Braathens Helikopter - Braathens Helikopter

Braathens Helikopter
IATAICAOVolací značka
Včelí helikoptéra
Založený1. září 1989
Ukončila provoz31. prosince 1993
Provozní základnyLetiště Stavanger, Sola
Letiště Bergen, Flesland
Mateřská společnostLudvig G. Braathens Rederi
Hlavní sídloSola, Norsko
Klíčoví lidéBjørn G. Braathen (majitel)
Bjarne Sortland (výkonný ředitel)

Braathens Helikopter A / S byl Norština helikoptéra letecká linka se sídlem v Letiště Stavanger, Sola, a Letiště Bergen, Flesland. Použilo to flotilu sedmi Aérospatiale Super Pumas sloužit offshore ropné plošiny v Severní moře. Zákazníci byli Phillips Petroleum, Norsk Hydro, Statoil, Amoco a British Petroleum slouží jejich ropným polím Ekofisk, Oseberg, Gullfaks, Veslefrikk, Valhall, Ula a Gyda. Braathens Helikopter působila v letech 1989 až 1993, poté byla prodána hlavnímu konkurentovi a sloučena s ním, Servis vrtulníků. Braathens Helikopter vlastnil Ludvig G. Braathens Rederi a byla sesterskou společností letecké společnosti Braathens BEZPEČNÝ.

Operace

Braathens Helikopter byla čistá vrtulníková letecká společnost s hlavní základnou na letišti Stavanger v Sole a sekundární základnou na letišti v Bergenu na Fleslandu.[1] Provozovala sedm vrtulníků Aérospatiale Super Puma, každý s devatenácti sedadly.[2] Byly použity výhradně na základě dlouhodobých smluv s ropnými společnostmi k přepravě posádek na jejich ropné plošiny v norském sektoru Severního moře. Společnost zaměstnávala nejvíce 120 lidí,[3] vlastnil Ludvig G. Braathens Rederi a byla sesterskou společností Braathens SAFE.[1] Letecká společnost obsluhovala sedm ropných polí: Ekofisk, Gullfaks, Gyda, Oseberg, Ula, Valhall, Veslefrikk. Byli na smlouvě se společnostmi Amoco, British Petroleum, Norsk Hydro, Phillips Petroleum a Statoil.[2][3][4][5] Před prodejem měla společnost 30% podíl na trhu.[3]

Dějiny

První pokus Ludviga G. Braathense Rederiho o vstup na trh vrtulníků byl v roce 1982, kdy se ucházel o koncese z Norské ministerstvo dopravy a spojů provozovat vrtulníky na moři, které byly uděleny v roce 1983.[6] Na protest zavedená služba Helikopter Service požádala o trasy leteckých společností, které Braathens SAFE provozoval ze Stavangeru, ale tato žádost byla zamítnuta.[7]

Aerospatiale AS-332 Super Puma na Letiště Groningen v roce 1990

Letecká společnost byla založena až 1. září 1989 poté, co Ludvig G. Braathens Rederi, majitel společnosti Braathens SAFE, uzavřel dohodu s ropnými společnostmi Phillips Petroleum, Norsk Hydro a Statoil.[1] Dohoda zahrnovala lety na platformy Ekofisk, Oseberg, Gullfaks a Veslefrikk.[2] Před tím měla společnost Helikopter Service monopol na lety ropných společností do jejich zařízení na moři. Ropné společnosti chtěly založit konkurenta Helikopter Service, který by stlačil ceny.[8] Původní dohoda přinesla tržby 800 milionů kr a nové společnosti poskytla 20% podíl na trhu. Byly objednány čtyři 19místné vrtulníky Aérospatiale Super Puma, z nichž každý stál 60 milionů NOK. Celkové investiční náklady činily 300 milionů NOK. Dva vrtulníky byly umístěny na letišti Stavanger v Sole a dva na letišti v Bergenu na Fleslandu.[1]

Bjarne Sortland byl jmenován výkonným ředitelem. První vrtulník byl dodán v květnu a každý měsíc byl dodán nový vrtulník.[6] Byli jmenováni Havsulen, Havhesten, Havørn a Havsvale.[9] Majitel Bjørn G. Braathen uvedl, že jeho cílem bylo, aby letecká společnost dosáhla 50% podílu na trhu. V roce 1990, další vyzyvatel, Mørefly, se také prosadili na trhu.[6] Pro zahájení provozu najal Braathens Helikopter 22 pilotů, z nichž většina dříve pracovala pro Norské královské letectvo.[10] Společnost měla celkem 70 zaměstnanců.[2] Služby byly zahájeny 1. září 1990, kdy původní smlouva zahrnovala let 10 000 cestujících ročně.[9]

V lednu 1991 společnost zadala objednávku a opci pro Super Puma.[11] V červnu podepsal Braathens Helikopter tříletou dohodu s opcí na prodloužení o dva roky s Amoco pro lety z Stavangeru do Valhallu. Tržby se pohybovaly mezi 100 a 200 miliony NOK, v závislosti na délce smlouvy a potřebné kapacitě. Provoz byl zahájen v únoru 1992 a zahrnoval společnost, která koupila Super Puma, pro kterou měli opci.[5] Dne 10. září získala společnost Braathens Helikopter kontrakt s British Petroleum na lety ze Stavangeru do Uly a Gydy. Smlouva přinesla v průběhu pěti let příjem až 300 milionů NOK. Provoz byl zahájen 1. listopadu 1992 a zahrnoval přibližně 2 000 hodin letu ročně.[4] Díky této smlouvě měla společnost Braathens Helikopter asi 30% podíl na trhu. V důsledku smlouvy koupil Braathens další Super Puma. Po zahájení provozu se společnost rozrostla na 120 zaměstnanců a byla druhým největším provozovatelem vrtulníků v zemi.[3] Společnost dosáhla zisku 14 milionů NOK v roce 1991, 11 milionů NOK v roce 1992 a 23 milionů NOK v prvních sedmi měsících roku 1993.[12]

V roce 1993 se Norsko rozhodlo povolit jakékoli letecké společnosti z Evropský hospodářský prostor provozovat služby vrtulníků v Norsku od roku 1995. To znamenalo, že společnosti jako Bristow Group, KLM a Maersk Air mohl zahájit provoz v Norsku. To by bylo koordinováno prostřednictvím společných technických pravidel pro vrtulníky přes EU Společné letecké úřady.[13] Společnosti Braathens Helikopter a Helikopter Service oznámily dne 1. října 1993, že se tyto dvě společnosti spojí od 1. ledna 1994. Ludvig G. Braathens Rederi bude vyplacen 225 milionů NOK v akciích Helikopter Service.[14] The Norský úřad pro hospodářskou soutěž uvedli, že se budou muset na fúzi podívat, protože nová společnost bude mít téměř monopol na offshore lety. Ministerstvo dopravy a spojů však uvedlo, že tento orgán nemohl fúzi bránit, protože v době, kdy byly v roce 1995 přiděleny nové zakázky, bude moci podávat nabídky také provozovatelé vrtulníků ze zahraničí.[15] Vlastnictví společnosti Braathens Helikopter bylo převedeno na Helikopter Service dne 14. prosince. Ludvig G. Braathens Rederi získal 14% akcií sloučené společnosti.[12] Byly okamžitě prodány,[16] Ludvig G. Braathens Rederi získal v pětiletém podnikání zisk 170 milionů NOK.[12] Ludvig G. Braathens Rederi potřeboval kapitál k účasti v počáteční veřejná nabidka Braathens.[17] Většina vedení společnosti Braathens Helikopter byla najata u nově založeného konkurenta United Helicopter, společný podnik mezi Bristow Helicopters, Leif Höegh & Co. a Andreas Ugland & Sønn.[18]

Destinace

Následuje seznam destinací Braathens Helikoper. Zahrnuje název místa nebo platformy, letiště ICAO a IATA kódy a jméno.

Seznam destinací Braathens Helikoper
UmístěníICAOIATALetištěČj
BergenBGOENBRLetiště Bergen, Flesland[1]
Ekofisk—ENFAEkofisk A[2]
—ENXEEkofisk D
—ENXLEkofisk K.
Gullfaks—ENGCGullfaks A[2]
—ENQHGullfaks B.
—ENGNGullfaks C.
Gyda—ENXHGyda[4]
Oseberg—ENOCOseberg A[2]
—ENOPOseberg C.
—ENQFOseberg Øst
—ENQROseberg Sør
StavangerSVGENZVLetiště Stavanger, Sola[1]
Ula—ENNEUla[4]
Veslefrik—ENQGVeslefrikk A[2]
—ENVHVeslefrikk B
Valhall—ENXAValhall A[5]

Reference

  1. ^ A b C d E F Asgaut, N. (1. září 1989). "Braathen med helikopterselskap". Dagens Næringsliv. str. 2.
  2. ^ A b C d E F G h Bø, Trond (3. září 1990). „Klar til luftkamp om offshorekunder“. Aftenposten. str. 14.
  3. ^ A b C d Bø, Trond (11. září 1991). „Øket konkurranse i Nordsjøen: Braathens vant helikopterkamp“. Aftenposten. str. 40.
  4. ^ A b C d "Braathens Helikopter får storkontrakt med BP". Norská zpravodajská agentura. 10. září 1991.
  5. ^ A b C "Storkontrakt za letu". Aftenposten. 29. června 1991. s. 10.
  6. ^ A b C "Braathens vil få helikopterruter". Aftenposten. 16. prosince 1983. s. 4.
  7. ^ Tjomsland, Audun & Wilsberg, Kjell (1995). Braathens SAFE 50 år: Všechny šance. Oslo. str. 268. ISBN  82-990400-1-9.
  8. ^ Bø, Trond (23. května 1990). „Braathens Helikopter i luften“. Aftenposten. str. 26.
  9. ^ A b "Vellykket jomfrutur pro Braathens Helikopter". Norská zpravodajská agentura. 1. září 1990.
  10. ^ Bø, Trond (20. června 1990). „Helikopterpilotene forlater Forsvaret“. Aftenposten. str. 15.
  11. ^ „Braathens Helikopter kjøper flere Super Puma-helikoptere“. Norská zpravodajská agentura. 3. ledna 1991.
  12. ^ A b C Knudzen, Thomas (7. října 1993). „Helikoptersalg ga 170 mill“. Aftenposten. str. 32.
  13. ^ Bø, Trond (4. května 1993). „Helikopterselskapene: Satser på fri konkurranse“. Aftenposten. str. 28.
  14. ^ „Helikopter-fusjon“. Bergens Tidende. 1. října 1993. s. 5.
  15. ^ Thompson, Egil (15. listopadu 1993). "Klart pro helikopter-oppkjøp". Norská zpravodajská agentura.
  16. ^ Klev, Sigurd (4. prosince 1993). „En time i Helikopter Service“. Dagens Næringsliv. str. 33.
  17. ^ Tjomsland and Wilsberg, 1995: 338–339
  18. ^ Bø, Trond (15. prosince 1993). "Lederflukt til ny konkurrent". Aftenposten. str. 40.