Manfred - Manfred

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Manfred"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Červenec 2011) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

1817 první vydání, John Murray, Londýn.

„Scéna z Manfred"od Thomas Cole, 1833.

Manfred: Dramatická báseň je skříňové drama napsáno v letech 1816–1817 autorem Lord Byron. Obsahuje nadpřirozený prvky, v souladu s popularitou duchařský příběh v té době v Anglii. Je to typický příklad a Gotická beletrie.

Byron zahájil tuto práci na konci roku 1816, jen několik měsíců po slavných setkáních s příběhy duchů Percy Bysshe Shelley a Mary Shelley který poskytl počáteční impuls pro Frankenstein. The nadpřirozený odkazy jsou objasněny v celé básni.

Manfred byl hudebně adaptován uživatelem Robert Schumann v roce 1852, ve skladbě s názvem Manfred: Dramatická báseň s hudbou ve třech částech a později Petr Iljič Čajkovskij v jeho Manfred Symphony. Friedrich Nietzsche byl inspirován vyobrazením básně nadlidské bytosti, aby v roce 1872 na základě této skladby „Manfred Meditation“ vytvořil klavírní partituru.^[1]

Pozadí

Byron napsal toto „metafyzické drama“, jak jej nazval, po svatbě s Annabella Millbanke selhal kvůli skandálu kvůli obvinění ze sexuálních nevhodností a incestní aféře mezi Byronem a jeho nevlastní sestrou, Augusta Leigh. Byron napaden tiskem a vyloučen londýnskou společností, Byron uprchl z Anglie do Švýcarska v roce 1816 a nikdy se nevrátil. V té době žil v Villa Diodati ve Švýcarsku.

Protože Manfred Bylo napsáno bezprostředně po tomto, a protože jde o hlavní postavu mučenou jeho vlastním pocitem viny za nezpochybnitelný čin, někteří kritici ji považují za autobiografickou nebo dokonce zpovědní.^[2] Nepojmenovaná, ale zakázaná povaha Manfredova vztahu k Astarte je považována za reprezentaci Byronova vztahu s jeho nevlastní sestrou Augustou.

Většina z Manfred byl napsán na turné po Bernské Alpy v září 1816. Třetí dějství bylo přepsáno v únoru 1817, protože Byron nebyl spokojen se svou první verzí.

Spiknutí

Manfred je Faustian šlechtic žijící v Bernské Alpy. Vnitřně mučen nějakou záhadnou vinou, která souvisí se smrtí jeho nejmilejšího, Astarte, používá svolání jazyka a kouzlení k vyvolávání sedm duchů, od kterého hledá zapomnění. Duchové, kteří vládnou různým složkám tělesný svět, nejsou schopni kontrolovat minulé události, a tak nemohou vyhovět Manfredově prosbě. Po určitou dobu, osud mu brání uniknout své vině sebevraždou.

Nakonec Manfred umírá a vzdoruje náboženským pokušením o vykoupení z hříchu. Skrz báseň se mu daří zpochybňovat všechny autoritativní síly, kterým čelí, a volí smrt před podrobením se mocným duchům. Manfred směřuje svá poslední slova k Opat, poznamenal: "Stařec! Není tak těžké zemřít." „Nepřemožitelný jedinec až do konce, Manfred nedá svou duši ani do nebe, ani do pekla, jen k smrti.“^[3]

Kritika

Publikováno v červnu 1817, Manfred má jako jeho epigraf slavná fráze Shakespeare je Osada: "V nebi a na zemi je více věcí, Horatio, než se vám ve vaší filozofii snilo. “^[4] Ukazuje silný vliv od Goethe je Faust, který Byron s největší pravděpodobností četl v překladu (i když tvrdil, že jej nikdy nečetl).

V září 1817 John Neal obvinil Byrona z „egoismu, rozporů a náklonnosti“ při vytváření Manfred, tvrzením, že „Byron byl stvořen pro zločin, ne pro zlozvyk.“ Kromě toho, že poukázal na absurdity básně, Neal přesto velmi chválil a tvrdil o jednom verši, že „náš jazyk neposkytuje jemnější, krásnější, jemnější a klidnější obraz“.^[5]

Manfred má jako téma vzdorný humanismus, představovaný hrdinovým odmítnutím klanět se nadpřirozené autoritě.^[3] Peter L. Thorslev, Jr. poznamenává, že Manfred skrývá za gotickým exteriérem něžné srdce Hero of Sensibility; ale jako rebel, jako Satan, Kain a Prometheus, ztělesňuje romantické sebeprosazení.^[6]

Postavy

Ve výkonu

Manfred původně nebyl určen pro divadelní představení; byla napsána jako dramatická báseň nebo, jak to nazval Byron, „metafyzické“ drama. To dostalo mnohem větší pozornost na jevišti pro jeho hudební zpracování od Čajkovskij a Schumann než má své vlastní dramatické pojmy. Nicméně, Manfred později skvěle hrál Samuel Phelps.

Ve dvacátém století nejsou v Británii zaznamenány úplné inscenace, ale četby jsou populárnější, částečně kvůli obtížnosti inscenace divadelní hry v Alpách, částečně kvůli povaze díla jako skříňové drama, které ve skutečnosti nikdy nebylo určeno pro na prvním místě. Výjimečná velikost role Manfreda také ztěžuje obsazení hry. Byla tam výroba BBC Radio 3 v roce 1988, který však hrál Ronald Pickup jako Manfred. Nová produkce, adaptovaná a režie Pauline Harris s originální hudbou, kterou složil a hrál Olly Fox a hrát Joseph Millson jako Manfred, byl vysílán na BBC Radio 3 dne 8. ledna 2017 k oslavě 200. výročí Manfred'dokončení.^[7]

Scény

• ACT I
  • SCÉNA I: MANFRED sám. - Scéna, gotická galerie. - Čas, půlnoc.
  • SCÉNA II: Hora Jungfrau. - Čas, ráno. - MANFRED sám na útesech
• ZÁKON II
  • SCÉNA I: Chata mezi Bernskými Alpami. MANFRED a CHAMOIS HUNTER.
  • SCÉNA II: Dolní údolí v Alpách - katarakta.
  • SCÉNA III: Vrchol hory Jungfrau.
  • SCÉNA IV: Síň ARIMANES. - ARIMANES na jeho trůnu, ohnivý glóbus, obklopen DUCHY.
• ZÁKON III
  • SCÉNA I: Sál na zámku Manfred.
  • SCÉNA II: Další komora. MANFRED a HERMAN.
  • SCÉNA III: Hory. - Hrad MANFRED v určité vzdálenosti. - Terasa před věží. - Čas, soumrak. HERMAN, MANUEL a další závislí na MANFRED.
  • SCÉNA IV: Interiér věže.

Manfred v literatuře

Postavu Manfred zmínil Alexandre Dumas, père ve svém románu Hrabě Monte Cristo, kde hrabě prohlašuje: „Ne, ne, chtěl bych skoncovat s tou tajemnou pověstí, kterou jsi mi dal, můj drahý vikomte; je únavné vždy jednat Manfrede. Přeji si, aby můj život byl svobodný a otevřený.“ Hrabě Monte Cristo je ve skutečnosti docela podobný Manfredovi, protože chce udržet svou minulost v tajnosti, cítí se nadřazený společenským konvencím a sleduje agendu, která je v rozporu se sociálními zvyklostmi.^{[původní výzkum? ][Citace je zapotřebí ]}

Fjodor Dostojevskij zmiňuje báseň v Poznámky z podzemí když vypravěč prohlásí: „Dostal jsem nespočet miliónů a okamžitě jsem je rozdal ve prospěch lidstva, ve stejnou chvíli vyznal před davem všechny své neslavnosti, které samozřejmě nebyly pouhými neslušnostmi, ale obsahovaly v nich také bohatství „vznešeného a krásného“ něčeho podobného Manfredovi “(Dostojevskij, strana 57. Bantam Books 2005)

Na straně 61 z Pláč Lot 49 podle Thomas Pynchon Zdá se, že Di Presso (možná náhodou) označuje Metzgera jako Manfreda.

Manfredův často citovaný projev ze scény 1 dějství, který začíná „Myslíš, že existence závisí na čase?“ je uvedena na straně 351 z Mistři samoty podle Marvin Kaye a Parke Godwin.

"In Memory of My Feelings", báseň Frank O'Hara, zahrnuje řádek „Manfred šplhá na šíji, / mluví, ale já ho neslyším, / jsem příliš modrý.“

v Jonathan Strange a pan Norrell podle Susanna Clarke Byron prý napsal Manfred po setkání s kouzelníkem Jonathanem Strangeem a zjištění, že je to nejnepříjemnější. Předpokládá se, že to napsal proto, že byl ze Strange tak zklamaný, že vytvořil kouzelníka podle svých představ.

Poslední scéna Daisy Miller podle Henry James se nachází v římském Koloseu. James zmiňuje, že před vstupem do Kolosea jeho protagonista Winterbourne hlasitě cituje Manfredův monolog o Koloseu (dějství III, scéna IV).

Další odkazy na Manfreda

V Gilbert a Sullivan komická opera Trpělivost Manfred je zmíněn v Colonel Calverley's plácat píseň „Pokud chcete potvrzení o tomto populárním tajemství“ (Těžký dragoun), uveďte jednu přísadu jako „trochu Manfreda, ale ne moc z něj“.

Němec gotický kov kapela Vision Bleak rozsáhle citovat z Manfred ve své písni „Curse of the Grandest Kind“ na albu z roku 2010 Nastavte Sail to Mystery

Velký konec je Temné stíny odkazuje na příběh v zvukové produkci, Oblékni mě do temných snů. Edith Collins se snaží znovu přečíst báseň poté, co se jí v hlavě uvízly některé řádky.

Christopher Tin a Shoji Kameda (tak jako "Stereo alchymie ") použil text Manfreda jako základ pro text Monstrum z nebe na jejich albu Bůh lásky

v Susanna Clarke román Jonathan Strange a pan Norrell Lord Byron je jednou z postav. V tomto románu se lord Byron údajně nechal inspirovat kouzelníkem Jonathanem Strangeem, aby napsal báseň Manfred.

Viz také

• Nastavení Roberta Schumanna Manfred
• Čajkovského Manfred Symphony
• Manfred on the Jungfrau (Madox Brown)
• Manfred on the Jungfrau (Martin)

Reference

externí odkazy

• Oficiální stránky nadace Rudolfa Noureeva pro balet
• "Manfred et l'esprit", olej na plátně od Durupta, Musée de la Vie romantique, Paříž
• Manfred public domain audiokniha na LibriVox