Seznam národních pokladů Japonska (spisy: japonské knihy) - List of National Treasures of Japan (writings: Japanese books) - Wikipedia

Tento článek je o japonské knize Národní poklady. Seznam čínských knih Národní poklady najdete na Seznam národních pokladů Japonska (spisy: klasické čínské knihy). Seznam dalších národních spisů o pokladu, včetně buddhistických textů a příkladné kaligrafie, viz Seznam národních pokladů Japonska (spisy: ostatní).
Část nejstaršího dochovaného kompletního rukopisu Kokin Wakashū poezie antologie

Termín "Národní poklad „se v Japonsku používá k označení kulturní statky od roku 1897,[1][2]ačkoli definice a kritéria se od zavedení termínu změnily. Písemné materiály v seznamu odpovídají aktuální definici a byly označeny jako národní poklady podle zákona o ochraně kulturních statků, který vstoupil v platnost 9. června 1951. Položky vybírá Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie na základě jejich „zvláště vysoké historické nebo umělecké hodnoty“.[3][4]

Psaní bylo zavedeno z Koreje do Japonska kolem roku 400 n. L. (Ve formě čínských knih) a práce v čínštině prováděna písaři imigrantů z pevniny.[poznámka 1][5][6][7] Gramotnost zůstala v 5. a 6. století na extrémně marginální úrovni, ale v průběhu 7. století byl malý počet japonských učenců-aristokratů, jako např. Princ Shotoku začal psát v čínštině pro oficiální účely a za účelem podpory buddhismu.[8][9] Na konci 7. století se čtení a psaní staly nedílnou součástí života některých částí vládnoucích a intelektuálních tříd, zejména ve vládě a náboženství.[10] Nejstarší dochovaná rozsáhlá díla sestavená v Japonsku jsou historické kroniky Kojiki (712) a Nihon Shoki (720).[9] Další raná japonská díla z Období Nara zahrnují biografie knížete Shotoku, kulturní a geografické záznamy (fudoki ) a Man'yōshū, první antologie Japonská poezie. Všechna tato díla byla nutně napsána v čínštině nebo v hybridním japonsko-čínském stylu a byla vytvořena podle čínských prototypů. Vývoj zřetelného japonského písma (kana ) v 9. století byl výchozím bodem klasického věku Japonská literatura a vedlo k řadě nových, jedinečně japonských žánrů literatury, jako jsou příběhy (monogatari ) nebo deníky (nikki ). Z důvodu velkého zájmu a podpory literatury Heian soudu, spisovatelská činnost vzkvétala zejména v 10. a 11. století.

Tento seznam obsahuje knihy různého typu, které byly sestaveny Klasický a brzy Feudální Japonsko. Více než polovina ze 68 určených pokladů jsou díla poezie a prózy. Další velkou část tvoří historická díla, jako jsou rukopisy Kojiki a Nihon Shoki; zbytek jsou knihy různého typu, jako jsou slovníky, právnické knihy, biografie nebo hudební partitury. Určené rukopisy pocházejí z období Heian z 9. Století do Edo období s většinou datování do období Heian. Jsou ubytováni chrámy, muzea, knihovny nebo archivy, univerzity a v soukromých sbírkách.[4]

Objekty v tomto seznamu představují přibližně jednu třetinu z 227 národních pokladů v kategorii „spisy“. Doplňuje je 56 Čínská kniha Národní poklady a 103 další písemné národní poklady.[4]

Statistika

Většina národních pokladů se nachází v oblasti Kansai.
Mapa zobrazující umístění japonských knižních spisů Národní poklady v Japonsku
PrefekturaMěstoNárodní poklady
AičiNagoya1
FukuokaDazaifu1
KagawaTakamatsu1
KočiKoči1
KjótoKjóto27
MiyagiSendai1
NaraNara2
Tenri3
OsakaIzumi1
Kawachinagano2
Minoh1
Osaka2
SágaSága1
ShigaŌtsu1
TokioTokio22
YamagučiHofu1
Doba[pozn. 2]Národní poklady
Heian období50
Období Kamakura16
Období Nanboku-cho2

Používání

Sloupce tabulky (kromě Poznámky a obraz) lze řadit stisknutím symbolů šipek. Následující tabulka poskytuje přehled toho, co je v tabulce uvedeno a jak funguje třídění.

  • název: název zapsaný v databázi národních kulturních statků[4]
  • Autoři: jméno autora (autorů)
  • Poznámky: informace o typu dokumentu a jeho obsahu
  • datum: období a rok; položky ve sloupcích seřadí podle roku. Pokud je známo pouze období, seřadí se podle počátečního roku daného období.
  • Formát: hlavní typ, technika a rozměry; položky ve sloupcích seřadí podle hlavního typu: svitek (zahrnuje ruční rolování a písmena), knihy (zahrnuje alba, obyčejné vázané knihy a knihy vázané fukuro-toji)[pozn. 3] a jiný (zahrnuje závěsné svitky)
  • Současné umístění: „chrám / muzeum / název svatyně-název města název prefektury“; položky ve sloupci se seřadí jako „název prefektury název města“.
  • obraz: obrázek rukopisu nebo charakteristického dokumentu ve skupině rukopisů

Poklady

Japonská literatura

Adaptace čínského písma, zavedená v Japonsku v 5. nebo 6. století, následovaná vývojem skriptu vhodnějšího k psaní v 9. století japonština, se odráží ve starověku a klasice Japonská literatura od 7. do 13. století. Tento proces také způsobil, že se jedinečné žánry japonské literatury vyvinuly z dřívějších děl po vzoru čínských prototypů.[11][12] Nejstarší stopy japonské literatury se datují do 7. století a skládají se z japonského verše (waka ) a poezie psaná v čínštině japonskými básníky (kanshi ).[13][14][15] Zatímco druhý projevil ve srovnání s velkým množstvím básní složených v Číně jen málo literárních zásluh, poezie waka udělala v Období Nara kulminující v Man'yōshū, antologie více než 4 000 kusů hlavně tanka („krátká báseň“) od období do poloviny 8. století.[16][17][18] Až do 9. století byly psány texty v japonštině čínské postavy přes man'yōgana psací systém, obvykle využívající fonetická hodnota postav. Vzhledem k tomu, že delší pasáže napsané v tomto systému byly neúnosně dlouhé, byla man'yōgana používána hlavně pro poezii, zatímco klasická čínština byla vyhrazena pro prózu.[19][20][21] V důsledku toho jsou prózy pasáže v Man'yōshū v čínštině a Kojiki (712), nejstarší dochovaná kronika, používá man'yōganu pouze pro písně a básně.[19][20]

Revolučním úspěchem byl vývoj kana, pravý japonský scénář, od poloviny do konce 9. století.[22] Tento nový scénář umožnil japonským autorům snadněji psát ve svém vlastním jazyce a v 10. století vedl k řadě národních próz, jako jsou příběhy (monogatari ) a básnické časopisy (nikki ).[22][23][24] Japonská waka poezie a japonské prózy dosáhly svého nejvyššího vývoje kolem 10. století, podporované obecným oživením tradičních hodnot a vysokým statusem, který literatuře připisuje Heian soud.[21][25][26] Heianovo období (794 až 1185) se proto obecně označuje jako klasický věk japonské literatury.[27] Jako jazyk vzdělanosti, vlády a náboženství byla čínština stále praktikována mužskou šlechtou z 10. století, zatímco aristokratické ženy většinou psaly deníky, monografie, poezii a beletrii v novém scénáři.[28] Příběh Genji napsané na počátku 11. století šlechtičnou (Murasaki Shikibu ) je podle Helen Craig McCullough „nejpůsobivější úspěch heianské civilizace“.[29]

Jiný literární žánr s názvem setsuwa („informativní vyprávění“) se vrací k ústnímu přenosu mýty, legendy, lidové pohádky, a anekdoty. Setsuwa zahrnuje nejstarší japonské příběhy, byly původně ovlivněny buddhistou a měly být vzdělávací.[30][31] Nejstarší sbírkou setsuwa je Nihon Ryōiki (počátek 9. století). S rozšiřujícím se náboženským a sociálním zájmem aristokracie byly na konci 11. století znovu sestaveny sbírky setsuwa, počínaje Konjaku Monogatarishū[32][33] Vysoká kvalita Příběh Genji ovlivnil literaturu do 11. a 12. století.[24][33] Velké množství monogatari a některé z nejlepších básnických pojednání bylo napsáno na počátku Období Kamakura (kolem 1200).[34]

Waka

Waka („Japonská báseň“) nebo uta („píseň“) je důležitý žánr japonské literatury. Termín vznikl v období Heian, aby se odlišila poezie v japonštině kanshi, poezie psaná v čínštině japonskými autory.[35][36] Waka začínal jako ústní tradice, v pohádkách, festivalech a rituálech,[pozn. 4] a začal se psát v 7. století.[14][37][38] V Asuka a období Nara, „waka“ zahrnovala řadu poetických forem, jako je tanka („krátké básně“), chōka („dlouhé básně“), bussokusekika, sedōka („naučená báseň“) a katauta („fragment básně“), ale v 10. století přežila pouze 31-slabiková tanka.[35][39][40] The Man'yōshū z poloviny 8. století je primárním záznamem rané japonské poezie a první antologie waka.[16][41] Obsahuje tři hlavní formy poezie v době kompilace: 4 200 tanka, 260 chōka a 60 sedōka; datování od 759 zpět více než jedno století.[pozn. 5][20][42]

Na počátku 9. století však bylo období přímé napodobování čínských modelů, díky nimž se v té době stala kanshi hlavní formou poezie.[43][44] Na konci 9. století, waka a vývoj kana scénář vzrostl současně s obecným oživením tradičních hodnot a vyvrcholil kompilací prvního imperiální waka antologie, Kokinshū v roce 905.[26][45] To bylo následováno v roce 951 Gosen Wakashū; ve všech sedmi císařských antologiích byly sestaveny v období Heian.[46][47] Hlavními poetickými předměty byla láska a čtyři roční období; standardy slovní zásoby, gramatiky a stylu, stanovené v Kokinshū, dominovaly složení waka do 19. století.[45][48][49]

Pro úspěch aristokratů v soukromém a veřejném životě během období Heian bylo zásadní znalost plynutí ve složení a ocenění waka, jakož i důkladné znalosti a dovednosti v oblasti hudby a kaligrafie.[45][50][51] Poezie byla používána v vtipných rozhovorech, v poznámkách na pozvání, díky nebo soustrast a pro korespondenci mezi přáteli a milenci.[47][52][53] Některé z nejlepších poezií heianského období pocházely z dvorské společnosti ze střední třídy, jako např dámy v čekání nebo střední úředníci.[47] Uta-awase soutěže o poezii, ve kterých básníci skládali poezii na dané téma, které má být posouzeno jednotlivcem, se konaly od roku 885 a staly se pro Heiana pravidelnou aktivitou dvořané od 10. století kupředu.[47][49][54] Rozsudky soutěže vedly k pracím o teorii waka a kritickým studiím. Básně z obsahu byly přidány do imperiálních antologií.[47][55] Kritické teorie a básně v antologiích (zejména Kokinshū) se staly základem pro rozhodnutí v soutěžích.[56] Utaawase se konal až do konce 11. století, spíše jako společenské než literární události. Drželi se v bohatství v duchu přátelského soupeření, zahrnovali chantery, zákoníky, konzultanty, hudebníky a publikum.[55][57] Během období Heian byly waka často shromažďovány ve velkých antologiích, jako je Man'yōshū nebo Kokinshū nebo v menších soukromých sbírkách děl jediného básníka.[45] Waka také vystupoval ve všech druzích literárních próz včetně monogatari, deníky a historická díla.[28][47] Příběh Genji sám obsahuje 800 waka.[50]

Na konci období Heian aristokracie ztratila politickou a ekonomickou moc klanům válečníků, ale zachovala si prestiž správců vysoké kultury a literatury.[34][58] Nostalgie za heianskou dvorskou minulostí, považovanou tehdy za klasickou japonskou minulost (na rozdíl od čínské minulosti), vytvořila renesanci v umění a vedla k rozkvětu waka Období Kamakura.[34][59][60] Básníci střední a nižší hodnosti, jako např Fujiwara no Shunzei, Saigyo Hoshi a Fujiwara no Teika, analyzoval dřívější práce, psal kritické komentáře a přidával nové estetický hodnoty jako yūgen k poezii waka.[61][62][63] Některé z nejlepších imperiálních antologií a nejlepších poetických antologií, jako například Shunzei Korai fūteishō, byly vytvořeny na počátku období Kamakura.[34] Publikum se rozšířilo z aristokracie na vysoce postavené válečníky a kněze, kteří začali skládat waka.[64][65][66] Do 14. století, související verš nebo renga významně nahradila poezii waka.[67][68]

Existuje 29 národních pokladů 14 sbírek waka a dvě práce o stylu waka, sestavené od 8. do poloviny 13. století s většinou z období Heian. Dvě díla teorie waka jsou Wakatai jisshu (945) a Korai fūteishō (1197). Sbírky obsahují dvě první imperiální antologie waka: Kokinshū (905, deset pokladů) a Gosen Wakashū (951); sedm soukromých sborníků: Man'yōshū (po 759, tři poklady), Shinsō Hishō (1008), Nyudo Udaijin-shu (před 1065), Sanjūrokunin Kashū (asi 1112), Ruijū Koshū (před 1120), Shuji Guso (1216) , Myōe Shōnin Kashū (1248); a pět obsahů utaawase: včetně jednoho imaginárního obsahu (Kasen utaawase), vydání Konoe zápasu Poetry Match v deseti svitcích (tři poklady), Ruijū utaawase, soutěže Poezie ve 29 kolech na Svatyně Hirota a záznam zápasu poezie v patnácti kolech. Určené rukopisy těchto děl nalezené v tomto seznamu pocházejí z období Heian a Kamakura.[4]

Waka
názevAutořiPoznámkydatumFormátSoučasné umístěníobraz
Sbírka deseti tisíc listů (万 葉 集, Man'yōshū )[69][70]případně Fujiwara no Korefusa (藤原 伊 房), vnuk Fujiwara no YukinariTaké zvaný Aigami Edition (nebo Ranshi Edition) po modře obarveném papíru; přepis se říká, že byl dokončen pouze za 4 dny (podle postscript v prvním svazku); psáno v mužském stylu atypickém pro dané období1050pozdě Heian obdobíFragmenty jednoho handscroll (sv. 9), inkoust zapnut aigami obarvený papír, 26,6 cm × 1133 cm (10,5 × 446,1 palce)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeum Kjótské národní muzeum, KjótoManyoshu Aigami.jpg
Sbírka deseti tisíc listů (万 葉 集, Man'yōshū ) nebo Kanazawa Manyo (金 沢 万 葉)neznámýPředáno v Klan Maeda která měla své sídlo v Kanazawa1000Heian období, 11. stoletíJedna vázaná kniha (fragmenty svazku 3 (dva listy) a 6 (pět listů)), inkoust na ozdobném papíru s pětibarevným designem (彩 牋, saisen), 21,8 cm × 13,6 cm (8,6 palce × 5,4 palce)Tokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioKanazawa Manyo.jpg
Anthology of Ten Thousand Leaves, Genryaku Edition (元 暦 校本 万 葉 集, Genryaku kōbon Man'yōshū )[71]rozličnýrozličnýMan'yōshū vydání s největším počtem básní1000Heian období, 11. století; sv. 6: Období Kamakura, 12. století; postscript na sv. 20 z 9. června 118420 knih vázaných fukuro-toji,[pozn. 3] inkoust na zdobeném papíře, 25,0 cm × 17,0 cm (9,8 × 6,7 palce)Tokio Tokio Tokijské národní muzeum Tokijské národní muzeum, TokioGenryaku Manyosyu.JPG
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 集, Kokinshū )Fujiwara no Kiyosukepřičítáno Fujiwara no Kiyosuke
—
1100Heian období, 12. stoletíDvě vázané knihyTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioMaeda Kokinshu.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 集, Kokinshū ), Kōya vydáníneznámýNejstarší dochovaný rukopis Kokin Wakashū0905Heian obdobíFragmenty svitku 19Tokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioMaeda Kokinshu (svazek 19) .jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū ), Gen'ei vydání[72][73]možná Fujiwara žádný Sadazane, vnuk Fujiwara no YukinariNejstarší kompletní rukopis Kokin Wakashū1120-07-24Heian období, 24. července 1120Dvě vázané knihy, inkoust na ozdobném papíře, 21,1 cm × 15,5 cm (8,3 × 6,1 palce)Tokio Tokio Tokijské národní muzeumTokijské národní muzeum, TokioKokin Wakashu Genei 2.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū ), Edice Manshu-inneznámý
—
1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek, inkoust na barevném papíruKjóto Kjóto ManshuinManshu-in, KjótoManshuin Kokinshu.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū )Fujiwara no Teikapřepis Fujiwara no TeikaS přiloženými císařskými písmeny od Císař Go-Tsuchimikado, Císař Go-Nara a návrh dopisu od Císař Go-Kashiwabara1226-04-09Období Kamakura, 9. dubna 1226Jedna vázaná knihaKjóto Kjóto Reizeike Shiguretei BunkoReizei-ke Shiguretei Bunko (冷泉 家 時 雨亭 文庫), KjótoKokin Wakashu - Reizei-ke Shiguretei Bunko.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū ), Vydání KoyaneznámýNejstarší dochovaný rukopis Kokin Wakashū1000Heian období, 11. stoletíJeden handscroll (č. 5), inkoust na ozdobném papíru, 26,4 cm × 573,6 cm (10,4 palce × 225,8 palce)Tokio Tokio soukromýsoukromé, TokioKokin Wakashu Koya.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū )Vydání Honami[74][75]neznámýNázev vydání odkazuje na malíře Honami Ketsu kdo kdysi vlastnil tento svitek; 49 waka ze dvanáctého svazku („Básně lásky, II.“); napsáno na importovaném čínském papíru s designem slídy potištěných bambusových a broskvových květů1000pozdě Heian období, 11. stoletíFragmenty jednoho svitku (č. 12), inkoust na zdobeném papíru. 16,7 cm × 317,0 cm (6,6 × 124,8 palce)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeum Kjótské národní muzeum, KjótoKokin Wakashu Honami.jpg
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū ), Vydání KoyaneznámýNejstarší dochovaný rukopis Kokin Wakashū1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek (č. 20)Kochi Kochi Tosa Yamauchi Rodinná pokladna a archivyRodinná pokladna a archivy rodiny Tosa Yamauchi, Koči, KočiKoyagire 20.JPG
Shromážděné japonské básně starověku a moderní doby (古今 和 歌集, Kokin Wakashū ), Vydání Koya[76]možná Fujiwara no YukinariNejstarší dochovaný rukopis Kokin Wakashū1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek (č. 8), inkoust na zdobeném papířeMuzeum Yamaguchi Hofu MoriMuzeum Mori, Hofu, YamagučiKokin Wakashu Mori.jpg
Předmluva ke shromážděným japonským básním starověku a novověku (古今 和 歌集 序, Kokin Wakashū -jo)přičítáno Minamoto no Shunrai
—
1100Heian období, 12. stoletíJeden handscroll, 33 listů, inkoust na barevném papíruTokio Tokio Okura Shukokan Museum of Fine ArtsMuzeum umění Okura, TokioKokin Wakashu Okura.jpg
Pozdější kolekce (後 撰 和 歌集, Gosen Wakashū )Fujiwara no Teikaseřazeno podle Fujiwara no Teika1 425 básní, zejména těch, které byly zamítnuty pro zařazení do Kokin Wakashū1234-03-02Období Kamakura, 2. března 1234Jedna vázaná knihaKjóto Kjóto Reizeike Shiguretei BunkoReizei-ke Shiguretei Bunko (冷泉 家 時 雨亭 文庫), KjótoGosen Wakashu.jpg
Soutěž v poezii (歌 合, utaawase), desetidílné vydáníúdajně Princ MunetakaPředáno v Klan Konoe1000Heian období, 11. stoletíPět svitky (sv. 1, 2, 3, 8, 10), inkoust na papířeTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioUtaawase10voledition First.JPG
Soutěž v poezii (歌 合, utaawase), desetidílné vydáníúdajně Princ MunetakaPředáno v Klan Konoe1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek (svazek 6), inkoust na papíře, 28,8 cm × 284,1 cm (11,3 palce × 111,9 palce)Kjóto Kjóto Yomei BunkoYōmei Bunko, KjótoUtaawase Yomei Bunko.jpg
Soutěž poezie velkých básníků (歌仙 歌 合, kasen utaawase)[77]přičítáno Fujiwara no YukinariBásně ve stylu dvou sloupců včetně 30 slavných básníků Kakinomoto no Hitomaro a Ki no Tsurayuki1050Heian období, polovina 11. stoletíJeden svitek, inkoust na papířeOsaka Izumi Kobuso Memorial Museum of ArtsKuboso Memorial Museum of Arts, Izumi, OsakaKasen utaawase2.JPG
Básně ze zápasu poezie pořádané císařovnou v Éra Kanpyo (寛 平 御 時 后宮 歌 合, kanpyō no ontoki kisai no miya utaawase)[78]údajně Princ MunetakaTento svitek byl součástí čtvrtého svitku z deseti svitků Shoda poezie v deseti svitcích který byl předán v Klan Konoe; obsahuje 36 z dochovaných 43 básní z této sbírky1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek, inkoust na papíře, 28,8 cm × 1 133,2 cm (11,3 palce × 446,1 palce)Tokio Tokio Tokijské národní muzeum Tokijské národní muzeum, TokioPoetry Match Kanpyo.jpg
Pošetilé verše dvorního komorníka (拾遺 愚 草, Shui guso, lit .: Gleanings of Stupid Grass)[79]Fujiwara no TeikaSoukromá antologie 2 885 básní od Fujiwary bez Teiky1216Období Kamakura, 1216Tři vázané knihyKjóto Kjóto Reizeike Shiguretei BunkoReizei-ke Shiguretei Bunko (冷泉 家 時 雨亭 文庫), KjótoShuiguso.jpg
Poznámky k poetickému stylu v průběhu věků (古来 風 躰 抄, korai fūteishō)Fujiwara no ShunzeiPůvodní (první) vydání1197Období Kamakura, 1197Dvě vázané knihyKjóto Kjóto Reizeike Shiguretei BunkoReizei-ke Shiguretei Bunko (冷泉 家 時 雨亭 文庫), KjótoKorai Futeisho.jpg
Záznam zápasu poezie v patnácti kolech (十五 番 歌 合, Jūgoban utaawase)Fujiwara no Korefusa (藤原 伊 房), vnuk Fujiwara no Yukinari
—
1000Heian období, 11. stoletíJeden svitek, barevný papír, 25,3 cm × 532,0 cm (10,0 × 209,4 palce)Tokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioJūgoban utaawase.jpg
Soutěž v poezii ve 29 kolech na Svatyně Hirota (広 田 社 二 十九 番 歌 合, Hirota-sha nijūkuban utaawase)Fujiwara no Shunzei
—
1172Heian období, 1172Tři svitky, inkoust na papířeTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioSvatyně Hirota Utaawase.jpg
Deset odrůd Waka Styl (和 歌 躰 十種, Wakatai jisshu)[80]Možná Fujiwara no Tadaie[pozn. 6]Diskuse o deseti stylech waka s pěti napsanými příklady hiragana každý; také pojmenovaný „Deset stylů tadaminu“ podle domnělého autora původního díla 945, Mibu žádný tadamin; nejstarší dochovaný rukopis této práce1000Heian období, přibližně 1000Jeden svitek, inkoust na dekorativní papír, 26,0 cm × 324,0 cm (10,2 × 127,6 palce); jeden závěsný svitek (fragment knihy), inkoust na ozdobném papíře, 26,0 cm × 13,4 cm (10,2 palce × 5,3 palce)Tokio Tokio Tokijské národní muzeum Tokijské národní muzeum, TokioWakatai Jisshu.jpg
Sbírka 36 básníků (三 十六 人家 集, sanjūrokunin kashū), Nishi Hongan-ji edice[81]neznámýK nominaci je připojen dopis od Císař Go-Nara1100Heian období, kolem 1100 (32 vázaných knih); Období Kamakura (jedna vázaná kniha), Edo období (čtyři vázané knihy)37 vázaných knihKjóto Kjóto Nishi Honganji Nishi Honganji, KjótoKolekce 36poets SHIGEYUKI.JPG
36poets collection SOSEI.JPG
Shoda poezie na příbuzná témata (類 聚 歌 合, Ruijū utaawase), 20. svazeksestaven autor: Minamoto Masazane a Fujiwara no TadamichiRozsáhlá kompilace obsahu poezie do roku 1126; projekt zahájil Minamoto Masazane, ke kterému se později přidala Fujiwara no Tadamichi1126Heian období, 12. století19 svitky, inkoust na papíře, 26,8 cm × 2406,4 cm (10,6 × 947,4 palce) (svazek 8) a 27,0 cm × 2637,1 cm (10,6 palce × 1038,2 palce) (svazek 11)Kjóto Kjóto Yomei BunkoYōmei Bunko, KjótoRuiju Utaawase.jpg
Ruijū Koshū (類 聚 古 集, rozsvícený Sbírka podobné starověké literatury)[82][83]Fujiwara no AtsutakaUpravená verze Man'yōshū; básně jsou rozděleny do kategorií podle témat, jako jsou: roční období, nebe a země a krajina; napsáno v man'yōgana následován hiragana.1120Heian období, před 112016 vázaných knih, inkoust na papířeKjóto Kjótská univerzita RyukokuRyukoku University, KjótoRuijukoshu.jpg
Sbírka básní Priest Myōe (明 恵 上人 歌集, Myōe Shōnin Kashū)[84][85]Kosin (高 信)Sbírka 112 básní Myoe a 43 dalšími básníky, sestavil Myōeův žák Kōshin k 17. výročí Myōeho smrti1248Období Kamakura, 1248Jeden handscroll, inkoust na papíře, 27,8 cm × 1350 cm (10,9 × 531,5 palce)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeum Kjótské národní muzeum, KjótoMyoe Shonin Kashu.jpg
Kolekce ukrytá za odlehlým oknem (深 窓 秘 抄, Shinsō Hishō)Fujiwara no KintōSbírka 101 básní1008Heian období, 1008Jeden svitek, inkoust na papíře, 26,3 cm × 830 cm (10,4 × 326,8 palce)Osaka Osaka Fujita Art Museum Muzeum umění Fujita, OsakaShinso Hisho.jpg
Nyúdo Udaijin-šu (入道 右 大臣 集)[86]Minamoto no Shunrai a Fujiwara no Teika (strany 6 a 7)Přepis antologie poezie autorem Fujiwara no Yorimune (藤原 頼 宗)1008Heian obdobíJedna kniha vázaná na 31 stran fukuro-toji,[pozn. 3] inkoust na dekorativní papír s pětibarevným designem (彩 牋, saisen)Tokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioNyudo Udaijin shū.jpg

Monogatari, japonsko-čínská poezie, setsuwa

Existuje deset národních pokladů šesti děl japonské prózy a smíšené čínsko-japonské poezie sestavené od počátku 9. do první poloviny 13. století. Rukopisy v tomto seznamu pocházejí z období od počátku 10. do druhé poloviny 13. století.[4] Tři svazek Nihon Ryōiki byl sestaven soukromým[pozn. 7] kněz Kyōkai kolem roku 822.[87][88][89] Je to nejstarší sbírka japonských anekdot nebo lidové příběhy (setsuwa ), který pravděpodobně vychází z ústního podání.[87][89] Tato práce kombinuje buddhismus s místními lidovými příběhy karmický kauzality a fungoval jako příručka pro kázání.[87][88][90] Dva[pozn. 8] ze čtyř[pozn. 9] existující odlišné, ale neúplné rukopisy byly označeny jako národní poklady.[91]

Jeden z prvních kana materiály a jedním z nejstarších dochovaných děl japonské prozaické beletrie je Tosa Diary napsáno Ki no Tsurayuki v roce 935.[92][93][94] Je to také nejstarší Japonec cestovní deník, popisující zpáteční cestu do Kjóta po čtyřletém funkčním období prefekta Provincie Tosa.[95][96][97] Deník se skládá z téměř 60 básní,[pozn. 10] propojeny prózami, které podrobně popisují okolnosti a inspiraci pro kompozici básní.[24][98][99] Práce byla oceněna jako model pro kompozici v japonském stylu.[100] Původní rukopis Ki no Tsurayuki byl uložen na Rengeo-in palácovou knihovnu a později ji vlastnil Ashikaga Yoshimasa, po kterém je jeho stopa ztracena.[6] Všechny dochované rukopisy Tosa Diary jsou kopie tohoto rukopisu Rengeō-in.[101] Nejstarší z nich dochovaný Fujiwara no Teika, se datuje rokem 1235. O rok později jeho syn, Fujiwara no Tameie, vytvořil další kopii na základě originálu. Oba přepisy jsou kompletní faksimile originálu, včetně textu, rozvržení, ortografických zvyklostí a kaligrafie.[pozn. 11][101] Byly označeny jako národní poklady.[4]

984 Sanbō Ekotoba („Tři klenoty“ nebo „Příběh tří bratrů“ nebo „Poznámky k obrázkům tří klenotů“), napsal Minamoto žádný Tamenori v čínštině pro pobavení mladé tonzilní princezny.[102][103][104] Jedná se o sbírku buddhistických příběhů a průvodce důležitými buddhistickými obřady a postavami v historii japonského buddhismu.[105][106] Určený rukopis z roku 1273 je známý jako Toji Kanchiin[pozn. 12] rukopis a je druhým nejstarším ze Sanbó Ekotoby. Je prakticky kompletní, na rozdíl od pozdního období Heian (Tōdaiji-gire), což je rozptýlený sortiment fragmentů.[107]

Příkladem kulturní interakce mezi Japonskem a Čínou je Wakan Rōeishū, sbírka 234 čínských básní, 353 básní napsaných v čínštině japonskými básníky (kanshi ) a 216 waka, vše uspořádáno podle tématu.[108][109][110] Zkompilovaný na počátku 11. století Fujiwara no Kintō, bylo to první a nejúspěšnější dílo tohoto žánru.[111][112][113] Anglický název „Japonsko-čínská sbírka recitací“ naznačuje, že básně v této sbírce měly být zpívány.[111][112][113] Wakan Rōeishū byl ceněn jako zdroj pro recitaci poezie, složení waka a pro jeho kaligrafii, protože zobrazoval kana a kanji.[109][114] Tři rukopisy Wakan Rōeishū napsané na zdobeném papíře byly označeny jako národní poklady: dva svitky na Kjótské národní muzeum obsahují kompletní přepis díla a jsou vzácným a plně rozvinutým příkladem kaligrafie na ashide-e[pozn. 13] přízemní;[115] vydání Konoe v Yōmei Bunko je krásným příkladem karakami[pozn. 14] s pětibarevným designem (saisen);[116] a Ōtagire je napsán na obarveném papíře zdobeném zlatými kresbami.[117][118]

The Konjaku Monogatarishū od ca. 1120 je nejdůležitější kompilací setsuwa.[119][120] Jedná se o anonymní sbírku více než 1 000 anekdot nebo příběhů.[121][122] Asi dvě třetiny příběhů jsou buddhistické a vyprávějí o šíření buddhismu z Indie přes Čínu do Japonska.[119][121] Jedná se o první světovou historii buddhismu napsanou v japonštině.[121] Tento národní poklad je také známý jako rukopis Suzuka a skládá se z devíti svazků[pozn. 15] pokrývající setsuwa z Indie (obj. 2 a 5), ​​Číny (obj. 7, 9, 10) a Japonska (obj. 12, 17, 27, 29).[4][121] Je považován za nejstarší dochovaný rukopis Konjaku Monogatarishū a sloužil jako zdroj pro různé pozdější rukopisy.[123][124]

Komentář k Genji Monogatari podle Fujiwara no Teika, známý jako Okuiri („Inside Notes“ nebo „Endnotes“) byl označen jako národní poklad.[125][126]Napsáno kolem roku 1233, jedná se o druhý nejstarší komentář Genji, který doplňuje nejstarší komentář, Genji Shaku z roku 1160.[125][127][128]

Monogatari, japonsko-čínská poezie, setsuwa
názevAutořiPoznámkydatumFormátSoučasné umístěníobraz
Nihon Ryōiki (日本 霊 異 記) sv. 2, 3neznámýNejstarší japonská sbírka buddhistů setsuwa. Až do svého objevu v roce 1973 neexistoval žádný úplný text Nihon Ryōiki. Kopie prvního svazku umístěna na Kófuku-ji, Nara je také národní poklad.1100pozdě Heian období, 12. stoletíDvě vázané knihy (svazek 2, 3), inkoust na papířeKyoto Kyoto RaigoinRaigo-in (来 迎 院), KjótoNihon Ryoiki Raigoin.jpg
Nihon Ryōiki (日本 霊 異 記) sv. 1[129]neznámýNejstarší japonská sbírka buddhistů setsuwa. Kopie druhého svazku umístěna na Raigo-in (来 迎 院), Kjóto je také národní poklad.0904Heian období, 904Jeden handscroll (17 stránek), inkoust na papíře, 29,6 cm × 870 cm (11,7 palce × 342,5 palce)Nara Nara KofukujiKófuku-ji, Nara, NaraNihon Ryoiki Kofukuji.jpg
Tosa Diary (土 左 日記, tosa no nikki)[130]Fujiwara no Tameiepřepis Fujiwara no TameieVěrný přepis originálu z 10. století autorem Ki no Tsurayuki1236Období Kamakura, 1236Jedna vázaná kniha, inkoust na papíře, 16,8 cm × 15,3 cm (6,6 × 6,0 palce), 50 stránekOsaka Minoh Osaka Aoyama Junior CollegeOsaka Aoyama Junior College (大阪 青山 学園, Akasaka Aoyama gakuen), Minoh, OsakaTosa Diary Fujiwara no Tameie.jpg
Tosa Diary (土 佐 日記, tosa nikki)Fujiwara no Teikapřepis Fujiwara no TeikaVěrný přepis originálu z 10. století autorem Ki no Tsurayuki1235Období Kamakura, 1235Jedna vázaná kniha, inkoust na papířeTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioTosa nikki zkopírován Teika.JPG
Ilustrace Tři klenoty (三宝 絵 詞, Sanbo Ekotoba)[131][132]neznámýIlustrovaná interpretace tří důležitých pojmů buddhismu: Buddha, Dharma, Sangha; kopie originálu od Minamoto no Tamenori (源 為 憲) (? – 1011)1273Období Kamakura, 1273Tři knihy, inkoust na papíře, 27,5 cm × 16,7 cm (10,8 × 6,6 palce)Tokio Tokio Tokijské národní muzeumTokijské národní muzeum, TokioSanpo Ekotoba.jpg
Wakan rōeishū v technice ashide-e (芦 手 絵 和 漢 朗 詠 抄, ashide-e wakan rōeishō)[118][133]Fujiwara no Koreyuki (藤原 伊 行)Kombinace písma a dekorativních motivů (ashide-e technika): rákosí, vodní drůbež, létající ptáci, skály a kola, tmavě modrá, zeleno-modrá, hnědo-červená a stříbrná1160pozdě Heian období, 1160Dva ruční kolečka, inkoust na papíře, 27,9 cm × 367,9 cm (11,0 × 144,8 palce) a 27,9 cm × 422,9 cm (11,0 × 166,5 palce)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeum Kjótské národní muzeum, KjótoWakan roeishu 1.jpg

Wakan roeishu 2.jpg

Wakanshō, druhý svazek (倭 漢 抄下 巻, wakanshō gekan), Vydání Konoe[134]Fujiwara no Yukinaripřičítáno Fujiwara no YukinariNapsáno na papíře s potiskem motivů rostlin, želvích mušlí a fénix v slída1000Heian období, 11. stoletíDva ruční kolečka, inkoust na dekorativní papír s pětibarevným designem (彩 牋, saisen)Kjóto Kjóto Yomei BunkoYōmei Bunko, KjótoWakansho gekan.jpg
Wakan rōeishū (倭 漢 朗 詠 抄, wakan rōeishō), fragmenty druhého svazku nebo Iretagire (太 田 切)[135][136]Fujiwara no Yukinaripřičítáno Fujiwara no YukinariPředáno v Cta klan, daimyos z Kakegawa doména1075Heian období, počátek 11. stoletíDva ruční kolečka, inkoust na zdobeném papíře (zlaté kresby na papíře potištěném a obarveném), výška: 25,7 cm (10,1 palce), délky: 337,3 cm (132,8 palce) a 274,4 cm (108,0 palce)Tokio Tokio Tokio Seikado Bunko Art MuseumMuzeum umění Seikadō Bunko, TokioOhtagire WakanRoeiShu.jpg
Antologie příběhů z minulosti (今昔 物語 集, Konjaku Monogatarishū)[137]neznámýSbírka povídek1184pozdě Heian obdobíDevět knih vázaných fukuro-toji[pozn. 3] (sv. 2, 5, 7, 9, 10, 12, 17, 27, 29)Kyoto Kyoto Kyoto UniversityKjótská univerzita, KjótoKonjaku Monogatarishu.jpg
Komentář k Příběh Genji (源氏物語 奥 入, Genji Monogatari okuiri)Fujiwara no TeikaNejstarší dochovaný komentář k Příběh Genji1233Období Kamakura, c. 1233Jeden handscroll, inkoust na papířeKjóto Kjóto soukromésoukromé, KjótoGenji komentář (postscript vlevo) .jpg

Historické knihy a historické příběhy

Nejstarší známý[pozn. 16] japonský[pozn. 17] rozsáhlá díla jsou historické knihy (Kojiki a Nihon Shoki ) nebo regionální kulturní a geografické záznamy (fudoki ) sestaven na císařský řád na počátku 8. století.[138][139][140] Byly napsány s cílem legitimizovat nový centralizovaný stát pod imperiální vládou spojením původu císaři do Věk bohů.[138][141][142] Nejstarší z těchto historických knih je Kojiki („Záznam o starověkých věcech“) z roku 712 a složil ji Ō ne Yasumaro na žádost Císařovna Genmei.[9][143][144] Psáno ve starověkém japonském stylu pomocí čínštiny ideografové, představuje mytologický původ Japonska a historické události do roku 628.[143][144] Krátce po dokončení Kojiki, Nihon Shoki (nebo Nihongi) se objevil v roce 720, pravděpodobně pochází z objednávky od Císař Tenmu v roce 681.[140][145] Je to mnohem podrobnější verze Kojiki, seznamování s událostmi a poskytování alternativních verzí mýtů; pokrývá čas až 697.[144][146][147] Ve srovnání s Kojiki navazuje na model Čínské dynastické historie více stylem a jazykem, používající ortodoxní klasickou čínštinu.[148][149] Obě tyto práce poskytují historický a duchovní základ šintoismus.[144][150]

V roce 713 Císařovna Genmei nařídil zemským hejtmanům, aby sestavili oficiální zprávy o historii, geografii a místních lidových zvycích.[151][152][153] Tyto provinční místopisci jsou známé jako fudoki (rozsvíceno „Záznamy větru a Země“) a poskytují cenné informace o ekonomických a etnografických datech, místní kultuře a pověstech.[153][154] Z více než 60 provinčních záznamů shromážděných na počátku 8. století přežilo pouze pět: jeden, Izumo Fudoki (733), v úplné formě a čtyři, Bungo (730s), Harima (cca 715), Hitachi (714–718) a Hizen (730s) jako fragmenty.[151][152][154] Nihon Shoki je první oficiální historií Japonska a první ze souboru šesti národních dějin (Rikkokushi ) sestaveno za 200 let na čínských modelech.[145][155][156] Na základě těchto šesti historií Sugawara žádný Michizane uspořádal historické události chronologicky a tematicky v Ruijū Kokushi který byl dokončen v roce 892.[157][158]

S ukončením oficiálních misí do Číny a obecným trendem odklonu od čínských institucí a vzorců chování ve druhé polovině 9. století bylo od sestavování takových národních dějin po vzoru formálních čínských dynastických dějin upuštěno.[159] S rozvojem kana scénář, nové styly jedinečně japonské literatury jako např monogatari objevil se v té době.[159] Novější styl historického psaní, který se objevil během Fujiwara regentství, na přelomu starověké imperiální vlády a klasické éry, se nazývalo historický příběh (rekishi monogatari) a stal se ovlivněn fiktivním příběhem, zejména Příběh Genji, s nímž sdílel konstrukci scénu za scénou jako zásadní rozdíl oproti dřívějším historickým spisům.[pozn. 18][159][160][161] Nejstarší historickou pohádkou je Eiga Monogatari („Příběh kvetoucích osudů“), ve kterém je velebný chronologický popis Fujiwary od roku 946 do roku 1027, se zaměřením zejména na Fujiwara no Michinaga.[162][163][164] Bylo to z velké části[pozn. 19] napsáno Akazome Emon, pravděpodobně krátce po smrti Michinagy v roce 1027.[161][165]

V kategorii historických knih je jedenáct národních pokladů, včetně jednoho rukopisu Kojiki, pěti rukopisů Nihon Shoki, Harima a Hizen Fudoki, dvou rukopisů Ruijū Kokushi a jednoho z Eiga Monogatari. Všechny tyto poklady jsou později výtisky as výjimkou Eiga Monogatari musí být kompletní obsah prací sestaven z několika těchto (a dalších) dílčích rukopisů nebo odvozen z jiných zdrojů. Kojiki, dlouho opomíjená vědci až do 18. století, se nezachovala, stejně jako Nihon Shoki, který byl studován krátce po jeho sestavení. Ačkoli je nejstarším textem v tomto seznamu, je nejstarším rukopisem ze 14. století.[4][143]

Historické knihy a historické příběhy
názevAutořiPoznámkydatumFormátSoučasné umístěníobraz
Záznamy o dávných věcech (古 事 記, Kojiki), Rukopis Shinpukuji (真 福寺 本)Keňapřepis mnicha Ken'yu (賢 瑜)Nejstarší dochovaný rukopis Kojiki1371Období Nanboku-cho, 1371–1372Tři vázané knihyAiči Nagoja Osu KannonŌsu Kannon Hosho-in (宝 生 院), Nagoya, AičiKojiki Shinpukuji.jpg
Letopisy Japonska (日本 書 紀, Nihon Shoki), Vydání MaedaneznámýČást šesti národních dějin (Rikkokushi ); předané v Klan Maeda1000Heian období, 11. stoletíČtyři ruční kolečka (svazky 11, 14, 17, 20), inkoust na papířeTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioNihon Shoki Maeda.jpg
Letopisy Japonska (日本 書 紀, Nihon Shoki), Vydání Iwasaki[166]neznámýČást šesti národních dějin (Rikkokushi ); vynesené v rodině Iwasaki1100Heian období kolem 1100Dva ruční kolečka (svazky 22, 24: "Císařovna Suiko ", "Císař Jomei "), inkoust na papířeKyoto Kyoto Kyoto Národní muzeumKjótské národní muzeum, KjótoNihon Shoki Iwasaki.jpg
Věk bohů, kapitoly z Letopisy Japonska (日本 書 紀 神 代 巻, Nihon Shoki jindai-kan), Vydání Yoshida[167]Urabe Kanekata (卜 部 兼 方)S postscriptem od Urabe Kanekata; vynesené v yoshidské větvi Urabe rodiny; část šesti národních dějin (Rikkokushi )1286Období Kamakura, 1286Dva ruční kolečka (svazky 1, 2), inkoust na papíře, 29,7 cm × 3012 cm (11,7 × 1185,8 palce) a 30,3 cm × 3386 cm (11,9 palce × 1333,1 palce)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeumKjótské národní muzeum, KjótoPostscript z kapitoly The Age of Gods, The Chronicles of Japan (1286) .jpg
Věk bohů, kapitoly z Letopisy Japonska (日本 書 紀 神 代 巻, Nihon Shoki jindai-kan), Yoshida vydáníUrabe Kanekatapřepis a postscript od Urabe Kanekata (卜 部 兼 方)Předáváno v yoshidské větvi rodiny Urabe; část šesti národních dějin (Rikkokushi )1303Období Kamakura, 1303Dva ruční kolečka (svazky 1, 2), inkoust na papíře, 29 cm × 2550 cm (11 in × 1004 in) a 29 cm × 2,311 cm (11 in × 910 in)Univerzitní knihovna Nara Tenri TenriTenri University Library (天理 大学 附属 天理 図 書館, Tenri daigaku fuzoku Tenri toshokan), Tenri, NaraNihon Shoki Yoshida Tenri.jpg
Letopisy Japonska (日本 書 紀, Nihon Shoki), Vydání Tanaka[168][169]neznámýNejstarší dochovaná transkripce Letopisy Japonska; považován za stylisticky blízký originálu z roku 720; obsahuje kopii Sebraných spisů Kūkai z pozdních dob Heian období na zádech0800Heian období, 9. stoletíFragmenty (devět z jedenácti listů, chybí první a poslední stránka) jednoho handscroll (sv. 10: "Císař Ōjin "), inkoust na papíře, 28,0 cm × 566,0 cm (11,0 × 222,8 palce)Národní muzeum Nara Nara NaraNárodní muzeum Nara, Nara, NaraNihonshoki tanaka version.jpg
Fudoki z Provincie Harima (播 磨 国 風土 記, Harima no kuni fudoki)[170]neznámýPřepis starodávných záznamů o kultuře a geografii z počátku Období Nara; nejstarší dochovaný rukopis fudoki1184konec Heian obdobíJeden handscroll, inkoust na papíře, 28,0 cm × 886,0 cm (11,0 × 348,8 palce)Univerzitní knihovna Nara Tenri TenriTenri University Library (天理 大学 附属 天理 図 書館, Tenri daigaku fuzoku Tenri toshokan), Tenri, NaraHarima Fudoki.jpg
Fudoki z Provincie Hizen (肥 前 国 風土 記, Hizen no kuni fudoki)[170]neznámýPřepis starodávných záznamů o kultuře a geografii z počátku Období Nara1185Období KamakuraJedna vázaná knihaMuzeum Kagawa Takamatsu KagawaVlastník: soukromý; Opatrovnictví: Muzeum Kagawa (香 川 県 歴 史 博物館, Kagawa-ken Rekishi Hakubutsukan), Takamatsu, Prefektura KagawaHizen Fudoki.jpg
Ruijū Kokushi (類 聚 国史)[171]neznámýSbíral Maeda Tsunanori; jeden z nejstarších dochovaných rukopisů Ruijū Kokushi1100Heian období, 12. stoletíČtyři ruční kolečka (svazky 165, 171, 177, 179), inkoust na papířeTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioRuiju Kokushi Maeda.jpg
Ruijū Kokushi (類 聚 国史)[172][173]neznámýDříve v držení Kanó Kōkichi (狩 野 亨吉), doktor literatury na Kjótská císařská univerzita; jeden z nejstarších dochovaných rukopisů Ruijū Kokushi1100pozdě Heian obdobíJeden handscroll (svazek 25), 27,9 cm × 159,4 cm (11,0 × 62,8 palce)Univerzita Miyagi Sendai TohokuTohoku University, Sendai, MiyagiRuiju Kokushi Tohoku.jpg
Eiga Monogatari (栄 花 物語)[174][175]neznámýEpos o životě dvořan Fujiwara no Michinaga; nejstarší dochovaný rukopis; vynesené v rodině Sanjōnishi1185Období Kamakura (Atagata: mid-Kamakura, Masugata: early Kamakura)17 vázaných knih: 10 z edice Ōgata (do svitku 20), 7 z edice Masugata (do svitku 40), inkoust na papíře, 30,6 cm × 24,2 cm (12,0 × 9,5 palce) (atagata) a 16,3 cm × 14,9 cm (6,4 palce × 5,9 palce) (Masugata)Národní muzeum Fukuoka Dazaifu KyushuNárodní muzeum Kyushu, Dazaifu, FukuokaEiga Monogatari.jpg

Ostatní

Existuje 18 japonských knih Národní poklady, které nepatří do žádné z výše uvedených kategorií. Zahrnují 14 děl různých typů, včetně životopisů, zákonů nebo pravidel, chrámových záznamů, hudební skóre, lékařská kniha a slovníky.[4] Dvě z nejstarších určených děl jsou biografie Asuka období regent Shōtoku Taishi. The Shitennō-ji Engi, údajně šlo o autobiografii knížete Šótoku, popsáno Shitennō-ji, a mohly být vytvořeny na podporu chrámu.[176] Národní poklad Shitennō-ji Engi se skládá ze dvou rukopisů: údajného originálu objeveného v roce 1007 v Shitennō-ji a pozdějšího přepisu Císař Go-Daigo.[176] Napsaný císařským řádem na počátku 8. století, Jōgū Shōtoku Hōō Teisetsu je nejstarší dochovanou biografií Šótoku.[177][178][179] Skládá se ze sbírky anekdot, legendární a zázračné povahy, které zdůrazňují buddhistické aktivity Šótoku kvůli imperiální legitimitě a stojí na začátku buddhistické literatury setsuwa.[177][179] Nejstarší dochovaný rukopis z roku 803 Enryaku Kótaišiki, souhrn pravidel týkajících se změny guvernérů provincií ze 782 na 803, byl označen jako národní poklad.[180]

Nejstarší dochovaná japonská lexika se datuje do raného období Heian.[181] Založeno na Číňanech Yupian, Tenrei Banshō Meigi byl sestaven kolem 830 uživatelem Kūkai a je nejstarší existující charakter slovník vyrobený v Japonsku.[182][183] The Hifuryaku je rozsáhlý čínský slovník v 1000 svazcích uvádějící použití slov a znaků ve více než 1500 textech různých žánrů.[184] Zkompilovaný v roce 831 Shigenem Sadanushi a dalšími, je nejstarší existující Japonská proto-encyklopedie.[181][184] Existují dva národní poklady Ishinpō, nejstarší dochované lékařské pojednání o japonském autorství, sestavené v roce 984 Tanbou Yasuyori.[185][186][187] Je založen na velkém počtu čínských lékařských a farmaceutických textů a obsahuje znalosti o předpisech o léčivých přípravcích, bylinné tradici, hygieně, akupunktuře, moxování, alchymie a magie.[185] Dva související poklady se skládají z nejstaršího dochovaného (částečného) a nejstaršího dochovaného úplného rukopisu.[186][187]

Zkompilovaný v letech 905 až 927 autorem Tadahira Engishiki je nejuznávanějším právním kompendiem ritsuryō věk a důležitý zdroj pro studium systému soudů v Heianově období.[188][189][190] Císař Daigo přikázal její kompilaci; Engishiki je podle Davida Lu „neocenitelným“ zdrojem a „jednou z největších kompilací zákonů a precedentů“.[189][190] The three designated National Treasures of the Engishiki represent the oldest extant manuscript (Kujō edition) and the oldest extant edition of certain date (Kongōji edition).[191] Two National Treasure manuscripts are related to music: the oldest extant kagura song book (Kagura wagon hifu) from around the 10th century and the oldest extant Saibara score (Saibara fu) which is traditionally attributed to Princ Munetaka but based on the calligraphy it appears to date to the mid-11th century.[192][193] The Hokuzanshō consists of writings by Fujiwara no Kintō on court customs and the function of the Daijō-kan. The designated Kyoto National Museum manuscript of the Hokuzanshō from about 1000 is noted for one of the few early extant examples of hiragana use and for the oldest extant letters in kana written on the reverse side of the scroll.[194][195] Around the early 12th century a Shingon Buddhist priest compiled a dictionary with a large number of variant form characters známý jako Ruiju Myōgishō. The designated Kanchiin edition is the oldest extant complete manuscript of this work.[196][197] Among the youngest items in this list are two temple records: the Omuro Sōjōki giving an account of priests of imperial lineage at Ninna-ji počínaje od Kanpyō era, while the 1352 Tōhōki records treasures held at To-ji.[198][199][200] Kōbō Daishi's biography in an original manuscript penned by Císař Go-Uda in 1315 has been designated as a National Treasure.[201]

Ostatní
názevAutořiPoznámkydatumFormátSoučasné umístěníobraz
Legendary history of Shitennō-ji (四天王寺縁起, Shitennō-ji engi)[176]rozličnýPrinc Shotoku (?) a Císař Go-Daigo (transkripce)Document on the origin of Shitennō-ji and transcription0794Heian období a Období Nanboku-cho, 1335Two scrollsOsaka Osaka ShitennojiShitennō-ji, OsakaShitennoji engi.jpg
Anecdotes of the sovereign dharma King Shōtoku of the Upper Palace (上 宮 聖 徳 法王 帝 説, Jōgū Shōtoku Hōō Teisetsu )[202]neznámýŽivotopis Shōtoku Taishi1050Heian období, 1050 (parts written by early 8th century)One scroll, ink on paper, 26.7 cm × 228.8 cm (10.5 in × 90.1 in)Kyoto Kyoto Chionin Chion-in, KjótoJogu Shotoku Hoo Teisetsu.jpg
Enryaku regulations on the transfer of office (延暦交替式, Enryaku Kōtaishiki)[180]neznámýOldest extant copy of the original from 8030859Heian období, around 859–877Jeden svitek, inkoust na papířeShiga Otsu IshiyamaderaIshiyama-dera, Ōtsu, ShigaEnryaku Kōtaishiki.jpg
The myriad things, pronounced, defined, in seal script and clerical script (篆隷 万象 名義, Tenrei Banshō Meigi )[183]neznámýNejstarší existující Kanji slovník. Transcription of the original by Kūkai from around 830–8351114Heian období, 1114Six bound books by fukuro-toji,[pozn. 3] ink on paper, 26.8 cm × 14.6 cm (10.6 in × 5.7 in)Kjóto Kjóto KozanjiKozan-ji, KjótoTenrei Bansho Meigi.jpg
Hifuryaku (秘 府 略)neznámýPart of the 1000 scrolls Hifuryaku, the oldest Japanese proto-encyclopedia from 8310794Heian obdobíJeden svitek, ink on paper: vol. 868Tokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioHifuryaku.jpg
Ishinpō (医心方), Nakarai edition[187][203]neznámýHanded down in the Nakarai family; oldest extant transcription of this work1100Heian období, 12. století[pozn. 20]30 svitky, one bound book by fukuro-toji,[pozn. 3] ink on paper. Scroll 1: 27.7 cm × 248.0 cm (10.9 in × 97.6 in)Tokio Tokio Tokijské národní muzeum Tokijské národní muzeum, TokioIshinpo Nakarai.jpg
Ishinpō (医心方)[186]neznámýThought to be closer to the original as it contains fewer annotations than the Nakarai edition of the Ishinpō0794Heian obdobíFive bound books, volumes 1, 5, 7, 9, fragments of 10Kyoto Kyoto Ninnaji Ninna-ji, KjótoIshinpo Ninnaji.jpg
Rules and regulations concerning ceremonies and other events (延喜式, Engishiki ), Kujō edition[204][205]unknown (more than one person)Předáno v Rodina Kujo; the reverse side of 23 of these scrolls contain about 190 letters; oldest extant and most complete copy of Engishiki1000Heian období, 11. století27 svitky, ink on paper; sv. 2: 27.5 cm × 825.4 cm (10.8 in × 325.0 in), vol. 39: 28.7 cm × 1,080.2 cm (11.3 in × 425.3 in), vol. 42: 33.6 cm × 575.1 cm (13.2 in × 226.4 in)Tokio Tokio Tokijské národní muzeum Tokijské národní muzeum, TokioEngishiki Kujo edition.jpg
Rules and regulations concerning ceremonies and other events (延喜式, Engishiki ) Kongōji edition[191][206]neznámýOldest extant Engishiki manuscript of certain date1127Heian období, 1127Tři svitky, ink on paper: vol. 12 fragments, vol. 14, vol. 16Osaka Kawachinagano KongojiKongo-ji, Kawachinagano, OsakaEngishiki Kongoji.jpg
Register of Shrines in Japan (延喜式神名帳, Engishiki Jinmyōchō)[207]neznámýVolumes 9 and 10 of the Engishiki contain a register of Šintoistické svatyně1127Heian období, 1127Jeden svitek, ink on paper: vol. 9 a 10Osaka Kawachinagano KongojiKongo-ji, Kawachinagano, OsakaEngishiki Jinmyocho Kongoji.jpg
Tajný kagura hudba pro six-stringed zither (神楽和琴秘譜, Kagura wagon hifu)[208]přičítáno Fujiwara no MichinagaOldest extant kagura song book1000Heian období, 10. – 11. StoletíJeden handscroll, ink on paper, 28.5 cm × 398.4 cm (11.2 in × 156.9 in)Kyoto Kyoto Yomei BunkoYōmei Bunko, KjótoKagura wagon hifu.jpg
Manual on Courtly Etiquette (北山抄, Hokuzanshō)neznámýTranscription of the early 11th century original by Fujiwara no Kintō1000Heian obdobíDvanáct svitkyTokio Tokio Maeda IkutokukaiMaeda Ikutokukai, TokioHokuzansho paní MaedaLibrary.JPG
Manual on Courtly Etiquette, Volume 10 (稿本北山抄, kōhon Hokuzanshō)[195]Fujiwara no KintōDraft to the Manual on Courtly Etiquette. Only extant volume of the original work in the author's own handwriting and oldest extant letters (on reverse side) in kana. Volume title: Guidance on Court Service. The paper used was taken from old letters and official documents.1000Heian období, early 11th century, before 1012Jeden handscroll, ink on paper, 30.3 cm × 1,279.0 cm (11.9 in × 503.5 in)Kyoto Kyoto Kyoto Národní muzeum Kjótské národní muzeum, KjótoHakuzansho.jpg
Saibara Hudební skóre (催馬楽譜, Saibara fu)[192][193]přičítáno Princ MunetakaOldest extant Saibara score1050Heian období, polovina 11. stoletíOne bound book by fukuro-toji,[pozn. 3] ink on paper with flying cloud design, 25.5 cm × 16.7 cm (10.0 in × 6.6 in)Saga Saga Nabeshima Hokokai Nabeshima Hōkōkai, Sága, SágaSaibara Sheet Nabeshima.jpg
Classified dictionary of pronunciations and meanings, annotated (類 聚 名義 抄, Ruiju Myōgishō ), Kanchi-in editionneznámýOldest extant complete edition; expanded and revised edition of the 11th century original1185střední-Období KamakuraEleven bound booksNara Tenri Tenri University LibraryTenri University Library (天理 大学 附属 天理 図 書館, Tenri daigaku fuzoku Tenri toshokan), Tenri, NaraRuiju Myōgishō.jpg
Omuro sōjōki (御室相承記)[198][199]neznámý
—
1185brzy Období KamakuraŠest svitkyKyoto Kyoto Ninnaji Ninna-ji, KjótoOmuro Sōjōki (počáteční svitek 1) .jpg
Go-Uda tennō shinkan Kōbō Daishi den (後宇多天皇宸翰弘法大師伝)[201]Císař Go-UdaBiography of Kōbō-Daishi (Kūkai ), original manuscript1315-03-21Období Kamakura, March 21, 1315Jeden závěsný svitek, ink on silk, 37.3 cm × 123.6 cm (14.7 in × 48.7 in)Kyoto Kyoto Daikakuji Daikaku-ji, KjótoGo-Uda tenno shinkan Kobo Daishi den.jpg
Historie To-ji (東宝記, Tōhōki)rozličnýedited by Gōhō (杲宝) and Kenpō (賢宝)Record of treasures at To-ji1336Období Nanboku-cho na Muromachi obdobíTwelve scrolls, one bound book by fukuro-toji[pozn. 3]Kyoto Kyoto TojiTo-ji, KjótoTohoki.jpg

Viz také

Poznámky

  1. ^ Korea and China.
  2. ^ Počítá se pouze nejstarší období, pokud se národní poklad skládá z předmětů z více než jednoho období.
  3. ^ A b C d E F G h (袋 と じ) vazba přeloženo nesestříhané stránky v knize, takže mezi dvěma stránkami venku jsou dvě prázdné stránky.
  4. ^ Traces of ancient poems of courtship and praise for the ruler survive in the Kojiki, Nihon Shoki a Man'yōshū.
  5. ^ The Man'yōshū also consists of a small amount of Chinese poetry (kanshi ) and prose (kanbun ).
  6. ^ The manuscript calligraphy is attributable to Fujiwara no Tadaie -- vidět Tokyo National Museum, "Courtly Art: Heian to Muromachi Periods (8c-16c)," 2007; curatorial note by Kohitsu Ryōsa (1572–1662) at the end of the scroll -- vidět National Institutes for Cultural Heritage, "Essay on Ten Styles of Japanese Poems" vyvoláno 2011-07-26.
  7. ^ As opposed to a publicly recognized and certified priest ordained by the ritsuryō Stát.
  8. ^ They are the so called Kōfuku-ji and Shinpuku-ji manuscripts covering the first volume and the second to third volume respectively.
  9. ^ The other two manuscripts are the Maeda (vol. 3) and Kōya (fragments of vols. 1 to 3) manuscripts.
  10. ^ Poetry is used to express personal feelings.
  11. ^ Tameie's transcription contains fewer mistakes than Teika's.
  12. ^ Named after the Kanchiin subtemple of To-ji.
  13. ^ A decorative pictorialized style of calligraphy in which characters are disguised in the shape of reeds (ashi), streams, rocks, flowers, birds, etc.
  14. ^ An earth-colored based paper imported from China.
  15. ^ Originally the Konjaku Monogatarishū consisted of 31 volumes of which 28 volumes remain today.
  16. ^ Older texts such as the Tennoki, Kokki, Kyuji nebo Teiki from the 7th century have been lost, while others such as the Sangyo Gisho nebo Taiho kód are relatively short or only exist as fragments.
  17. ^ Composed in Japan on Japanese topics; nejvíce pozoruhodně, japonština is not meant here.
  18. ^ Other differences are: a realistic dialogue, the presentation of more than one viewpoint and the embellishment with a wealth of realistic detail.
  19. ^ 30 out of 40 volumes.
  20. ^ 27 scrolls from Heian období, one scroll from Období Kamakura, two scrolls and one bound manuscript added in Edo období.

Reference

  1. ^ Coaldrake, William Howard (2002) [1996]. Architektura a autorita v Japonsku. London, New York: Routledge. str. 248. ISBN  0-415-05754-X. Citováno 2010-08-28.
  2. ^ Enders & Gutschow 1998, str. 12
  3. ^ „Kulturní vlastnosti pro budoucí generace“ (PDF). Tokyo, Japonsko: Agentura pro kulturní záležitosti, Oddělení kulturních vlastností. Březen 2017. Archivovány od originál (PDF) dne 2017-12-16. Citováno 2017-12-17.
  4. ^ A b C d E F G h i j 国 指定 文化 財 デ ー タ ベ ー ス [Databáze národních kulturních statků] (v japonštině). Agentura pro kulturní záležitosti. 2008-11-01. Citováno 2009-04-16.
  5. ^ Seeley 1991, str. 25
  6. ^ A b Kornicki 1998, str. 93
  7. ^ Brown & Hall 1993, str. 454
  8. ^ Totman 2000, str. 114
  9. ^ A b C Seeley 1991, str. 41
  10. ^ Seeley 1991, str. 40
  11. ^ Seeley 1991, str. 6
  12. ^ Keally, Charles T. (2009-06-14). "Historic Archaeological Periods in Japan". Japonská archeologie. Charles T. Keally. Citováno 2010-09-09.
  13. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 12
  14. ^ A b Brown & Hall 1993, str. 459
  15. ^ Brown & Hall 1993, str. 471
  16. ^ A b Brown & Hall 1993, pp. 460, 472–473
  17. ^ Aston 2001, str. 33–35
  18. ^ Kodansha International 2004, str. 119
  19. ^ A b Brown & Hall 1993, str. 460–461
  20. ^ A b C Brown & Hall 1993, str. 475
  21. ^ A b Mason & Caiger 1997, str. 81
  22. ^ A b Kodansha International 2004, str. 120
  23. ^ Shirane 2008b, pp. 2, 113–114
  24. ^ A b C Frédéric 2005, str. 594
  25. ^ Keene 1955, str. 23
  26. ^ A b Shively & McCullough 1999, str. 432–433
  27. ^ Aston 2001, str. 54
  28. ^ A b Shirane 2008b, str. 114
  29. ^ Shively & McCullough 1999, str. 444
  30. ^ McCullough 1991, str. 7
  31. ^ McCullough 1991, str. 8
  32. ^ Shirane 2008b, str. 116
  33. ^ A b Frédéric 2005, str. 595
  34. ^ A b C d Shirane 2008b, str. 571
  35. ^ A b Frédéric 2005, str. 1024
  36. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 2
  37. ^ Shirane 2008b, str. 20
  38. ^ Brown & Hall 1993, str. 466
  39. ^ Brown & Hall 1993, str. 476
  40. ^ Shirane 2008b, s. 2, 6
  41. ^ Carter 1993, str. 18
  42. ^ Brown & Hall 1993, str. 473
  43. ^ Shively & McCullough 1999, str. 431
  44. ^ Carter 1993, str. 73
  45. ^ A b C d Shirane 2008b, str. 113
  46. ^ Shively & McCullough 1999, str. 438
  47. ^ A b C d E F Carter 1993, str. 74
  48. ^ Shively & McCullough 1999, str. 433
  49. ^ A b Katō & Sanderson 1997, str. 58–59
  50. ^ A b Shirane 2008b, str. 2
  51. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 58
  52. ^ Shively & McCullough 1999, str. 432
  53. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 57
  54. ^ Shirane 2008b, str. 592–593
  55. ^ A b Shirane 2008b, str. 593
  56. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 59
  57. ^ Shively & McCullough 1999, str. 436
  58. ^ Carter 1993, str. 145
  59. ^ Yamamura 1990, str. 453
  60. ^ Carter 1993, s. 145–146
  61. ^ Addiss, Groemer & Rimer (eds.) 2006, str. 96
  62. ^ Katō & Sanderson 1997, str. 91–92
  63. ^ Yamamura 1990, str. 454
  64. ^ Carter 1993, str. 146
  65. ^ Shirane 2008b, str. 572
  66. ^ Dohoda 2007, str. 249
  67. ^ Carter 1993, str. 147
  68. ^ Dohoda 2007, str. 251
  69. ^ 万葉集巻第九残巻 [Collection of Ten Thousand Leaves, fragments of scroll no. 9]. Galerie KNM (v japonštině). Kjótské národní muzeum. Archivovány od originál dne 09.10.2011. Citováno 2009-07-02.
  70. ^ "Fragment from the Ranshi Edition of Man'yoshu (Collection of Ten Thousand Leaves), Volume 9". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2010-09-19.
  71. ^ "Anthology of Ten Thousand Leaves, Genryaku Edition". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2011-03-10.
  72. ^ "古今和歌集 元永本" [Collected Japanese Poems of Ancient and Modern Times, Gen'ei edition]. Tokijské národní muzeum. Citováno 2010-09-19.
  73. ^ "古今和歌集 元永本" [Collected Japanese Poems of Ancient and Modern Times, Gen'ei edition]. Agentura pro kulturní záležitosti. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2010-09-19.
  74. ^ "Fragment from the Hon'ami Edition of Kokin Wakashu (Collection of Ancient and Modern Japanese Poems)". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2010-09-19.
  75. ^ 古今和歌集第十二残巻（本阿弥切本） [Fragment from the Hon'ami Edition of Kokin Wakashu (Collection of Ancient and Modern Japanese Poems)]. Kulturní dědictví online (v japonštině). Agentura pro kulturní záležitosti. Archivovány od originál dne 2007-08-24. Citováno 2009-07-03.
  76. ^ 博物館 概要 ・ 収 蔵 品 一 覧 ／ 毛利 博物館 [Museum summary: Collection at a glance/Mōri Museum] (in Japanese). Citováno 2009-07-03.
  77. ^ 歌仙歌合 [Poetry Contest of Great Poets] (in Japanese). Muzeum umění Tokugawa. Archivovány od originál dne 13.06.2011. Citováno 2011-06-15.
  78. ^ "Poems from the Poetry Match Held by the Empress in the Kanpyō era". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2009. Citováno 2010-09-20.
  79. ^ 家祖 [Family founder]. The Reizei Family: Keepers of Classical Poetic Tradition (v japonštině). Asahi Shimbun. Citováno 2011-05-20.
  80. ^ "Essay on Ten Styles of Japanese Poems". Tokijské národní muzeum. 2011. Citováno 2011-04-05.
  81. ^ 三十六人家集 [Collection of 36 poets]. Galerie KNM (v japonštině). Nishi Hongan-ji. Archivovány od originál dne 11.7.2011. Citováno 2010-09-20.
  82. ^ 類聚古集 [Ruijūkoshū] (in Japanese). Ryukoku University. Archivovány od originál dne 2009-09-13. Citováno 2009-07-04.
  83. ^ "Ruijūkoshū". Ryukoku University Knihovna. Archivovány od originál dne 9. 3. 2005. Citováno 2009-07-04.
  84. ^ 明恵上人歌集 [Collection of Poems by Priest Myōe]. Galerie KNM (v japonštině). Kjótské národní muzeum. Archivovány od originál dne 19. 7. 2011. Citováno 2009-07-02.
  85. ^ "Collection of Poems by Priest Myōe". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2009-07-02.
  86. ^ 前田家の名宝 [Famous Treasures of the Maeda Clan] (in Japanese). Muzeum umění prefektury Ishikawa. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-20.
  87. ^ A b C Shirane 2008b, str. 118
  88. ^ A b Shirane 2008b, str. 117
  89. ^ A b Keikai & Nakamura 1996, str. 3
  90. ^ Keikai & Nakamura 1996, str. 33
  91. ^ Keikai & Nakamura 1996, str. 9
  92. ^ Tsurayuki & Porter 2005, s. 5, 7
  93. ^ Miner 1969, str. 20
  94. ^ Frellesvig 2010, str. 175
  95. ^ Tsurayuki & Porter 2005, str. 5
  96. ^ Mason & Caiger 1997, str. 85
  97. ^ Frédéric 2005, str. 516
  98. ^ McCullough 1991, pp. 16, 70
  99. ^ Varley 2000, str. 62
  100. ^ Aston 2001, str. 75–76
  101. ^ A b Kornicki 1998, str. 94
  102. ^ Shively & McCullough 1999, str. 348
  103. ^ Frédéric 2005, str. 815
  104. ^ The work's title is variously translated as
  105. ^ Stone & Walter 2008, str. 105
  106. ^ Groner 2002, str. 274
  107. ^ Kamens & Minamoto 1988, str. 24
  108. ^ Carter 1993, str. 125
  109. ^ A b Shirane 2008b, str. 286
  110. ^ Smits, Ivo (2000). "Song as Cultural History: Reading Wakan Roeishu (Interpretations)". Monumenta Nipponica. 55 (3): 399–427. JSTOR  2668298.
  111. ^ A b Katō & Sanderson 1997, str. 61
  112. ^ A b Shirane 2008b, str. 285
  113. ^ A b Shively & McCullough 1999, str. 428
  114. ^ Shirane 2008b, str. 287
  115. ^ "Ashide". Japonský systém uživatelů architektury a sítě Art. Citováno 2011-05-04.
  116. ^ "Karakami". Japonský systém uživatelů architektury a sítě Art. Citováno 2011-05-04.
  117. ^ Nakata, Yūjirō (May 1973). The art of Japanese calligraphy. Weatherhill. str. 139. ISBN  978-0-8348-1013-6. Citováno 2011-05-04.
  118. ^ A b "Wakan Roeishu Anthology". Kjótské národní muzeum. 2009. Citováno 2009-07-01.
  119. ^ A b Totman 2000, str. 133
  120. ^ Shively & McCullough 1999, str. 446
  121. ^ A b C d Shirane 2008b, str. 529
  122. ^ Shively & McCullough 1999, str. 447
  123. ^ 御挨拶 [Greeting]. 「今昔物語集」への招待 (Invitation to the Konjaku Monogatarishū) (v japonštině). Kjótská univerzita. 1996. Citováno 2011-05-02.
  124. ^ Kelsey 1982, str. 14
  125. ^ A b Bowring 2004, str. 85
  126. ^ Shirane 2008a, str. 24
  127. ^ Caddeau 2006, str. 51
  128. ^ Shirane 2008a, pp. 24, 138, 150
  129. ^ "日本霊異記" [Nihon Ryōiki]. Kófuku-ji. 2009. Citováno 2010-09-17.
  130. ^ "土左日記" [Tosa Diary]. Agentura pro kulturní záležitosti. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2010-09-18.
  131. ^ "Sanpo Ekotoba". Tokijské národní muzeum. 2009. Citováno 2009-07-01.
  132. ^ "Illustrated Tales of the Three Buddhist Jewels". Emuseum. Tokijské národní muzeum. Citováno 2011-05-02.
  133. ^ "Poems from Wakan Roeishu (Collection of Japanese and Chinese Verses) on Paper with Design of Reeds". Emuseum. Tokijské národní muzeum. Citováno 2011-05-02.
  134. ^ 陽明文庫創立70周年記念特別展「宮廷のみやび―近衞家1000年の名宝」 [Special Exhibition Courtly Millennium - Art Treasures from the Konoe Family Collection] (in Japanese). Tokijské národní muzeum. 2009. Citováno 2010-09-18.
  135. ^ 倭漢朗詠抄 [Wakan rōeishū] (in Japanese). Muzeum umění Seikadō Bunko. 2010. Archivovány od originál dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-04-15.
  136. ^ "Wakan Roei-sho, known as Ota-gire". Muzeum umění Seikadō Bunko. 2010. Archivovány od originál dne 26. 7. 2011. Citováno 2011-04-15.
  137. ^ 今昔物語集への招待 [Invitation to the Anthology of Tales from the Past] (in Japanese). Kyoto University Library. Citováno 2009-07-01.
  138. ^ A b Shirane 2008b, str. 1
  139. ^ Brown & Hall 1993, pp. 470, 481
  140. ^ A b Sakamoto 1991, str. xi
  141. ^ Brown & Hall 1993, str. 352
  142. ^ Sakamoto 1991, str. xiii
  143. ^ A b C Frédéric 2005, str. 545
  144. ^ A b C d Ono & Woodard 2004, str. 10
  145. ^ A b Shirane 2008b, str. 44
  146. ^ Sakamoto 1991, pp. xi, xiv
  147. ^ Seeley 1991, s. 46–47
  148. ^ Sakamoto 1991, str. xiv
  149. ^ Breen & Teeuwen 2010, str. 29
  150. ^ Brown & Hall 1993, str. 322
  151. ^ A b Brown & Hall 1993, str. 469
  152. ^ A b Frellesvig 2010, str. 25
  153. ^ A b Lewin 1994, str. 85
  154. ^ A b Shirane 2008b, str. 53
  155. ^ Shirane 2008b, str. 45
  156. ^ Varley 2000, s. 67–68
  157. ^ Burns 2003, str. 246
  158. ^ Piggott 1997, str. 300
  159. ^ A b C Varley 2000, str. 68
  160. ^ Brownlee 1991, str. 42
  161. ^ A b Perkins 1998, str. 13
  162. ^ McCullough 1991, pp. 11, 200
  163. ^ Perkins 1998, pp. 13, 23
  164. ^ Brownlee 1991, str. 46
  165. ^ McCullough 1991, str. 11
  166. ^ "The Iwasaki Edition of Nihon Shoki (Nihongi), Volumes 22 and 24". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2010-09-17.
  167. ^ "Postscript from the Yoshida Edition of Nihon Shoki (Nihongi)". Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2010-09-17.
  168. ^ 日本 書 紀 [The Chronicles of Japan] (v japonštině). Národní muzeum Nara. Citováno 2010-09-17.
  169. ^ „Chronicles of Japan, svazek 10“. Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2009-07-01.
  170. ^ A b Shūhei, Aoki (2007-03-28). "Fudoki". Encyklopedie šintoismu (ed. 1.3). Tokio: Kokugakuinova univerzita. Citováno 2010-09-17.
  171. ^ 国宝 天神 さ ま [Duch Sugawara no Michizane] (v japonštině). Národní muzeum Kyushu. Citováno 2010-09-17.
  172. ^ 類 聚 国史 [Ruijū Kokushi] (v japonštině). Sendai, Miyagi. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2010-09-17.
  173. ^ 類 聚 国史 [Ruijū Kokushi] (v japonštině). Tohoku University. Archivovány od originál dne 18. 2. 2013. Citováno 2011-03-05.
  174. ^ 収 蔵 品 ギ ャ ラ リ ー 『国宝 ・ 重要 文化 財』 [Galerie sebraných předmětů: Národní poklady, Důležité kulturní vlastnosti] (v japonštině). Národní muzeum Kyushu. Citováno 2010-09-17.
  175. ^ 栄 花 物語 [Eiga Monogatari] (v japonštině). Agentura pro kulturní záležitosti. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2010-09-17.
  176. ^ A b C Lee 2007, s. 40–42
  177. ^ A b Lee 2007, str. 72
  178. ^ Lee 2007, str. 141
  179. ^ A b Brown & Hall 1993, str. 482
  180. ^ A b 延 暦 交替 式 [Předpisy Enryaku o převodu kanceláře] (v japonštině). Muzeum historie města Otsu. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2009-07-01.
  181. ^ A b Lewin 1994, str. 248
  182. ^ Hausmann, Franz Josef (1991). Wörterbücher: ein internationales Handbuch zur Lexikographie. Walter de Gruyter. str. 2618. ISBN  978-3-11-012421-7. Citováno 2011-05-15.
  183. ^ A b 国宝 重要 文化 財 [Národní poklady a důležité kulturní vlastnosti] (v japonštině). Kozan-ji. Citováno 2011-05-11.
  184. ^ A b Adolphson, Kamens & Matsumoto (eds.) 2007, str. 182
  185. ^ A b Leslie, Charles M. (1976). Asijské lékařské systémy: srovnávací studie. University of California Press. str. 327. ISBN  978-0-520-03511-9. Citováno 2011-05-15.
  186. ^ A b C , Ninna-ji vydání„医 心 方“ [Ishinpō]. Ninna-ji. Citováno 2010-09-14.
  187. ^ A b C „Předpisy ze srdce medicíny (Ishinpō)“. Emuseum. Tokijské národní muzeum. Citováno 2011-05-10.
  188. ^ Totman 2000, str. 119
  189. ^ A b Lu, David John (1997). Japonsko: dokumentární historie. ME Sharpe. str. 17. ISBN  978-1-56324-906-8. Citováno 2011-05-15.
  190. ^ A b Adolphson, Kamens & Matsumoto (eds.) 2007, str. 43
  191. ^ A b Seeley 1991, str. 55
  192. ^ A b „催馬 楽 譜“ [Hudební list Saibara]. Prefektura Saga. 2004. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2009-07-01.
  193. ^ A b „催馬 楽 譜“ [Hudební list Saibara]. Nabeshima Hōkōkai. Citováno 2011-05-12.
  194. ^ Seeley 1991, str. 74
  195. ^ A b „Manuál pro dvorskou etiketu“. Emuseum. Tokijské národní muzeum. 2004. Citováno 2010-09-15.
  196. ^ Kindaichi, Haruhiko; Hirano, Umeyo (1989-12-15). Japonský jazyk. Tuttle Publishing. str. 122. ISBN  978-0-8048-1579-6. Citováno 2011-05-12.
  197. ^ Seeley 1991, str. 126
  198. ^ A b „御 室 相承 記“ [Omuro sōjōki]. Nihon Kokugo Daijiten (v japonštině) (online vydání). Shogakukan. Citováno 2011-05-16.
  199. ^ A b „御 室 相承 記“ [Omuro sōjōki]. Kokushi Daijiten (v japonštině) (online vydání). Yoshikawa Kobunkan. Citováno 2011-05-16.
  200. ^ Christine Guth Kanda (1985). Shinzō: Hachimanův obraz a jeho vývoj. Harvard Univ Asia Center. str. 54. ISBN  0-674-80650-6. Citováno 2011-05-14.
  201. ^ A b 後 宇 多 天皇 宸 翰 弘法 大師 伝 [Go-Uda tennō shinkan Kōbō Daishi den] (v japonštině). Daikaku-ji. Archivovány od originál dne 12. 4. 2010. Citováno 2009-07-01.
  202. ^ 上 宮 聖 徳 法王 帝 説 [Jōgū Shōtoku Hōō Teisetsu] (v japonštině). Chion-in. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2010-09-12.
  203. ^ "Ishinbo". Tokijské národní muzeum. Citováno 2009-07-01.
  204. ^ „Engishiki“. Tokijské národní muzeum. Citováno 2009-07-01.
  205. ^ „Pravidlo éry Engiho pro provádění trestního zákoníku a správního práva“. Emuseum. Tokijské národní muzeum. Citováno 2011-05-10.
  206. ^ „Engishiki“. Kawachinagano, Osaka. Archivovány od originál dne 2015-09-23. Citováno 2010-09-15.
  207. ^ „Engishiki“. Kawachinagano, Osaka. Archivovány od originál dne 03.03.2016. Citováno 2010-09-15.
  208. ^ Yōmei Bunko; Tokijské národní muzeum; NHK; NHK Promotion (2008). 宮廷 の み や び: 近衛 家 1000 年 の 名 宝: 陽明 文庫 創立 70 周年 記念 特別 展 [Courtly Millennium - Art Treasures from the Konoe Family Collection]. NHK. str. 4.

Bibliografie