Ternate sultanate - Sultanate of Ternate

Ternate sultanate Kesultanan Ternate
1257–1914
Největší rozsah sultanátu ternatského
Hlavní město	Ternate
Společné jazyky	Ternate
Náboženství	Sunnitský islám (po roce 1486)
Vláda	Sultanát
Sultán (Kolano před rokem 1486)
• 1257 – 1277	Baab Mashur Malamo
• 1902 – 1915	Haji Muhammad Usman Shah
• 2015 – 2019	Sjarifuddin Sjah
Dějiny
• Založený	1257
• Převod na islám	1486
• Vassalisation by holandský	1683
• Konečné pravítko sesazeno z trónu holandský	1914
• Čestný sultán korunován	1927
Uspěl Nizozemská východní Indie
Dnes součást	Indonésie

Část série na
Historie Indonésie
Časová osa
Pravěk Java Man 1 000 000 BP Flores Man 94 000–12 000 BP Toba katastrofa 75 000 BP Buni kultura 400 př. N. L
Hinduistická a buddhistická království Salakanagara království 130–362 Kutai království 350–1605 Království Tarumanagara 358–669 Království Kalingga 500–600 Království Melayu 600s Říše Srivijaya 600–1 200 s Sailendra Empire 800–900 Galuh království 669–1482 Sundské království 669–1579 Medangská říše 752–1006 Bali království 914–1908 Kahuripanské království 1006–1045 Kediri království 1045–1221 Dharmasraya Kingdom 1183–1347 Pannai Kingdom 1000–1300 Říše Singhasari 1222–1292 Říše Majapahit 1293–1500
Islámské sultanáty Šíření islámu 1200–1600 Aru království 1225–1613 Ternate Sultanate 1257–1914 Samudera Pasai Sultanate 1267–1521 Pagaruyung království 1347–1833 Brunejský sultanát 1368–1888 Malacca sultanate 1400–1511 Sulu sultanát 1405–1851 Cirebon Sultanate 1445–1677 Demak sultanát 1475–1554 Aceh sultanát 1496–1903 Banten sultanát 1526–1813 Kalinyamat sultanát 1527–1599 Mataram sultanát 1500–1700 Johor sultanát 1528s – 1877 Siakan sultanát 1725–1946 Surakarta Sunanate 1745–1946 Yogyakarta sultanát 1755–1945 Deli Sultanate 1814–1946 Riau-Lingga sultanát 1824–1911
Křesťanské království Larantuka království 1515–1904
Evropská kolonizace portugalština 1512–1850 Holandská východoindická společnost 1602–1800 Francouzské a britské interregnum 1806–1815 Nizozemská východní Indie 1800–1942 1945–1950
Vznik Indonésie Národní probuzení 1908–1942 Japonská okupace 1942–1945 Národní revoluce 1945–1949
Moderní historie Spojené státy indonéské 1949–1950 Liberální demokracie 1950–1957 Řízená demokracie 1957–1966 Přechod 1966–1967 Nová objednávka 1967–1998 Reformace 1998 – dosud
Podle tématu Archeologie Měna Ekonomika Válečný
Indonéský portál

The Ternate sultanate, dříve také známý jako Království Gapi^[1] je jedním z nejstarších muslimských království v Indonésie kromě Tidore, Jailolo, a Bacan. Ternate království bylo založeno Momole Cico, první vůdce Ternate, s titulem Baab Mashur Malamo, tradičně v roce 1257.^[1] To dosáhlo svého zlatého věku za vlády sultána Baabullah (1570–1583) a zahrnoval většinu východní části Indonésie a část jižního Filipín. Ternate byl významným producentem hřebíček a regionální mocnost od 15. do 17. století.

Dynastie, kterou založil Baab Mashur Malamo, pokračuje dodnes, stejně jako samotný sultanát, i když již nemá žádnou politickou moc.

Dějiny

Pre-koloniální období

Sultanát byl původně pojmenován Království Gapi^[1], ale později změnil název tak, aby vycházel z názvu jeho kapitálu, Ternate. Ternate a sousední Tidore byli největším světovým producentem hřebíčku, na jehož základě se jejich vládci stali jedním z nejbohatších a nejmocnějších sultánů v indonéské oblasti.^[2] Hodně z jejich bohatství však bylo zbytečné bojovat proti sobě. Až do holandský dokončil kolonizace z Maluku v 19. století vládli sultánům z Ternate říše, které si nárokovaly přinejmenším nominální vliv Ambon, Sulawesi a Papua.^[3]

Částečně v důsledku své kultury závislé na obchodu byl Ternate jedním z prvních míst v regionu, do kterého islám šíření, pocházející z Jáva na konci 15. století.^[4] Islámský vliv v této oblasti lze však vysledovat dále až do konce 14. století.^[5] Zpočátku byla víra omezena na malou vládnoucí rodinu Ternate a rozšířila se jen pomalu na zbytek populace.^[4]

Královská rodina Ternate konvertovala k islámu za vlády Marhum (1465–1486), čímž se stal prvním králem Ternate, který přijal islám^[1]; jeho syn a nástupce, Zainal Abidin (1486–1500) uzákonil islámské právo a přeměnil království na islámský sultanát; nadpis Kolano (král) byl poté nahrazen sultánem.^[6]

Vrchol Ternateovy moci přišel těsně před koncem 16. století za vlády sultána Baabullah (1570–1583), kdy měla vliv na většinu východní části Sulawesi, Ambon a Seram plocha, Timor ostrov, části jižního Mindanao a také části Papua. S nedalekým Tidorovým sultanátem často bojovalo v tvrdé konkurenci o kontrolu nad jeho periferií. Podle historika Leonard Y. Andaya „Ternateova„ dualistická “rivalita s Tidorem je dominantním tématem rané historie ostrovů Maluku.^[7]

16. století do současnosti

Kraton (palác) sultána Ternateho

Sultánův palác

První Evropané, kteří zůstali na Ternate, byli součástí portugalština expedice z Francisco Serrão mimo Malacca, který ztroskotal poblíž Seram a zachráněni místními obyvateli. Sultán Bayan Sirrullah z Ternate (1500–1522) se doslechli o jejich uvíznutí a když viděl šanci spojit se s mocným cizím národem, přivedl je do Ternate v roce 1512. Portugalcům bylo povoleno postavit na ostrově pevnost, dnes známou jako Kastella, jehož výstavba začala v roce 1522, ale vztahy mezi Ternateans a portugalštinou byly od počátku napjaté.^[8]

Předsunutá základna daleko od Evropy obecně přitahovala jen ty nejzoufalejší a nejotravnější, takže obecně špatné chování Portugalců v kombinaci s chabými pokusy o Christianizace, napjaté vztahy s muslimským vládcem Ternate.^[9] V roce 1535 sultán Tabariji byl sesazen a poslán do Goa Portugalci. Přestoupil na křesťanství a změnil si jméno na Dom Manuel. Poté, co byl prohlášen za nevinného z obvinění proti němu, byl poslán zpět, aby znovu získal svůj trůn; na cestě do však zemřel Malacca v roce 1545. Odkázal však ostrov Ambon svému portugalskému kmotru Jordãovi de Freitasovi. Po vraždě sultána Hairun v rukou Portugalců, Ternatané vyhnali Portugalce v roce 1575 po pětiletém obléhání. Ambon se stal novým centrem portugalských aktivit na Maluku. Evropská moc v regionu byla slabá a Ternate se stal pod vládou sultána rozšiřujícím se, prudce islámským a antiportugalským státem Baab Ullah (r. 1570–1583) a jeho syn Sultan Saidi Berkat.^[10]

Sultánova stráž (1900-1920)

španělština síly zachytily bývalou portugalskou pevnost od Ternatanů v roce 1606, deportovaly ternatského sultána a jeho doprovod do Manila v Španělské Filipíny. V roce 1607 se Holanďané vrátili do Ternate, kde s pomocí Ternatanů postavili pevnost v Malayo. Ostrov byl rozdělen mezi dvě mocnosti: Španělé se spojili s Tidorem a Holanďané se svými spojenci Ternaten. Pro vládce Ternatanů byli Holanďané užitečnou, ne-li zvláště vítanou přítomností, která jim poskytla vojenské výhody proti Tidorovi a Španělům. Obzvláště pod sultánem Hamzah (1627–1648), Ternate rozšířil své území a posílil svou kontrolu nad periferií. Holandský vliv na království byl omezený, ačkoli Hamzah a jeho prasynovec a nástupce, sultán Mandar Syah (1648–1675) připustil některé regiony k Holandská východoindická společnost (VOC) výměnou za pomoc při řízení tamních povstání. Španělé opustili Maluku v roce 1663.^[11]

S přáním vrátit Ternate do jeho dřívější slávy a vyhnat západní moc, sultáne Sibori Amsterdam (1675–1691) vyhlásil válku Holanďanům, ale moc Ternate se v průběhu let značně snížila, prohrál a byl nucen připustit Nizozemcům více ze svých zemí smlouvou z roku 1683. Touto smlouvou ztratil Ternate jeho rovnocenné postavení s Holanďany a stal se vazalem. Sultáni z Ternate a jeho obyvatelé však nikdy nebyli plně pod nizozemskou kontrolou, dokud nebyli anektováni v roce 1914.^[12]

V 18. století byl Ternate místem VOC guvernéra, který se pokusil ovládnout veškerý obchod v severních Molucích. Do 19. století obchod s kořením podstatně poklesl. Z tohoto důvodu byl region méně centrální vůči nizozemskému koloniálnímu státu, ale Nizozemci udržovali přítomnost v regionu, aby zabránili další koloniální moci v jeho obsazení. Poté, co bylo VOC znárodněna nizozemskou vládou v roce 1800, se Ternate stal součástí vlády Moluků (Gouvernement der Molukken). Ternate byl zabaven a obsazen podle britský v roce 1810 před návratem k nizozemské kontrole v roce 1817. V roce 1824 se stala hlavním městem rezidence (správní oblasti) pokrývající Halmahera, celé západní pobřeží Nová Guinea a střední východní pobřeží Sulawesi. Do roku 1867 byli všichni Nizozemci okupováni Nová Guinea byla přidána k rezidenci, ale poté byla její oblast postupně převedena do Ambonu (Amboina), než byla v roce 1922 rozpuštěna do rezidence.^[13]

Sultán Haji Muhammad Usman (1902–1914) učinil poslední pokus postavit se proti Nizozemcům tím, že tajně podpořil vzpoury v regionu; selhal a byl sesazen z trůnu, jeho majetek byl zkonfiskován a byl vyhoštěn do exilu Bandung, kde žil až do roku 1932. To znamenalo konec tradičního království Ternatan, protože Nizozemci násilně změnili způsob správy a osídlení. Trůn Ternate zůstal prázdný od roku 1914 do roku 1929, dokud správní rada ministrů pod požehnáním nizozemského vytvořeného korunního prince Iskandar Muhammad Jabir další sultán.^[14]

Když dorazili Japonci v roce 1942, vládl Muhammad Jabir a začal tvrdé pravidlo. O dva roky později ho spojenci propašovali do Austrálie. Během roku hrál sultán politickou roli Indonéská revoluce, ale napjatá politická situace ho tlačila k pobytu Jakarta po roce 1950. Pokusil se oživit starou tradici (adat) v 60. letech, ale po jeho smrti v roce 1975 sultanát zanikl.^[15] Jeho syn Mudaffar byl dosazen na trůn jako titulární hlava v roce 1986. Obnovil mnoho starých královských tradic, ačkoli společnost Ternate byla dočasně narušena sektářským násilím v roce 1999.^[16] Sultán Mudaffar Sjah II zemřel v roce 2015. Mužští členové rodiny jeho manželky, Dutch Van Gelders, byli jmenováni princem Ternate v roce 2012 a po Mudaffarově smrti se pokusili ovládnout sultanát.

Seznam sultánů

Palác

Sultánův palác dnes

Palác starého sultána byl opuštěn v letech 1781 až 1813, kdy byla zahájena výstavba stávajícího paláce (kadaton) začalo.^[18] To bylo obnoveno v semi-koloniálním stylu a je nyní částečně muzeum i domov sultána. V muzeu je vystavena genealogie ternatské královské rodiny z roku 1257, sbírka portugalských a nizozemských přileb, mečů a brnění a memorabilií předchozích sultánů.

Dědictví

The východní indonéské souostroví říše vedená Ternate se skutečně rozpadla od poloviny 17. století, ale vliv Ternate jako království s dlouhou historií byl pociťován až o staletí později. Ternate má velký podíl zejména na východní souostrovní kultuře Sulawesi (severní a východní pobřeží) a Maluku. Mezi tyto vlivy patří náboženství, zvyky a jazyk.^[19]

Jako první království, které přijalo islám, měla Ternate velkou roli v úsilí o konverzi a zavedení islámské šaríe ve východní části souostroví a v jižní části souostroví. Filipíny. Forma organizace říše a aplikace islámského práva, kterou poprvé představil sultán Zainal Abidin a později realizován jeho nástupci v 16. století, se stal standardem, po kterém následovala všechna království na Maluku bez významných změn.^[20]

Úspěch obyvatel Ternate pod vedením sultána Baabullaha ve vyhnání Portugalska v roce 1575 bylo prvním domorodým vítězstvím souostrovního polity nad západními mocnostmi. Spisovatel 20. století Buya Hamka ocenil vítězství obyvatel Ternate, protože zpozdilo západní okupaci souostroví o 100 let a současně posílilo postavení islámu.^[21] Pokud by Ternate nezastavil evropské politické a misijní úsilí, mohla by se východní část Indonésie stát křesťanským centrem, jako je Filipíny.

Pozice Ternate jako vlivného království také pomohla zvýšit stupeň Ternate Language jako jazyka sdružení v různých regionech, které byly pod jeho vlivem. Prof.EKW. Masinambow ve svém textu „Ternate Language in the Austronesian and Non-Austronesian languages“ naznačil, že Ternate měl největší dopad na Malajský jazyk používaný obyvateli východní Indonésie. 46% Malajština slovní zásoba v Manado je převzat z Ternate. Ternate Malay nebo North Moluccan Malay jazyk je nyní široce používán ve východní Indonésii, zejména v Severní Sulawesi, východní pobřeží střední a jižní Sulawesi, Maluku a Papua s různými dialekty.

Dva originální dopisy od Sultana Abu Hayat II portugalskému králi, napsané 27. dubna a 8. listopadu 1521, jsou uznávány jako nejstarší malajské rukopisy na světě po rukopisech Tanjung tanah. Dvě písmena sultána Abu Hayata jsou aktuálně uložena v Muzeum v Lisabonu, Portugalsko.^[22]

Viz také

• Obchod s kořením
• Seznam sunnitských muslimských dynastií
• Seznam vládců Maluku

Reference