Fazail-e-Amaal - Fazail-e-Amaal

Faza'il-e-A'maal
Tablighi Nisab
Urduské vydání časopisu Fazail-e-Amal.
Urduské vydání Faza'il-e-A'maal
AutorMuhammad Zakariya Kandhlawi
JazykUrdu, arabština, francouzština, a Malajština
Žánrislám, Hadísy, Súfismus
Datum publikace
v letech 1928 až 1940[1] nebo 1955[2]
Publikováno v angličtině
1984 (Jižní Afrika)
Francouzské vydání.
Malajské vydání.
Arabské vydání.

Faza'il-e-A'maal (Urdu: فضائل اعمال‎, Faz̤ā’il-i a’māl [Cnosti skutků]), původně s názvem Tablighi Nisab (Urdu: تبلیغی نصاب‎, Tablīg͟hī niṣāb [Curriculum for Tabligh]), je náboženský text složený převážně z pojednání indický Deobandi hadísy učenec Muhammad Zakariya Kandhlawi pro Tablighi Jamaat.[3] Kniha je napsána v jednoduchém a přehledném urdštině a je souborem zbožných a povznášejících příběhů, založených převážně na inspirativních hadísových tradicích a anekdotách.[4][5][6] Tablighi Jamaat propagovat knihu nearabským komunitám, zatímco arabsky mluvícím komunitám doporučují přečíst si knihu Rijád as-Salihin podle Yahya Nawawi namísto.[7][8]

Kniha byla přeložena do několika jazyků, včetně: arabština, francouzština, a Malajština.

Dějiny

V předmluvě knihy je uvedeno, že Muhammad Zakariyya Kandhlawi napsal „Hikayat-e-Sahaba“ na žádost Abdul Qadir Raipuri „Fazail-e-Korán“ (ctnosti Koránu) na žádost Muhammada Yasina Niginwiho, „Fazail-e-Namaz“, „Fazail-e-Zikr“, „Fazail-e-Tableegh“ a „Fazail-e- Ramadan “na žádost svého strýce Muhammad Ilyas Kandhlawi. „Fazail-e-Sadaqat“ a „Fazail-e-Hajj“ byly napsány na žádost Muhammad Yusuf Kandhlawi.[9]

Asi v roce 1955 vyšla pod názvem sbírka děl Muhammada Zakariye ve dvou svazcích Tablighi Nisab.[10] Jeden svazek verze byla zveřejněna v roce 1958.[10] První anglický překlad byl vydán v roce 1960.[10] Revidované anglické vydání vydalo Kutub Khana Faydi v Lahore v roce 1980.[10] Další anglický překlad knihy publikoval v roce 1984 Waterval Islamic Institute, Johansberg a později se stal nesmírně populární v Jižní Africe.[11] V roce 1985 vyšly překlady z druhého vydání v Dillí as Učení islámu.[10] Anglické vydání publikované v Dillí v roce 1986 obsahoval obě části jedna a dvě; druhá část byla vynechána z pozdějších verzí.[10] Kutub Khana Faydi vydal třetí přepracované anglické vydání knihy v roce 1985 jako Faza`il A`maal.[10] Karáčí vydání z roku 1987 bylo dotiskem třetího vydání a bylo přetištěno Anglie a Jižní Afrika.[10] V roce 1995 vyšlo jednoduché anglické vydání.[10] Vydání Kutub Khana Faydi z roku 1985 vyšlo v francouzština překlad.[10] Překlady do angličtiny a francouzštiny zůstávají zachovány madrasa idiomy a Uttarpradéš pozadí města a světový pohled na původní urdské knihy.[10] Rovněž byla vydána turecká verze s názvem Ammelerin Faziletleri.

Přehled

Některá nová vydání urdštiny také přidávají:

  • Muslimská degenerace a její jediný lék (1939) (Urdu: مسلمانوں کی موجودہ پستی کا واحد علاج‎, Musalmānoṉ kī maujūdah pastī kā wāḥid ‘ilāj) Ihtishamul Hasan Kandhlawi.[12]

Anglická vydání zahrnují spisy, jako například:

  • Šest základů (překlad Ashiq Ilahi Bulandshahri je Chhe Baten (Urdu: چھ باتیں‎, Chha bāteṉ [Šest bodů])),[13]
  • Výzva muslimům (překlad projevu z roku 1944 od Muhammad Ilyas Kandhlawi ),[13] a
  • Muslimská degenerace a její jediný lék (1939) (překlad Ihtishamula Hasana Kandhlawiho Musalmānoṉ kī maujūdah pastī kā wāḥid ‘ilāj).[13]

Některá vydání Faza'il-e-A'mal neobsahují:

  • Zakariya Ctnosti durood (1965) (فضائل درود شریف, „Faz̤ā’il-i durūd sharīf“) Toto bylo vypuštěno, protože někteří učenci Deobandi v Pákistánu byli proti jeho zařazení.[10]

Obsah

Kniha má dvě části (nebo svazky):[14]

  • První část
    • Příběhy sahabah (Ḥikāyāt-i Ṣaḥābah). Jedná se o příběhy Mohammadových společníků, které je zobrazují jako vzory pro muslimy. (272 stránek)[10]
    • Ctnosti svatého Koránu (Faḍā'il-i Qur'ān). Čtyřicet hadísů za zásluhy Koránu. (120 stránek)[10]
    • Ctnosti salaat (Faḍā'il-i Namāz). Hadís na základě zásluh modlitby. (112 stránek)[10]
    • Ctnosti zikr (Faḍā'il-i Dhikr). Koránové verše a hadísy o opodstatněnosti frází známých jako kalima které se používají k zapamatování si Boha. (265 stránek)[10]
    • Cnosti obrazu (Faḍā’il-i Tabligh). Význam kázání víry. (48 stránek)[10]
    • Ctnosti ramadánu (Faḍā'il-i Ramaḍān). Přednosti a význam ramadánu, měsíce půstu. (80 stránek)[10]
    • Muslimská degenerace a její jediný lék (Musalmānoṉ kī maujūdah pastī kā wāḥid ‘ilāj). Historie a příčiny muslimské degenerace a to, jak kázání víry vyřeší tento problém. (48 stránek)[10]
    • Šest základů (Chhe bāteṉ}
    • Ctnosti durood (Faz̤ā’il-i durūd sharīf)
  • Část dvě
    • Ctnosti charity (Fazail-e-Sadqaat)
    • Cnosti hajj (Fazail-e-Hajj)

Fazail-e-Sadqaat

Fazail-e-Sadqaat (Urdu: فضائلِ ﺻﺪﻗﺎﺕ) je druhý díl série Fazail-e-Amaal, kompilace vybraných kapitol z různých knih, které také napsal Muhammad Zakariya Kandhlawi.[15][16][17]

Text se skládá z vybraných veršů Korán, Hadísy, komentář k nim a další materiály. Kniha je kompilací různých předchozích knih od stejného autora. Byl přeložen do Angličtina, arabština, Peršan, bengálský a mnoho dalších jazyků. Zpočátku to bylo populární v Pákistán, Indie, Bangladéš a mezi Jihoasijský přistěhovalci v Spojené státy nebo Spojené království nyní však popularita v posledních letech exponenciálně roste po celé Evropě, asijsko-pacifické oblasti, afrických a latinskoamerických zemích. To je také používáno Tablighi Jamaat pro taalim (výukové) účely.

Kritika

Kniha údajně vychází převážně z historicky podezřelý a neautentické hadísy tradice a anekdoty.[4][18][19] The Ahl al-Hadith a Salafi komunity to tvrdí islámský Kniha obsahuje odkazy na mnoho nepodložených hadísů. Pokračují tedy v kázání, aby knihu nečetli. Salafský učenec Salih Al-Munajjid řekl: „Vědci i nadále varují před knihou Tableeghi Nisaab, jinak známou jako Fadaa'il al-A'maal. Je nepřípustné, aby ji četl jakýkoli muslim; spíše by se měli zaměřit na knihy saheeh sunna, knihy jejichž autoři sledují cestu Ahl as-Sunnah wa'l-Jamaa'ah. Pokud jde o knihy, které obsahují mýty a lži, neměly by mít v srdci nebo mysli muslima žádné místo. “[20]

Hammood at-Tuwaijri napsal, že Tabligh Jamaat „věnuje této knize velkou pozornost, kterou respektují jako Ahl as-Sunnah respektují jako-Saheehayn a další knihy hadíthů. Tableeghis učinili z této knihy nejdůležitější referenční práci pro Indiáni a další nearabové, kteří je sledují. Obsahuje spoustu věcí vyhýbat se, inovace (Bid'ah ), mýty a vytvořené (mawdoo ‘) a slabé (da’eef) hadíthy. Ve skutečnosti je to kniha zla, pomýlení a zmatku (fitnah )."[21]

Shams ad-Deen al-Afghaani napsal: „Přední imámové z Deobandis mají knihy, které uctívají Deobandis, ale jsou plné mýtů o uctívačích hrobů a Sufi modlářství, jako například - a zmínil řadu knih, včetně Tableeghi Nisaab, tj. Nisaab at-Tableegh a Manhaj at-Tableegh. Tito Deobandis se těchto knih otevřeně nezřekli a nevarovali před nimi a nezastavili tisk a prodej těchto knih. Trhy Indie a Pákistán a jinde jich je plno. “[22]

Říká se v Al-Mawsoo’ah al-Muyassarah fi’l-Adyaan wa’l-Madhaahib wa’l-Ahzaab al-Mu’aasirah„Na svých shromážděních v arabských zemích - tj. Jamaa’at at-Tableegh - se zaměřují na čtení z Rijád as-Saaliheen, ale v nearabských zemích se zaměřují na čtení od Hayata as-Sahaabaha a Tableeghi Nisaaba; druhá kniha je plná mýtů a da’eef (slabých) hadíků. “[23]

Viz také

Reference

  1. ^ Malik, Jamal (2020). Islám v jižní Asii: revidované, rozšířené a aktualizované druhé vydání. BRILL. str. 488. ISBN  978-90-04-42271-1. Citováno 12. srpna 2020.
  2. ^ Younis B I Al-Turkistany (2011). „Kritická hadísová studie Tablighi Nisab a její intelektuální dopad na Jamu v Al-Tabligh“. etheses.bham.ac.uk. University of Birmingham. Citováno 11. srpna 2020.
  3. ^ Gabriele Marranci (17. prosince 2013). Studium islámu v praxi. Routledge. 214–. ISBN  978-1-317-91424-2.
  4. ^ A b Sciences, Americká akademie umění a (1994). Pozorované základy. University of Chicago Press. str. 516. ISBN  978-0-226-50878-8. Citováno 19. července 2020.
  5. ^ Salam, Ziya Us (2018). Saffron Flags and Skullcaps: Hindutva, Muslim Identity and the Idea of ​​India. SAGE Publishing Indie. ISBN  978-93-5280-736-9. Citováno 19. července 2020.
  6. ^ Islam, Md. Saidul; Islam, Md Nazrul (2020). Islám a demokracie v jižní Asii: Případ Bangladéše. Springer Nature. str. 197. ISBN  978-3-030-42909-6.
  7. ^ Bowering, Gerhard; Crone, Patricia; Kadi, Wadad; Stewart, Devin J .; Zaman, Muhammad Qasim; Mirza, Mahan (2012). Princetonská encyklopedie islámského politického myšlení. Princeton University Press. str. 539. ISBN  978-1-4008-3855-4. Citováno 19. července 2020.
  8. ^ Jaleel, Talib (2015). Poznámky k úplnému vstupu do Deen: Islám, jak ho znají jeho stoupenci. Nadace EDC. str. 1022. Citováno 19. července 2020.
  9. ^ Muhammad Zakariyyah Kandhlawi. "Předmluva". Fazail e Aamal (v urdštině). 1 (2009 ed.). Nové Dillí: Samee Publicatons. str. 5.
  10. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s Masud, Muhammad Khalid (2000). Travelers in Faith: Studies of the Tablīghī Jamāʻat as a Transnational Islamic Movement for Faith Renewal. BRILL. 82–85. ISBN  978-90-04-11622-1. Citováno 21. srpna 2020.
    Prohlášení týkající se počtu stránek v různých částech stránky Fazail-e-Amaal odkazují na vydání z roku 1987 v Karáčí.
  11. ^ Ingram, Brannon D. (2018). Oživení zdola: Hnutí Deoband a globální islám. Univ of California Press. str. 260. ISBN  978-0-520-29800-2. Citováno 13. srpna 2020.
  12. ^ Masud, Muhammad Khalid (2000). „Ideologie a legitimita“. V Masud, Muhammad Khalid (ed.). Travelers in Faith: Studies of the Tablīghī Jamāʻat as a Transnationa sufi Movement for Faith Renewal. Brill. ISBN  9004116222.
  13. ^ A b C Metcalf, Barbara D. (Srpen 1993). „Living Hadith in the Tablighi Jama'at“. The Journal of Asian Studies. Sdružení pro asijská studia. 52 (3): 584–608. doi:10.2307/2058855. ISSN  0021-9118. JSTOR  2058855.
  14. ^ "Index", Fazail-e-Amaal (fazaileamaal.com), vyvoláno 21. srpna 2020
  15. ^ Noor, Farish A. (2012). Islám v pohybu: Tablighi Jama'at v jihovýchodní Asii. Amsterdam University Press. ISBN  978-90-8964-439-8. Citováno 22. srpna 2020.
  16. ^ Schroeter, Susanne (2013). Gender a islám v jihovýchodní Asii: Hnutí za práva žen, náboženské oživení a místní tradice. BRILL. str. 271. ISBN  978-90-04-24292-0. Citováno 22. srpna 2020.
  17. ^ Jaleel, Talib (2015). Poznámky k úplnému vstupu do Deen: Islám, jak ho znají jeho stoupenci. Nadace EDC. str. 1022. Citováno 22. srpna 2020.
  18. ^ Salam, Ziya Us (2018). Saffron Flags and Skullcaps: Hindutva, Muslim Identity and the Idea of ​​India. SAGE Publishing Indie. ISBN  978-93-5280-736-9. Citováno 19. července 2020.
  19. ^ Islam, Md. Saidul; Islam, Md Nazrul (2020). Islám a demokracie v jižní Asii: Případ Bangladéše. Springer Nature. str. 197. ISBN  978-3-030-42909-6.
  20. ^ Al-Munajjid, Muhammad Salih (17. července 2013). „Kritika knihy Fadaa'il al-A'maal“. Islám Otázka a odpověď, islamqa.info. Citováno 21. srpna 2020.
  21. ^ at-Tuwaijri, Hammood. al-Qawl al-Baleegh. str. 11.
    Citováno v al-Kandahlawi, Muhammad Zakariyya (17. července 2013). Al-Munajjid, Muhammad Salih (ed.). „Kritika knihy Fadaa'il al-A'maal“. Islám Otázka a odpověď, islamqa.info. Citováno 21. srpna 2020.
  22. ^ al-Afghaani, Shams ad-Deen. Juhood 'Ulama' al-Hanafiyyah fi Ibtaal 'Aqaa'id al-Qubooriyya. 2. str. 776.
    Citováno v Al-Munajjid, Muhammad Salih, ed. (17. července 2013). „Kritika knihy Fadaa'il al-A'maal“. Islám Otázka a odpověď, islamqa.info. Citováno 21. srpna 2020.
  23. ^ Al-Mawsoo'ah al-Muyassarah fi'l-Adyaan wa'l-Madhaahib wa'l-Ahzaab al-Mu'aasirah. 1. str. 322.
    Citováno v Al-Munajjid, Muhammad Salih, ed. (17. července 2013). „Kritika knihy Fadaa'il al-A'maal“. Islám Otázka a odpověď, islamqa.info. Citováno 21. srpna 2020.

externí odkazy