Jovan Dovezenski - Jovan Dovezenski

Vojvoda

Jovan Dovezenski
Jovan Dovezenski1.jpg
Dovezenski v četnické výbavě
Rodné jménoJovan Stanojković
Přezdívky)Dovezenski
narozený(1873-04-08)8. dubna 1873
Dovezence, Osmanská říše (Nyní Obec Kumanovo, R. Makedonie )
Zemřel2. května 1935(1935-05-02) (ve věku 62)
Kumanovo
Věrnost
Roky služby1904–1918
Hodnostvojvoda
Vojenská historieČetnická akce, balkánské války, první světová válka

Jovan Stanojković (Srbská cyrilice: Јован Станојковић, 8. Dubna 1873 - 2. Května 1935), známý pod nom de guerre, demonymum Dovezenski (Довезенски), byl srbský četnický velitel (vojvoda) a účastník balkánských válek v Bitva u Kumanova a první světová válka[1] Původně byl učitelem, který se po bulharském útlaku proti srbským lidem v Makedonii změnil na partyzána. Vzrostl v řadách a stal se jedním z nejvyšších velitelů v Makedonii.

Časný život

Narodil se 8. dubna 1873 v Dovezence u Kumanovo,[2] v té době část Kumanova kaza z Sanjak z Üsküp, Osmanská říše (nyní R. Makedonie ). Patřil k Velčevci rodina.[3] Navštěvoval základní školu v nedaleké vesnici Murgaš a v klášteře Gradište, kde učili ve staroslověnštině.[4] V době, kdy Srbsko-bulharská válka (1885) dokončil ve svém domovském regionu všechny možné školy.[4] V roce 1888 se přestěhoval do Srbské knížectví, pro další vzdělávání.[4] Vstoupil do teologické učitelské školy Společnost svatého Sávy, k dispozici mladým lidem z Staré Srbsko a Makedonie.[4] Jovan Babunski Budoucí Chetnik, také chodil do stejné školy,[5] mezi ostatními.[6] V roce 1897 se stal učitelem ve své rodné vesnici.[4] Zůstal učitelem až do 3. března 1904, kdy nastoupil do Srbská četnická organizace.[4]

Četnická organizace

Pavle Mladenović založil první místní srbsky orientovaný cheta (pásmo) dovnitř Kumanovo[7] na jaře 1903, kdy Vnitřní makedonská revoluční organizace (IMRO) začala vraždit a vraždit lidi, kteří se v regionu Kumanovo označili za Srby.[8][9] Po Mladenovićovi Jovan Stanojković, který byl do té doby učitelem v Rudaru,[10] založil kapelu v regionu Kumanovo.[11] Přijal nom de guerre „Jovan Dovezenski“.[12] Dovezenski se spontánně rozhodl velit své vlastní skupině po bulharském veliteli Atanas Babata zmasakroval Srby ve své vesnici dne 11. srpna 1904.[10] Po založení kapel v Kumanovu byly v roce založeny samoorganizované kapely Skopska Crna Gora a v Palance kaza.[13] Všechny tyto skupiny měly za cíl sebeobranu a fungovaly nezávisle na sobě.[13] V létě 1904 se objevil odpor proti bulharskému útlaku s první srbskou organizovanou tajnou skupinou v Drimkolu, vedenou Đorđe Cvetković -Drimkolski z Labuništa.[13] Od nynějška bylo hnutí koordinováno.[13]

Levá strana Vardar byla vytvořena z místních obyvatel v pásmech Pavle Mladenović, Dovezenski a Petko Ilić.[14] Ilija Jovanović, Ljuba Jezdić a Đorđe Skopljanče byli mezi těmi, které Výbor vyslal přes hranice.[14] V noci z 22. na 23. října 1904 zaútočila Dovezenského skupina na vesnici Beljakovce, kde podle bulharských zdrojů zabil bulharského exarchistického učitele Teodosiho Šoljakovova, jednoho dalšího muže a dvě ženy.[15] V listopadu 1904 přišel Dovezenski Vranje kde založil kapelu, ve které byli mimo jiné dva mladíci, oba z Peć: pohraniční četnický desátník, Kosta Pećanac a seržant kopí ze školy NCO, Đorđe Skopljanče.[16] Dovezenski se ukázal být schopným organizátorem a propagandistou a díky němu se k četníkům přidali kapely ilindenských veteránských velitelů Krsta Kovačević, Vanđel Skopljanče a Milan Štipljanče.[17]

Zorganizoval Board of Western Povardarje v roce 1904.

  • Micko a Dovezenski uprostřed, 1904–05

  • Micko a Dovezenski, 1904–05

  • Skupinová fotografie četnických velitelů během revoluce mladých Turků (1908).

  • Dovezenski, který seděl uprostřed s četnickými veliteli, během revoluce mladých Turků (1908).

  • Portrét Dovezenski, na sobě fez, kabát a bílou stuhu (1908).

Balkánské války

Po neúspěšných bojích s bulharskými kapelami byl Komenović nahrazen Dovezenskim.[když? ][kde? ][18] Podílel se na Bitva u Kumanova.

první světová válka

Pozdější roky

Byl ministrem Národního shromáždění.[19]

Existuje příběh o Jovanovi Dovezenskim a Deda-Lazovi Aleksićovi, obou vdovcích, kteří se na večírku zajímali o stejnou vdovu. Dovezenski ji nejprve vzal na tanec, pak s ní Aleksić tančil, lépe a déle, ale vdova si vybrala Dovezenski.[20]

Zemřel 2. května 1935 v Kumanovu.[2] Jeho potomci, stejně jako Jovan Babunski, mají příjmení četnická příjmení.[12]

Jedním z jeho potomků je Nebojša Dovezenski, výzkumný pracovník a molekulární imunolog.

Ocenění

Dědictví

Ulice ve Zvezdara.

Ulice v Zvezdara, Bělehrad je pojmenován po něm (ul. Vojvode Dovezenskog ).

Anotace

  • Jeho příjmení je sotva napsáno Stojković (Стојковић).

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Д. С. Јеринић (2008). „Војводе из четничке акције у Старој Србији и Маћедонији 1903-1912“. Добровољачки гласник, бр. 32. година 17: 28–29.
  2. ^ A b „Српски биографски речник, том 3“ (PDF). Ови Сад: Матица српска. 2007. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  3. ^ Jovan F. Trifunoski (1974). Kumanovská oblast. Trifunoski. p. 184. Пред крај поменуте владавине у овом селу истакао се познати четнички војвода Ј о в а н Станојкови Потицао је од рода Велчевци.
  4. ^ A b C d E F Prvo jugoslovensko narodno pretstavništvo izabrano 8.nov.1931.godine. 1931. str. Јован С. Довезенски рођен је 8. априла 1873. у селу Довезеиима, срез жеглиговски. Основну школу учио је у селу Мургашу и у Градишком Манасти- ру, где се је учило старословенски. У време српско - бугарског рата г. Довезенски је свршио и остале школе до ко- јих се, у то време, у његовом родном крају могло доЬи 1888. год. прешао је у Србију, да продужи школу. Уписао се у Светосав- ску богословско-учитељску школу за младиЬе из јужних крајева. 1897. постао је учитељ у свом родном месту. На тој дужности остао је до 3. марта 1904, ка-да је ступио у Комитет српске четничке организације, а на томе послу остао је све до ослобођења Јужне Србије, 1912. године. Г. Довезенски је организатор првих наших четничких.
  5. ^ Spomenica Drustva Svetoga Save, 1886-1936. Drustvo Sv. Uložit. 1936. str. 35.
  6. ^ Božidar S. Nikolajević (1986). Iz minulih dana: sećanja i dokumenti. Srpska akademija nauka i umetnosti. p. 9.
  7. ^ Jovan Jovanović; Stanoje Stanojević (1935). Srpski narod u XIX věku [Srbští lidé v 19. století] (v bosenštině). Izdavačko i knjižarsko preduzeće G. Kon a.d.
  8. ^ U. Šešum, Vojvode srpske četničke organizacije 1903-1908, Naša Prošlost br. 11, Kraljevo 2011, 136.
  9. ^ Narodna enciklopedija srpsko hrvatsko slovenačka, Beograd 1929, 836-837
  10. ^ A b Jovanović 1937, str. 289.
  11. ^ Jovan Jovanović; Stanoje Stanojević (1935). Srpski narod u XIX věku [Srbští lidé v 19. století] (v bosenštině). 16. Izdavačko i knjižarsko preduzeće G. Kon a.d. p. 158. Прву чету је органи- зовао Павле Младеновић из кумановског села Јачинца. Ња њим је образовао чету мирни учитељ Јован Станој- ковић из кумановског села Довезенаца, доцниј Из кумановског ...
  12. ^ A b Recueil de Vardar. Akademija. 2006. s. 99.
  13. ^ A b C d Đurić & Mijović 1993, str. 33.
  14. ^ A b Jovanović 1937, str. 288.
  15. ^ Svetlozar Eldŭrov (1993). Srŭbskata vŭorŭzhena propaganda v Makedonii︠a︡, 1901-1912. Voennoizdatelski kompleks "Sv. Georgi Pobedonoset︠s︡". p. 122. ISBN  9789545090639.
  16. ^ Trbić 1996, str. 68.
  17. ^ Ilić, Vladimir (4. března 2003). "Srpski četnici na početku dvadesetog veka (6): Pogibija na šupljem kamenu". Glas Javnosti.
  18. ^ Milan Milošević; Branko Bogdanović (2004). Bezbednost obnovljene Srbije. Službeni glasnik. p. 65.
  19. ^ Miladin Pećinar (1969). Skopski đački bataljon 1914: Bataljon 1300 kaplara. Udruženje 1300 lakaplara. p. 23.
  20. ^ Ljubica S. Janković; Danica S. Janković (1951). Narodne igre. Skupiny i opisale Ljubica S. Janković i Danica S. Janković. Štamparija D. Gregorića. p. 54.

Zdroje