Dějiny Židů v Hamburku - History of the Jews in Hamburg

Část série na
Židé a judaismus
Davidova hvězda
Populace
Země Izrael
Evropa
Asie
Afrika
Severní Amerika
Latinská Amerika a Karibik
Oceánie
  • Kategorie
  • Portál
Část série na
Historie Hamburg
'Hamburg' Robert Bowyer, 1814
podle Časová osa
podle jiného tématu
  • Další hamburská témata
  • Hamburg-logo.svg Hamburský portál

The historie Židé v Hamburg v Německo, je zaznamenána od minimálně 1590 dále. Židé v Hamburku žili primárně v židovských čtvrtích Grindel [de ] a Nové Město, Kde Sefardský Komunita „„ Newe Shalom “(hebrejsky: הוה שלום‎)[1] byla založena v roce 1652. Od roku 1612 existují toleranční dohody s Senát převážně luteránský město. Taky Reformovaný Nizozemští obchodníci a anglikánský Britové uzavřeli podobné dohody již dříve. V těchto dohodách Židé nesměli žít ve vnitřním městě, ačkoli také nemuseli žít v ghettech.

Od roku 1600 se v Hamburku usadili také němečtí Židé, ale v roce 1649 byli tito aškenázští Židé vyhnáni z města. Od té doby směli v Hamburku žít pouze sefardští Židé. Ashkenazi Židé se vrátili do Hamburku v roce 1656.[2]

Kolem roku 1925 žilo v Hamburku asi 20 000 Židů. Když se nacisté dostali k moci, většina synagog byla zničena a brzy byly také rozpuštěny přidružené komunity. V roce 1945 byla přeživšími šoa založena židovská komunita. A konečně v roce 1960 byla postavena nová synagoga „Hohe Weide“.

Počátky

Židovská komunita v Hamburku začala založením sefardských Židů ze Španělska a Antverp. Přišli kolem roku 1577, když byli vyhnáni ze Španělska. Před zničením židovské komunity nacisty byl Eimsbüttel centrem židovského života v Hamburku. Bylo zde několik synagog, z nichž nejznámější byla „Neue Dammtor-Synagoge“ (1895), „Bornplatzsynagoge“ (1906) a Chrám na Oberstrasse (1931).

Sefardští Židé

Viz také: Portugalská židovská komunita v Hamburku

Pozoruhodní sefardští Židé v Hamburku zahrnují Duarte Nunes da Costa (alias Jacob Curiel ) (1587-1665), zmocněnec Španělska a později, zmocněnec portugalské koruny v Hamburku, a povýšen do šlechtického stavu Joao IV Portugalska dne 14. června 1641. Syn významného lékaře Abraham Curiel.

Ashkenazim

Židovská komunita v Altoně

Haskalah / židovská emancipace

V roce 1800 žilo v Hamburku přibližně 6500 Židů. Představovali tedy podíl šesti procent z celkového počtu obyvatel města. Jednalo se o největší židovskou komunitu v Německu. Vzhledem k tomu, že v roce 1812 francouzská anexní správa nařídila rozpuštění 1671 založené přeshraniční společné komunity Ashkenazi Altona-Hamburg-Wandsbek (hebrejsky: אה"ו; Dreigemeinde AHU), který kombinuje tři aškenázské sbory Altona (est. 1622) a Wandsbek, jak V. .. tak v Holstein.[3] Sbor AHU přestal existovat v roce 1811, kdy francouzské úřady zavedly jedinou konziliární organizaci; Ashkenazim a Sephardim se spojili do jednoho sboru, komunita Altona si zachovala svůj vlastní rabinát, který do roku 1864 uznávali také Židé z Wandsbeku.[4]

Rozhodující pomoc v boji za rovná práva přišla, protože ve volbách 1848 měli Židé volební práva. Aby získali tyto hlasy, dvě nepřátelské skupiny jim slíbily stejná práva. Poté v únoru 1849 získali všechna občanská práva, což byl začátek integrace. Dne 1. února 1865 zrušil nový zákon nutkání Židů k ​​zápisu do jednoho ze dvou hamburských zákonných židovských sborů (Aškenázský DIG; nebo sefardský Svatá kongregace sefardimů Beit Israel [Němec: Heilige Gemeinde der Sephardim Beith Izrael / Hebrejština: בית ישראל]; 1652).[5]

Takže členové Reformy se vyrovnali Nová izraelská chrámová společnost mohli založit vlastní židovský sbor.[6] Skutečnost, že její členové již nebyli nuceni sdružovat se s Ashkenazi DIG, znamenala, že by se mohla rozpadnout.[6] Aby se tomu zabránilo a aby se DIG obnovil jako náboženský orgán s dobrovolným členstvím v liberálním občanském státě, uspořádal DIG všeobecné volby mezi svými mužskými členy plnoletého věku, aby vytvořil sbor složený z 15 zástupců (Repräsentanten-Kollegium), kteří by dále vyjednávat o budoucí ústavě DIG.[6] Liberální frakce získala devět, Ortodoxní frakce 6 sedadel.[6] Po zdlouhavých jednáních přijali zástupci dne 3. listopadu 1867 stanovy DIG.[6]

Nová ústava DIG stanovila toleranci mezi členy DIG, pokud jde o záležitosti EU kult (uctívání) a náboženské tradice.[6] Tento jedinečný model, tzv Hamburský systém (Hamburger System), založila dvoustupňovou organizaci DIG se sborem zástupců a zastřešující správou odpovědnou za záležitosti obecného zájmu Ashkenazi, jako je hřbitov, zedakah pro chudé, nemocnice a zastupování Ashkenazim směrem ven .[6] Druhá vrstva tvořila tzv Kultusverbände (uctívací sdružení), sdružení nezávislá v náboženských a finančních záležitostech prostřednictvím vlastních volených rad a členských příspěvků, ale v rámci DIG se starala o náboženské záležitosti.[6]

Každý člen DIG, ale také jakýkoli nepřidružený Žid, byl oprávněn také vstoupit do uctívacího sdružení, ale nemusel.[6] Od roku 1868 se tedy reformní hnutí formovalo v rámci DIG a Kultusverband, reformní Žid Israelitischer Tempelverband (Sdružení izraelských chrámů).[6] Ostatní uctívací sdružení byla pravoslavná Deutsch-Israelitischer Synagogenverband (Sdružení německo-izraelské synagogy, ust. 1868) a konzervativní konzervativce založený v roce 1892 Verein der Neuen Dammtor-Synagoge (Sdružení nové Dammtorovy synagogy).[7] Uctívací sdružení se dohodly, že všechny běžně poskytované služby, jako jsou Britot Mila Zedakah pro chudé, chudobince, nemocniční péče a jídlo nabízené v těchto institucích musely splňovat ortodoxní požadavky.[6]

Dne 1. Ledna 1938, po začlenění sousedních měst do Hamburku v roce 1937 menší aškenázské sbory Altona (Hochdeutsche Israeliten-Gemeinde zu Altona; HIG), Harburg-Wilhelmsburg (Synagogen-Gemeinde Harburg-Wilhelmsburg) a Wandsbek (Israelitische Gemeinde zu Wandsbek) se spojily v DIG, při této příležitosti nacistické říšské ministerstvo církevních záležitostí donutilo větší DIG přijmout nový název.[8] Nacističtí správci se potěšili ponížením sboru tím, že popřeli jeho další používání jména Deutsch-Israelitische Gemeinde, argumentovat termín Deutsch (tj. německé) by pro židovské organizace nebylo možné, nacistická vláda obecně popírala židovským Němcům jejich německost, Israelitisch (tj. Izraelita) byly příliš nejednoznačné, jasně antisemitská doktrína požadovala výraz Jüdisch (tj. židovský) a v prosinci 1937 se proti tomuto termínu postavilo říšské ministerstvo vnitra Gemeinde což by bylo nepřiměřené, protože tento výraz v německém právu znamená také obec nebo obec (Gemeinde však znamená tolik sboru, ale s ministerstvem nebylo možné polemizovat),[9] takže větší DIG přejmenován na Jüdischer Religionsverband Hamburg (JRH; tj. Hamburská židovská náboženská společnost).[10]

V březnu 1938 byl JRH zbaven statusu statutární společnost (Körperschaft des öffentlichen Rechts; vedoucí ke ztrátě daňových privilegií), následované zrušením jejích ústavních orgánů dne 2. prosince téhož roku, jako je například zákonodárné sbor zástupců (Repräsentanten-Kollegium), který podléhá výkonné radě JRH přímo příkazům gestapa .[8] V roce 1939 byl malý sefardský sbor donucen sloučit se s JRH, které muselo znovu získat i nežidy židovského původu kategorizované nacisty jako rasově židovské, například bezbožníci nebo křesťané se třemi a více židovskými prarodiči. Tím, že ztratil svůj charakter pouze náboženského sboru, ale změnil se na správu hamburgerů pronásledovaných nacistickým antisemitismem. Dne 1. Srpna 1942 byly úkoly JRH předány nový Reichsvereinigung (RV), dne 21. listopadu bylo JRH formálně sloučeno do RV.[11]

Holocaust

Za nacistů bylo zabito zhruba 7800 Židů z Hamburku.[12] The Koncentrační tábor Neuengamme byla založena v roce 1938 SS u obce Neuengamme v Okres Bergedorf Hamburku.

Mnoho hamburských Židů si připomíná Stolperstein.

Židovská komunita od roku 1945

Dne 8. července 1945 se v Hamburku sešlo 12 Židů, kteří se chystali na znovuzřízení sboru.[13] Dne 25. července se spojily další zúčastněné osoby, které jmenovaly prozatímní radu 15 členů se 170 lidmi, kteří projevili vůli připojit se. 6. září 1945 byla na ulici Kielort 22/24 otevřena prozatímní synagoga a 18. září téhož roku bylo 72 poválečných členů zvoleno první poválečnou radou.

Reference

  1. ^ umístění sefardské komunity „Newe Salom“
  2. ^ „Německo, Hamburk“. Židovská virtuální knihovna. Americko-izraelský družstevní podnik. Října 2014. Citováno 4. ledna 2017.
  3. ^ Peter Freimark, „Das Oberrabbinat Altona-Hamburg-Wandsbek“, v: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 177–185, zde s. 182. ISBN  3-926174-25-0.
  4. ^ „Německo, Hamburk“. Židovská virtuální knihovna. Americko-izraelský družstevní podnik. Října 2014. Citováno 4. ledna 2017.
  5. ^ Dne 4. Listopadu 1864 Hamburský parlament prošel Zákon o vztazích místních izraelských sborů (Gesetz, betreffend die Verhältnisse der hiesigen israelitischen Gemeinden) s účinností od 1. února 1865.
  6. ^ A b C d E F G h i j k Ina Lorenz, „Die jüdische Gemeinde Hamburg 1860 - 1943: Kaisereich - Weimarer Republik - NS-Staat“, v: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 77–100, zde s. 78. ISBN  3-926174-25-0.
  7. ^ Saskia Rohde, „Synagogen im Hamburger Raum 1680–1943“, v: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 143–175, zde s. 157. ISBN  3-926174-25-0.
  8. ^ A b Ina Lorenz a Jörg Berkemann, „Kriegsende und Neubeginn: Zur Entstehung der neuen Jüdischen Gemeinde v Hamburku 1945-1948“, in: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 633–656, zde s. 633. ISBN  3-926174-25-0.
  9. ^ Srov. „Říšský a pruský ministr církevních záležitostí“, Dopis státnímu úřadu v Hamburku, 15. ledna 1938, Staatsarchiv Hamburg, Bestand 113-5, Akte E IV B1, dotisk: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 1: „Schreiben des Reichs- und Preußischen Ministers“, s. 444 a násl. ISBN  3-926174-25-0.
  10. ^ Srov. „Board of the German-Israelite Congregation of Hamburg“, Letter to the Hamburg Office for School and Culture, 24 December 1937, Staatsarchiv Hamburg, Bestand 113-5, Akte E IV B1, reprinted in: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 1: „Schreiben des Reichs- und Preußischen Ministers“, s. 444 a násl. ISBN  3-926174-25-0.
  11. ^ Ina Lorenz a Jörg Berkemann, „Kriegsende und Neubeginn: Zur Entstehung der neuen Jüdischen Gemeinde v Hamburku 1945-1948“, in: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 633–656, zde s. 633 a násl. ISBN  3-926174-25-0.
  12. ^ „Židovská komunita v Hamburku“. Muzeum židovského národa v Beit Hatfutsot.
  13. ^ Ina Lorenz a Jörg Berkemann, „Kriegsende und Neubeginn: Zur Entstehung der neuen Jüdischen Gemeinde v Hamburku 1945-1948“, in: Die Geschichte der Juden v Hamburku: 2 obj., Hamburg: Dölling und Galitz, 1991, roč. 2: „Die Juden in Hamburg 1590 bis 1990“, s. 633–656, zde s. 635. ISBN  3-926174-25-0.

externí odkazy