Solaris (nový) - Solaris (novel)

Solaris
SolarisNovel.jpg
Obálka prvního vydání
AutorStanisław Lem
Cover umělecK.M. Sopoćko
ZeměPolská lidová republika
Jazykpolština
ŽánrSci-fi
VydavatelPO, Walker (USA)[1]
Datum publikace
1961
Publikováno v angličtině
1970
Typ médiaTisk (vázaná kniha a brožovaná kniha)
Zvuk
Stránky204
ISBN0156027607
OCLC10072735
891.8/537 19
LC ClassPG7158.L392 Z53 1985

Solaris je román sci-fi z roku 1961 polského spisovatele Stanisław Lem. Sleduje posádku vědců na a výzkumná stanice jak se pokoušejí rozumět mimozemské inteligenci, který má podobu obrovského oceánu na titulární mimozemské planetě. Román patří mezi nejznámější Lemova díla.[2]

Kniha byla několikrát adaptována pro film, rozhlas a divadlo. Mezi významné filmové adaptace patří Andrej Tarkovskij je Verze z roku 1972 a Steven Soderbergh je Verze 2002, ačkoli Lem později poznamenal, že žádný z těchto filmů neodráží tematický důraz knihy na omezení lidské racionality.[3]

Shrnutí spiknutí

Solaris zaznamenává konečnou marnost pokusů o komunikaci s mimozemský život obývající vzdálenou cizí planetu jménem Solaris. Planeta je téměř úplně pokryta oceánem gelu, který je odhalen jako jediná entita obklopující planetu. Terranští vědci se domnívají, že jde o živou a vnímající bytost, a pokouší se s ní komunikovat.

Kris Kelvin, psycholog, dorazí na palubu stanice Solaris, vědecké výzkumné stanice, která se vznáší poblíž oceánského povrchu Solarisu. Vědci tam studovali planetu a její oceán po mnoho desetiletí, většinou marně. Vědecká disciplína známá jako Solaristika se v průběhu let zdegenerovala na pouhé pozorování, zaznamenávání a kategorizaci složitých jevů, které se vyskytují na povrchu oceánu. Vědci zatím sestavili pouze propracovanou nomenklaturu jevů a dosud nechápou, co tyto činnosti ve skutečnosti znamenají. Krátce před příjezdem Kelvina posádka vystavila oceán agresivnějším a neautorizovaným experimentům s energií rentgen bombardování. Jejich experimentování přináší neočekávané výsledky a stává se pro ně psychologicky traumatizující jako individuálně vadní lidé.

Odpověď oceánu na tento průnik odhaluje hlubší a skryté aspekty osobností lidských vědců, aniž by odhalila nic o samotné oceánské povaze. Dělá to tak, že se zhmotňuje fyzicky simulacra, včetně lidských; Kelvin konfrontuje vzpomínky na svou mrtvou milenku a vinu za její sebevraždu. Na „hosty“ ostatních výzkumníků se jen zmiňuje. Veškeré lidské úsilí o pochopení činnosti Solarisu se ukázalo jako zbytečné. Jak napsal Lem, „Zdá se, že zvláštnosti těchto jevů naznačují, že pozorujeme jakýsi druh racionální činnosti, ale význam této zdánlivě racionální činnosti slunečního oceánu je mimo dosah lidských bytostí.“[4] Rovněž napsal, že se záměrně rozhodl udělat ze vnímajícího mimozemšťana oceán, aby se vyhnul jakémukoli personifikaci a nástrahám antropomorfismus při zobrazování prvního kontaktu.[3]

Postavy

  • Protagonista, Dr. Kris Kelvin, je psycholog, který nedávno přiletěl ze Země na vesmírnou stanici studující planetu Solaris. Dříve spolubydlil s Harey („Rheya“ v překladu Kilmartin – Cox), který spáchal sebevraždu, když opustil jejich vztah. Její přesný dvojník je jeho návštěvníkem na palubě vesmírné stanice a stává se důležitou postavou.
  • Snaut („Sníh“ v překladu Kilmartin – Cox) je první osobou, kterou Kelvin potká na palubě stanice, a jeho návštěvník se nezobrazí.
  • Gibarian, který byl Kelvinovým instruktorem na univerzitě, spáchal sebevraždu jen několik hodin před příjezdem Kelvina na stanici. Návštěvníkem Gibarian byl „obří Negress“, který se Kelvinovi dvakrát objevil; nejdříve na chodbě brzy po jeho příjezdu a poté, když zkoumá Gibarianovu mrtvolu. Zdá se, že si neuvědomuje ostatní lidi, které potkává, nebo se prostě rozhodne je ignorovat.
  • Poslední obyvatel, kterého Kelvin potká, je Sartorius, nejuznávanější člen posádky. Objevuje se jen přerušovaně a vůči ostatním členům posádky je vždy podezřelý. Jeho návštěvník zůstává v anonymitě; Kelvin zahlédne jen slaměný klobouk.
  • Harey („Rheya“ v překladu Kilmartin – Cox, anagram Harey), která se po hádce s Kelvinem zabila smrtící injekcí, se vrací jako jeho návštěvník. Poté, co ji Kelvin konfrontoval s rozporuplnými emocemi, nalákal prvního návštěvníka Harey do raketoplánu a vypustil jej do vesmíru, aby se jí zbavil. Její osud není znám ostatním vědcům. Snaut navrhuje zavolat Hareyovu raketoplán, aby se naučil její stav, ale Kelvin namítá. Harey se brzy znovu objeví, ale bez vzpomínky na incident raketoplánu. Druhá Harey si navíc uvědomuje její přechodnou povahu a je pronásledována tím, že je Solarisovým prostředkem, který ovlivňuje Kelvina neznámými způsoby. Poté, co si poslechla nahrávku od Gibarian, a tak se naučila svou pravou podstatu, pokusila se o sebevraždu pitím kapalný kyslík. To selže, protože její tělo je vyrobeno z neutrina stabilizovaný nějakým neznámým silovým polem a má neuvěřitelnou sílu a schopnost rychle se regenerovat ze všech zranění. Následně přesvědčí Snauta, aby ji zničil pomocí zařízení vyvinutého Sartoriem, které narušuje subatomární strukturu návštěvníků.

Kritika a interpretace

V rozhovoru Lem uvedl, že román „byl pro kritiky vždycky šťavnatou kořistí“ s interpretacemi od Freudismus na antikomunismus, přičemž druhý uvádí, že oceán představuje SSSR a lidé na vesmírné stanici představují Sovětské satelity. Rovněž se vyjádřil k absurditě reklamy na přebal knihy pro vydání z roku 1976, kde se uvádí, že román „vyjádřil humanistickou víru autora o vysokých morálních kvalitách člověka“.[5] Lem poznamenal, že kritik, který propagoval freudovskou myšlenku, ve skutečnosti selhal tím, že založil svou psychoanalýza o dialogu z anglického překladu, zatímco jeho diagnóza by selhala na idiomech v původním polském textu.[6]

anglický překlad

Různé překlady jazyka Solaris, včetně anglického.

Jak původní polská verze románu (publikovaná v roce 1961), tak jeho anglický překlad jsou pojmenovány Solaris. Jean-Michel Jasiensko vydal svůj francouzský překlad v roce 1964 a tato verze byla základem anglického překladu Joanny Kilmartin a Steva Coxe v roce 1970[7] (publikováno společností Walker & Co. a od té doby mnohokrát publikováno).[Citace je zapotřebí ]

Lem, který plynule četl angličtinu, opakovaně vyjádřil své zklamání nad verzí Kilmartin – Cox a obecně byla považována za druhořadou.[Citace je zapotřebí ] V roce 2011 dokončil Bill Johnston anglický překlad. Lemova manželka a syn tuto verzi hodnotili příznivěji: „Jsme velmi spokojeni s prací profesora Johnstona, která, jak se zdá, vystihla ducha originálu.“[8] To bylo vydáno jako audiokniha a později v Amazon Kindle vydání (2014, ISBN  978-83-63471-41-5). Právní problémy zabránily tomu, aby se tento překlad objevil v tisku.[8]

Dotisky

  • ISBN  0-8027-5526-7 (1970)
  • ISBN  0-15-683750-1 (1987)
  • ISBN  0-15-602760-7 (2002)
  • ISBN  0-571-21972-1 (2003)

Adaptace

Zvuk

Audioknihy

Divadlo

Opera

Kino

Solaris byl natočen třikrát:

Lem sám poznamenal, že žádná z filmových verzí neznázorňuje velkou část mimořádného fyzického a psychologického „mimozemství“ oceánu Solaris. V reakci na filmové recenze Soderberghovy verze Lem s tím, že film neviděl, napsal:

... pokud vím, kniha nebyla věnována erotickým problémům lidí ve vesmíru ... Jako Solaris' autor Dovolím si zopakovat, že jsem chtěl vytvořit vizi lidského setkání s něčím, co jistě existuje, možná mocným způsobem, ale nelze je redukovat na lidské pojmy, myšlenky nebo obrazy. Proto kniha nesla název „Solaris„a ne“Láska ve vesmíru".

— Stanisław Lem, [3]

Kulturní narážky a díla založená na systému Solaris

Viz také

Reference

  1. ^ „Solaris“. Solaris. Citováno 2010-11-17.
  2. ^ Encyklopedie čtenáře Benéta, čtvrté vydání (1996), s. 590.
  3. ^ A b C Lem, Stanisław (8. prosince 2002). „Stanice Solaris“. Stanislaw Lem. Citováno 13. července 2013.
  4. ^ Stanisław Lem, Fantastyka i Futuriologia, Wydawnictwo Literackie, 1989, sv. 2, s. 365
  5. ^ Lem's FAQ
  6. ^ Lemův komentář k Solaris. Citováno 2017-03-02 z https://solaris.lem.pl/ksiazki/beletrystyka/solaris/29-komentarz-solaris.
  7. ^ Kellman, Steven G., "Mimozemské autogramy: jak se překladatelé prosazují", v Neohelicon (2010) 37:15 (online).
  8. ^ A b Alison Flood, „Publikován vůbec první přímý anglický překlad systému Solaris“ „The Guardian“, 15. června 2011
  9. ^ Solaris, 1963, Encyklopedie Teatru Polskiego
  10. ^ [1], 1975, Encyklopedie Teatru Polskiego
  11. ^ Solaris: Klasický seriál
  12. ^ Лем Станислав - Радиоспектакль Солярис
  13. ^ Flood, Alison (15. června 2011). „Publikován vůbec první přímý anglický překlad systému Solaris“. Opatrovník. Citováno 2013-07-13.
  14. ^ Audiokniha Solaris: The Definitive Edition
  15. ^ Lem, Stanislaw (22. listopadu 2014). „Solaris [Kindle Edition] - Bill Johnston (překladatel)“. Amazon.com. Citováno 2016-02-08.
  16. ^ https://pages.audioteka.com/pl/solaris/
  17. ^ „Solaris.Raport“
  18. ^ „Ofiary umowności“, Agnieszka Rataj, Życie Warszawy, 4. října 2009
  19. ^ Devdariani, Dimitry (2012). „Solaris Play“. Dimitry Devdariani. Citováno 13. července 2013.
  20. ^ SOLARIS von Stanisław Lem | Bühnenfassung von Tim Staffel
  21. ^ „Sci-fi ohne Schnickschnack“
  22. ^ „Solaris - divadlo královského lycea“. Citováno 15. září 2019.
  23. ^ „Solaris - divadlo sladovny“. Citováno 5. července 2019.
  24. ^ „Recenze systému Solaris - láska a osamělost se srazí v tom nejlepším případě na sci-fi klasice, Opatrovník, 15. září 2019
  25. ^ „Stefano Tempia: Incursioni contemporanee, Omaggio a Berio e Correggia, 16-17 giugno 2013 Torino“, Novinky Spectaccolo, 14. června 2013
  26. ^ "TATYANA EGOROVA:" EDWARD ARTEMIEV: BOL BÝT A VŽDY ZOSTANE TVORCEM ... "" - Rozhovor s Eduard Artemyev autor hudby k Tarkovského filmu. Původně publikoval Muzykalnaya Zhizn („Hudební život“), č. 17, 1988
  27. ^ Размышления после премьеры, na webových stránkách autora baletu
  28. ^ Le monde du théâtre: Edition 2008: un compte-rendu des saison théâtrales 2005-2006 et 2006-2007 dans le monde, 2008, ISBN  9052014582, 309
  29. ^ „Sólaris“. Daníel Bjarnason. 2011-11-07. Citováno 2020-07-13.
  30. ^ „Single dne: Fierce Mild„ Solaris “(2017) - recenze AU. přezkum AU. Citováno 2017-02-15.

externí odkazy