotavoval Korsør V Dánsku v květnu 1945 a vrátil se do Královského norského námořnictva.[20][27]

Poválečná služba

Poté, co se vrátila do Královského norského námořnictva Tor dostala své staré jméno zpět a dne 19. září 1946 byla přidělena číslo praporkem L.04.[28] V seznamech sil poskytnutých norskému parlamentu v roce 1946 Tor, její tři sesterské lodě, dvě Hunt-class lodě a plavidlo stále ve výstavbě v Karljohansvern byly uvedeny jako doprovodné torpédoborce.[29] V roce 1948 Tor a čtyři další Sleipner- plavidla třídy, která válku přežila, byla přestavěna na fregaty.[28] V průběhu roku 1950 Tor byl vydán s NATO praporek číslo F.303.[20] V roce 1959 Tor a její přeživší sesterské lodě byly odepsány a prodány za sešrotování.[9]

Poznámky

  1. ^ Navzdory zprávám nebyl Fredrikstad Němci po invazi 9. dubna několik dní chycen. Město a jeho okolí bylo bombardováno 15 Heinkel He 111 bombardéry 11. dubna.[16]
  2. ^ Ewald Røren předtím velel dřívějšímu Sleipner- ničitel třídy Sleipner. Kapitán Røren byl v roce 1942 deportován do Německa jako válečný zajatec. Inspirován Oxfordské hnutí působil jako laický kazatel pro norské válečné zajatce, zatímco byl uvězněn.[11][17][18]
  3. ^ Kriegsmarine předtím provozovala a Raubtierova třída pojmenovaný torpédový člun Tygr, ale toto plavidlo bylo ztraceno při srážce s torpédoborcem Max Schultz dne 25. srpna 1939, krátce před vypuknutím druhé světové války.[23]

Citace

  1. ^ Abelsen 1986: 30
  2. ^ Langemyr 1992: 173
  3. ^ A b Emmerich, Michael. "Tygr". Německá námořní historie. Citováno 6. ledna 2011.
  4. ^ A b Abelsen 1986: 18
  5. ^ "Tor (6111500)". Miramar Ship Index. Citováno 4. května 2011.
  6. ^ Lawson, Siri Holm. "D / S Prins Olav". Warsailors.com. Citováno 1. května 2011.
  7. ^ „Stortingets mandater 1937–45“. NorgesLexi (v norštině). University of Bergen. Citováno 7. ledna 2011.
  8. ^ Norský parlament 1995: 273
  9. ^ A b Abelsen 1986: 19
  10. ^ A b Caspersen 1995: 28
  11. ^ A b Johannessen 1988: 66
  12. ^ Langemyr 1992: 24
  13. ^ Sivertsen 2001: 195
  14. ^ Rohwer, Jürgen; Gerhard Hümmelchen. „Seekrieg 1940, duben“. Württembergische Landesbibliothek Stuttgart (v němčině). Citováno 7. ledna 2011.
  15. ^ „Válečný deník na úterý 9. dubna 1940“. Knihy Stone & Stone Second World War Books. 9. ledna 2011. Citováno 10. ledna 2011.
  16. ^ Hafsten 2005: 39
  17. ^ Birkeli 1978: 196
  18. ^ Vagnsnes 1995: 105
  19. ^ Hauge 1995: 84–92
  20. ^ A b C d Abelsen 1986: 33
  21. ^ Løvlie 2004: 46
  22. ^ A b Po 2008: 82
  23. ^ Emmerich, Michael. "Historie tygrů". Německá námořní historie. Citováno 8. ledna 2011.
  24. ^ Don Kindell (17. září 2008). „Naval Events, April 1940, Part 2 of 4“. Naval-History.Net. Citováno 7. ledna 2011.
  25. ^ Don Kindell (17. září 2008). „Německé lodě námořnictva, červen 1940“. Naval-History.Net. Citováno 10. ledna 2011.
  26. ^ Don Kindell (17. září 2008). „Německé lodě námořnictva, leden 1941, část 1 ze 2“. Naval-History.Net. Citováno 10. ledna 2011.
  27. ^ Showell 1999: 107
  28. ^ A b Abelsen 1986: 19, 33
  29. ^ Tjøstheim 1993: 22

Bibliografie