Mas Mansoer - Mas Mansoer - Wikipedia

Kyai Hajji

Mas Mansoer
K.H Mas Mansur.jpg
KH. Mansyur
narozený
Siti walidah

(1896-06-25)25. června 1896
Surabaja, Nizozemská východní Indie
Zemřel25.dubna 1946(1946-04-25) (ve věku 49)
Surabaja, Indonésie
OdpočívadloGipu, Surabaja
Národnostindonéština
Alma materAl-Azhar University
OrganizaceMuhammadiyah
DětiH. Arif
OceněníNárodní hrdina Indonésie

Kyai Hajji Mas Mansoer (Perfektní pravopis: Mas Mansur; 25 června 1896-25 dubna 1946) byl indonéský Islámský učenec a a národní hrdina.

Životopis

Mas Mansoer se narodil 25. června 1896 v Kampung Sawahan, severně od Surabaja.[1] Jeho otec byl Kyai Hajji Mas Ahmad Marzuki, potomek Sumenep královská rodina a přítel Kyai Hajji Ahmad Dahlan.[2] Jeho matkou byla žena ze Surabaje, která byla smíšená Buginština a Minang klesání.[3]

Ve věku 12 let Mansoer šel do Mekka studovat islám. Poté se zapsal na Al-Azhar University v Egyptě. Během studií četl několik západních literárních děl o svobodě, humanismu a demokracii. Pozoroval také, jak Egypťané bojovali proti britským kolonistům za získání jejich nezávislosti, což ovlivnilo jeho pozdější názory.[4]

Po absolvování Al-Azhar se Mansoer vrátil do Surabaja a stal se ustaz na Mufidah pesantren.[4] Během tohoto období cítil, že koloniální vláda bránilo učení islámu. Tato situace ho přiměla připojit se Muhammadiyah a Persatuan Bangsa Indonesia (Indonéská lidová asociace). Kázal v odlehlých oblastech.[5] V roce 1914 Mansoer a Abdul Wahab Hasbullah (bratranec z Hasyim Asy'ari ) založil vzdělávací organizaci s názvem Nahdhatul Wathan (Probuzení vlasti).[6] Také se připojili k Indonéskému studijnímu klubu, organizaci vedené Dr. Sutomo.[7] Později se stal předsedou pobočky východního Jáva v Muhammadiyah. V roce 1937 se stal předsedou Muhammadiyah prostřednictvím voleb na 26. Muhammadiyah Kongresu.[5][8] Kvůli jeho rozšířenému vlivu mu koloniální vláda nabídla místo v Het Kantoor van Inlandsche Zaken jako vedoucí instituce náboženských záležitostí. On to však odmítl.[5] Mansoer převzal iniciativu při formátování Majelis Islam A'la Indonesia dne 25. září 1937.[8] Účelem organizace bylo pomoci duchovním v celé Indonésii při vytváření sítí a budování vzájemných vztahů, a to jak fyzicky, tak duchovně.[9] Pod vlivem nacionalistického hnutí byla MIAI také zapojena do oponování koloniální vládě, například do podobného Gabungan Politik Indonésie (GAPI; Indonéská politická federace) vedená M. H. Thamrin.[10] V roce 1938 založil Partai Islam Indonésie (Indonéská islámská strana) s Dr. Sukiman.[11]

Během Japonská okupace, Mansoer byl pod tlakem kvůli jeho aktivitám s Muhammadiyahem. Mansoer, Kyai Hajji Wahid Hasyim a Kyai Hajji Taufiqurrahman poté vytvořili islámskou organizaci zvanou Masyumi. Po vytvoření skupiny japonská vláda zakázala všechny politické organizace a založila PUTERA (Pusat Tenaga Rakyat; dříve Jawa Hokokai), aby šířila svou propagandu. Mansoer, spolu s Soekarno, Mohammad Hatta, a Soewardi Soerjaningrat, byli jmenováni vůdci v roce 1942; souhrnně byli známí jako Empat Serangkai (čtyři série).[5][12][13] Přijal jmenování a odstoupil jako předseda Muhammadiyah.[13] Mansoer odstoupil z PUTERA v roce 1944 z důvodu nemoci.[5][13] Během tohoto období sdělil Mansoer myšlenku a roemah jang moerah dan sehat („levný a zdravý dům“) na setkání s dalšími intelektuály a japonskými důstojníky; doufalo se, že to vyřeší problémy s bydlením, kterým čelí domorodí Indonésané. Jeho myšlenku podpořil Soekarno.[14] Nakreslil také plán projektu.[15]

Před vyhlášením indonéské nezávislosti se Mansoer stal členem Panitia Persiapan Kemerdekaan Indonésie (Přípravný výbor pro indonéskou nezávislost).[16] Během národní revoluce Mansoer pomohl obyvatelům Surabaja v bránit město proti britské armádě. Poté byl zatčen Holanďany a bylo mu řečeno, aby přednesl projev a přesvědčil obyvatele Surabaja, aby se vzdali; on však odmítl. Výsledkem bylo, že Mansoer byl uvězněn ve věznici Kalisosok v Surabaji.[17][18]

Mansoer zemřel 25. dubna 1946 ve vězení.[17][19] Jeho ostatky byly pohřbeny v Gipu v Surabaji.[11]

Náboženské pohledy

Pokud jde o bankovnictví, Mansoer vydal a fatwa že všechny druhy bankovní úroky jsou haraam (zakázáno ). Podnikání v bankovnictví však bylo stále povoleno.[20] K další otázce, během devatenáctého kongresu Muhammadiyah, Hajji Rasul tvrdil, že unisex majlis byli haraam, ale Mansoer nesouhlasil. Po diskusi se dohodli, že je vyhlásí makruh (nežádoucí).[21] Při čištění islámského učení Mansoer zakázal bid’ah, taqlid, a takhayul (pověra) v uctívání. Také zakázal tradici hrobové poutě, selametan a dělá talqin pro tělo.[22] Řekl, že překážky, které muslimové utrpěli, byly způsobeny jejich slabou vírou a egoismem, a že k vyřešení těchto problémů by muslimové měli založit svůj život na Korán a Hadísy. Ve své práci Risalah Tawhid dan Sjirik (Pojednání o monoteismu a polyteismu) uvedl, že další příčinou slabosti muslimů bylo zasahování do islámského myšlení a praktik polyteismu.[23]

Dědictví

V roce 1964 získal Mansoer titul Národní hrdina Indonésie prostřednictvím prezidentského dekretu č. 162/1964.[17]

Reference

Poznámky pod čarou
  1. ^ Aqsha 1989, str. 20
  2. ^ Aqsha 1989, str. 14
  3. ^ Aqsha 1989, str. 19
  4. ^ A b Sudarmanto 2007, str. 85
  5. ^ A b C d E Sudarmanto 2007, str. 86
  6. ^ Aritonang 2004, s. 170–171
  7. ^ Effendi 2010, str. 100
  8. ^ A b Komandoko 2006, str. 200
  9. ^ Maarif 1996, str. 18
  10. ^ Komandoko 2006, s. 200–201
  11. ^ A b Ajisaka 2008, str. 107
  12. ^ Ajisaka 2008, s. 107–108
  13. ^ A b C Komandoko 2006, str. 201
  14. ^ Colombijn 2011, str. 443
  15. ^ Colombijn 2011, str. 445
  16. ^ Sudarmanto 2007, str. 86–87
  17. ^ A b C Ajisaka 2008, str. 108
  18. ^ Komandoko 2006, str. 202
  19. ^ Sudarmanto 2007, str. 87
  20. ^ Ariff 1988, str. 143
  21. ^ Hadler 2008, str. 164–165
  22. ^ Mulkhan 2010, str. 102
  23. ^ Saleh 2001, str. 120–121
Bibliografie