Slovanská tekutá metathéza a pleofonie - Slavic liquid metathesis and pleophony

The Slovanská kapalná metateze odkazuje na fenomén metateze z tekuté souhlásky v Obyčejný slovanský období v Jihoslovanský a Západoslovanský plocha. Úzce související odpovídající fenomén pleofonie (také známý jako polnoglasie nebo plná vokalizace) došlo paralelně, v Východoslovanské jazyky.

Změna působila na slabiky, ve kterých Praslovanský tekuté souhlásky *r a *l došlo v coda pozice. Výsledek změny závisí na fonologickém prostředí a akcentech a liší se v různých slovanských jazycích.

Změna byla datována do druhé poloviny 8. století, než byly písemně zaznamenány jakékoli slovanské jazyky. Samotnou změnu proto nelze pozorovat, ale lze ji odvodit porovnáním slov v různých slovanských jazycích. Důkazy o dřívějším stavu věcí jsou rovněž zachovány v roce 2006 výpůjční slova do a ze raného slovanského i dovnitř příbuzní v jiných Indoevropské jazyky, zejména Baltské jazyky.

Pozadí

Během období obyčejného slovanského, tendence, známý jako zákon otevřených slabik, vedlo k sérii změn, které zcela eliminovaly uzavřené slabiky. Podle Staroslověnština období, každá slabika bez výjimky končila samohláskou. Některé ze změn zahrnovaly:

• Monophthongization dvojhlásek,
• Ztráta konečných souhlásek slov (OCS nebo nébʰos),
• Zjednodušení některých shluků mediálních souhlásek (OCS tonǫti <* topnǫti) a
• Tvorba nosních samohlásek * ǫ a * ę, respektive od * am / * an a * em / * en.

Zde diskutovaná změna je součástí tohoto procesu a zahrnovala kapalné souhlásky seskupené pod symbolem krytu R, * l nebo * rv a coda pozice v prostředích, která jsou tradičně označována jako v tabulce vpravo. Uplatňování zákona o otevřených slabikách v takových prostředích mělo různé výsledky v různých slovanských dialektech a je to jeden z prvních důkazů o diferenciaci na množství slovanských jazyků.

V některých je to metateze sledu kapalných souhlásek, za nimiž následuje samohláska, a v jiných jde o vložení další samohlásky. Ve většině případů to mělo za následek eliminaci koncovek souhlásek * l a * r tak, aby byl zachován zákon otevřených slabik.

Reflexe ve slovanských jazycích

eRT

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (listopad 2013)

ort

Metateze pak nastala ve všech slovanských dialektech. V jihoslovanských dialektech (slovinštině, srbochorvatštině, makedonštině, bulharštině) i v češtině a slovenštině byla prodloužena také metathesizovaná samohláska.

v Východoslovanský a Lechitický pobočka Západoslovanský výsledek závisel na Praslovanský přízvuk: v ostrých slabikách byl výstup stejný jako v jihoslovanském a česko-slovenském, ale na slabikách s oboustranným zakončením se metathesizovaná samohláska neprodloužila.

PSl. = Praslovanský řád, fáze před ztrátou výrazné délky samohlásky a změnou * a> * o

CS = Společný slovanský, pozdní praslovanský, poslední překonatelný předchůdce všech slovanských jazyků

Porovnejte následující reflexy:

Pokud slabika nebyla vyřízena, došlo k metathezi v západním a východním slovanštině bez prodloužení, takže EPSl. * a si zachovává své krátké množství a výnosy /Ó/; porovnat EPSl. * ȃlkъtь „loket“> srbochorvatština lȃkat ale česky loket.

TeRT a ToRT

Slovně-mediálně na druhé straně byly tři primární výsledky:

1. V češtině, slovenštině a jihoslovanštině došlo k metathezi s prodloužením: praslovanský (PS) CeRC CaRC> CRēC CRāC> běžný slovanský (CS) CRěC CRaC.
2. Ve zbytku západoslovanského jazyka došlo k metathezi, ale bez prodloužení: PS CeRC CaRC> CReC CRaC> CS CReC CRoC.
3. Ve východním slovanštině byla vložena samohláska, která rozbila RC sekvenci (pleofonie): PS CeRC CaRC> CeReC CaRaC> CS CeReC CoRoC.

V důsledku změn specifických pro dialekt, ke kterým dochází před a po rozlišení klastru (metathéza / pleofonie), jsou výsledky v různých jazycích různorodé a složité. Například v severozápadní lechici (severní kašubština, slovinština, pomeranština a polabština) a východní slovanštině se * CalC a * CelC spojily do * CalC před rozlišením klastru:

• V polštině a lužicku došlo k metathezi bez prodloužení: polsky brzeg, mleko, groch, mot na rozdíl od OCS brěgъ, mlěko, Slovinština gràh, OCS mlatъ.
• V severozápadní lechici poskytly * CalC a * CelC ClŭC (Polabian glåvă 'head', å <ъ), * CerC> CreC (bez prodloužení, jako v polštině), zatímco v * CarC se ar stává becomesr, stejně jako word- zpočátku pod akutním stavem (Polabian råmą 'arm' <* rъmę <* armę), ale metathezi neprošlo. Srovnej Polabian porsą, Slovinština prasè a Pomerian gard (často v toponymice jako Białogard ) do OCS gradъ (Všimněte si, že beze změny ar v * gardŭ by se poddalo nebo v Pomeranian).
• V češtině a slovenštině došlo k slovně-mediální metatezi s prodloužením, stejně jako v jihoslovanštině: češtině mlat, hrách, Polsky młot, groch s / o /.
• Východní slovanské jazyky mají pleofonní * CarC> CoroC, * CerC> CereC a * CalC / * CelC> ColoC: ruština górod, Béreg, mólot, molokó.

TьRT a TъRT

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Říjen 2013)

Kompletní a neúplná metateze

Je-li kapalná metateze úplná, pouze pokud k ní došlo s odpovídajícím prodloužením samohlásky, došlo k metathezi zcela v jihoslovanském a částečně ve slovenském a v neslovném počátečním postavení v celé česko-slovenské oblasti. Kompletní metateze funguje pro všechny slabické jazyky ve všech slovanských jazycích. U neaktivních slabik s počátečním slovem nebylo prodloužení kromě jihoslovanských a částečně i slovenských.

Jak již bylo zmíněno, úplná metateze proběhla bez prodloužení v jihoslovanštině, v češtině a slovenštině a v polštině a lužicku. V severozápadní lechitice se metateze neobjevila ani u * * slabik CarC. Ve východním slovanštině přinesla pleofonie * CVRC> CVRVC. Reflex * l v severozápadní lechitice a východoslovanštině je vždy „tvrdý“.

První a druhá metateze

Vzhledem k tomu, že reflexy ostrého slovaar- a *al- jsou stejné ve všech slovanských dialektech, musely se změnit před slabikami končícími tekutinou, které mají různé reflexy.^[1] Lze tak rozlišit první a druhou metatézu kapalin.

Chodit s někým

Pouze ze slovanských důkazů nelze změnu datovat přesně proto, že se žádný slovanský jazyk ještě nezavázal psát. Slova však mohla být zdokumentována ze současných neslovanských jazyků a slova mohla být do slovanštiny vypůjčena také z jiných jazyků. To umožňuje zkrátit čas, kdy ke změně došlo.

Tekutá metateze nastala ve společné slovanské éře. Proběhlo po něm nebo bylo stále produktivní až do konce 8. století. Jméno Karel Veliký, který zemřel v roce 814, podstoupil změnu:

• Stará vysoká němčina Karl^{[poznámka 1]} > PSl. * karl'u^{[poznámka 2]} > Společný slovanský * korl′ь> Ruský Koról, Polsky król, Slovensky kráľ, Srbochorvatština krȃlj

Na druhou stranu byla změna již dříve dokončena Staroslověnština dokumenty. To znamená, že změna byla dokončena, přinejmenším v dialektech Bulharska a Makedonie, nejpozději v 9. století, kdy byly dokumenty psány.

V cizojazyčných pramenech existují také glosování slovanských slov. Dřívější zdroje neukazují žádný účinek kapalné metateze, například když řecký kronikář z konce 8. století Theophanes vyznavač píše slovanská jména jako Ἀρδάγαστος (Ardágastos) a Δαργαμηρός (Dargamērós). Byly by staroslověnské verze jmen s použitou metatezí Radogostъ a Dragoměrъ. Liquid metathesis je také vidět v různých výpůjčkách zachovaných v toponymics; latinský Arba > Srbochorvatština Rȃb, Latinsky Albona > Srbochorvatština Làbīn, Latinsky Scardōna > Srbochorvatština Skràdīn atd.

Výklad

Bylo to navrženo^[2] že východní slovanština zachovala skutečný stav věcí, že samohláska byla vložena do obyčejného slovanského jazyka a že byla teprve následně ztracena ve všech dialektech kromě východoslovanských, předcházejících kapalinu. Přesný vývoj by tedy byl v srbochorvatštině takto:

• PSl. * barda 'beard'> * obyčejný slovanský * bar^Adā (* bor^Óda)> * b^Aradā (* b^Óroda) SCr. bráda

Viz také

• Praslovanský jazyk

Poznámky

Reference

Další čtení

• Kapović, Mate (2008), Uvod u indoeuropsku lingvistiku [Úvod do indoevropské lingvistiky] (v chorvatštině), Záhřeb: Matica hrvatska, ISBN  978-953-150-847-6
• Matasović, Ranko (2008), Poredbenopovijesna gramatika hrvatskoga jezika [Srovnávací historická gramatika chorvatského jazyka] (v chorvatštině), Záhřeb: Matica hrvatska, ISBN  978-953-150-840-7
• Holzer, Georg (2007), Historische Grammatik des Kroatischen. Einleitung und Lautgeschichte der Standardsprache. [Historická gramatika chorvatského jazyka. Úvod a fonologická historie spisovného jazyka.] (v němčině), Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang, ISBN  978-3-631-56119-5