Sanskrtská zájmena a determinanty - Sanskrit pronouns and determiners

Sanskrt zájmena jsou skloňována pro případ, číslo a pohlaví. Pronominální deklinace platí i pro několik adjektiv.

Mnoho zájmen má alternativní enklitické tvary.

Zájmena první a druhé osoby

Sanskrtská zájmena v první a druhé osobě (uttamapuruṣa a madhyamapuruṣa, v uvedeném pořadí) se navzájem podobají v tom, jak jsou odmítnuty, a podobně neoznačují pohlaví. Tato zájmena se zkrátila, enclitic formy v akuzativ, dativ, a genitiv případy (v závorkách v tabulce níže).^[1]

Demonstrace

Sanskrt nemá skutečná zájmena třetí osoby, ale jeho demonstrace hrát tuto roli, když stojí nezávisle na věcné. Čtyři různé demonstrativy v sanskrtu (citované v jejich kastrátním nominativu / akuzativu singulárního tvaru) jsou: tat, adaḥ, idam, a etat. Oba tat a adaḥ se používají pro referenční objekty, které jsou daleko, ale druhý je důraznější. Oba jsou přeloženy anglickým distálním demonstrativem že. Naproti tomu idam a etat se používají pro blízké objekty a druhý je opět důraznější a má silnější deiktický význam. Tato dvě zájmena jsou přeložena anglickým proximálním demonstrativem tento.^[2]

The tat paradigma je uvedeno níže. Všimněte si, že mužský singulární nominativní tvar saḥ exponáty nepravidelné sandhi chování - před souhláskami se stává sa, dávat například sa gajaḥ („ten slon“) spíše než očekávaný * tak gajaḥ.^[3] Tato fonologická nepravidelnost se nepřenáší na zájmena analogická s tat jako etat, kim, a yat.

etat, je odmítnuto téměř shodně s tat. Jeho paradigma se získává předponou E- na všechny formy tat. V důsledku obecného pravidla sandhi vyžadujícího retroflexe z s v určitých prostředích,^[4][5] mužské a ženské jmenované singulární tvary tohoto zájmena jsou eṣaḥ a eṣā.^[6]

The idam paradigma je uvedeno níže. Jeho skloňování je poněkud nepravidelné, protože je tvořeno dvěma různými stonky, i- a A-, oba také tvoří proximální pro-příslovce (například atra a iha oba znamenají „tady“ a ataḥ a itaḥ oba znamenají „tímto způsobem“).^[7] Nominativní a akuzativní formy, s výjimkou tří jmenných jmen, jsou pravidelně utvářeny stopkou im-a zbývající formuláře z A-; speciální -n- je zafixován, pokud by konec začínal samohláskou.

The adaḥ paradigma je uvedeno níže. Většina forem se pravidelně tvoří pomocí dříku u- stejným způsobem, jako by to bylo A-, s kombinací * ui- stává se I- v množném čísle. Nominativní dvojí a instrumentální jednotné číslo se tvoří jako podstatná jména u-kmen.

Zdvořilé zájmeno

Technicky podstatné jméno, bhavant (pravděpodobně odvozeno od bhagavant) doslovně znamená „Vaše ctihodnosti“ a je s ním zacházeno jako s předmětem třetí osoby. Nese však význam druhé osoby a implikuje zdvořilost. Toto použití bhavant je natolik běžné, že naznačuje, že se slovem by se mělo zacházet spíše jako se zdvořilou variantou zájmena druhé osoby než s propracovanější čestnou konstrukcí. Bhavant klesá jako všechny stonky končící na -mravenec.^[8]

Enklitická zájmena

Enklitické zájmeno smalt se nachází pouze v několika šikmých případech a číslech. Je to nedematické a většinou se týká osob.^[9]

K-y-t řada tázacích, relativních a korelačních zájmen

V sanskrtu, tázací a relativní zájmena se tvoří analogicky k tat. Tázací zájmeno kim je odmítnuto jako tat, nahrazující počáteční t nebo s s k. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je kastrát nominativní / akuzativ jednotného čísla kim spíše než očekávané * kat. Relativní zájmeno yat je odmítnuto jako tat, bez výjimky nahrazující počáteční t nebo s s y.^[10]

Demonstrační tat funguje jako korelační zájmeno, když je použito v „nezávislých větách, které„ doplňují “relativní věty a vytvářejí složité věty“ - na rozdíl od angličtiny (kde lze říci například „Dívka s kým ty jsi mluvil je moje sestra "), relativní zájmena musí být doprovázena korelačními zájmeni (která, pokud by byla použita v předchozím příkladu, by byla:" Dívka s kým mluvíš, ona je moje sestra").^[11]

U sanskrtského příkladu složité věty s použitím odpovídajících relativních a korelačních zájmen zvažte: yasmin vane vasati rāmas tasmin vane na vidyante rākṣasāḥ („V lese, kde Rāma žije, nejsou žádní démoni“). V tomto příkladu jsou zájmena stejná v pohlaví, počtu a pádu, ale odpovídající relativní korelační zájmena nemusí být stejná v případě - například: yena puruṣeṇa saha bhāṣate nṛpaḥ sa muniḥ („Muž, s nímž král mluví, je mudrc“).^[12]

Neurčité a absolutně negativní fráze

Kromě jejich primárního použití se tázací a relativní zájmena používají také k vytváření neurčitých frází. Dva způsoby vytváření neurčitých frází jsou:

• umístění relativního zájmena před jeho odpovídající tázací zájmeno, za kterým následuje částice api (například: yat kim api, což znamená "něco nebo jiného") a
• umístění jednoho z api, cananebo cit za tázacím zájmenem (například: kiṃcit, což znamená „něco“).

Jak je zřejmé z příkladů, první metoda označování neurčitosti je silnější, zatímco druhá metoda je jemnější a lze ji jednoduše přeložit pomocí neurčitý článek v angličtině. ^[13]

Absolutní zápor, sémanticky fungující jako negace existenční kvantifikace, je tvořeno negací neurčité fráze.^[14]

Reflexivní zájmena

V sanskrtu existuje řada slov, která fungují jako zvratná zájmena. Sklonitelný svayam může naznačovat reflexivitu týkající se předměty jakékoli osoby nebo čísla a jelikož subjekty v sanskrtu se mohou objevit v nominativních, instrumentálních nebo genitivních případech, může to mít smysl pro kterýkoli z těchto případů. Podstatné jméno atman („já“) a přídavné jméno svaḥ („vlastní“; srov. lat suus) odmítnout, aby vyjádřil reflexivitu v každém případě, osobě a čísle. První z nich je vždy v mužském rodu, i když se používá ve vztahu k ženskému subjektu, ale druhý klesá pro pohlaví.^[15]

Primonomická adjektiva

Několik adjektiv v sanskrtu je skloňováno zájmenně. To znamená, že jejich skloňování se liší od běžného adjektivního skloňování A-stems a místo toho sleduje skloňování tat v určitých ohledech.

• Anya ("jiný"), anyatara ("buď"), itara ("jiný"), katara („který ze dvou?“), katama („který z mnoha?“) a ekatama („jeden z mnoha“) všechny následují tat paradigma přesně.
• sarva („každý“, „vše“), ubhaya ("oba"), eka („jeden“) a ekatara ("buď") postupujte podle tat paradigma kromě středního jmenovaného / akuzativu jednotného čísla, končící na -m spíše než -t.
• pūrva („předchozí“, „východ“), avara („posterior“, „west“), adhara („inferior“, „west“), uttara („následující“, „sever“), dakṣiṇa ("jižní"), odst („následující“, „další“, „naproti“), apara („other“, „inferior“), antara ("vnější") a sva („vlastní“) postupujte podle tat paradigma kromě (1) v kastrátovém jmenovaném / akuzativu jednotného čísla, končící na -dopoledne spíše než -na; (2) v mužském / středním ablativním a lokálním singulárním čísle, někdy (i když ne nutně) končícím na -na a -E spíše než -asmāt a -asmin; a (3) v mužském jmenovaném množném čísle, někdy (i když ne nutně) končícím na -āḥ spíše než -E.
• Ardha ("polovina"), alpaka ("málo"), katipaya ("nějaký"), prathama ("za prvé"), carama ("poslední") a dvaya/dvitaya („dvojí“) obecně následují regulární adjektivní skloňování pro A-stonky, ale někdy (i když ne nutně) následují tat v mužském jmenovaném množném čísle končícím na -E spíše než -āḥ.
• dvitīya („druhý“) a tṛtīya ("třetí") volitelně následovat skloňování tat ve formách šikmé případy v jednotném čísle.

Všimněte si, že když je kterékoli z těchto adjektiv na konci sloučeniny, klesá přesně jako obyčejné A- kmenová přídavná jména.^[16]

Poznámky

Reference

• Coulson, Michael. Naučte se sanskrt. Oxford: Hodder a Stoughton, 1986. (ISBN  0-340-32389-2)
• Goldman, Robert P. a Sally J. Sutherland Goldman. Devavāṇīpraveśikā: Úvod do sanskrtského jazyka. Berkeley: Centrum pro jihoasijská studia, 2004. (ISBN  0-944613-40-3)
• Macdonell, A. A. Sanskrtská gramatika pro studenty. London: Oxford UP, 1927. (ISBN  81-246-0094-5)