Ternate sultanate - Sultanate of Ternate
Ternate sultanate Kesultanan Ternate | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
1257–1914 | |||||||
![]() Největší rozsah sultanátu ternatského | |||||||
Hlavní město | Ternate | ||||||
Společné jazyky | Ternate | ||||||
Náboženství | Sunnitský islám (po roce 1486) | ||||||
Vláda | Sultanát | ||||||
Sultán (Kolano před rokem 1486) | |||||||
• 1257 – 1277 | Baab Mashur Malamo | ||||||
• 1902 – 1915 | Haji Muhammad Usman Shah | ||||||
• 2015 – 2019 | Sjarifuddin Sjah | ||||||
Dějiny | |||||||
• Založený | 1257 | ||||||
• Převod na islám | 1486 | ||||||
• Vassalisation by holandský | 1683 | ||||||
• Konečné pravítko sesazeno z trónu holandský | 1914 | ||||||
• Čestný sultán korunován | 1927 | ||||||
| |||||||
Dnes součást | ![]() |
The Ternate sultanate, dříve také známý jako Království Gapi[1] je jedním z nejstarších muslimských království v Indonésie kromě Tidore, Jailolo, a Bacan. Ternate království bylo založeno Momole Cico, první vůdce Ternate, s titulem Baab Mashur Malamo, tradičně v roce 1257.[1] To dosáhlo svého zlatého věku za vlády sultána Baabullah (1570–1583) a zahrnoval většinu východní části Indonésie a část jižního Filipín. Ternate byl významným producentem hřebíček a regionální mocnost od 15. do 17. století.
Dynastie, kterou založil Baab Mashur Malamo, pokračuje dodnes, stejně jako samotný sultanát, i když již nemá žádnou politickou moc.
Dějiny
Pre-koloniální období
Sultanát byl původně pojmenován Království Gapi[1], ale později změnil název tak, aby vycházel z názvu jeho kapitálu, Ternate. Ternate a sousední Tidore byli největším světovým producentem hřebíčku, na jehož základě se jejich vládci stali jedním z nejbohatších a nejmocnějších sultánů v indonéské oblasti.[2] Hodně z jejich bohatství však bylo zbytečné bojovat proti sobě. Až do holandský dokončil kolonizace z Maluku v 19. století vládli sultánům z Ternate říše, které si nárokovaly přinejmenším nominální vliv Ambon, Sulawesi a Papua.[3]
Částečně v důsledku své kultury závislé na obchodu byl Ternate jedním z prvních míst v regionu, do kterého islám šíření, pocházející z Jáva na konci 15. století.[4] Islámský vliv v této oblasti lze však vysledovat dále až do konce 14. století.[5] Zpočátku byla víra omezena na malou vládnoucí rodinu Ternate a rozšířila se jen pomalu na zbytek populace.[4]
Královská rodina Ternate konvertovala k islámu za vlády Marhum (1465–1486), čímž se stal prvním králem Ternate, který přijal islám[1]; jeho syn a nástupce, Zainal Abidin (1486–1500) uzákonil islámské právo a přeměnil království na islámský sultanát; nadpis Kolano (král) byl poté nahrazen sultánem.[6]
Vrchol Ternateovy moci přišel těsně před koncem 16. století za vlády sultána Baabullah (1570–1583), kdy měla vliv na většinu východní části Sulawesi, Ambon a Seram plocha, Timor ostrov, části jižního Mindanao a také části Papua. S nedalekým Tidorovým sultanátem často bojovalo v tvrdé konkurenci o kontrolu nad jeho periferií. Podle historika Leonard Y. Andaya „Ternateova„ dualistická “rivalita s Tidorem je dominantním tématem rané historie ostrovů Maluku.[7]
16. století do současnosti


První Evropané, kteří zůstali na Ternate, byli součástí portugalština expedice z Francisco Serrão mimo Malacca, který ztroskotal poblíž Seram a zachráněni místními obyvateli. Sultán Bayan Sirrullah z Ternate (1500–1522) se doslechli o jejich uvíznutí a když viděl šanci spojit se s mocným cizím národem, přivedl je do Ternate v roce 1512. Portugalcům bylo povoleno postavit na ostrově pevnost, dnes známou jako Kastella, jehož výstavba začala v roce 1522, ale vztahy mezi Ternateans a portugalštinou byly od počátku napjaté.[8]
Předsunutá základna daleko od Evropy obecně přitahovala jen ty nejzoufalejší a nejotravnější, takže obecně špatné chování Portugalců v kombinaci s chabými pokusy o Christianizace, napjaté vztahy s muslimským vládcem Ternate.[9] V roce 1535 sultán Tabariji byl sesazen a poslán do Goa Portugalci. Přestoupil na křesťanství a změnil si jméno na Dom Manuel. Poté, co byl prohlášen za nevinného z obvinění proti němu, byl poslán zpět, aby znovu získal svůj trůn; na cestě do však zemřel Malacca v roce 1545. Odkázal však ostrov Ambon svému portugalskému kmotru Jordãovi de Freitasovi. Po vraždě sultána Hairun v rukou Portugalců, Ternatané vyhnali Portugalce v roce 1575 po pětiletém obléhání. Ambon se stal novým centrem portugalských aktivit na Maluku. Evropská moc v regionu byla slabá a Ternate se stal pod vládou sultána rozšiřujícím se, prudce islámským a antiportugalským státem Baab Ullah (r. 1570–1583) a jeho syn Sultan Saidi Berkat.[10]

španělština síly zachytily bývalou portugalskou pevnost od Ternatanů v roce 1606, deportovaly ternatského sultána a jeho doprovod do Manila v Španělské Filipíny. V roce 1607 se Holanďané vrátili do Ternate, kde s pomocí Ternatanů postavili pevnost v Malayo. Ostrov byl rozdělen mezi dvě mocnosti: Španělé se spojili s Tidorem a Holanďané se svými spojenci Ternaten. Pro vládce Ternatanů byli Holanďané užitečnou, ne-li zvláště vítanou přítomností, která jim poskytla vojenské výhody proti Tidorovi a Španělům. Obzvláště pod sultánem Hamzah (1627–1648), Ternate rozšířil své území a posílil svou kontrolu nad periferií. Holandský vliv na království byl omezený, ačkoli Hamzah a jeho prasynovec a nástupce, sultán Mandar Syah (1648–1675) připustil některé regiony k Holandská východoindická společnost (VOC) výměnou za pomoc při řízení tamních povstání. Španělé opustili Maluku v roce 1663.[11]
S přáním vrátit Ternate do jeho dřívější slávy a vyhnat západní moc, sultáne Sibori Amsterdam (1675–1691) vyhlásil válku Holanďanům, ale moc Ternate se v průběhu let značně snížila, prohrál a byl nucen připustit Nizozemcům více ze svých zemí smlouvou z roku 1683. Touto smlouvou ztratil Ternate jeho rovnocenné postavení s Holanďany a stal se vazalem. Sultáni z Ternate a jeho obyvatelé však nikdy nebyli plně pod nizozemskou kontrolou, dokud nebyli anektováni v roce 1914.[12]
V 18. století byl Ternate místem VOC guvernéra, který se pokusil ovládnout veškerý obchod v severních Molucích. Do 19. století obchod s kořením podstatně poklesl. Z tohoto důvodu byl region méně centrální vůči nizozemskému koloniálnímu státu, ale Nizozemci udržovali přítomnost v regionu, aby zabránili další koloniální moci v jeho obsazení. Poté, co bylo VOC znárodněna nizozemskou vládou v roce 1800, se Ternate stal součástí vlády Moluků (Gouvernement der Molukken). Ternate byl zabaven a obsazen podle britský v roce 1810 před návratem k nizozemské kontrole v roce 1817. V roce 1824 se stala hlavním městem rezidence (správní oblasti) pokrývající Halmahera, celé západní pobřeží Nová Guinea a střední východní pobřeží Sulawesi. Do roku 1867 byli všichni Nizozemci okupováni Nová Guinea byla přidána k rezidenci, ale poté byla její oblast postupně převedena do Ambonu (Amboina), než byla v roce 1922 rozpuštěna do rezidence.[13]
Sultán Haji Muhammad Usman (1902–1914) učinil poslední pokus postavit se proti Nizozemcům tím, že tajně podpořil vzpoury v regionu; selhal a byl sesazen z trůnu, jeho majetek byl zkonfiskován a byl vyhoštěn do exilu Bandung, kde žil až do roku 1932. To znamenalo konec tradičního království Ternatan, protože Nizozemci násilně změnili způsob správy a osídlení. Trůn Ternate zůstal prázdný od roku 1914 do roku 1929, dokud správní rada ministrů pod požehnáním nizozemského vytvořeného korunního prince Iskandar Muhammad Jabir další sultán.[14]
Když dorazili Japonci v roce 1942, vládl Muhammad Jabir a začal tvrdé pravidlo. O dva roky později ho spojenci propašovali do Austrálie. Během roku hrál sultán politickou roli Indonéská revoluce, ale napjatá politická situace ho tlačila k pobytu Jakarta po roce 1950. Pokusil se oživit starou tradici (adat) v 60. letech, ale po jeho smrti v roce 1975 sultanát zanikl.[15] Jeho syn Mudaffar byl dosazen na trůn jako titulární hlava v roce 1986. Obnovil mnoho starých královských tradic, ačkoli společnost Ternate byla dočasně narušena sektářským násilím v roce 1999.[16] Sultán Mudaffar Sjah II zemřel v roce 2015. Mužští členové rodiny jeho manželky, Dutch Van Gelders, byli jmenováni princem Ternate v roce 2012 a po Mudaffarově smrti se pokusili ovládnout sultanát.
Seznam sultánů
Kolano z Ternate | Panování[17] |
---|---|
Baab Mashur Malamo | 1257–1277 |
Poit [Jamin Qadrat] | 1277–1284 |
Komala 'Abu Said [Siale] | 1284–1298 |
Bakuku [Kalabata] | 1298–1304 |
Ngara Malamo [Komala] | 1304–1317 |
Patsaranga Malamo [Aitsi] | 1317–1322 |
Cili Aiya [Sidang Arif Malamo] | 1322–1331 |
Paji Malamo [A'ali] | 1331–1332 |
Shah Alam | 1332–1343 |
Tolu Malamo [Fulu] | 1343–1347 |
Kie Mabiji [Buhayati I] | 1347–1350 |
Ngolo-ma-Caya [Muhammad Shah] | 1350–1357 |
Mamoli [Momole] | 1357–1359 |
Gapi Malamo [Muhammad Bakar] | 1359–1372 |
Gapi Baguna I. | 1372–1377 |
Komala Pulu [Bessi Muhammad Hassan] | 1377–1432 |
Marhum [Gapi Baguna II] | 1432–1486 |
Zainal Abidin | 1486–1500 |
Bayan Sirrullah | 1500–1522 |
Abu Hayat | 1522–1529 |
Hidayatullah | 1529–1533 |
Tabariji | 1533–1535 |
Hairun Jamilu | 1535–1570 |
Babullah Datu Shah | 1570–1583 |
Řekl Barakat Shah | 1583–1606 |
Muzaffar Shah I. | 1607–1627 |
Hamzah | 1627–1648 |
Mandar Shah [Manlarsaha] | 1648–1650 |
Manilha | 1650–1651 |
Mandar Shah | 1651–1675 |
Sibori Amsterdam | 1675–1689 |
Řekl Fathullah | 1689–1714 |
Amir Iskandar Zulkarnain Saifuddin | 1714–1751 |
Ayan Shah | 1751–1754 |
Syah Mardan | 1755–1763 |
Jalaluddin | 1763–1774 |
Harun Shah | 1774–1781 |
Achral | 1781–1796 |
Muhammad Yasin | 1796–1801 |
Muhammad Ali | 1807–1821 |
Muhammad Sarmoli | 1821–1823 |
Muhammad Zain | 1823–1859 |
Muhammad Arsyad | 1859–1876 |
Ayanhar | 1879–1900 |
Muhammad Ilham [Kolano Ara Rimoi] | 1900–1902 |
Haji Muhammad Usman Shah | 1902–1915 |
Iskandar Muhammad Jabir Shah | 1929–1975 |
Haji Muzaffar Shah II [Dr. Mudaffar Syah] | 1975–2015 |
Palác

Palác starého sultána byl opuštěn v letech 1781 až 1813, kdy byla zahájena výstavba stávajícího paláce (kadaton) začalo.[18] To bylo obnoveno v semi-koloniálním stylu a je nyní částečně muzeum i domov sultána. V muzeu je vystavena genealogie ternatské královské rodiny z roku 1257, sbírka portugalských a nizozemských přileb, mečů a brnění a memorabilií předchozích sultánů.
Dědictví
The východní indonéské souostroví říše vedená Ternate se skutečně rozpadla od poloviny 17. století, ale vliv Ternate jako království s dlouhou historií byl pociťován až o staletí později. Ternate má velký podíl zejména na východní souostrovní kultuře Sulawesi (severní a východní pobřeží) a Maluku. Mezi tyto vlivy patří náboženství, zvyky a jazyk.[19]
Jako první království, které přijalo islám, měla Ternate velkou roli v úsilí o konverzi a zavedení islámské šaríe ve východní části souostroví a v jižní části souostroví. Filipíny. Forma organizace říše a aplikace islámského práva, kterou poprvé představil sultán Zainal Abidin a později realizován jeho nástupci v 16. století, se stal standardem, po kterém následovala všechna království na Maluku bez významných změn.[20]
Úspěch obyvatel Ternate pod vedením sultána Baabullaha ve vyhnání Portugalska v roce 1575 bylo prvním domorodým vítězstvím souostrovního polity nad západními mocnostmi. Spisovatel 20. století Buya Hamka ocenil vítězství obyvatel Ternate, protože zpozdilo západní okupaci souostroví o 100 let a současně posílilo postavení islámu.[21] Pokud by Ternate nezastavil evropské politické a misijní úsilí, mohla by se východní část Indonésie stát křesťanským centrem, jako je Filipíny.
Pozice Ternate jako vlivného království také pomohla zvýšit stupeň Ternate Language jako jazyka sdružení v různých regionech, které byly pod jeho vlivem. Prof.EKW. Masinambow ve svém textu „Ternate Language in the Austronesian and Non-Austronesian languages“ naznačil, že Ternate měl největší dopad na Malajský jazyk používaný obyvateli východní Indonésie. 46% Malajština slovní zásoba v Manado je převzat z Ternate. Ternate Malay nebo North Moluccan Malay jazyk je nyní široce používán ve východní Indonésii, zejména v Severní Sulawesi, východní pobřeží střední a jižní Sulawesi, Maluku a Papua s různými dialekty.
Dva originální dopisy od Sultana Abu Hayat II portugalskému králi, napsané 27. dubna a 8. listopadu 1521, jsou uznávány jako nejstarší malajské rukopisy na světě po rukopisech Tanjung tanah. Dvě písmena sultána Abu Hayata jsou aktuálně uložena v Muzeum v Lisabonu, Portugalsko.[22]
Viz také
Reference
- ^ A b C d "Sejarah Kesultanan Ternate: Kerajaan Islam Tertua di Maluku Utara". tirto.id (v indonéštině). Citováno 17. srpna 2019.
- ^ * Trajektorie raně novověkých království ve východní Indonésii
- ^ Witton, Patrick (2003). Indonésie (7. vydání). Melbourne: Lonely Planet. str. 821. ISBN 1-74059-154-2.
- ^ A b Federspiel, Howard M. (2007). Sultáni, šamani a svatí: Islám a muslimové v jihovýchodní Asii. University of Hawaii Press. str. 52. ISBN 978-0-8248-3052-6.
- ^ Azra, Azyumardi (2006). Islám v indonéském světě: Účet institucionální formace. Mizan Pustaka. 39–40. ISBN 978-979-433-430-0.
- ^ Jahja, Abdjan a kol. (2012) Sejarah sosial Kesultanan Ternate. Yogyakarta: Ombak, str. 67.
- ^ Andaya, Leonard Y. (1993) Svět Maluku. Honolulu: University of Hawai'i Press.
- ^ Andaya, Leonard Y. (1993), str. 114-7
- ^ Ricklefs, M.C. (1993). Historie moderní Indonésie od c. 1300, 2. vydání. Londýn: MacMillan. str. 24. ISBN 0-333-57689-6.
- ^ Ricklefs, M.C. (1993). Historie moderní Indonésie od c. 1300, 2. vydání. Londýn: MacMillan. str. 25. ISBN 0-333-57689-6.
- ^ Hanna, Willard A. & des Alwi (1990) Bouřlivá doba minulá v Ternate a Tidore. Banda Naira: Yayasan Warisan dan Budaya Banda Naira, str. 132-73.
- ^ Hanna, Willard A. & Des Alwi (1990), str. 174-84.
- ^ Fraassen, Christiaan van (1987) Ternate, de Molukken en de Indonesische Archipel, Sv. I. Leiden: Rijksmuseum te Leiden, sv. Já, str. 54-60.
- ^ Fraassen, Christiaan van (1987), sv. Já, str. 60-1.
- ^ Fraassen, Christiaan van (1987), sv. Já, str. 61-5.
- ^ Sidel, John T. (2007) Nepokoje, pogromy, džihád: Náboženské násilí v Indonésii. Singapur: NUS Press, str. 181-2.
- ^ Fraassen, Christiaan van (1987), sv. II, s. 2-4, 13-4. Všechna data do 1 500 jsou tradiční a neověřitelná.
- ^ Fraassen, Christiaan van (1987), sv. Já, str. 102.
- ^ Andaya, Leonard Y. (1993).
- ^ Andaya, Leonard (1993), str. 57-8, 132-4.
- ^ https://www.goodnewsfromindonesia.id/2017/07/01/ternate-terima-kasih Zobrazeno 11-10-2020
- ^ Blagden, C.O. (1930) „Dva malajské dopisy z Ternate na Molukách, napsané v letech 1521 a 1522“, Bulletin Školy orientálních a afrických studií 6-1, s. 87-101.[1]