Canzés dialekt - Canzés dialect

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Únor 2011) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Canzés (také psáno Canzees) je řada Brianzöö (A Western Lombard dialekt ) mluvený v obci Canzo, Itálie.

Historické a kulturní charakteristiky

Canzés mluví přibližně 2 000 lidí ve městě a v blízkosti města Canzo. Je to podobné jako běžné Brianzöö a do odrůdy Vallassina, z Como, z Lecco a ze dne Monza, ale také sdílí podobnosti s Milanese kvůli historickým vazbám na Milán. Jeho lexikon je částečně sdílen s Brianzöö. Ve srovnání s běžnými Brianzöö „Canzés má širší škálu stylistických rejstříků, od rolnických po dvorské. Protože Canzo je v nejsevernější zóně Brianza Canzés zachovává lexikální archaismy lépe než moderní Milanese, a pod vlivem se změnil méně italština.

V jazykovém a etnografickém atlasu Itálie a jižního Švýcarska (AIS) Univerzity v Bernu a Curych (1928–1940)^[1] a v akustickém viváriu italských jazyků a dialektů (VivALDI) Humboldtova univerzita v Berlíně (1998–2018)^[2] Canzo byl vybrán jako jediný lingvistický sledovací bod na velmi velké ploše, zahrnující nejen celou makro-Brianzu, ale také celou provincie Como a Milán (s výjimkou Bustocco-Legnanese lingvistický ostrov). Canzo má skutečně charakteristiky zachování a autentičnosti, které v této zeměpisné oblasti jinak chybí, a jsou historicky velmi inovativní. Z tohoto důvodu lze říci, že canzéský dialekt - při zachování v některých svých registrech zvláštních místních rysů - je referenční odrůdou pro studium nejarchaističtějších prvků nejprestižnější varianty Lombardský jazyk (vidět Milánský dialekt ).

Historický původ

Jazyk sestupuje z latiny s určitým vlivem a keltský substrát vzhledem k původním obyvatelům regionu, Insubres, Lambrani, Lepontii a Orobi (místní populace již splynuly s Galové ). Langobardic udělal dopad jako a superstratum, stejně jako jazyky pozdějších španělských, francouzských a rakouských panovníků. Canzés je známý jako jazyk kouzelníků a tuláků a dnes se o něm mluví jen zřídka.

Fonologie

Worning napsaný Canzesovým dialektem: Pouze pro děti

Souhlásky

Samohlásky

Mezi tím existují kontrasty dlouhý a krátký samohlásky ve zdůrazněných slabikách, ale v nepřízvučný slabiky je kontrast neutralizován.

• / i / a / u / mít [ɪ ] a [ʊ ] respektive jako alofony, když jsou zdůrazněny a následovány / ŋ /;
• /Ó/ a / r / mít [- ] jako vzácný alofon;
• / r / je prohlášen za uzavřený; otevřená výslovnost je analogicky analogický, když je samohláska nepřízvučná a v jiném dialektu je / i /;
• /A/ má [… ] a [ɑ ] analogicky jako allophones, když je samohláska nepřízvučná a v jiném dialektu je /A/ nebo zadní samohláska.

Polosamohlásky

Srovnání s příbuznými jazyky

Foneticky je evidentní například převaha samohlásek /A/ nebo podobné (písemné A), namísto stresu /E/ (psaný E). V Canzés místo Milanese nasalizace samohlásky, existuje a velar nosní (psaný n) se zkratkou samohlásky. Slovy neexistují žádné geminátové souhlásky, s výjimkou polovičního geminátu afrikát (psaný z), které se nikdy nezmění na / s /. Konečné souhlásky jsou vždy neznělé. Psaný proti mají velmi slabý zvuk, téměř semivocalický. Existují také samohláskové allofony jako [ɪ] a [ʊ], […] a [ɑ] (oba písemné A) a otevřenější [y] (psaný ü, někdy i když varianta / i /), kromě základních Západní Lombard samohlásky: /A/ (psaný A), /E/ (psaný E), / ɛ / (psaný E), / i / (psaný i), /Ó/ (psaný Ó), / ɔ / (psaný Ó), /Ó/ (psaný Ó) s / œ / (psaný Ó, někdy ü když varianta / r /), / u / (psaný u) a normální / r / (psaný ü). Samohlásky / uː / a /Ó/ jsou obrácené (například: vrkat, hlava; cuut, brousek) jako mnoho dalších Brianzöö a Milanese odrůdy. Slabiky uzavřeny / l / a na základě samohlásky A, často to měnit pomocí / ɔ / (psaný Ó), že stejně jako ostatní zaoblené souhlásky i v jiných Západní Lombard odrůdy, změnit na [u] když není ve stresu Dopis s před souhláskou se obvykle aspiruje. Existuje mnoho jevů asimilace nebo adaptace, které jsou způsobeny setkáním dvou slov, zejména při pádech souhlásek. Ve slově culzùn, kalhoty, rodové množné číslo, použití / uŋ /, ne /Ó/zachování z a mutace CAL- > co- > cul- může být viděn.

Literatura

V malé písemné literatuře téměř úplně poezie, kvetly v 70. letech na základě Brianzöö a Milanese literatur (narozených ve 13. století), používá se jednoduché pravopis, dodržující výslovnost a na základě italština a Milanese ty, pomocí diaeréza, dopis j pro semivocalic i, neaplikovat přízvuk háčkem, ale zdvojnásobení dlouhých samohlásek nebo zdvojnásobení souhlásky u krátkých samohlásek.

Širokou ústní literaturu tvoří přísloví, básně, legendy, modlitby, které mají historii několika století. Důležitá role Canzés a dalších místních jazyků je v toponyma, často odvozený z keltských slov, a tradiční gentilics.

Příklady

Existuje několik příkladů písemné a ústní literatury.

Tiritera di piant, Festa di Nost 1993
I radìis, la bruchina, al töri, i föj, i broch,
la gèma, 'l fiuur, la pel quan la lassa' l sambiòch;
vangàch in giir, desà, insidì e 'l so curtel,
la casciada, al can, la brusaröla, un bel castel;
al pedegagn, al cantìir, la manüela, 'l fioch,
trepà la sciuca, sbrucà e trà a toch;
i tap, la bura, al bigèl e 'l sguasùn,
la sügüür, la filipa, la folc e 'l resegun;
la taca, 'l grup, i recàsc e la fassina,
al caspi, la méda, purtaj sü v kasině;
al tiir da corda, l'ua, 'l büsulott e i rampitt,
al cürlu, i piantun, al cubiètt, i caenitt.
Stimà un busch in pée, cercàn vün da tö,
tra là e fa nà i legn dopu vej purtaa fö.
Dìsan che i radìs ànn da sentì l'Ave Maria:
forzi anca in quel gh'è un poo da magìa.

— Tiziano Corti, od V Ucasiun

-I pruèrbi végnan a taj perchè gh'ànn metüü céent ann a faj.
-Se piööf al dì da l'Ascensa, per quaranta dì sèm minga sénza.
-A San Bastian, la viöla v člověku.
-Ambo laurà, tèrno sügütà.
-Mèj un krysa v buca a 'l gat che un cristian v člověku l'aucat.
-Gh'è tré qualità da dònn: i dònn, i dindònn e i dirlindònn.
-La man ca la fà nà la cüna la tégn in pée 'l muunt.
-La buca l'è minga straca sa la sà minga da vaca.
-Chi mangia la gaìna di òltar, impégna la sua.
-Chi sà 'l latin, lòda l'aqua e béef al vin.
-La févar quartana, i giùin ja rissana, a i vècc la fà sunà la campana.
-Vàr püssée un póo da fedascia che tüt al lègn da la barcascia.
-Céent cóo, céent kecy; céent cüü, düséent ciap.
-O da castan o da nuus, ognidün gh'à la sua cruus.

— Přísloví

Použití

Existují varianty také uvnitř čtvrti, podle sociální třídy a zóny, pro vliv v prvním případě od Milanese a od obyčejných Brianzöö, v druhém případě ze sousedních vesnic. Dá se říci, že každá společná rodina má svůj vlastní dialekt Canzés, protože až do poloviny 20. století byla každá společná rodina v cuurt (místní druh nádvoří) svět.

Canzés, i když má stálé dědictví ústní a psané literatury, kromě vysokého významu pro místní identitu, nemá oficiální uznání, takže je u mladých generací neobvyklé. Western Lombard má obecné uznání, ale žádné od státu. UNESCO a Etnolog zvážit Lombardský jazyk jako svazek západních Lombardů, východních Lombardů a středních odrůd.

Bibliografie

• Tiziano Corti, V Ucasiun, 2005.
• Cumitaa F.N., Librett da la Festa di Nost, 1988–2003.
• Stefano Prina, Al Cadreghin - gazetin di bagaj da Canz, 2003–2007 (zejména č. 9bis z roku 2006).
• Gigliola Campiotti, Proverbi e modi di dire Lariani, 1997.
• Andrea Rognoni, Grammatica dei dialetti della Lombardia, 2005.
• Několik autorů, Parlate e dialetti della Lombardia. Lessico comparato, 2003.

Reference