Teologie těla - Theology of the Body - Wikipedia

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Teologie těla"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Února 2008) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Část série na
katolický kostel
Bazilika svatého Petra, Vatikán
Přehled
Papež: Francis Hierarchie Dějiny (Časová osa ) Teologie Liturgie Svátosti Mary
Pozadí Ježíš Ukřižování Vzkříšení Nanebevstoupení Rané křesťanství Petr Pavel Otcové Dějiny katolické církve Historie papežství Ekumenické rady Magisterium Čtyři značky církve Jeden pravý kostel Apoštolská posloupnost
Organizace Svatý stolec Římská kurie College of Cardinals Ekumenické rady Biskupská řádnost Latinský kostel Východní církve Církevní právo
Teologie Doktrína Bůh Trojice Otec Syn duch svatý Consubstantialitas Filioque Divinum illud munus Boží zákon Desatero Ex Cathedra Deificatio Sféry mimo státy církve Nebe Očistec Předpeklí Peklo Velikonoční tajemství Umučení Ježíše Ukřižování Ježíše Harrowing of Hell Vzkříšení Nanebevstoupení Panny Marie Mariologie Úcta neposkvrněné početí Mater Dei Věčné panenství Předpoklad Dormition Tituly Královna Zjevení Mediatrix spása Křest touhy Boží milost Mimo církev není spásy Naplněná spravedlnost Neporazitelná nevědomost Odůvodnění Prostředky milosti Zásluhy Smrtelný hřích Spokojenost Morální vliv Posvěcení Synergismus Lehký hřích Ekleziologie Vysoká škola biskupská Složení víry Neomylnost církve Mystické tělo Kristovo Papežský primát Boží lid Perfektní komunita Přihlaste se Další učení Josefologie Morálka Tělo Přednášky Sexualita Apologetika Amillennialism Prvotní hřích Hypostatická unie Předurčení Sedm smrtelných hříchů Blažená vize Svatí Dogma
Texty bible Starý zákon Nový zákon Oficiální Bible Vulgate Sixtine Vulgate Sixto-Clementine Vulgate Nova Vulgata Peshitta Apoštolské vyznání Nicene Creed Athanasian Creed Katechismus katolické církve Papežský býk Apoštolská exhortace Epistula Encyclica
Filozofie Kardinální ctnosti Prostě válka Přírodní zákon Katolická etika Personalismus Pravděpodobnost Sociální učení Filozofie kanonického práva Filozofové Etika ctnosti Školy Augustiniánství Scholastika Tomismus Skotismus Occamism Křesťanský humanismus Molinismus Neo-scholastika
Uctívání Liturgie Hmotnost Božská liturgie Svatá Qurbana Boží úřad Liturgický rok Svátosti Křest Pokání Eucharistie potvrzení Pomazání nemocných Manželství Svaté objednávky Modlitba Oddanosti bible Biblický kánon
Obřady latinský římský Post-vatikánský II Tridentine Anglikánské použití Použití Zairu Gallican Ambrosian Braga Mozarabic Východní Antiochene Maronite West Syriac Syro-Malankara Chaldejský East Syriac Syro-malabar byzantský Arménský Alexandrijský Etiopský
Smíšený Antipopy Antikatolicismus Kritika Deismus /Pandeismus Ekumenismus Mnišství Vztahy s: islám judaismus protestantismus
Společenské problémy Umění Vývoj Zdravotní péče HIV / AIDS Homosexualita Hudba nacistické Německo Politika (ve Spojených státech ) Role v civilizaci Věda Role pohlaví a pohlaví Otroctví Age of Discovery
Odkazy a zdroje Index Obrys Glosář Kategorie Média Šablony WikiProject Rezervovat  Portál Vatikánu
Portál katolické církve

Teologie těla je tématem série 129 přednášky dána Papež Jan Pavel II během jeho středy publika v Náměstí svatého Petra a Audienční sál Pavla VI mezi 5. zářím 1979 a 28. listopadem 1984. Představuje analýzu lidské sexuality. Kompletní adresy byly později sestaveny a rozšířeny v mnoha encyklikách, dopisech a nabádáních Jana Pavla.

v Teologie těla„Jan Pavel II. Hodlá zavést adekvátní antropologii, v níž lidské tělo odhalí Boha. Zkoumá muže a ženu před Podzim, po něm a na vzkříšení mrtvých. Uvažuje také o sexuální komplementaritě muže a ženy. Zkoumá povahu manželství, celibát a panenství, a rozšiřuje učení v Humanae vitae na antikoncepce. Podle autora Christopher West, ústřední teze Johna Paula Teologie těla je to, že „tělo a samo o sobě je schopné zviditelnit to, co je neviditelné: duchovní a božské. Bylo vytvořeno k přenosu do viditelné reality světa, tajemství skrytého od nepaměti v Bohu, a tedy k být jeho znamením. “^[1]

V současné době Teologie těla byl široce používán a zahrnut do osnov kurzu přípravy na manželství v katolických diecézích Spojených států.^[2][3]

Předchozí vývoj v historii myšlenek

Série adres byla uvedena jako reflexe o stvoření člověka jako muže a ženy jako sexuální bytosti. Snažili se reagovat na určité takzvané „zkreslené myšlenky a postoje“ zásadní pro sexuální revoluce.^[4] Papež Jan Pavel II řeší, jak společné chápání lidského těla, které jej analyzuje jako mechanismus, vede k objektivizaci, tj. ke ztrátě pochopení jeho vnitřního, osobního významu. Myšlenka papeže Jana Pavla je ovlivněna jeho dřívějšími filozofickými zájmy, včetně fenomenologických přístupů Edmund Husserl a Max Scheler, a zejména filozofickou akční teorií Tomáš Akvinský který analyzuje lidské činy v kontextu toho, co se děje, je svobodně zvoleno a pociťováno, přičemž se předpokládá, že tyto činy jsou možné díky podstatnému spojení duše a hmoty, jak to vyžaduje hylomorfismus. Mezi klíčové předpapežské spisy týkající se těchto témat patří Láska a odpovědnost, Úřadující osoba, a různé papíry shromážděné v Osoba a komunita. Na tato témata navazuje teologická antropologie Jana Pavla II., Která analyzuje podstatu lidských bytostí ve vztahu k Bohu. The Teologie těla představuje výklad zásadního významu těla, zejména sexuální diferenciace a komplementarity, jehož cílem je zpochybnit běžné současné filozofické názory.^[5] Přesto papež personalistický fenomenologie „odráží to, co se naučil od St. Jan z Kříže "^[6] a je „v souladu se sv. Tomáš Akvinský ".^[7]

Francis Bacon

Francis Bacon bylo brzy empirik kteří se zaměřili na problémy znalostí. V jeho Skvělá instaurace, tvrdil, že současný stav poznání je nezralý a nepostupuje.^[8] Jeho cílem bylo, aby lidská mysl měla autoritu nad přírodou prostřednictvím porozumění a poznání. Bacon argumentoval proti Aristotelově konečná a formální příčina s tím, že „konečná příčina spíše kazí, než pokrokuje ve vědách“.^[8] Myslel si, že zaměření na formální kauzalitu je překážkou poznání, protože moc se získává zaměřením na hmotu, která je pozorovatelná a zkušená, nejen výplod mysli. Jeho důraz na moc nad přírodou přispěl ke vzestupu chápání přírody jako mechanismus a tvrzení, že skutečné poznání přírody je vyjádřeno mechanickými zákony. Papež Jan Pavel II. Považoval Baconovu koncepci poznání a její vlastní předmět za počátek rozkolu mezi člověkem a tělem, jehož cílem je smířit se.^[5]

René Descartes

René Descartes dále podporoval matematický přístup k filozofii a epistemologie přes skepticismus a racionalismus zdůrazňující praktickou hodnotu moci nad přírodou. V jeho Pojednání o metodě Descartes řekl: „můžeme najít praktickou [filosofii], podle které poznáme povahu a chování ohně, vody, vzduchu, hvězd, nebes a všech ostatních těles, která nás obklopují… můžeme tyto entity použít pro všechny účely, pro které jsou vhodné, a tak se stáváme pány a držiteli přírody “.^[9] Kromě důležitosti moci nad přírodou trval Descartes (jako Bacon) na odmítnutí konečné příčiny a uvedl, že „celou třídu příčin, které lidé obvykle odvozují od„ konce “věci, považuji za naprosto zbytečnou.^[10]

Descartova praktická filozofie také navrhla a dualismus mezi myslí a fyzickým tělem na základě přesvědčení, že se jedná o dvě odlišné látky. Tělo je hmota, která je prostorově rozšířená, zatímco mysl je látkou, která myslí a obsahuje racionální duši.^[11] Na tento dualismus reagoval papež Jan Pavel II. Ve své Dopis rodinám v roce 1994: „Pro racionalismus je typické, že v člověku nastává radikální kontrast mezi duchem a tělem, mezi tělem a duchem. Ale člověk je člověk v jednotě svého těla a ducha. Tělo nelze nikdy redukovat na pouhou hmotu “. Papež Jan Pavel II. Tvrdil, že ostrý karteziánský odpor mezi tělem a duchem vede spíše k lidské sexualitě jako k oblasti manipulace a vykořisťování, než k úžasu a jednotě, jak hovoří na přednáškách Teologie těla.^[5]

Immanuel Kant

Pope John Paul II připustil, že práce Immanuel Kant bylo „výchozím bodem“ mnoha jeho úvah.^[12] Kant, stejně jako Bacon a Descartes, věřili, že přírodní vědy mohou postupovat pouze prostřednictvím matematickýchmaterialista deterministický studium přírody.^[5] Kant však v těchto přírodních zákonech viděl nebezpečí, pokud je vyloučen Bůh, protože morálka a náboženství jsou zpochybňovány.^[13] Kantovým řešením tohoto nebezpečí bylo trvat na tom, že teoretický důvod je omezen, pokud jde o morálku a náboženství. Rozum a smyslová data by se neměla používat k pokusu o zodpovězení Boží otázky.^[5] Kant uvedl: „Musel jsem se zbavit znalostí, abych vytvořil prostor pro víru.“^[13] Tato víra vedla k rozvoji Kantovy personalismus. V jeho Kritika čistého rozumu Řekl Kant, „přesvědčení [víry] není logická, ale morální jistota; a protože to spočívá na subjektivním základě (morálního postoje), nesmím ani říci: Je morálně jisté, že existuje Bůh atd., ale musím říci, že jsem si morálně jistý atd. “^[13] Tato ideologie umožňuje každému člověku zvolit si vlastní pojmy pro realitu a morálku, protože proti nim nelze argumentovat pomocí teoretického rozumu.^[14]

Kantův personalismus vychází z víry a vztahuje se na morální důstojnost, autonomii a svobodu. Papež Jan Pavel II. Souhlasil s některými aspekty personalismu, kritizoval však Kanta, že věří v „antitrinitarián personalismus, “který odstraňuje relační charakter Trojice zaměřit se na autonomní já.^[5] Kantovy názory na autonomní já stavěly svědomí každého člověka do role osobního „zákonodárce“ subjektivní morálky, ale Jan Pavel II. Tvrdil, že svědomí člověka nemůže vytvářet morální normy, ale musí je objevit v objektivní pravdě.^[15]

Rozdíl mezi Kantovým pohledem a pohledem papeže Jana Pavla II. Na personalismus je v teologii těla vyjasněn v argumentech o sexu, manželství a polygamii. Kant měl dva principy sexuální etiky: že jeden se nesmí „těšit“ z jiné osoby pouze pro potěšení a že sexuální spojení zahrnuje darování se druhému.^[5] Papež Jan Pavel II. Se na těchto zásadách shodl, přesto se neshodl na jejich významu a důvodech. Kant věřil, že lidé při sexuálních akcích ztrácejí samostatnost a důstojnost, protože jsou omezeni na věci, které se používají pro potěšení. Manželství to řeší tím, že dává manželům „celoživotní vzájemné vlastnictví jejich sexuálních charakteristik“.^[16] Kantovo vysvětlení manželství však stále nemění objektivnost sexu, pouze jej připouští jako legální. Na druhou stranu papež Jan Pavel II. Vysvětluje sexuální akt v manželství jako naplnění přirozeného zákona manželské lásky. Spíše než objektivizovat a odosobnit se, je to pro člověka obohacující, protože je to upřímný dar zamilovaného já.^[4] Papež Jan Pavel II. Zdůrazňuje manželskou lásku, zatímco Kant ji neuznává.

Jan z Kříže

Základní víry papeže Jana Pavla II. O lásce, když se prosazoval Teologie těla, byl odvozen od Saint Jan z Kříže (San Juan de la Cruz), a Španělský mystik a Doktor církve. Karol Wojtyla - předtím, než se stal papežem Janem Pavlem II. - obhájil doktorskou disertační práci, kterou později přeložil do knihy s názvem Víra podle svatého Jana od Kříže, v červnu 1948 v budoucnosti Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského. V této práci se vliv Jana z Kříže projevuje ve víře, že vztah s Bohem je sjednocujícím procesem, při kterém jeho prvky působí dynamicky. Další vliv spočívá v tom, že si váží lásky před vírou a že láska „vtáhne člověka do skutečného ontologického a psychologického spojení s Bohem“.^[17]:97

„Sanjuanistický trojúhelník“ lásky se skládá ze tří bodů: 1) Láska je darování se; 2) Rodičovská láska k Bohu a manželská láska v manželství jsou paradigmatem sebezdálosti; 3) Vztah mezi Otcem, Synem a Duchem svatým uvnitř Trojice je modelem lásky, která se dává.^[18] Prostřednictvím čisté lásky člověk prožívá Boha ve „vzájemné výměně darování“.^[6]:35

Thomas Petri O.P. píše: „Můžeme také zaznamenat Wojtylovo pozorování, že pro Jana z Kříže je Bůh objektivní, ale objektivizovatelný intelektu, který se přirozeně hodí k personalistické normě, která si nakonec Wojtylovu myšlenku uchová. „Žádná lidská osoba nikdy nemůže být pouhým předmětem našich činů, ale musí být chápána ve vztahu.“ “^[17]:97

dodávka

Teologie těla je tématem série 129 přednášky dána Papež Jan Pavel II během jeho středy publika v Náměstí svatého Petra a Audienční sál Pavla VI mezi 5. zářím 1979 a 28. listopadem 1984. Představuje analýzu lidské sexuality,^[19] a je považován za první hlavní učení svého pontifikátu. Denis Read, O.C.D. říká, že prostřednictvím Teologie těla„Jan Pavel II. Dal Církvi počátek a mystická životní filozofie."^[19] Kompletní adresy byly později sestaveny a rozšířeny v mnoha encyklikách, dopisech a nabádáních Jana Pavla.

Dodávka Teologie těla série měla přerušení. Například středeční diváci se během EU věnovali jiným tématům Svatý rok z Vykoupení v roce 1983.^[20]

Témata

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Února 2008) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Práce se zabývá takovými tématy, jako jsou jednotné tělesné a duchovní vlastnosti lidské osoby; původ, historie a osud lidstva; nejhlubší touhy člověka srdce a způsob, jak zažít pravdu štěstí a svoboda; the pravda o lidské potřebě a touze po láskyplném společenství odvozené ze zjeveného chápání lidstva v podobě trojjediného člověka Tvůrce; pravda o Bůh originální design pro lidská sexualita a tím i důstojnost lidské osoby, jak byla zkreslena hřích a jak to bylo obnoveno a obnoveno vykoupením Ježíš Kristus; a katolické učení o svátost z manželství.

Ústřední teze teologie Johna Paula podle autora Christopher West, je to, že „tělo a samo o sobě je schopné zviditelnit to, co je neviditelné: duchovní a božské. Bylo vytvořeno k přenosu do viditelné reality světa, tajemství skrytého od nepaměti v Bohu, a tak být jeho znamením. “^[1]

Práce se skládá ze dvou polovin a pěti cyklů. První polovina s názvem „Slova Kristova“ sestává ze tří cyklů, v nichž Jan Pavel II. Zavádí „adekvátní antropologii“. Cyklus 1 se dívá na lidskou osobu, jak jsme byli stvořeni, abychom byli „na začátku“ (původní člověk); Cyklus 2 se zabývá lidským životem po prvotním hříchu, nevykoupeným a vykoupeným (historický člověk). 3. cyklus pojednává o realitě našeho života na konci doby, kdy se Kristus znovu vrací a historie dosáhne svého naplnění (eschatologický člověk). Jan Pavel II. Také své úvahy o panenství pro království uvádí do kontextu 3. cyklu. Ve druhé polovině nazvaném „Svátost“ (která se vztahuje ke svátosti manželství) se Jan Pavel II. Zabývá 4. svátostí manželství a odpovědný přenos lidského života v cyklu 5.

Někteří považují za první encyklika z Papež Benedikt XVI, Deus caritas est (Bůh je láska) s výkladem vztahu mezi agape a eros, který bude vyvrcholením teologie těla Jana Pavla II.^{[Citace je zapotřebí ]}

Muž a žena „na začátku“

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Leden 2007)

V tomto prvním cyklu, počínaje 5. zářím 1979, pojednává papež Jan Pavel II. O Kristově odpovědi na Farizeové když se ho ptají, zda muž může rozvod jeho žena.^[20] Kristus odpovídá: „Řekl jim: Protože Mojžíš vám kvůli tvrdosti vašeho srdce dovolil odložit své manželky: ale od počátku to tak nebylo“ (Matouš 19: 8 ). Jan Pavel II. Upozorňuje na to, jak Kristova odpověď vyzývá farizey, aby se vrátili na začátek, do stvořeného světa před pádem člověka a prvotním hříchem. Papež se ponoří do zkušenosti původního člověka prostřednictvím knihy Genesis a identifikuje dva jedinečné zážitky: původní samotu a původní jednotu. Původní samota je zážitkem Adam, před Předvečer, když si uvědomí, že pojmenováním zvířat je v něm něco skutečně odlišného. Není schopen najít vhodného partnera. Tato seberealizace důstojnosti před Bohem vyšší než zbytek stvoření je původní samotou. Původní jednota vychází z prvního setkání muže se ženou, kde volá: „Tohle je nyní kost z mých kostí a tělo z mého těla; bude se jí říkat žena, protože byla vyňata z muže“ (Genesis 2:23 ). Prior pád, vysvětluje papež, touha muže a ženy po sobě byla dokonale orientována svátostným způsobem, který je nasměroval k Božímu konečnému plánu pro lidstvo: manželství Krista ženicha s jeho nevěstou církví. V celém Písmu svatém je nejběžnějším odkazem, který Kristus používá při mluvení o nebi, odkaz na svatební hostinu. Manželství má být tedy svazkem, který nás vtahuje hlouběji do tajemství našeho stvoření a poskytuje předzvěst nebeského manželství mezi Kristem a jeho Církví, kde již nejsou manželé oddáni. V nebi, věčné svatební hostině, muži a ženy nyní dospěli ke svému konečnému cíli a již nepotřebují svátost (ani znamení) manželství.

Muž a žena po pádu

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Leden 2007)

Tento druhý cyklus se zaměřuje na Kristovy poznámky cizoložství v Kázání na hoře (Matouš 5: 27–28 ):^[20]

Slyšeli jste, že jim bylo odedávna řečeno: Nezcizoložíš. Ale pravím vám, že kdokoli by hleděl na ženu, aby po ní toužila, již s ní ve svém srdci cizoložil.

Papež Jan Pavel II. To vysvětluje tak, že se dívá na jinou osobu, dokonce i na svého vlastního partnera, toužit po ní reduktivně, to znamená, že je vnímána pouze jako předmět touhy. Papež Jan Pavel II. Říká, že se to jeví jako klíčový průchod pro teologii těla.^[22]

Muž a žena po vzkříšení z mrtvých

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Leden 2007)

Třetí cyklus analyzuje Kristovu odpověď na otázku Saduceové když za ním přišli a zeptali se ho na ženu, která si vzala sedm bratrů.^[20]

Celibát a panenství

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Leden 2007)

Čtvrtý cyklus je meditací o celibát a panenství.^[20]

Papež Jan Pavel II. Uvedl, že zdrženlivost kvůli Království není v rozporu s manželstvím. Poznamenal, že když se dohadoval s farizey, zda je to dovoleno rozvod a Ježíšovi učedníci usoudili, že je lepší se neoženit, Ježíš se nezabýval otázkou, zda je to účelné či neoženit se, ale poukázal na to, že existují „eunuchové“ a někteří jsou tak ochotní kvůli nebeskému království.^[23]

Svátost manželství

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Února 2008)

Pátý cyklus pojednává o svátosti manželství.^[20]

Antikoncepce

Papež Jan Pavel II. Zahájil diskusi o antikoncepce dne 11. července 1984 114. přednáškou v této sérii. Tato část přednáškového cyklu, šestá a závěrečná část, je do značné míry reflexí Humanae vitae, encyklika papeže Pavla VI. z roku 1968. V něm John Paul pokračoval ve svém důrazu na design lidského těla, který odhaluje Boží pravdy. Je vysvětleno a znovu potvrzeno, že základní struktura mužů a žen, která způsobuje, že pohlavní styk mezi nimi vede k větší intimitě a schopnosti generovat nový život, ukazuje morálně neoddělitelné spojení mezi těmito dvěma funkcemi.

Orgán Magisterium (učitelská autorita Církve a ti, kteří zastávají úřad), je kladen důraz na výklad božského záměru (v této souvislosti prostřednictvím struktury těla). Ačkoli ne všechna učení církve o sexualitě jsou obsažena v doslovném čtení biblický text, Jan Pavel uvádí příklady toho, jak jsou součástí dlouholeté církevní tradice - tradice, která byla vytvořena v kontextu biblického učení.

Schopnost lidského těla vyjádřit pravda prostřednictvím sexuálního svazku manželských párů je uznávaný. Je vysvětlena morální nesprávnost používání umělých prostředků k manipulaci s tak významným aspektem stvořeného těla. Vláda nad vnějšími silami a také sebeovládání prostřednictvím disciplíny jsou nedílnou lidskou silou. Jazyk vyjádřený těly, v tomto kontextu jazyk vyjádřený při pohlavním styku, je však natolik poškozen používáním umělé antikoncepce, že manželský akt “přestává být skutkem lásky ... [nebo] společenství osob„ale spíše je to pouhé tělesné spojení.

Na druhou stranu, oprávněnost přirozené plánování rodiny Metody (NFP) jsou patrné ze struktury lidského těla, které má přirozené období plodnosti a neplodnosti. Morálka těchto metod byla doslova navržena do těla a jejich použití, na rozdíl od používání umělé antikoncepce, může ve skutečnosti zlepšit dialog mezi páry, který je vyjádřen jazykem těla. V těchto projevech je hlavní důraz kladen na vnitřní dobrota manželského aktu. Říká se, že síla lásky mezi manželi vede a je živena morálním používáním manželského aktu. Morální cvičení pohlavního styku tedy používá formu těla k odhalení Boží lásky ke stvoření.

I když dodržování pravidel NFP nezaručuje skutečný duchovní sexuální vztah mezi manželem a manželkou, porozumění teologii, která činí NFP přijatelnou, může podpořit zralost potřebnou pro dosažení této úrovně duchovnosti, žití života Duchem svatým. Také papež Jan Pavel II. Varuje páry před „snížením počtu narozených v jejich rodině pod morálně správnou úroveň“. Zodpovědné rodičovství je velmi podporováno, avšak je zdůrazněno, že i když to někdy znamená omezování velikosti rodiny, odpovědné rodičovství může také manželům nařídit, aby zvětšili svou rodinu. Důvodem je dobro, které děti přinášejí nejen své nejbližší rodině, ale také své společnosti a církvi.

Diskutuje se o závažnosti rozhodnutí páru zachovat nebo zvětšit velikost své rodiny. John Paul odkazuje Gaudium et spes, doklad vydaný Druhý vatikánský koncil, který zdůrazňuje, že je důležité, aby se páry svědomí řídily Božím zákonem. Diskutuje se o obtížích a vytrvalosti potřebné k vědomé regulaci porodu pomocí těchto metod, i když do značné míry v kontextu integrální role, kterou hrají břemena života, když křesťané kráčí „tvrdou cestou“ „úzkou bránou“. Ve skutečnosti se tvrdí, že druh kázně nezbytný k procvičování periodické kontinence propůjčuje legální manželské činy s hlubším významem a také zvyšuje schopnost manželského páru vyjadřovat lásku prostřednictvím nesexuálních činů.

John Paul uvádí mnoho dalších výhod požadovaných pro morální využívání NFP, některé z Humanae vitae. Patří mezi ně zvýšení manželského míru, méně manželského sobectví, zvýšený a pozitivnější vliv na jejich děti (5. září 1984) a zvýšená důstojnost člověka prostřednictvím dodržování Božího zákona. Používání NFP se také říká, že zvyšuje uznání dětí tím, že podporuje úctu k tomu, co je stvořeno Bohem.

Hodnocení

Papež Jan Pavel II

Poslední kniha papeže Jana Pavla II., Paměť a identita, zmiňuje význam Tomistický filozofie a teologie prominentních doktor katolické církve Svatý Tomáš Akvinský k hlubšímu pochopení papeže personalista (fenomenologický ) prezentace Humanae vitae ve své Teologii těla katecheze, protože viděl omezení přísně fenomenologického přístupu.^[24] Napsal:

Chceme-li racionálně hovořit o dobru a zlu, musíme se vrátit ke svatému Tomáši Akvinskému, tedy k filozofii bytí. Pomocí fenomenologické metody můžeme například studovat morální, náboženské nebo prostě lidské zkušenosti a čerpat z nich významné obohacení našich znalostí. Nesmíme však zapomínat, že všechny tyto analýzy implicitně předpokládají realitu Absolutní bytosti a také realitu bytí člověkem, tedy bytím stvoření. Pokud se nevydáme z takových „realistických“ předpokladů, skončíme ve vakuu.^[25]

George Weigel

George Weigel popsal Teologii těla jako „jednu z nejodvážnějších rekonfigurací katolické teologie během staletí“. Dále říká, že je to „druh teologické časované bomby, která má odejít s dramatickými následky někdy ve třetím tisíciletí církve“. Weigel věří, že sotva začala „formovat teologii církve, kázání a náboženskou výchovu“, ale když k tomu dojde, „přinese dramatický vývoj přemýšlení o prakticky všech hlavních tématech víry“.^[26]

Weigel si také uvědomuje hlavní překážky teologie těla. Papež je velmi těžko čitelný a srozumitelný: „Hustota materiálu Jana Pavla je jedním z faktorů. Je nezbytně nutná sekundární literatura, která dokáže přeložit myšlenky Jana Pavla do přístupných kategorií a slovní zásoby.“ A Weigel věří, že dominantní liberální pohledy na takové problémy jako práva žen, antikoncepce, potrat a rozvod jsou také překážkami ve známosti nebo přijímání „teologie těla“.^[26]

Mnoho překladů Weigela, pokud jde o schopnost porozumět souboru středečních obecných publika o teologii těla, bylo pojednáno v novém překladu, Muž a žena, které je stvořili: Teologie těla (2006, Michael Waldstein, překladatel). Jednou z nevýhod dřívějších anglických verzí je to, že v různých dobách po dlouhou dobu, po kterou byly předneseny audienční rozhovory, se používali různí překladatelé. Proto se občas stalo, že stejný výraz bude přeložen odlišně od jednoho rozhovoru k druhému. Nový překlad tento problém napravil, kromě toho, že byl potvrzen tím, že měl přístup k původním poznámkám Jana Pavla v polštině, nikoli pouze k italštině použité v rozhovorech s publikem.

Christopher West

V jeho Teologie těla vysvětlena Christopher West, který učí teologii těla Johna Paula od konce 90. let, napsal: „TOB Johna Paula je nejčastěji uváděn jako rozšířená katecheze o manželství a sexuální lásce. Určitě to tak je, ale je to také mnohem víc. Prostřednictvím tajemství vtěleného člověka a biblické analogie manželské lásky katecheze Jana Pavla II. Osvětluje celý Boží plán pro lidský život od počátku až po eschaton s nádherným nadpřirozeným světlem. “^[27]

Filozof-teolog Alice von Hildebrand, vdova po filozofovi-teologovi 20. století Dietrich von Hildebrand, ostře kritizoval přístup Západu.^[28]

John Cornwell

Na jeho účet vlády Jana Pavla II., Autora John Cornwell říká o teologii těla: „Tato práce, která představuje z pohledu některých nadšených papežských příznivců životně důležité dědictví Jana Pavla pro svět, byla možná jeho nejméně vlivná.“^[29]

Charles Curran

Disidentský katolický morální teolog Charles E. Curran, píše ve své knize Morální teologie papeže Jana Pavla II., říká, že středeční posluchači papeže pravděpodobně nepochopili mnozí z přítomných v té době: "Upřímně řečeno, rozhovory se nejeví jako vhodné pro tuto příležitost. Jsou poněkud teoretické a příliš podrobné pro obecné publikum. Navíc proto, že každý jednotlivý proslov je součástí většího celku, je těžké pochopit plný význam jakéhokoli krátkého proslovu, aniž bychom viděli celý obraz. Jsem si jistý, že většina účastníků publika nesledovala to, co říkal papež. “ Curran také zdůrazňuje, že takové rozhovory mají „malý nebo žádný význam z hlediska autoritativního učení“, a že papež zřejmě neví o současném biblickém bádání a nezmiňuje se o žádných současných vědcích jakéhokoli typu.

Curran also believes the Theology of the Body "clearly cannot serve as a theology for all persons and all bodies", and that "there are many people for whom the 'nuptial meaning' of the body he develops are not appropriate. As with many utopias, the elderly are missing. But also most obviously the unmarried - people who are single, people who are widowed, and homosexuals. The pope at one point tries to show how virginity and celibacy can be understood within the terms of his ideas about the 'nuptial meaning' of the body, but these arguments are unconvincing." On the positive side, Curran says the pope "strongly supports the equality of men and women in marriage and expressly opposes any subordination of the woman to the man."^[30]

Thomas Petri, O.P. says, "Charles Curran can be excused for his criticism to the contrary since it was made before the publication of Valdštejn 's translation."^[17]:162

By Kenneth L. Woodward

The religion editor for Newsweek, Kenneth L. Woodward, has described John Paul's Theology of the Body as "a highly romantic and unrealistic view of human sexuality."^[31]

By Sebastian Moore, OSB

Benediktin Sebastian Moore, a controversial Catholic moral theologian who often criticizes some Catholic teachings, expresses his disagreement openly with the Teologie těla.^[32] Moore criticizes what he regards as a lack of connection to real people in their real lives. Specifically he notes that while the pope reflects on the essential incompleteness of the body in its maleness and femaleness and on the mystery of the union of two in one flesh, he does not talk specifically about the various concrete experiences of the sexual act itself. Moore also argues that in his protracted discussion of the "shame" of Adam and Eve in the Garden of Eden when they become aware of their nakedness, the pope fundamentally misunderstands what the story is saying. In the Genesis account, according to Moore, "it is shame that sets the stage for lust", but "in the pope's account, it is the other way round: lust generates shame."^[33]

By Georg Schelbert

Theologian Georg Schelbert, of the University of Fribourg v Švýcarsko, is critical of the Theology of the Body for its highly selective use of Scripture. Schelbert argues that it is clear that the biblical stories of the patriarchs in the Old Testament clearly permit polygamy, in contradiction of John Paul's statement that polygamy "directly rejects the plan of God as revealed in the beginning." He also notes that, in John Paul's discussion of divorce, "not a single word is said about the so-called Pauline privilegium (or about the extension of that privilege, which for a long time was falsely called 'Petrine') which relaxes these rigorous conclusions".^[34]

Viz také

• Nový feminismus
• Religion and sexuality#Christianity
• Male and female he created them: toward a path of dialogue on the question of gender identity in education

Reference

Další čtení

• Papež Jan Pavel II; translated by Michael Waldstein (September 2006). Muž a žena, které je stvořili: Teologie těla. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7421-3.
• Carl A. Anderson & Fr. Jose Granados (April 2009). Called to Love: Approaching John Paul II's Theology of the Body. Doubleday. ISBN  0-385-52771-3.
• Hillard, Donora (2010). Teologie těla. Gold Wake Press. ISBN  0-9826309-0-5.
• Shivanandan, Mary (1999). Crossing the Threshold of Love: A New Vision of Marriage in the Light of John Paul II's Anthropology. Press University of America Press. ISBN  0-8132-0941-2.
• West, Christopher (2003). Theology of the Body Explained: A Commentary on John Paul's "Gospel of the Body". Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7410-8.
• Percy, Anthony (2006). Theology of the Body Made Simple. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7419-1.
• Hajduk, David (2006). God's Plan for You: Life, Love Marriage, Sex-- A Theology of the Body for Young People. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-4517-5.
• Zeno, Katrina (2010). Discovering the Feminine Genius: Every Woman's Journey. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-1884-4.
• Zeno, Katrina (2008). The Body Reveals God: A Guided Study of Pope John Paul II's Theology of the Body. Women of the Third Millennium. ISBN  0-9748288-1-5.
• Bransfield, J. Brian (2010). The Human Person: According to John Paul II. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-3394-0.
• May, William E. (2010). Theology of the Body in Context: Genesis and Growth. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7431-0.
• West, Christopher (2007). Theology of the Body Explained (Revised): A Commentary on John Paul's "Man and Woman He Created Them". Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7425-6.
• Doyle, Karen (2009). Theology of the Body: Some Thoughts and Reflections. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-7427-2.
• Doyle, Karen (2009). The Genius of Womanhood. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-3109-3.
• Bachiochi, Erika (2010). Women, Sex, and the Church: A Case for Catholic Teaching. Pauline Books and Media. ISBN  0-8198-8320-4.
• Grabowski, John (2003). Sex and Virtue: An Introduction to Sexual Ethics (Catholic Moral Thought, Volume 2). CUA Press. ISBN  9780813213460.

externí odkazy

• General Audiences: John Paul II's Teologie těla. Full text of the speeches.