Kardinálové vytvořili Jan Pavel II - Cardinals created by John Paul II

Papež Jan Pavel II (1920–2005) s kardinálem Alfonso López Trujillo (1935–2008).

Papež Jan Pavel II (r. 1978–2005) vytvořil 231 kardinálové v devět konzistory koná zhruba ve tříletých intervalech. Tři z těchto kardinálů byli poprvé vytvořeni v pectore, tj. aniž by byla oznámena jejich jména, a až poté je papež identifikoval. Pojmenoval čtvrtého v pectore stejně, ale nikdy neprozradil to jméno. Na své konzistoři v roce 2001, kde povýšil 42 prelátů a oznámil jména dvou vytvořených v pectore dříve vytvořil více kardinálů najednou než kdykoli předtím nebo poté. Jeho konzistoře v letech 1985, 1994 a 2003 patřily k největším v historii.

Ve svých prvních třech konzistořích se John Paul držel hranice 120 Papež Pavel VI stanovena na počet hlavních voličů v roce 1975.[1] a toto maximum zahrnul, když reformoval papežské konkláve postupy v roce 1996.[2][3] Jeho jmenování poprvé překročilo tento počet v roce 1988, kdy počet voličů vzrostl na 121, a poté znovu v roce 1998, kdy dosáhl 122. V každé ze svých posledních dvou konzistencí, v letech 2001 a 2003, zvýšil počet na 135,[4] rekordní hodnota, kterou jeho předchůdci ani následníci nikdy nepřekonali.

Byl prvním papežem, který od té doby dovolil někomu, kdo není biskupem, aby se stal kardinálem Papež Jan XXIII nařídil, aby kardinálové byli biskupy v roce 1962.[5] Mezi jeho jmenování patřil jeden budoucí papež, František.

30. června 1979

John Paul vytvořil na svém prvním konzistoři čtrnáct kardinálů[6] a oznámil, že zadržuje jméno patnáctého.[7] Jméno tohoto dalšího kardinála bylo zveřejněno až v roce 1991.[8] Všichni jmenovaní byli arcibiskupové, včetně šesti Italů a dvou Poláků. Tato jmenování, s výjimkou zadrženého jména, zvýšila počet kardinálů, kteří nepřesáhli 80. narozeniny, na 120, což je maximum stanovené Papež Pavel VI, zatímco celé členství v College of Cardinals dosáhl 135.[7]

  1. Agostino Casaroli (1914–1998)
  2. Giuseppe Caprio (1914–2005)
  3. Marco Cé (1925–2014)
  4. Egano Righi-Lambertini (1906–2000)
  5. Joseph-Marie Trịnh Văn Căn (1921–1990)
  6. Ernesto Civardi (1906–1989)
  7. Ernesto Corripio y Ahumada (1919–2008)
  8. Joseph Asajiro Satowaki (1904–1996)
  9. Roger Etchegaray (1922–2019)
  10. Anastasio Ballestrero (1913–1998)
  11. Tomás Ó Fiaich (1923–1990)
  12. Gerald Emmett Carter (1912–2003)
  13. Franciszek Macharski (1927–2016)
  14. Władysław Rubin (1917–1990)
  15. Ignáce Kung Pin-mei (1901–2000), vytvořeno v pectore, zveřejněná 29. května 1991[8]

2. února 1983

Józef Glemp (1929–2013), učinil kardinálem 2. února 1983.

John Paul vytvořil dne 2. února 1983 18 kardinálů, včetně prvního rezidenta Sovětského svazu (lotyšských vaivodů)[9] a čtyři další ze zemí s komunistickými vládami. Tím se akademie dostala k 138 členům, z nichž 120 bylo dost mladých na to, aby sloužili jako voliči v konkláve. Byl vytvořen další kardinál v pectore nebo tajně.[10] Jan Pavel udělil osvobození od požadavku, aby všichni kardinálové byli biskupy, Henri de Lubac, první takové osvobození od doby, kdy papež Jan XXIII. Ustanovil pravidlo v roce 1962.[11]

  1. Anthony Peter Khoraish (1907–1994)
  2. Bernard Yago (1916–1997)
  3. Aurelio Sabattani (1912–2003)
  4. Franjo Kuharić (1919–2002)
  5. Giuseppe Casoria (1908–2001)
  6. José Lebrún Moratinos (1919–2001)
  7. Joseph Bernardin (1928–1996)
  8. Michael Michai Kitbunchu (b. 1929)
  9. Alexandre do Nascimento (b. 1925)
  10. Alfonso López Trujillo (1935–2008)
  11. Godfried Danneels (1933–2019)
  12. Thomas Williams (b. 1930)
  13. Carlo Maria Martini (1927–2012)
  14. Jean-Marie Lustiger (1926–2007)
  15. Józef Glemp (1929–2013)
  16. Julijans Vaivods (1895–1990)
  17. Joachim Meisner (1933–2017)
  18. Henri de Lubac (1896–1991)

25. května 1985

Francis Arinze (b. 1932), učinil kardinálem 25. května 1985.
Henryk Gulbinowicz (1923-2020), učinil kardinálem 25. května 1985.

John Paul vytvořil dne 25. května 1985 28 kardinálů při slavnostním ceremoniálu, který se poprvé konal v roce Náměstí svatého Petra. Patřili k nim první z Etiopie a Nikaraguy a arcibiskup z Ukrajinský obřad. To zvýšilo počet členů akademie na 152, přičemž 120 bylo způsobilých hlasovat pro nového papeže.[12]

  1. Luigi Dadaglio (1914–1990)
  2. Duraisamy Simon Lourdusamy (1924–2014)
  3. Francis Arinze (b. 1932)
  4. Juan Francisco Fresno (1914–2004)
  5. Antonio Innocenti (1915–2008)
  6. Miguel Obando y Bravo (1926–2018)
  7. Paul Mayer (1911–2010)
  8. Ángel Suquía Goicoechea (1916–2006)
  9. Jean Jérôme Hamer (1916–1996)
  10. Ricardo Vidal (1931–2017)
  11. Henryk Gulbinowicz (1923-2020)
  12. Paulos Tzadua (1921–2003)
  13. Jozef Tomko (b. 1924)
  14. Myroslav Ivan Lubachivsky (1914–2000)
  15. Andrzej Maria Deskur (1924–2011)
  16. Paul Poupard (b. 1930)
  17. Louis-Albert Vachon (1912–2006)
  18. Albert Decourtray (1923–1994)
  19. Rosalio Lara (1922–2007)
  20. Friedrich Wetter (b. 1928)
  21. Silvano Piovanelli (1924–2016)
  22. Adrianus Johannes Simonis (1931–2020)
  23. Édouard Gagnon (1918–2007)
  24. Alfons Maria Stickler (1910–2007)
  25. Bernard Francis Law (1931–2017)
  26. John Joseph O'Connor (1920–2000)
  27. Giacomo Biffi (1928–2015)
  28. Pietro Pavan (1903–1994)

28. června 1988

José Freire Falcão (b. 1925), učinil kardinálem 28. června 1988.

Dne 29. května 1988 John Paul oznámil, že k 28. červnu vytvoří 25 nových kardinálů, ačkoli zemřel Hans Urs von Balthasar Švýcarska tento počet snížili na 24.[13] Tato konzistorie zvýšila počet kardinálních voličů z 97 na 121, přičemž jejich počet během měsíce klesl na maximálně 120, přičemž většinu z nich jmenoval Jan Pavel.[A] Celkový počet kardinálů se tak dostal na nové maximum 160, z nichž John Paul jmenoval 84.[14]

  1. Eduardo Martínez Somalo (b. 1927)
  2. Achille Silvestrini (1923–2019)
  3. Angelo Felici (1919–2007)
  4. Paul Grégoire (1911–1993)
  5. Antony Padiyara (1921–2000)
  6. José Freire Falcão (b. 1925)
  7. Michele Giordano (1930–2010)
  8. Alexandre José Maria dos Santos (b. 1924)
  9. Giovanni Canestri (1918–2015)
  10. Antonio María Javierre Ortas (1921–2007)
  11. Simon Pimenta (1920–2013)
  12. Mario Revollo Bravo (1919–1995)
  13. Edward Bede Clancy (1923–2014)
  14. Lucas Moreira Neves (1925–2002)
  15. James Aloysius Hickey (1920–2004)
  16. Edmund Szoka (1927–2014)
  17. László Paskai (1927–2015)
  18. Christian Tumi (b. 1930)
  19. Hans Hermann Groër (1919–2003)
  20. Jacques-Paul Martin (1908–1992)
  21. Franz Hengsbach (1910–1991)
  22. Vincentas Sladkevičius (1920–2000)
  23. Jean Margéot (1916–2009)
  24. John Wu (1925–2002)

28. června 1991

Dne 29. května 1991 John Paul oznámil, že na konzistoři dne 28. června vytvoří 22 kardinálů, a odhalil jméno jednoho, kterého vytvořil v pectore v roce 1979, Ignáce Kung Pin-mei. Tím se zvýšil počet kardinálních voličů na 120 ze 100. Také se zvýšil na 13 počet kardinálů ze Sovětského svazu a národů nedávno rozpuštěných Varšavská smlouva.[8][15] Celkový počet kardinálů dosáhl po konzistoři 162.[b]

  1. Angelo Sodano (b. 1927)
  2. Alexandru Todea (1912–2002)
  3. Pio Laghi (1922–2009)
  4. Edward Cassidy (b. 1924)
  5. Robert-Joseph Coffy (1920–1995)
  6. Frédéric Etsou-Nzabi-Bamungwabi (1930–2007)
  7. Nicolás de Jesús López Rodríguez (b. 1936)
  8. Jose Tomas Sanchez (1920–2012)
  9. Virgilio Noè (1922–2011)
  10. Antonio Quarracino (1923–1998)
  11. Fiorenzo Angelini (1916–2014)
  12. Roger Mahony (b. 1936)
  13. Juan Jesús Posadas Ocampo (1926–1993)
  14. Anthony Bevilacqua (1923–2012)
  15. Giovanni Saldarini (1924–2011)
  16. Cahal Daly (1917–2009)
  17. Camillo Ruini (b. 1931)
  18. Ján Chryzostom Korec (1924–2015)
  19. Henri Schwery (b. 1932)
  20. Georg Sterzinsky (1936–2011)
  21. Guido del Mestri (1911–1993)
  22. Paolo Dezza (1901–1999)

26. listopadu 1994

Dne 30. října 1994 oznámil John Paul jména 30 nových kardinálů z 24 zemí, přičemž konzistoř plánoval na 26. listopadu. Řekl, že si ostatní zaslouží, ale „považoval za vhodné dodržovat limit stanovený mým předchůdcem Pavlem VI.“.[16] Celkový počet kardinálů dosáhl po konzistoři 167.[C]

Nasrallah Boutros Sfeir (1920–2019), jmenován kardinálem 26. listopadu 1994.
Jan Pieter Schotte (1928-2005), učinil kardinálem 26. listopadu 1994.
Kazimierz Świątek (1914-2011), učinil kardinálem 26. listopadu 1994.
  1. Nasrallah Boutros Sfeir (1920–2019)
  2. Miloslav Vlk (1932–2017)
  3. Luigi Poggi (1917–2010)
  4. Peter Shirayanagi (1928–2009)
  5. Vincenzo Fagiolo (1918–2000)
  6. Carlo Furno (1921–2015)
  7. Carlos Oviedo Cavada (1927–1998)
  8. Thomas Winning (1925–2001)
  9. Adolfo Suárez Rivera (1927–2008)
  10. Jaime Lucas Ortega y Alamino (1936–2019)
  11. Julius Darmaatmadja (b. 1934)
  12. Jan Pieter Schotte (1928–2005)
  13. Pierre Eyt (1934–2001)
  14. Gilberto Agustoni (1922–2017)
  15. Emmanuel Wamala (b. 1926)
  16. William Henry Keeler (1931–2017)
  17. Augusto Vargas Alzamora (1922–2000)
  18. Jean-Claude Turcotte (1936–2015)
  19. Ricardo María Carles Gordó (1926–2013)
  20. Adam Maida (b. 1930)
  21. Vinko Puljić (b. 1945)
  22. Armand Razafindratandra (1925–2010)
  23. Phạm Đình Tụng (1919–2009)
  24. Juan Sandoval Íñiguez (b. 1933)
  25. Bernardino Echeverría Ruiz (1912–2000)
  26. Kazimierz Świątek (1914–2011)
  27. Ersilio Tonini (1914–2013)
  28. Mikel Koliqi (1900–1997)
  29. Yves Congar (1905–1995)
  30. Aloys Grillmeier (1910–1998)

21. února 1998

John Paul oznámil dne 18. ledna 1998, že vytvoří 22 nových kardinálů, ale zadržel jména dvou z nich. Měl také v plánu zahrnout Josip Uhač, vatikánský diplomat a kuriální úředník, který toho rána zemřel. Konzistoř byl naplánován na 21. února.[17] S vyloučením dvou nepojmenovaných to způsobilo členství v kardinálském sboru na 165, z nichž 122 bylo způsobilých volit v konkláve.[18][d]

  1. Jorge Medina Estévez (b. 1926)
  2. Alberto Bovone (1922–1998)
  3. Darío Castrillón Hoyos (1929–2018)
  4. Lorenzo Antonetti (1922–2013)
  5. James Stafford (b. 1932)
  6. Salvatore De Giorgi (b. 1930)
  7. Serafim Fernandes de Araújo (1924–2019)
  8. Antonio María Rouco Varela (b. 1936)
  9. Aloysius Ambrozic (1930–2011)
  10. Jean Marie Balland (1934–1998)
  11. Dionigi Tettamanzi (1934–2017)
  12. Polycarp Pengo (b. 1944)
  13. Christoph Schönborn (b. 1945)
  14. Norberto Rivera Carrera (b. 1942)
  15. Francis George (1937–2015)
  16. Paul Shan Kuo-Hsi (1924–2012)
  17. Adam Kozłowiecki (1911–2007)
  18. Giovanni Cheli (1918–2013)
  19. Francesco Colasuonno (1925–2003)
  20. Dino Monduzzi (1922–2006)
  21. Marian Jaworski (1926-2020), vytvořeno v pectore, odhalená 29. ledna 2001[19]
  22. Jānis Pujats (b. 1930), vytvořeno v pectore, odhalená 29. ledna 2001[19]

21. února 2001

Jorge Mario Bergoglio (b. 1936), který se stal kardinálem dne 21. února 2001, zvolen papežem dne 13. března 2013.

Dne 21. ledna 2001 papež Jan Pavel II. Oznámil plány na výchovu 37 prelátů do hodnosti kardinála v únoru na konzistoři. Řekl také, že na konzistoři oznámí jména dvou kardinálů, které jmenoval v pectore v roce 1998.[20] Následoval to oznámením jmen dalších pěti 28. ledna a v roce 1998 tajně odhalil dva vyrobené kardinály, Marian Jaworski a Janis Pujats.[19] 44 kardinálů vytvořených na této konzistoři bylo největším, jaké kdy na konzistoři vzniklo.[21] To zvýšilo počet kardinálů způsobilých volit v papežských volbách na 135, a to navzdory maximu 120 stanovených Papež Pavel VI v roce 1975 a zopakoval ji John Paul II v roce 1996; v každém svém oznámení řekl, že tento limit zrušil.[19][20][21] Celkový počet kardinálů dosáhl po konzistoři 183.[E]

Kardinálové Walter Kasper (b. 1933) a Godfried Danneels (1933-2019).
Óscar Andrés Rodríguez Maradiaga (b. 1942), který se stal kardinálem dne 21. února 2001.
  1. Giovanni Battista Re (b. 1934)
  2. Nguyen Van Thuan (1928–2002)
  3. Agostino Cacciavillan (b. 1926)
  4. Sergio Sebastiani (b. 1931)
  5. Zenon Grocholewski (1939-2020)
  6. José Saraiva Martins (b. 1932)
  7. Crescenzio Sepe (b. 1943)
  8. Jorge María Mejía (1923–2014)
  9. Ignáce Mojžíše I Daoud (1930–2012)
  10. Mario Francesco Pompedda (1929–2006)
  11. Walter Kasper (b. 1933)
  12. Johannes Joachim Degenhardt (1926–2002)
  13. Antonio José González Zumárraga (1925–2008)
  14. Ivan Dias (1936–2017)
  15. Geraldo Majella Agnelo (b. 1933)
  16. Pedro Rubiano Sáenz (b. 1932)
  17. Theodore Edgar McCarrick (b. 1930), odstoupil z College v roce 2018
  18. Desmond Connell (1926–2017)
  19. Audrys Bačkis (b. 1937)
  20. Francisco Javier Errázuriz Ossa (b. 1933)
  21. Julio Terrazas Sandoval (1936–2015)
  22. Wilfrid Napier (b. 1941)
  23. Óscar Andrés Rodríguez Maradiaga (b. 1942)
  24. Bernard Agré (1926–2014)
  25. Louis-Marie Billé (1938–2002)
  26. Ignacio Velasco (1929–2003)
  27. Juan Luis Cipriani Thorne (b. 1943)
  28. Francisco Álvarez Martínez (b. 1925)
  29. Cláudio Hummes (b. 1934)
  30. Varkey Vithayathil (1927–2011)
  31. Jorge Mario Bergoglio (b. 1936) (František, 2013 – současnost)
  32. José Policarpo (1936–2014)
  33. Severino Poletto (b. 1933)
  34. Cormac Murphy-O'Connor (1932–2017)
  35. Edward Egan (1932–2015)
  36. Lubomyr Husar (1933–2017)
  37. Karl Lehmann (1936–2018)
  38. Stéphanos II Ghattas (1920–2009)
  39. Jean Marcel Honoré (1920–2013)
  40. Roberto Tucci (1921–2015)
  41. Leo Scheffczyk (1920–2005)
  42. Avery Dulles (1918–2008)

21. října 2003

Attilio Nicora (1937-2017), učinil kardinálem dne 21. října 2003.
Josip Bozanić (b. 1949), učinil kardinálem dne 21. října 2003.

Papež Jan Pavel II. Oznámil dne 28. září 2003, že v říjnovém konzistoři vytvoří 31 nových kardinálů, ale odmítl jméno jednoho z nich, zřejmě rezidenta země, kde byl katolicismus předmětem vládního pronásledování.[F] Dvacet šest z těch, kteří byli veřejně jmenováni, bylo dost mladých na to, aby mohli hlasovat v konkláve, a sedm z nich bylo členy Římská kurie.[23][24][25] Tato konzistoř zvýšila počet kardinálních voličů ze 109 na 135.[26][27] Celkový počet kardinálů dosáhl po konzistoři 194.[G] Protože tajné jméno nebylo nikdy zveřejněno, jmenování tohoto kardinála vypršelo, když papež zemřel.

  1. Jean-Louis Tauran (1943–2018)
  2. Renato Martino (b. 1932)
  3. Francesco Marchisano (1929–2014)
  4. Julián Herranz Casado (b. 1930)
  5. Javier Lozano Barragán (b. 1933)
  6. Stephen Fumio Hamao (1930–2007)
  7. Attilio Nicora (1937–2017)
  8. Angelo Scola (b. 1941)
  9. Anthony Olubunmi Okogie (b. 1936)
  10. Bernard Panafieu (1931–2017)
  11. Gabriel Zubeir Wako (b. 1941)
  12. Carlos Amigo Vallejo (b. 1934)
  13. Justin Francis Rigali (b. 1935)
  14. Keith Michael Patrick O'Brien (1938–2018)
  15. Eusébio Scheid (b. 1932)
  16. Ennio Antonelli (b. 1936)
  17. Tarcisio Bertone (b. 1934)
  18. Peter Turkson (b. 1948)
  19. Telesphore Toppo (b. 1939)
  20. George Pell (b. 1941)
  21. Josip Bozanić (b. 1949)
  22. Phạm Minh Mẫn (b. 1934)
  23. Rodolfo Quezada Toruño (1932–2012)
  24. Philippe Barbarin (b. 1950)
  25. Péter Erdő (b. 1952)
  26. Marc Ouellet (b. 1944)
  27. Georges Cottier (1922–2016)
  28. Gustaaf Joos (1923–2004)
  29. Tomáš Špidlík (1919–2010)
  30. Stanisław Nagy (1921–2013)

Demografická úprava

V roce 2004 byl rok narození kardinála Henryka Gulbinowicze, dlouho označovaného jako rok 1928, opraven na rok 1923. Úprava znamenala, že mu skončily 80. narozeniny a už se nepočítal jako kardinální volič. V roce 1942 Gulbinowicz jako mladý muž zfalšoval své rodné záznamy, aby unikl před odesláním do nacistického pracovního tábora. Správné datum narození bylo v italském tisku uvedeno již v březnu 2004[28] a vytištěn v Papežská ročenka předložen John Paul dne 31. ledna 2005.[29][30]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Kardinál Corrado Ursi 28. července dosáhl 80 let.
  2. ^ 160 kardinálů v konzistoři 1988 mínus 21 kardinálů, kteří zemřeli před konzistoři v roce 1991 (Volk, Guyot, Vážení, de Fürstenberg, Cooray, Nasalli Rocca di Corneliano, Siri, Malula, Manning, Flahiff, Civardi, - Fiaich, Trịnh Văn Căn, Vaivods, Maurer, Dadaglio, Vtírat, Beras Rojas, Freemane, Nsubuga, Hengsbach ) plus 22 nově jmenovaných kardinálů plus 1 odhalený kardinál v pectore Kung Pin-mei.
  3. ^ 162 kardinálů na konzistoři v roce 1991 minus 25 kardinálů, kteří zemřeli před konzistoři v roce 1994 (Salazar López, de Lubac, Léger, Guerri, Colombo, Paupini, Tomášek, Martin, Picachy, Baggio, Posadas Ocampo, Antonelli, Šedá, del Mestri, Carpino, Razafimahatratra, Grégoire, Garrone, Darmojuwono, Cordeiro, Marty, McCann, Muñoz Vega, Khoraish, Dekorační miska ) plus 30 nově jmenovaných kardinálů.
  4. ^ Když bylo oznámeno konzistorie, přineslo by to počet kardinálních voličů na 123, ale Eduardo Francisco Pironio zemřel 5. února 1998 ve věku 77 let.
  5. ^ 165 kardinálů na konzistoři 1998 minus 26 kardinálů, kteří zemřeli před konzistoři 2001 (Quarracino, Balland, Ribeiro, Bovone, Casaroli, Carberry, Ballestrero, Grillmeier, Oviedo Cavada, Silva Henríquez, Hume, Dezza, Kung Pin-mei, Padiyara, Echeverría Ruiz, O'Connor, Sladkevičius, Zoungrana, Vargas Alzamora, Fagiolo, Gouyone, Righi-Lambertini, Palazzini, Lubachivsky, Casoria, Lebrún Moratinos ) plus 42 nově jmenovaných kardinálů plus dva odhalení kardinálové v pectore (Jaworski a Pujats ).
  6. ^ John Paul nikdy neprozradil toto jméno, ani ve své vůli.[22]
  7. ^ 183 kardinálů v konzistoři 2001 mínus 19 kardinálů, kteří zemřeli před konzistoři v roce 2003 (Eyt, Vítězný, Oddi, Sensi, Bertoli, Kuharić, Billé, Todea, Degenhardt, Moreira Neves, Nguyễn Văn Thuận, Wu Cheng-chung, Groër, Povozník, Sabattani, Colasuonno, Velasco García, Ursi, Otunga ) plus 30 nově jmenovaných kardinálů.

Reference

  1. ^ Papež Pavel VI. (1. října 1975). "Romano Pontifici Eligendo". Libreria Editrice Vaticana. Citováno 11. července 2018. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  2. ^ Papež Jan Pavel II (22. února 1996). "Universi Dominici Gregis". Libreria Editrice Vaticana. Citováno 12. července 2018. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc) Viz také: Universi Dominici Gregis.
  3. ^ Allen Jr., John L. (23. července 2002). Konkláve: Politika, osobnosti a proces příštích papežských voleb. Crown Publishing. ISBN  9780385504560. Citováno 12. července 2018.[stránka potřebná ]
  4. ^ Dřevěná, Cindy (22. května 2018). „Kardinální statistiky: Papež dělá univerzitu více mezinárodní, ne o moc mladší“. Crux. Katolická zpravodajská služba. Citováno 26. července 2018.
  5. ^ John XXIII (15 April 1962). "Cum gravissima". Archivováno z původního dne 2. března 2013. Citováno 11. července 2018. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  6. ^ Tanner, Henry (1. července 1979). „Papež instaluje 14 kardinálů, ale zachovává 15. tajemství“. New York Times. Citováno 27. října 2017.
  7. ^ A b „Papež jmenuje 14 nových kardinálů, z toho 6 Italů a 2 Poláky“. New York Times. 27. května 1979. Citováno 23. října 2017.
  8. ^ A b C Haberman, Clyde (30. května 1991). „Papež jmenuje 22 kardinálů; je identifikován čínský prelát“. New York Times. Citováno 2. září 2017.
  9. ^ Burns, John F. (9. ledna 1983). „Lotyšský kardinál překvapení pro sovět“. New York Times. Citováno 27. října 2017.
  10. ^ Kamm, Henry (3. února 1983). „Pope John Paul Installs 18 as Cardinals“. New York Times. Citováno 27. října 2017.
  11. ^ Goulding, Gill K. (2015). Církev vášně a naděje: Vytvoření církevní dispozice od Ignáce Loyoly k papeži Františkovi a nová evangelizace. Bloomsbury T&T Clark. ISBN  9780567664686. Citováno 15. prosince 2017.[stránka potřebná ]
  12. ^ Dionne Jr., E.J. (26. května 1985). „28 zasvěcených‚ knížat církve'". New York Times. Citováno 27. října 2017.
  13. ^ „24 nových kardinálů instalovaných papežem“. New York Times. 29. června 1988. Citováno 27. října 2017.
  14. ^ Suro, Roberto (30. května 1988). „Papež si vybral 25 nových kardinálů, včetně dvou amerických prelátů“. New York Times. Citováno 27. října 2017.
  15. ^ „Kardinálové jmenovaní papežem“. New York Times. 30. května 1991. Citováno 2. září 2017.
  16. ^ „Angelus, 30. října 1994“. Libreria Editrice Vatikán. 30. října 1994. Citováno 2. září 2017. ho ritenuto oportuno attenermi al limite fissato dal mio Předchůdce Paolo VI
  17. ^ „Angelus, 18. ledna 1998“. Libreria Editrice Vatikán. 18. ledna 1998. Citováno 2. září 2017.
  18. ^ „Messa solenne del Papa con i nuovi cardinali“. La Repubblica (v italštině). 23. února 1998. Citováno 2. září 2017.
  19. ^ A b C d Stanley, Alexandra (29. ledna 2001). „Papež přidal 7 kardinálů k rekordním 37 vyvoleným minulý týden“. New York Times. Citováno 1. září 2016.
  20. ^ A b Stanley, Alexandra (22. ledna 2001). „37 nových kardinálů vybraných papežem; Egan je povýšen“. New York Times. Citováno 1. září 2016.
  21. ^ A b Stanley, Alexandra (22. února 2001). „Shaping a Legacy, Pope Installs 44 Cardinals“. New York Times. Citováno 1. září 2016.
  22. ^ Boudreaux, Richard (7. dubna 2005). „Tajemný kardinál se nikdy nebude moci připojit k vrstevníkům“. Los Angeles Times. Citováno 7. září 2017.
  23. ^ Bruni, Frank (29. září 2003). „Papež jmenuje 31 kardinálů, budoucích voličů v nástupnictví“. New York Times. Citováno 1. září 2016.
  24. ^ „Seznam 31 nových kardinálů“. New York Times. Reuters. 28. září 2003. Citováno 25. srpna 2017.
  25. ^ „Noví kardinálové a jejich povinnosti“. Zenit. 21. října 2003. Citováno 25. srpna 2017.
  26. ^ Bruni, Frank (22. října 2003). „Papež potvrzuje kardinály, jak se proměňuje v dědictví“. New York Times. Citováno 6. prosince 2017.
  27. ^ Magister, Sandro (10. října 2003). „Il papa è malato. Ma anche il Vaticano non sta tanto bene“. L'Espresso (v italštině). Citováno 27. července 2018.
  28. ^ „Le dimissioni di Gulbinowicz“. 30 Giorni (v italštině). 1. března 2004. Archivováno z původního dne 27. července 2018. Citováno 26. července 2018.
  29. ^ „Vatikán opravuje datum narození kardinála“. Zenit. Citováno 26. července 2018.
  30. ^ Bedoya, Juan G. (12. února 2005). „Arrepentimiento tardío“. El País (ve španělštině). Citováno 26. července 2018.
Viz také
  • Lentz III, Harris M. (2002). Papežové a kardinálové 20. století: Biografický slovník. McFarland & Company. ISBN  978-0-7864-4101-3.