Paměť a identita - Memory and Identity
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Prosince 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Paměť a identita je poslední kniha, kterou napsal Papež Jan Pavel II. Bylo vydáno v roce 2005. Práce se skládá z 26 kapitol, z nichž každá má krátký narativní odstavec a někdy obsahuje jednu nebo více otázek. Zbytek kapitoly tvoří papežovy odpovědi nebo reakce na úvodní odstavec.
Popis
Kapitoly jsou rozděleny do pěti sekcí a epilogu. V oddílech se diskutuje o jeho názorech na otázky:
1) Povaha a omezení zla; tvrdí, že „ideologie zla jsou hluboce zakořeněny v historii evropského myšlení“; zejména Francouzi Osvícení „, radikálně ateista marxista revoluce “,„ nacionálně socialistická ideologie “a práva na potraty / homosexuály udělená Evropským parlamentem.[1] Vykoupení je božská hranice uvalená na zlo a je dána člověku jako jeho úkol.
2) Vztah mezi svobodou a odpovědností; diskuse o „právě dobrém“, „užitečném dobrém“ a „příjemném dobrém“ ho přivádí ke kritice moderní prospěchářství. Svoboda musí být přiměřená pravdě a lásce.
3) Povaha nacionalismus v kontextu historie a kultury; patriotismus a kultura jsou projevy lásky, zatímco nacionalismus usiluje pouze o dobro vlastního národa.
4) Současný sociální stav věcí v Evropě; svoboda, rovnost a bratrství vyrostly z evangelia, ale raný kapitalismus tyto zásady velmi poškodil. Evropu také jednoznačně zpustošily dvě světové války.[2]
5) Cnosti a slabosti demokracie; Parlamenty přiznávají práva na potrat, ale nedělají nic pro obranu nenarozeného dítěte.
Epilog je první zprávou o pokus o atentát na něj dne 13. května 1981.
Zmiňuje se také o důležitosti Tomistický filozofie a teologie prominentních doktor katolické církve Svatý Tomáš Akvinský k hlubšímu pochopení papeže personalista (fenomenologický ) prezentace Humanae Vitae v jeho Teologie těla katecheze, o kterém si myslel, že má svá omezení.[3] Napsal:
Pokud chceme hovořit racionálně o dobru a zlu, musíme se vrátit k Svatý Tomáš Akvinský, tj. k filozofie bytí. S fenomenologický Například můžeme studovat zkušenosti morálky, náboženství nebo jednoduše toho, co to je být člověkem, a čerpat z nich významné obohacení našich znalostí. Nesmíme však zapomínat, že všechny tyto analýzy implicitně předpokládají realitu Absolutní bytí a také realita bytí člověkem, to znamená být tvorem. Pokud se nevydáme z takového “realista „Předpoklady skončíme ve vakuu.[4]
Reference
![]() | Konstrukty jako tamtéž., loc. cit. a idem jsou odradit Průvodce stylem na Wikipedii pro poznámky pod čarou, protože se snadno rozbijí. Prosím vylepšit tento článek jejich nahrazením pojmenované odkazy (rychlý průvodce) nebo zkrácený název. (Říjen 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
- ^ Paměť a identita Phoenix, 2004, kapitola dvě
- ^ Tamtéž, strana 121 a násl
- ^ Fr. Thomas Petri, O.P., STD. „Akvinský a teologie těla“.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ Papež Jan Pavel II (2005). Paměť a identita: Konverzace na úsvitu tisíciletí. New York: Rizzoli. str. 12. ISBN 0-8478-2761-5. OCLC 474590433.