Bojujte ve Velice Hoči - Fight in Velika Hoča
Bojujte ve Velice Hoči | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Část Srbská četnická organizace | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
![]() | ![]() ![]() | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
Lazar Kujundžić † Savatije Milošević † Živojin Milovanović † | |||||||
Síla | |||||||
7 | Velký albánský dav, někteří osmanští vojáci | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
Všichni zabiti [A] | 40+ | ||||||
![]() ![]() Umístění Velika Hoča v Kosovu |
25. května 1905 došlo k bojovat ve Velice Hoči (srbština: борба у Великој Хочи) mezi Srbská četnická organizace, srbská povstalecká frakce a osmanští nepravidelníci z Orahovacu.
Předehra
The Bojujte na Čelopku (16. dubna 1905), bojoval mezi 120 srbskými partyzány a osmanskými důstojníky v doprovodu osmanského Albánce bashi-bozuks, skončilo velkým vítězstvím poté, co se partyzánům podařilo předjet tři vrcholy; Osmané měli přes 200 mrtvých a zraněných, zatímco partyzáni měli jen 2 mrtvé.[2] Vítězství rozzuřilo Osmany, kteří začali lov rebelové.[3] Rebelové byli nuceni ustoupit přes hranice a pásy byly následně rozptýleny.[4] Pásma měla v úmyslu přejít Ibarski Kolašin, Přízrenská Gora, Šarské hory a Suva Planina do příslušných oblastí.[4] Cesta Lazar Kujundžić Kapela se ukázala jako katastrofická.[4]
Bojování
Skupina 7 stíhaček pod vedením vojvoda Lazar Kujundžić, vojvoda Savatije Milošević a poručík Živojin Milovanović,[A] dorazil v noci 24. – 25. května [OS 6. – 7. Června] ve vesnici Velika Hoča u Prizren.[5] Tato skupina se po přechodu vrátila na pole Kuršumlija, Podujevo, Ibarski Kolašin a Podrima.[5] Vedoucí skupiny, učitel Kujundžić, výborně znal zvyky a jazyk Albánců.[5] Velika Hoča byla srbská vesnice s pouhými dvěma Albánci věžové domy (kule).[5] Aby se zabránilo pomstě Albánců Srbům Velika Hoča, rozhodl se Kujundžić vzdát hold jednomu z albánských domů, jejichž hostitel[B] dal mu slovo (Besa ).[5]
Vzhledem k tomu, že Četnikové měli večeři a usnuli, Albánec informoval Albánce z blízkého okolí Orahovac.[5] Dům obklopoval dav 1500 Albánců a několik osmanských vojáků.[5] Osmanská yuzbashi (kapitán) vyzval Četníky, aby se vzdali, na což Četníci odpověděli střelou, zabili kapitána a čtyři askeri.[5] The fusillade pokračovala přes den až do soumraku, kdy skupina Albánců vnikla do spodního patra, které, jako ve všech kule, byla stáj pro dobytek.[5] Stříleli přes strop, podařilo se jim zabít pět z četníků a pak dům zapálili.[5] Zbývající dva vyskočili z domu a stříleli, ale byli okamžitě zabiti.[5] Podle dokumentů konzulátu v Prištině zahynulo během boje více než 40 Albánců a osmanských vojáků.[5]
Lazar Kujundžić
Živojin Milovanović
Následky a dědictví
Osmané přivedli Jadranku, matku Kujundžiće, aby poznala jeho tělo.[6] Odpověděla, že její syn byl daskal (učitel) a č kaçak (psanec), a že tělo bylo někdo jiný.[6] Inspirován touto událostí, počítejte Ivo Vojnović napsal a drama inverzní, Lazarevo Vaskrsenje („Lazarovo vzkříšení“).[6] Srbský major a četnický vojvoda Božin Simić uvedl, že slova matky Kujundžiće byla: „Ne, to není můj syn. Měla jsem smůlu, že jsem takového hrdinu nezrodila.“ (Ne to nije moj sin. Ja nisam imala sreću da rodim takvog junaka).[6] Srbský major Milosav Jelić, novinář a četník, publikoval báseň Kujundžića majka („Kujundžićova matka“) ve sbírce Srbijanski venac.[6]
Srbské historické knihy o srbské četnické organizaci nazývají skupinové hrdiny.
Viz také
Anotace
- ^ Lazar Kujundžić • Savatije Milošević • Živojin Milovanović • Kosta Karaperić-Konjuški • Tasa Milenković • Staniša Šević • Stanoje Mikić
- ^
Reference
- ^ Đurić & Mijović 1993, str. 46.
- ^ Ilić 2006, str. 55; Krakov 1990 216-222; Jovanović 1937, str. 290
- ^ Драгиша Васић; Гојко Тешић; Александар Јерков; Вук Крњевић (1990). Dva meseca u jugoslovenskom Sibiru: Utisci iz Rusije; Putopisi, eseji, kritike, članci. Просвета.
То је било после победе на Челопеку због коje Турци беху побеснели.
- ^ A b C Jovanović 1937, str. 290.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Ilić 2006, str. 59.
- ^ A b C d E Ilić 2006, str. 60.
- ^ Vladimir Cvetanović (1994). Antologija kosovskometohijskih pripovedača, 1871-1941. Srpska književna zadruga.
БОРБА У ВЕЛИКОЈ ХОЧИ - Беса? ... - понови питање четник учитељ Лазар Кујунџић. - Беса! - прихвати Арнаутин Љама Укин. Он познаде ове необичне људе по руху и оружју да су четници српски, познаде их по чувењу, иако и - Ми нећемо овде да останемо, ићи ћемо даље; ти само да нас проведеш кроз овај крај - рече други четник Саватије Милошевић. - Хоћу, вала! А има ли вас још? - Нема. Свега је нас седморица. - А куда ћете после? - Далеко. У кичевски крај ... е ли беса? - Беса! ... И кренуше четници с овим вођом Арнаутином и уђоше у село Велику Хочу. .! Арнаутин их одведе у своју кулу на „хлеб и со“, и одмах га нестаде После кратког времена стадоше долазити Арнаути и почеше опкољавати кулу ... Издајиие Такс, ли се беса држи -? Беше одговор с куле, и загрме плотун. ... Било је доста Срба који познадоше да су ово учитељ Лазар Кујунџић и Саватије Милошевип, али ник оло
Zdroje
- Đurić, Veljko Đ .; Mijović, Miličko (1993). Ilustrovana istorija četničkog pokreta (v srbštině).
- Ilić, Vladimir (2006). Српска четничка акција 1903-1912 (v srbštině). Bělehrad: Ecolibri. ISBN 978-86-7905-044-1.
- Jovanović, Aleksa (1937). Spomenica dvadesetogodišnjice oslobodjenja Južne Srbije, 1912-1937 (v srbštině). Južna Srbija.
- Krakov, Stanislav (1990) [1930]. Plamen četništva (v srbštině). Bělehrad: Hipnos.
- Anđelko M. Krstić, vyd. (1927). „Погибија наших четника у Великој Хочи“. Jižní pregled: list za nauku i književnost. str. 272–278.