Slovanská druhá palatalizace - Slavic second palatalization
The Slovanská druhá palatalizace je Praslovanský zvuková změna, která se projevila jako regresivní palatalizace zděděných Balto-slovanský velární souhlásky ke kterému došlo po za prvé a před Třetí Slovanské palatalizace.
Motivace
Druhé palatalizace velarů je přímým důsledkem monofthongizace dvojhlásek, přesněji řečeno, změna * aj> ē.[1] Zatímco * kaj, * gaj a * xaj byly v souladu s principem tzv intrasyllabic synharmony které fungovaly během běžného slovanského období, výsledné * kē, * gē a * xē se vzpíraly intrasyllabické synharmonii, protože velars skončily před výslednou přední samohláskou ē, která sama o sobě získala protoslovanská fonotaktická omezení.
Tato anomálie byla vyřešena palatalizací velarů, stejně jako tomu bylo během první palatalizace. Výsledky druhé palatalizace však byly na celém slovanském území odlišné a ne zcela jednotné, což naznačuje jeden z prvních dialektických rozdílů. Obvykle je tato palatalizace popisována jako postupná, přičemž nejprve a poté (např. U těch, které byly ovlivněny třetí palatalizací), se objevují fronty na správné palatály asibilace.[1] Proto se někdy nazývá sibilantizace.
Stejný proces navíc fungoval před novými instancemi * i odvozenými z * oj.
Formulace
Zděděné velars * k (< KOLÁČ * k, *kʷ) a * g (
- * k> * t> c
- '* g> * d> dz> z
Proto-slovanský velární frikativní * x, který v PIE chyběl a který vznikl primárně z PIE * s pomocí Zákon RUKI, od slova-iniciála PIE # sk- i od Germánské a íránské půjčky, změněno ve stejném prostředí jako:
- * x> * ś> s/š
Konečný výstup třetí palatalizace je tedy stejný jako výstup z předchozí druhé palatalizace. Rozdíl palatalizace * x závisí na chronologii a slovanském dialektu: In Východní a Jihoslovanský je / s / a v Západoslovanské jazyky to je / š /. Slovenština má tendenci odpovídat jihoslovanským v takových případech, například Čech „Česky“, množné číslo Česi „Češi“.
Porovnat:
Zprostředkovatel / dz / se zachoval pouze v nejstarším Staroslověnský kánon památky, Lechitické jazyky, Slovák a Ohridské dialekty z Makedonština. Jiné slovanské jazyky mají mladší / z /.
Druhá palatalizace konkrétně střídá souhláskové shluky
Velární | / sk / | / zg / | / sx / |
---|---|---|---|
Zubní | / sc /, / st / | / zd / | / sc / |
V jihoslovanských jazycích funguje druhá palatalizace, i když mediální * w (> OCS proti) je přítomen mezi velarem a dvojhláskou (nebo jejím reflexem), zatímco ve západoslovanských jazycích jsou zachovány původní shluky * května / gvě.[3] Ačkoli slova se skupinami cv, zv vyplývající z druhé palatalizace se nacházejí ve východoslovanských jazycích, pravděpodobně budou důsledkem vlivu církevní slovanštiny, protože existují důkazy o zachování původních skupin v ukrajinštině a běloruštině a v některých ruštině dialekty.[4] Porovnat:
- PSl. * gwajzdā 'star'> OCS zvězda, ale Pol. gwiazda, Cz. hvězda
- PSl. * kwajtu 'květina'> OCS cvětъ, ale Pol. kwiat, Cz. květ, Ukr. kvitka, Bělorusko. kvetka Russ. vytočit. kvet
V nativně vytvořených a zděděných slovanských slovech ke druhé palatalizaci dochází pouze před novým * ě <* aj, protože první palatalizace již fungovala před všemi ostatními předními samohláskami, ale v přejatých slovech funguje před všemi předními samohláskami.[3] Porovnat:
- latinský acētum 'ocet'> Goth. akit- > PSl. * akitu> OCS ocьtъ
- Germánský * kirikō 'kostel'> PSl. * kirkū> OCS křehký
Výklad
Druhá palatalizace se pravděpodobně rozšířila z jihu slovanské oblasti řeči; začalo fungovat někdy mezi koncem šestého a polovinou sedmého století našeho letopočtu,[3] a prostředí, ve kterém fungovala, se lišila.
V ruštině, slovenštině a (v podstatných jménech) slovinštině byly výsledky druhé palatalizace později odstraněny na hranicích morfémů (tj. Před inflexními zakončeními) kvůli analogickému paradigmatickému vyrovnání.
V ukrajinštině a běloruštině jsou však v těchto případech stále patrné účinky druhé palatalizace.
Porovnat:
- Starovýchod slovanský ruka 'ruka', L. rucě
Pro severozápadní ruské odrůdy (Novgorod, Pskov ), podle Zaliznyak,[5] druhá palatalizace vůbec neproběhla (např. Pskovian kev ' : OESl. cěvь: Starý Novgorod * kělъ: OCS cělъ ).
Podle jiných však takové zjevné nezměněné velars byly ve skutečnosti palatalizované dentály jak ve starších památkách, tak v moderních odrůdách (takže takový # k- by ve skutečnosti byl [t ']). Jedinou výjimkou u těchto odrůd by tedy byl výskyt přidružení normálně způsobené druhou palatalizací.[3]
Poznámky
- ^ A b Mihaljević 2002: 157
- ^ Matasović 2008: 143
- ^ A b C d Kapović 2008: 169
- ^ Stieber, Zdzisław (2005). Zarys gramatyki porównawczej języków słowiańskich (v polštině). Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN. ISBN 83-01-14542-0.
- ^ Zaliznyak, Andrey Anatolyevich (2004). Древненовгородский диалект (v Rusku). Moskva: Языки славянской культуры. ISBN 5-94457-165-9.
Reference
- Ranko Matasović (2008). Poredbenopovijesna gramatika hrvatskoga jezika (v chorvatštině). Záhřeb: Matica hrvatska. ISBN 978-953-150-840-7.
- Milan Mihaljević (2002). Slavenska poredbena gramatika, 1. dio, Uvod i fonologija (v chorvatštině). Záhřeb: Školska knjiga. ISBN 953-0-30225-8.
- Kapović, Mate (2008). Uvod u indoeuropsku lingvistiku (v chorvatštině). Záhřeb: Matica hrvatska. ISBN 978-953-150-847-6.