Indonéské sdružení muslimských intelektuálů - Indonesian Association of Muslim Intellectuals

The Indonéské sdružení muslimských intelektuálů (Indonéština: Ikatan Cendekiawan muslimská Indonésie, ICMI) je muslimský organizace v Indonésie. Společnost byla založena v roce 1990 indonéským ministrem pro výzkum a technologie B. J. Habibie se organizace zavázala boj proti chudobě a zlepšení vzdělání v Indonésii.

Dějiny

Zatímco většina indonéských muslimských politiků podpořila sesazení Sukarno režim a potlačení Komunistická strana Indonésie podle Indonéská armáda hlavní Suharto v letech 1965 až 1968 Suharto brzy začal potlačovat indonéské muslimské politické aktivity. Suharto pronásledoval světský vládní systém, který spolu s jmenováním na vysoké úrovni Katolíci a sponzorství etnických čínština komunita vedla k tomu, že se některé indonéské muslimské politické skupiny postavily proti režimu Suharto.

Na počátku 90. let Suharto značně posunul svou veřejnou identitu a vládu směrem k islámu. Přijal jméno Haji Mohammed Suharto a zavázal se hajj pouť do Mekka, Saudská arábie v roce 1991. V předchozím roce Suharto povolil vznik Indonéské asociace muslimských intelektuálů pod vlivem Bacharuddina Jusufa Habibieho, blízkého poradce a tehdejšího ministra pro technologie a výzkum. Na rozdíl od tradičních islámských organizací v Indonésii, jako je Nahdatul Ulama (NU), ICMI na oplátku podpořila Suharto režim pro značný vliv na tvorbu politiky a správu.

Do roku 1994 se ICMI značně rozrostla a mohla se pochlubit až 20 000 členy, kterými byli převážně indonéští muslimští profesionálové, vědci, ekonomové, pedagogové a učenci. Habibie (který se stal viceprezidentem Suharto v roce 1998) sloužil jako prezident ICMI, zatímco indonéští muslimští učenci a političtí aktivisté jako Imaduddin (který byl uvězněn Suharto režimem v roce 1979) pomáhal organizovat tělo. Další prominentní člen byl Amien Rais který by se později stal hlavním odpůrcem suhartovského režimu a náčelníkem Muhammadiyah, údajně největší islámská organizace na světě. Zatímco během éry Suharto měl velký vliv, ICMI postrádala místní organizaci, veřejnou přitažlivost nebo podporu veřejnosti. Skládající se z elitních intelektuálů, vliv ICMI rostl hlavně s patronátem Suharta a jeho politické strany, Golkar.

Vliv v Suhartově režimu

Aktivisté ICMI pod záštitou B. J. Habibieho pronikli do ústřední vlády a byli jmenováni na důležité funkce ve státní správě a na ústředních ministerstvech. Na rozdíl od rozšířeného ekonomického a politického vlivu katolické a etnické čínské komunity ukončili úředníci přidružení k ICMI vládní schémata, které byly považovány za hlavně prospěšné pro katolíky a čínské Indonésany. ICMI prosazovala nadvládu muslimů v řadách vlády, civilních služeb, policie a armády, průmyslu a obchodu a sestupování etnických a náboženských menšin do podřadných řad. ICMI rovněž prosazovala zavedení Šaría do indonéského právního a politického systému a dohlížel na zřizování islámských soudů, islámskou banku a propagaci islámských médií.

Kritika

ICMI byla kritizována jako skupina lobbistů, kterou využíval nepopulární režim Suharto k podpoře politické podpory indonéských muslimů. Rovněž to bylo považováno za oddané politickému pokroku B. J. Habibieho, který byl obecně považován za potenciálního nástupce Suharta. Jeho zapojení na vysoké úrovni do vlády kritizovaly také masové indonéské muslimské skupiny jako NU a Islámská asociace vysokoškolských studentů (HMI), protože se více zajímaly o politickou moc než o prosazování islámských cílů. Řady ICMI byly považovány za infiltrované Islamisté kteří se snažili uplatnit politickou moc prostřednictvím Suhartova režimu, což následně vyvolalo značný odpor mezi sekulárními Indonésany a neindonské muslimy.

externí odkazy

Další čtení

  • V. S. Naipaul, Beyond Belief: Amongst the Converted Peoples, 1998

Viz také